Phoenix komentáře u knih

Mezi chaotickou strukturou (časté přeskakování mezi tématy nebo opakování již řečeného), překlepy a neobratně přeloženými slovy se autor blýskne velmi originální nebo provokativní ideou (např. srovnání velikosti marxistického a neomarxistického proletariátu nebo srovnání situace Židů na počátku nacistické perzekuce a "zlého bílého heterosexuála" na počátku neomarxistické perzekuce).

Knihu tak v zásadě doporučuji ... ale zasloužila by si výrazně lepší formu.

2 04.09.2019

Paní Samková umí být velmi sympaticky jedovatá (to myslím jako pochvalu). Krom toho je to žena s velkým přehledem i v oblastech, které bych u vystudované právničky úplně nečekal. Proto v této knize najdeme i následující pasáže:

1) Problematiku ustupování islámu z právního hlediska (směřování k rozkladu právního státu, do hloubky to často popisuje například místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala).

2) Popis způsobu vnímání reality "sluníčky" (vnímají svět takový, jaký by podle nich měl být, nikoli jaký skutečně je) a vysvětlení následného umlčování kritiků islámu pomocí teorie kognitivní disonance.

3) Nesmyslnost aplikace našich měřítek na systémy, vycházející z jiných měřítek (a z toho plynoucí důležitost myšlení "out of the box").

4) Aplikaci teorie her pro hledání optimální strategie řešení konfliktů (viz model Velký pes na https://www.misantrop.info/veznovo-dilema-a-komunity/).

5) Klesání mezních výnosů z regulace společnosti (podrobněji viz Kolapsy složitých civilizací).

6) Projev ROI pro Parlamentní volby v roce 1992, ve kterém zazní jasné odsouzení "affirmative action" coby cesty, která nevede k cíli.

7) Projev z roku 2014, u kterého soudruhovi Teličkovi nikoli bezdůvodně málem praskla žilka.

8) A jako bonus projev z roku 2016, kdy zcela jasně muslimům říká, že jsou stran hledání Boha na špatné cestě.

5 17.04.2019

Výborná kniha. Nevelká rozsahem, navzdory tomu rozsáhlá stran popisu jednotlivých mechanismů, aspektů či možných variant vývoje. Je velmi sympatická už tím, že autor místo popisu dopadů analyzuje příčiny.

V prvé řadě správně vychází z toho, že islamizace je důsledek, nikoli příčina sama o sobě (už toho nemálo z těch, kteří jsou si vědomi islamizace Evropy, není schopno). Proto je také první rozsáhlejší pojednání o islamizaci až v polovině knihy, což mimochodem krásně ukazuje, že ji mnozí kritici zjevně vůbec nečetli.

Dále předkládá řadu originálních myšlenek:

1) Nedůležitost ideologií. Řada lidí, hlásajících konkrétní praktické dopady určité ideologie, vůbec nezná díla autorů, kteří stáli u jejího zrodu. Proto jsou třeba ti, kteří hlásají určité neomarxistické myšlenky, schopni tvrdit, že neomarxismus je nálepka bez praktického obsahu, vzniklá v posledních pár letech, ačkoli tento pojem u nás použil už Jiří Krupička v Renesaci Rozumu v roce 1994 a Frankfurtská škola prokazatelně existovala. Ideologie jsou tak důsledkem, nikoli příčinou určitého chování. Většina lidí pro ně výhodné chování ideologiemi až dodatečně vysvětluje (jde o ospravedlnění jejich mocenských záměrů), místo aby ideologii nastudovali a pak se podle ní rozhodli chovat.

2) Byrokracie, jednající zdánlivě idiotsky, ovšem jen proto, že její cíle jsou jiné než cíle ostatních (a poukázání na to, že ty jiné cíle zatím aktuální byrokracie úspěšně naplňuje a proto nijak nemění svou činnost).

3) Sociální struktura nové aristokracie, analogie ke skutečné historické aristokracii v určité době.

4) Nefungující spojení nižší třídy a islámu z důvodu neomarxisty hlásaného protibělošského rasismu, který ale není součástí islámu.

Dále krom jiného:

1) V jedné pasáži překládá a na postulátech testuje krom svého vysvětlení příčin dvě další konkurenční.

2) Předkládá několik dalších variant vývoje.

3) Postuluje popperovskou falsifikovatelnost vlastní teorie, což opět považuji za velký klad a neobvyklý postup.

4) Nezdrojuje klasickým způsobem, ale na konci každé kapitoly uvádí jeden až dva zdroje, sloužící k dalšímu studiu. Dané zdroje pokrývají přesně to, o čem v dané kapitole píše (krvavé hranice islámu ve Střetu civilizací, vznik paralelních struktur coby následek poklesu důvěry v establishment v Proč tak snadno atd.)

Kniha je tak jasnou volbou pro každého, kdo se chce v kostce vyznat v příčinách aktuálního stavu a současně se dostat k rozcestníku pro další studium problematiky.

16 13.05.2018

Skvělá kniha, ukázkový příklad toho, jak má vypadat sociologická a statistická práce. Autor u různých hypotéz dopředu předpokládá námitky (které následně vyvrací), popisuje několik různých možných vysvětlení jevů a v neposlední řadě dává k dispozici kompletní data, ze kterých vycházel (včetně zdrojů), takže je každý schopen krok za krokem ověřit či zpochybnit závěry, ke kterým dospěl. Jeho postup je tak diametrálně odlišný od dnešních ideologických pomatenců, pracujících stylem "neřekneme vám, jak jsme raw data vybrali, nedáme vám je k dispozici, nepopíšeme metody vyhodnocení a teď nám dejte vaše peníze".

Jinak samozřejmě není divu, že mu různí levičáci (zejména v USA) nemohou přijít na jméno, protože drtí na prach slonovinové věže, ve kterých tito přebývají. A pokud někdo tvrdí, že je Charles Murray rasista, tak z toho vyplývá to, že knihu nepochopil (nebo ji v horším případě vůbec nečetl).

6 21.06.2017

Rudozelený anarchista a neoluddita Hodgkinson a jeho představa o výchově dětí. V jednotlivostech má pravdu (např. není dobré se snažit udržet děti ve stoprocentně bezpečném prostředí, není dobré jim koupit tuny zbytečných hraček, není dobré skákat pouze kolem nich a udělat všechno pro ně a za ně), ale jako celek je kniha tak neuvěřitelný ideologický blábol, že se může směle rovnat „veledílům“ jako je Kapitál nebo Mein Kampf.

Autor samozřejmě vychází z nebetyčného nesmyslu Jean-Jacques Rousseaua (autora citátu „Jakmile fakta odporují vaší teorii, tím hůře pro fakta“ a nejen proto velkého oblíbence komunistů) jménem „Ušlechtilý divoch“. Takže kupříkladu nabádá k tomu, abychom děti neučili nic o morálce nebo autoritách (a brojí proti téměř jakémukoli řádu včetně dodržování časových harmonogramů). Kniha je také (vzhledem k ideovému zakotvení autora zcela pochopitelně) plná útoků proti kapitalizmu, přičemž autorova ideologická zaslepenost kulminuje například výrokem „Nehody mohou být osvobozením z pochmurné atmosféry výkonnosti industriálního kapitalizmu“. Jinými slovy, nevadí, že u nehod umírají lidé, hlavně že je možné jejich existenci použít k nesmyslnému ideologickému útoku.

Zcela nepřekvapivé je také autorovo selektivní vnímání reality a velmi pečlivé vybírání pouze těch faktů, které odpovídají jeho světonázoru. Osobně jsem dalek tvrzení, že dnes je všechno správně a středověk bylo jednolité období staletí trvajícího temna. Ale tvářit se jako autor, že ve středověku se měli lidé lépe prakticky ve všem a ignorovat třeba masovou kojeneckou úmrtnost, výrazně nižší věk dožití nebo obrovské morové epidemie (kterým v Evropě padly za oběť desítky milionů lidí při výrazně nižší hustotě osídlení než dnes), to chce opravdu ideologickou vymaštěnost první třídy.

Přesně kvůli (ne)myšlení, jaké autor předvádí, se nachází euroatlantická civilizace až po krk v neomarxistických sračkách. Ani náhodou nejde o řešení, nýbrž o příčinu problému.

9 21.10.2016

Neobvyklá syntaxe a slovní spojení (ostrý puch nakaženého a nemocného kovu) inspirovala autory pecek typu Neuromancer. Párkrát jsem se při čtení i zasmál a souhlasně přikyvoval u popisu byrokracie (Úřad operuje na základě protikladného principu, na principu vynalézání potřeb, aby ospravedlnil svou existenci atd.).

Tím bohužel výčet kladů končí. Autor psal většinu knihy v rauši a navíc často pomocí metody střihů (rozstříhal existující text, který opětovně sestavil a přepsal). Celkem logicky tak kniha absolutně postrádá cokoli, co by alespoň vzdáleně připomínalo něco na způsob dějové linie, často nedávají žádný smysl ani jednotlivé věty. Slovo se na tebe vrhne s železnými tesáky leopardího muže, jako suchozemský krab oportunista ti odřízne prsty na nohou i na rukou, pověsí Tě a jako nějaký poznatelný pes bude lapat Tvé semeno - v jednom odstavci to ještě docela jde, jakmile tak ale vypadají čtyři pětiny knihy, tak se to opravdu nedá rozumně číst.

Existují díla vulgární a současně napsaná vtipně (Rytíř Smyl) či svižně (Lady Fuckingham). Nemalá část této knihy je bohužel zcela samoúčelně obscénní a vulgární bez jakékoli přidané hodnoty (odpad jménem 120 dnů Sodomy překonán nebyl, ovšem v některých pasážích to bylo doslova o prsa). Chápu, že moderní levice (neomarxisté / kulturní marxisté) klasicky blábolí o nastavování zrcadla měšťáctví/konzervativizmu/etc. a vynášejí knihu do nebes, protože cokoli, co likviduje starý pořádek (aniž by poskytovalo jakýkoli substitut) je podle nich zjevené Dobro. Samotné nadužívání slov kunda, prdel, buzerant, mrdka, hovno, čurák, semeno ovšem z ničeho umělecké dílo nedělá, v drtivé většině případů je tomu právě naopak.

10 07.01.2016