pinar komentáře u knih
Nedokázala jsem to dočíst, nebavilo mě to, nezajímalo mě, co se stane dále. Psáno hrozně rozvlekle, i formát širokých řádků je nesympatický. Kdybych nevěděla, kdo to napsal, na Viewegha bych toto dílo netipovala. Je ale pravdou, že knížky z jeho dřívější doby, možná před druhým manželstvím, mě bavily moc, dále už jen sestupná tendence. Na druhou stranu úcta k tomu, jak se vypořádal s nemocí a problémy v osobním životě.
No, monžá jsem měla vyšší očekávání díky hodnocení zde. Psychologie postav se byla na začátku nadějná, ale dále se osoby nerozvíjely, jejich jednání dále nebylo konzistentní a bylo hodně násilné. Největším zklamáním bylo potom závěrečné řešení (které jsem už od půl knihy tušila), ale bylo doplněno absurdními motivy, zdálo se mi za vlasy přitažené a nevěrohodné.
Předešlé dva romány Kroky vraha a Dům na samotě jsem přečetla jedním dechem. Tahle poslední kniha mne zklamala. Příliš mnoho prostoru věnováno pytláctví, ochraně rysa, jelenů a jiných chráněných zvířat. I když nezpochybňuju význam ochrany přírody, přece jen toho bylo na můj vkus příliš, a naopak ustoupila do pozadí psychologie postav, kterou autorka v předešlých knížkách poutavě vykreslovala a stavěla na ni i motiv kriminálního činu. V této knížce je motiv málo uvěřitelny, odhalení vraha je spíše náhodné. Tato knížka mne zklamala, doufám, ze ta příští bude zase “psychologická” .
na první pohled jsem myslela, že je knížka o nějaký dokument o životě Martiny Navrátilové. Překvapilo mně, že je to detektivka z tenisového prostředí. To hraje vlastně hlavní roli, Martina jej důvěrně zná a celkem zábavnou formou jej přibližuje čtenáři. Hlavní postavy nejsou nějak zvlášť psychologicky vykreslené a zápletka není úplně složitá, ale knížka se dobře čte a rozhodně čtenáře seznámí s řadou zajímavostí ze světa tenisu.
Výborně napsané, jsem stejná generace, tak Ondřeji Hejmovi rozumím možná více než mladší čtenáři, leccos si připomenu a musím říci - ano, tak to bylo. Knížka je asi primárně zajímavá pro čtenáře 60+, ale může být i zajímavým zdrojem reálií , atmosféry a vnímání naší čerstvé historie. Navíc se dobře čte, Ondřej Hejma má svěží styl a inteligentní humor.
nedočetla jsem. zdlouhavé, nezajímavé, nedokázala jsem pochopit logiku chování Hanky ani ostatních osob.
Bez nápadu, je zřejmé, kam děj směřuje, děj se vleče, zdržuje jej opakující se diskuze autora knihy s producentem, které jsou vkládány jakoby do děje. Poslední knihy Michala Viewegha se jen těžko srovnávají s jeho knížkami před deseti a více lety. Jakoby to byl jiný autor.
Na rozdíl od Prvoka tato kniha mě bavila, přečetla jsem jedním dechem.
Četla jsem před tím, než jsem viděla film. A byla jsem nadšená z knihy, a následně se mi líbil i film. Paradoxně díky pořadí se mi knížka líbí víc než film - i když i ten jsem viděla více než jednou. Jedno ze zdařilejších dílek M. Viewegha.
Trochu jiný Viewegh, patří mezi zdařilejší díla. Bavilo mě to číst, má spád a není podbízivá. A našla jsem paralely s mými zkušenostmi - líbilo se mi, když otec vzal všechny své dcery z obou vztahů na dovolenou, že mu dcery z prvního manželství nabídnou hlídat dítě z nového vztahu, aby si otec mohl užít hezký večer s novou partnerkou. Zažila a zažívám to zcela jinak, tak mi tahle epizoda utkvěla, a jestli je to epizoda pravdivá, tak klobouk dolů před výchovnými metodami (otce nebo matky?). Jinak v deníku tipy na fungující vinárny a restaurace, které jsem ze zvědavosti navštívila, stejně jako mě potěšilo, když se autor v pohyboval v místech, která znám a která se mi při čtení vybavovala.
Dárek k Vánocům, přečtený za dva dny. dobře a rychle se čte. Oddychovka, bez hlubších následků. po přečtení přemýšlím, co s knihou. Do přeplněné knihovny už se vejdou opravdu jen knihy, ke kterým se buď já nebo rodina vrátí. tahle kniha by tam spíš zabírala místo.
Mně se to líbilo, možná i proto, že jsem nic neočekávala. Nicméně dobře vykreslená ruská a v protikladu US typická povaha i její podhoubí. několik zajímavých politologických úvah, pro mě to nakonec bylo docela zajímavé čtení. Včetně přesné charakteristiky přemýšlení některých VS-zlatokopek.
krásný vztah k matce prochází celou knížkou. ale moc me to nebavilo, úplně jsem autorce příběh a její prožívání této životní etapy neuvěřila
Kdo má rád konspiraci, přijde si na své. Knížka se jako všechny ostatní dobře čte, jen mi už trochu vadí to neustálé posedávání po hospodách, komentáře, jak nezbytné je zapálit si cigaretu při každé příležitosti. Cigareta. se stává atributem dobré pohody, kamarádství a nekuřák je od první chvíle podezřelý. Také snaha maximálně se vyhnout práci a brát plat za sezení v kanceláři a čtení novin mě bavila u první, možná druhé knihy, dnes už mi to připadá hloupé, přeci jen už se děj odehrává hluboko po revoluci, v jiném období a ovzduší.. Takže tak - pokud máte rádi "dánovky", tato patří k těm lepším, i když ta neutuchající oslava alhoholu, kouření a zálibě ve čtení novin v pracovní době už je trochu stereotypní.
Velmi slabe, zadne zajimave nebo nove uchopene tema, tezkopadny dej, bez prekvapeni, marna snaha o erotickou pikantnost. skoda casu, knizka je opravdu pro hoooodne nenarocneho cternare.
Bohužel jsem nedokázala dočíst, ztratila jsem se v množství šlechtických rodů, nebavilo mě to. Jsou tam zajímavé intra do historie, např. jak čeští šlechtici podporovali českou státnost, ale celkově se mi knížka nelíbila, nedočetla jsem do konce.
Joy Fielding mám ráda, toto je první knížka, která mne nebavila, od začátku jsem tušila, kdo je vrahem a v čem spočívá zápletka. Ke všemu se nic moc neděje, děj neplyne, ale pomalu se vleče. Zklamání.
Nové aktualizované vydání, na cestu, do batohu ideální - poskytne nezbytné základní informace. Výhodou výborně mapy Izraele a Jeruzaléma.
Atraktivní prostředí (i když se nepodařilo využít všech možností, které nabízí), trochu nepřehledný zástup postav s několika jmény a identitami. Ale není škoda času na přečtení.