Pikalenka komentáře u knih
Líbivé čtení. Kouzelný svět. Viděla jsem nejdříve film a po přečtení knihy jsem byla mile překvapená jak moc se jí drží.
Wow. Tak tahle kniha mě naprosto odzbrojila. Četla jsem i předešlé knížky: Nedotýkej se mě a Neopouštěj mě, které jsem přečetla jedním dechem, ale knihu Někdo nový autorka posunula ještě o level dál. Hlavní hrdinka Mickey je naprosto úžasná osoba, se kterou se mi velmi příjemně ztotožňovalo. Kniha eskaluje a konec by si zasluhovala ohňostroj. Přečtěte si jí a sami uvidíte! Díky za takové romány, které nezůstávají plytké, ale naopak se nebojí vkročit do hloubky i kontroverzních témat. Zanechala ve mě velmi hluboké dojmy i podněty k přemýšlení. Zasluhuje si právem 11 bodů z 10.
Naprosto skvělá, poutavá knížka! Jen těžko se od ní člověk odtrhne. Trochu mi svým nádechem připomněla knihu Den Trifidů, kterou miluju! Knížka moc hezky vykresluje to, jak člověk dokáže být zranitelný, ale i přizpůsobivý. Nalézt v sobě naději a vnitřní sílu to je, to co nám pomáhá přežít, to je to, co my lidé dokážeme.
Nejedná se o úplně běžný příběh. Ale asi právě tím, jak je neobyčejný si vás dokáže získat. Knížka nabízí hned několik témat k zamyšlení a psychologie postav je teda hodně dobře propracovaná! Rozhodně bych jí však nedoporučila pro slabší povahy.
Při hodnocení téhle knihy mám celkem dilema. Nápad zajímavý, ale provedení tak půl na půl. Není špatná, ale za mě celkem slabá. Zároveň je hodně negativně laděná (což se samozřejmě již z tématu dá čekat) a mně takové čtení zkrátka nedělá dobře.
Tahle kniha mě velmi příjemně překvapila. Je čtivá, dynamická, děj se stále posouvá dopředu. Nenásilně upozorňuje na témata otroctví a diskriminace. Zároveň se stále nese na vlně lásky a romance. Rozhodně ji můžu doporučit.
Přečteno jedním dechem.. Nevím, čím mě kniha tolik zaujala. Možná to, jak snadno jsem se ztotožnila s hlavní postavou. Hodně se mě dotkla, což dobrá knížka zkrátka umí.
Tahle série je pro mě prostě feel good. Moc se mi líbí provázanost předchozích knížek. Ráda se znovu setkávám s postavami z minulých dílů a nakukuju jak se jim žije.
Člověk nesmí čekat hlubokou literaturu, je to milá oddechovka.
Moc se mi líbí způsob psaní autora. Hlavně vykreslování tajemna okolo tunelů. Popis jednotlivých stanic je super. Konec asi ani nenadchl ani nezklamal. Pokračování dle hodnocení číst neplánuji. Myslim že knížka stojí sama o sobě kvalitně.
Tak já vám nevím. Mě ta knížka teda vůbec nebavila. Devadesátky jsou do knihy vpasované za mě až moc na sílu, příběh vcelku o ničem.
O tom, jak moc se mě dotkla první kniha Laury Kneidl asi vypoví vše, když řeknu, že ihned po dočtení jsem běžela do knihkupectví pro její pokračování - Neopouštěj mě. Kniha mě rozhodně nezklamala. Otevřela ve mně všechny pocity rozchodů, vztahových problémů, ale i jejich řešení. To, že tahle komunikace nikdy není jednoduchá, to, že nikdy není jednoduché se někomu oddat se všemi svými kostlivci ve skříni je prostě fakt. To, jak se tohoto úkolu chopila autorka oceňuji a obdivuji.
Jediným zklamáním pro mě byl tak rychlý konec. Myslím si, že rozuzlení mohlo přijít o něco dříve v knize a mohlo mu být věnováno více času, jak by si zasloužilo.
Rozhodně však musím přidat autorku mezi své oblíbené.
Za mě příjemné odpočinkové čtení plné bizarností. Povídky jsou ideálně krátké, neotřelé a velmi, ale velmi originální.
Z knihy jsem byla nadšená. Čte se jednoduše, jedná se spíše o odpočinkovou četbu. Díky množství různých příběhů člověka nezačne nudit a charakteristika smrti mě hodně bavila.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do trochu odlišného způsobu psaní knihy dostala. Přímá řeč v textu místo v uvozovkách mi zprvu dala pěkně zabrat. Nadruhou stranu po nějaké době jsem si na to zvykla a přišlo mi, jak kdyby mi celý příběh vyprávěla kamarádka. Knihu jsem pak zhltla jedním dechem. Psaná je velmi čtivě. Pořád si ale nejsem jistá, co si o ní mám myslet. Morálně jsem se s ní neztotožnila a rozhodně se mi nelíbí, že píše o nevěře s takovou lehkostí a normalitou.
U téhle knihy jsem měla dost rozporuplné pocity. John Green psát umí a jeho literatura je velmi čtivá a za mě i jednoduše čitelná v originále. Co mi trochu vadilo na knize je její hodně smutný, depresivní podtón. Po celou dobu četby jsem z ní byla akorát zachmuřená. Nevím, jestli jsem jediná, ale byla jsem vlastně ráda, když jsem ji dočetla. Na druhou stranu je to asi dobré znamení, že se autorovi povedla velmi pěkně vystihnout duševní porucha hlavní postavy Azy.
Hodně milé vyprávění. Jak kdyby mi kamarád vykládal historky z cest. Upřímně, zábavně, bez obalu. Zároveň se mi moc líbí krásná slova o naší vlasti, která člověku dochází právě až při návratech ze světa. Vřele doporučuju dál!
Příběh lehce bizarní, ale v dobrém slova smyslu. Některé věci v knize jsou opravdu k zamyšlení. Na druhou stranu kniha neurazí, ale ani mě příliš nenadchla.
Tahle knížka mi učarovala zejména svou atmosférou. Záhada, sny, předtuchy, tajemno, nadpřirozeno, láska, příroda... a to všechno v ideálním poměru. Pro všechny něžné duše, které mají rády trochu toho tajemna vřele doporučuji.
Wim Hof jako člověk je bezesporu inspirativní. Jak jeho příběh, tak jeho metody dávají smysl. Ale musím se přiznat, že mě kniha velmi zklamala. Nic co by se nedalo napsat v jednom článku, neustálé omýlání toho samého dokola... A nejsem si jistá, zda je v originále ta kniha lepší, ale český překlad mi velmi nesedl a knihu pro mě srazil ještě o stupínek níž. Škoda.
Příjemně oddechové čtení. Velmi čtivé, jednoduché, zábavné. Za mě palec nahoru.