Phorbo komentáře u knih

elou dobu jsem v tom hledal nějaké metafory, co napsaný příběh může znamenat. Žádný klíč pro rozluštění jsem nenašel. Možná nějakou stopu, kdy květina, ta jediná na planetě malého prince, je nějak výjimečná pro autora. Božuhel neznám Exuperyho příbě a upřímně mě po přečtení malého prince (což jsou nějaké 2 hodiny čiského času), zajímá čím dál méně. Je-li toto doopravdy míněno jako kniha pro děti, tak se Exupery lehce minul. Místy je to takév poučné a nejspíš by děti mohly pochopit , o co tam jde, ale nějaký skrytější význam nemají šanci objevit. nebo možná mohou jenom děti...

3 17.12.2015

Mám pocit, že první dva díly už asi nic moc nepřekoná. Sice je píše už takhle rozvlekle a mohla by z nich být jedna epická kniha. Endymion je hrozně rozvleklý. Možná až zbytečně příliš. Celá kniha není o ničem jiném, než o nahánění hlavní trojice otcem kapitánem, z kterého se nakonec vyklube klaďas Paxu (a ve čtvrtém díle je hned povolán zpátky do služby po čtyřech letech vyloučení z paxu)... Simmons i přes to všechno udržuje jakousi laťku dost vysoko a jeho vypravěčský um je převeliký. Možná bylo zbytečné několik postav, motiv Nemes proč zabila Konzula... všechno se vším. Pokud se to nedozvím v posledním díle tak Simmonse nadobro zatratím a už ho nikdy číst nebudu chtít...

3 17.12.2015

Chtěl jsem si přečíst něco pohodovějšího od všech těch sci-fi a složitých příběhů... Ale nevím jestli jsem udělal dobře. Pro mě to bylo první seznámení s Coelhem (kterého jsem měl teda v hledáčku hodně dlouho, jelikož je to dobře hodnocený autor). Jenže Alchymista je slátanina divného příběhu a bajky, která mi vůbec nedávala ze začátku vůbec smysl. Spíš bych to charakterizoval jako pohádku. Text je bez sebemenší omáčky. Rozhodně by šel rozepsat do obsáhlejšího svazku, ale to asi Coelho nechtěl. Nevyčítám mu to, ale mě kniha jako celek nijak nezaujala. Krom teda samotné rozmluvy Santiaga s Větrem, Sluncem a Rukou. To bylo aspoň trochu zajímavé a dalo se z toho si alespoň představit něco víc, než jen z bezduchého putování pouští, které Santiago absolvoval. Nemůžu si pomoct... pro mě to nebyla dobrá kniha.

3 17.12.2015

Čekal jsem po dvou tisících stranách, že si sednu na zadek a budu čumět deset hodin do zdi. Po poslední stránce jsem knihu založil do knihovny a šel si dát večeři a pustil si bezduchou hovadinu v televizi. Wow efekt se nedostavil. Cestu po planinách Vzdálené a pronásledování Hvězdoplavce byla tak zdlouhavá, že jsem knihu málem odložil, ale když už to bylo skoro na konci, tak ne... dočtu to.
Sága je to výborná, postav je tam kopec, že se to plete, kdo je kdo, nevím kdo ke komu patří, která vlastně města jsou na které planetě a ve které fázi planety jsou.
Jako celek je to monstrózní. Hora jitřního světla je neskutečný antihrdina, výborně, ale výýýýborně vykreslená filozofie jedinečnosti a proč nesmí být ve vesmíru ani jeden jiný organismus než Dokonalí. Velmi mě mrzelo, že nakonec se Hora jitřího světla už ke konci neukázal, nebyla vykreslena jeho mrzutost, zloba.

2 25.01.2022

Rázová vlna si troufám říct je nejslabší (zatím, co já vím, jaká je čtvrtý díl) díl série. Ano, jediné co můžu a asi musím ocenit, je strategie vymyšlená při dobývání nížin, lesů a postupně rozsekané Moskvy a podzemního bunkru. Osobně mám rád, když hlavní hrdina umírá, ale tady mi bylo plukovníka Michálka prostě líto. Je to válna, já vám, mohl umřít kdekoliv, ale prostě je ho škoda. Málem jsem uronil slzu.
To nic ale nemění na tom, že kniha příjemně ubíhala, děj letěl jako vítr, ale stejně... hodnotit výš nemůžu, kniha se drží zaběhnuté strategie psaní, což je škoda

2 06.03.2019

Další knížka, která mě nalákala na obálku a anotaci. Na to, že je to Coleův debut je to knížka čtivá. Ze začátku jsem se ztrácel mezi Edmundsem a Simonsem, nevěděl jsem který je který, ale postupně to člověk pochopí z příběhové linie, inu... jako obvykle. Vůbec postavy jsou dobře napsané. Edmunds, který si z nuly vypracuje určitý respekt kolegů, vyeskalovaná láska Emily k Wolfovi, zarputilost a staromódnost zamítající nové přístupy Finlaye a v neposlední řadě postava Wolfa, u kterého hned ze začátku spekuluju, že by mohl být Ragdoll killer, což nakonci není až tak daleko od reality.
Trošku mi chyběla větší komplexnost Ragdoll killera, který je jen zamindrákovaný ex-voják, jemuž nebylo dovoleno vrátit se zpět do armády. Postava Joela v blázinci a jeho křesťanská posedlost mi tam taky narušovala celkový dojem, nač to tam sakra bylo? Třeba to bude mít co do činění s dalšími díly...

2 02.11.2018

I přes to, že jsem si anotaci četl, mě vývoj situace stejně překvapuje. Hodně se mi líbí, jak Coben píše. Text působí spolu s hlavním hrdinou hrozně přátelsky, příjemně.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetl extrémně rychle. Taky, že jsem ji ohromně hltal. Komplikovaný příběh mě z těch tříset dvaceti stran nudil snad jen na dvou.
Promyšlený příběh s velice poutavou zápletkou, skvělými postavami se čte prostě sám. Sice je nízká pravděpodobnost, že by se Jake nechtěně obklopil (či byl obklopen?) lidmi z Nové naděje, ale budiž. Knihy jsou o extrémech.

2 11.01.2017

Geocashing já rád, ale tady se mi ten začátek čte těžko. Není to tím, že by mě nebavil námět, ale vypravěčské (potažmo překladatelské) schopnosti mi zde nepřijdou takové, jako u Erebosu. Ten do mě padal sám. Ale nepřestanu s tím jen tak, dám tomu ještě šanci. Neubráním se pocitu srovnání Beatrice Kaspary s Anette Kihlbergovou.
Mezi začátkem a koncem knihy jsem stačil přečíst čtyři jiné. Pauza prospěla a zbytek, téměř dvě třetiny, jsem přečetl za pár dní. A i přes zajímavý motiv vražd si nemůžu pomoct. Sebevíc je to dobrý příběhově, vypravěčsky si přijdu jako u erebosu. Nechci Poznanski shazovat či hanit, ale když jsem četl teď dvě Kingovky, Glukhovského atd, je vyprávění .... dětské nedospělé, ale neříkám, že to umím líp. A přesto bych si rád přečetl něco dalšího od Ursuli Pznanski. Čte se to dobře, to jako jo. A přijde-li opět s prostředím, které mi je jakž takž blízké, jistě se do toho pustím!
7/10

2 27.06.2016

Dlouho, hodně dlouho jsem odolával skvěle recenzovanému technothrilleru Daemon a vlastně nevím proč... A přitom jsem tenhle kousek přečetl tento rok nejrychleji ze všech knih, co jsem letos četl.
Těžko povědět, co se mi líbilo a nelíbilo. Líbilo se mi asi všechno, co si budu zapírat, sakra. Elektronika, internet, kybernetika, kvanta smrti, krve a rychlých Automatů. Suarez se nebojí ani zabít hlavní postavy, což je taky docela solidní pecka a jen tak prostě zabíjí na počkání (nenechal on se inspirovat u Martina?:)).
Jen je velká škoda, že je konec hodně otevřený, nebylo odhaleno nic ze Sobolova motivu (no, možná trošku), a další vývoj Daemona... To jistě bude v sequelu Freedom/Svoboda, jenomže na českém trhu není přeloženo... taková škoda...
Další do sbírky prvních dílů, jejichž sequely se nejspíš nikdy nepřeloží....
95%

2 10.06.2016

Po serióznějších knihách, které jsem četl či čtu, jsem si daroval k počtení toto, jako takový odpočinkový kousek. Ve formě blogu jistě zajímavější, ale kniha prostě má něco do sebe. Já se zajíkal záchvaty smíchu nad tolika banálními situacemi a na druhou stranu jsem litoval Landsmana, že má takové děcko doma (je-li minimálně padesát procent z toho, co napsal do Deníčku pravda, i tak to musí být holobrádek ten jeho synátor). Zajímavé vtipy se za knížku opakují, ale jen ve výjimečných momentech, které vtip oživí a i tak jsou vtipné.
Jistě, že se kniha nedá vůbec srovnávat s beletrií. Tohle je hold "literatura naučná" a srovnávat to s historickým románem od Hemingwaye nejde, tak proč to tu někdo takhle srovnává? 1000 věcí, co mě ser_u vyšly taky jako kniha a jedná se taktéž o blog a taktéž si najde příznivce a odpůrce... Tak jako u každé jiné knihy, nic překvapivého vlastně.
Ke konci je kniha už lehce nezáživná, příběhy jsou tak nějak vzány přes kopírák a pozměněny jen některá fakta. Každopádně mě nejvíce pobavil Deník malého Čeňka.
Za mě 85% za to, že jsem se u málokteré knihy zasmál tak jako u Deníčku!

2 07.03.2016

Zbožňuju Glukhovského Metro a tak jsem při nedostupnosti Budoucnosti začal číst Soumrak. Námět mě moc neoslovil, ale s úspěchem Metra může být Soumrak docela fajn. Zajímavé to začíná být až téměř v polovině knihy, možná někde ve třetině. Do té doby hlavní hrdina, jakožto noční tvor žijící v absenci televize a počítače, jen překládá příběh conquistadora ze španělštiny do ruštiny. Textem se stává posedlý, začíná mít vidiny a fantazíruje nad obsahem překládaného deníku.
Kupodivu ani potom to není o moc akčnější, ale ona ta kniha vás nechce pustit. Tedy alespoň mě nepustila a já za to byl rád.
Za třemi čtvrtinami knihy jsem mohl konstatovat, že je to, ač se toho výroku bojím, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Nemohu to s ničím srovnávat, jelikož je kniha jedna velká one man show, když nepočítám zápisky Luise Casy des Lagarta.
Scény s démony, obřím bezhlavým golemem klepajícím na dveře Dmitrije Alexejeviče jsou až vlastně uvěřitelné, že se sám bojím vlastní fantasie.
Po dočtení: Podvědomě jsem asi čekal nějakou zradu. Chvíli jsem nevěděl jestli si Glukhovsky dělá srandu nebo ne. Nechtěl jsem tomu uvěřit stejně, jako tomu nechtěl věřit Dmitrij Alexejevič, ale postupně co začal Knorozov vyprávět, dávalo všechno opravdu jakž takž smysl. Je to zajímavé rozluštění hádanky a konec se četl velmi rychle a padal do mě jako skvěle naservírovaný oběd. Je to sice moc ukecané, co si budeme povídat, ale je to skvěle napsané (respektive přeložené).
Ve finále mohu konstatovat, že je to asi jedna z nejlepších knih, co jsem dosavad četl. Je tady kousek hororu, historie, filozofie o smrti... já si myslím, že pokud čtenář přežije první nezáživnou třetinu knihy, dostane se mu zážitku jako málokde.

2 14.01.2016

Knihu jsem rozečetl někdy v květnu a uprostřed jsem toho nechal, jelikož tak nezáživný prostředek knihy jsem naposledy četl v Tolkienovce. Rozvleklý nezáživný text, který prostě jen vyplňuje prostor a nebaví ani když si v něm člověk představí všechno možné. Prostě ne, ne, ne a ne.
Po půl roce jsem nad knihou zlomil hůl a začetl se znovu. Nuda, nuda, šeď, šeď se mění v relativně zábavné čtení pro začínající čtenáře (možná je to opět překladem). Ale až na 275 straně nebo kde. Náročné, prázdné a nezajímavé vyprávění učení Tygřího prince vyplňuje až moc prostoru (stále) a po pár nudných stranách opět začínám litovat, že jsem se do toho po půlroce vůbec pouštěl. Ale je tady vzpoura a tak by poslední třetina knihy nemusela být tak nezábavná.
Ty části s Vukem jsou místy hodně divné. Takový skirym křízený s doomem. Už to ani není fantasy scifi, ale docela brutální halucinační psycho. Některé halucinace vůbec nechápu a hodně jsem se v textu ztrácel. Prostě jsem v tom měl neskutečný nepořádek. Taky zvláštní, že Vuko v ich formě toho moc nenamluví, ale v er formě je ukecaný jak důchodce.
Inu konec Tygřího prince byl zajímavý )trošku mi to připomnělo Dunu), ale VUko byl možná ještě zajímavější.
Tak jako tak, celá kniha byla svým způsobem nudná, konec je v obou příběhových liniích vyhrocený do maxima, ale aspoň to začíná konečně bavit. Kor když se Vuko mění ve strom.
Původně jsem si druhý díl ani nechtěl přečíst, ale po tom konci to znovu zvážím.
Jestli mi to bude zase trvat víc jak šest mesíců a dám si třeba uprostřed zase pauzu, to už závísí na panu Grendowicovi

2 17.12.2015

Už od začátku knihy se nemůžu zbavit pocitu, že je v textu hodně zbytečné omáčky. Čte se to dobře, ale mnohdy je popis počasí a okolí tak rozvleklý a komplikovaný, že mi fantasie ani nemusí vůbec fungovat. Ale já ji používám rád, tak proč je tam toho tolik? A hned ze začátku. Půl strany o tom, jaké je počasí ve Švédsku a jak neblankytně modře a divně obloha vypadá.
Do toho kvanta jmen. Mezi prvním a druhým dílem jsem něco málo přečetl a seznámil se s mnoha dalšími postavami a tak jsem ze začátku docela tápal. Jeanette jsem si plus mínus pamatoval. Když je to ta komisařka, těžko se dá zaměnit s někým jiným, ale popravdě jsem nevěděl, jestli detektivka je Sofia, Viktoria nebo Jeanette. Do toho Hurtig, Schwarz, Bergman a bůhví kdo ještě. Guláš.
V polovině knihy se nemůžu zbavit pocitu, že mi asi něco uchází, něco, co jsem zatím nepochopil. Text mě začíná nudit. Proběhlo pár vražd, opět se seznamujeme s minulostí Sofie/Viktorie, ale kdy se ty vraždy dějí, respektive dělá-li je sama Viktoria, nebo někdo jiný, nevím. To je samozřejmé, dozvím se to až na konci, ale zmatený jsem dostatečně. Kniha tak jede podle stejného formátu jako díl první, ale v žádném případě nemá takový spád. Připadá mi to jako Larssonova trilogie Millenium, kdy první díl byl excelentní a druhý jako kdyby se nedokázal zdaleka vyrovnat kvalitou tomu prvnímu.
Až téměř v pětaosmdesáti procentech knihy mi příběh začíná dáváat větší smysl. Dříve popsané příběhy z minulosti nabírají úplně jiný smysl a hlavně ho dávají. Konečně. Jestli jsme se jako čtenáři, měli vcítit do postavy Jeanette, které jen sbírá indície a potřebuje se přesvědčit, že vrahem opravdu není zahradník, tak se to dvojici EAS zatím perfektně daří. (Evidentně jsem na knihu během čtení změnil názor :))
Po dočtení: I přes to, že jsem věděl, že Vraní dívka bude mít tři díly, zklamalo mě, že tady není více uzavřených kapitol. Těch otevřených otázek je na zodpovězení tolik, že mi z toho jde hlava kolem. Hlavně těch jmen je hromada a s každými deseti stránkami se přidává jedno jméno. Kdyby autoři neopakovali celá jména pořád dokola a užívali by jen křestní jména nebo příjmení, byl by v tom šílený bordel. Takhle se v tom aspoň trochu čtenář zorientuje, ale itak je to galamatyáš. Otevření konec není na škodu. Jen je otevřený trochu moc. Budu zvědav, jak se s třetím dílem poperou...

2 17.12.2015

Tak sám nevím pořádně, co jsem čekal. Vysvětleno, co bylo potřeba bylo. Co bylo zahaleno do hávu tajemna, zůstalo ukryto a nebylo vysvětleno ani hlavním postavám. Kor ani Aenea to nevěděla, takže vlastně nejsme o nic ošizeni, protože Aenea věděla všechno.
Simmons mě vždy dostane svým prachsprostým a hrozným koncem tak jako to udělal v Illion/Olympos duologii a taky knihy s Kurtzem. Tady se to ani tak moc nekoná. Příběh dává smysl od začátku do konce (beru v potaz všechny 4 knihy) a ani se u toho člověk moc nenudí (neberu-li v potaz třetí díl Endymion, to je nehoráznej vopruz). Simmons je skvělý vypravěč, ještě lepší lingvista, ale hodně pasáží, hlavně teda Raulův příjezd na T'ien Shan je tak nudný a zbytečný... Myslím tu několika, snad i stránkovou, odstavcovou pasáž porovnávání hor a frakcí, které kde žijou. Hrozně mi to připomínalo Tolkiena (to doufám Simmonsovi polichotí). O postavách si vlastně ani nevím, co myslet. Raul má sloní pamět (chtěl jsem se zeptat co je to slon), ale je tupej jak nůž na roztírání másla. Aenea je naproti němu vševědoucí, kdy ani láma z Nebeských hor na ní nemá. Silenius je i ve věku necelého milénia sprostý jak dlaždič a A.Bettik je Pozorovatel. A kdo je otcem dítěte Aeney? To je v tomdle díle už více než jasné... vlastně už v té první části.
Kantos Hyperionu mě nesklamal, ale ani mě nenadchnul. Srovnám-li to ale s podobnou Simmonsovou space-operou Illion/Olympos tak je KH určitě lepší. Štír jako skvělý antihrdina, který nás doprovází všemi díly, Konzulova loď, A.Bettik, i ten Silenius a vlastně i ten zamilovaný páreček... vlastně mi budou chybět

2 17.12.2015

Asi budu jako všichni ostatní, ale když je něco pravda... Kniha není nijak brutální. Určitě ne tak, jak ji popisovaly reklamní kampaně na každém internetovém a knihkupeckém rohu. Samozřejmě je pedofilie a zločiny na dětech hroznými činy, ale čekal jsem trhání rukou, vyhřeznuté vnitřnosti. Aspoň těch rozmlácených lebek těžkými předměty jsem se dočkal. Předzvěst toho, že sága bude mít tři díly odkrývá fakt, že prostě konec bude zklamání, kde čekáte aspoň pár odpovědí, které vám celou detektivkou vrtají hlavou. Něco odkryto je, třeba že Sofia a Victoria je jedna a ta samá, ale to šlo už poznat v jedné třetině knihy, kdy Sofia poslouchá záznamy Victoriiných sezení a v jednom má pět šest minut jen svého děchu. To jí jako nedošlo, že se svou klientkou sedí takovou dobu o samotě a vlastně se nic neděje? Přejdu-li todle, je Vraní dívka velmi kvalitní thriller/detektivka. Je to neskutečně čtivé a nutí vás to dočíst, aniž by jste ztráceli čas prací u něčeho jiného. Nemám zkušenosti se Stigem Larssonem nebo s Jo Nesboem, ale řekl bych, že dvojice Eriksson a Axelsson Sundquist se můžou v klidu řadit do současné špičky skandinávské spisovatelské špičky.

2 17.12.2015

Trošku jsem byl zklamaný celým vývojem příběhu. Všichni se na začátku tváří jako totální outsideři a nakonec z nich jsou hrdinové. Beru, že Hraničářův učeň má několiko dílů, které možná nakonec ukážou skulinky postav, a něco se jim dokonce stane. Pochopím, když Flanagan napíše knihu, jelikož chce svýho syna naučit číst beletrii, ale mě to prostě nějak nevzalo. Pro mladšího člověka je to nejspíš docela dobrý, ale je to opravdu pro mladší teenagery. Ti se na to chytnou. Ale jelikož mám za sebou něco málo fantasy a scifi tak mě todle nějak nebere. Další díl si přečtu asi až s mými dětmi, až na to budou mít věk... a to je ještě ani nemám...

2 17.12.2015

Pozvolný začátek příjemně vygraduje v něco, co jsem ani nečekal, že by mohlo obsahovat tuto knihu. Ale velmi mile mě překvapilo a dost se mě líbilo jak prostředí, tak i samotný příběh. Trošku mě štvaly postavy s hlavním Johnem. Nejen, že se Joanna během knihy mění z fajnovky na ukňouranou ženskou, což i možná beru, alei John, kdysi velkovezír Noční strany, kde dokázal přežít tak dlouho a najednou dělá toliko chyb? Simon nepíše zle. Ve výsledku je to chytlavá, ne moc dlouhá knížka, která bych řekl, se zalíbí každému fanatikovi scifi nebo kyberpunku.

2 17.12.2015

Šel jsem do toho, protože jsem čekal šílenou pecku. Než jsem se rozhoupal k tomu, abych začal číst, našel jsem audioknihu. A jsem za ní i docela rád, protože bych vůbec nevěděl, jak některé osoby oslovovat. Takový Meyssoniere nebo Peyssou by pro mě byly pořád Mejsonír a Pejsou, žadný Mezonié a Pesů, jak by nejspíš měli být označováni. Kniha je složitě napsaná, jestli je to tím, že je více jak čtyřicet let stará, nebo bůhví proč. Moc nevěřím tomu, že by všichni vydrželi na Malevilu tak dlouho bez jakékoliv újmy. V ne moc čistých podmínkách by se jistě někdo někde odřel a dostal zánět a pak co? A co taková přenašečka Miette? Žádná kvasinková infekce přenášená mezi všemi? Ale jasně, knihy jsou od toho, aby ukazovaly extrém a vůbec postapokalyptický svět, kde přežijí jen někteří a nechytnou žádnou nemoc, však může být. Každopádně je to na mě málo... řekněme akční. Villmain, Frecour nebo Fulbert zemřou všichni až jednodušše, ale tak zase... nemusí to být vždy totální terno, beru to. Hodnocení nijak vysoké, protože jsem už asi vymlsaný úplně jinou kategorií beletrie. Každopádně za mě pouze 6/10.

2 17.12.2015

Různých filmových inscenací se na podobná témata objevilo v televizi už tolik, že bych nenapočítal. S různými variantami hadů, atentátníků a poruch.. ale otrava jídlem? Proč ne. Knihu jsem si poslechl jako nejspíše rozhlasovou adaptaci s několika herci. Velmi dobré a skvěle se to poslouchalo. Haileyho mám rád, pro mě příjemná změna.

2 17.12.2015

To co se Simmonsovi nepodařilo ani v Hyperionu ani v Illion/Olympos duologii (což ale berte jenom jako můj názor, nic obecnýho) tak se mu podařilo v trilogii s Kurtzem. Přece jenom je to vic jak dvacet let od Hyperionu, já to beru, ale tam se rozepisoval místy až zbytečně hodně a občas i nudně. V tédle trilogii jsem si nějak nevšiml, že by něco rzmazával, rozepisoval a prostě z toho dělal román. Todle je prostě detektívka jak vyšitá a já aniž bych někdy četl Francise, tak bych řek, že Simmons mu šahá hodně dobře na paty.
Konkrétně ke Krutému osudu. Ze začátku do konce vás to tahá dál a dál. Četl jsem knihu hned po Hyperionu. Jde velmi dobře poznat, že je to Simmonsův rukopis. Byť jsou obě knihy o něčem jiném, to gró maj stejný snad díky autorově daru. Předpokládám, že bude ještě jeden díl. Konec nasvědčuje tomu, že se chystá ještě jeden sequel, ale pokud ho Simmons ukončí tak jako Krutý osud (což je vlastně uplně nijak a během stránek se nedozvíme od hlavního zloducha (zloduchů) ani slovo o motivu) tak ho asi zajedu zardousit...

2 17.12.2015