Pitbull16 komentáře u knih
Na HP jsem vyrostla, všech 7 dílů mám v prvním vydání a četla jsem je nespočetkrát. Prokleté dítě byla tedy povinnost, kterou jsem dřív nebo později musela splnit. Chápu, že jde o scénář, tedy specifický slohový útvar. Na chvíli jsem se mohla zase projít Bradavicemi a poznat Albuse Severuse a Scorpia. Nicméně mi chyběla hloubka a propracovanost původní série a taky nestandartní chování některých postav (nejvíc asi profesorky McGonagallové a Severuse Snape, které ve mne skutečně utkvělo a nedokázala jsem to přehlédnout). Podtrženo sečteno, do světa HP to patří, špatná kniha to určitě není, jsem ráda, že ji můžu mít ve své knihovně, ale kvalit původní série nedosahuje.
Pro mě jednoznačně zklamání (nebo přespříliš velké očekávání). Čekala jsem něco děsivého, zdrcujícího s překvapivým koncem, něco co mě po dlouhé době v oblasti thrilleru posadí na zadek. Nestalo se tak. Děj i jednotlivé postavy, alespoň pro mě, byly předvídatelné a téměř celou knihu jsem čekala na velký zvrat a finále, které prostě nepřišlo. Postavy se chovaly a vyvíjely tak, jak jsem čekala, žádné překvapení nenastalo a ani spád nebyl podle mých představ. Snad jenom to „pro silné povahy.“ Ze začátku na mě některé pasáže působily brutálně, pak mi však přišlo, že jich je až příliš a prostě mi v určitém okamžiku přestaly z textu vyčnívat a splynuly s ostatním dějem, aniž by na mě nějak zapůsobily. Další díl si rozhodně nechám ujít a ze severského krimi dám opět přednost Jussi Adler-Olsenovi a oddělení Q.
Pro mě byla kniha zklamáním. Jako první jsem četla Šepot z lesa, který mě chytil hned od začátku, seděl mi mysteriózní nádech, lokalizace v našich horách i způsob vyprávění. Na Zvedá se vítr jsem se tak vysloveně těšila. A něco mi prostě nesedlo, knihu jsem dočetla až na 4 pokus a začetla jsem se až na dvousté stránce. Vůbec na mne nedopadla atmosféra, ani povodně, ani tornáda, lehce mne iritovala i práce s nářečím.
Byla to moje první kniha od C.J.Tudor a podle komentářů zde jsem měla obrovská očekávání. Miluju detektivky, miluju horory, nemám problém s nadpřirozenem. Od počátku jsem měla ale problém se začíst, knihu jsem několikrát odložila, a když jsem se do čtení dostala, velmi rychle jsem odhadla, kdo je kdo, a kniha už mě pouze vedla k předvídanému konci. Nadpřirozené prvky navíc samy o sobě neměly v příběhu velkou roli a chybělo mi jejich ukotvení či vysvětlení. Dovedu si to představit i bez nich. Kniha určitě není špatná, myšlenka s Těmi Druhými je velmi dobrá, ale znovu si ji nepřečtu (což u těch opravdu dobrých dělám).