Plativa
komentáře u knih
Stručné odpovede na veľké otázky
Stephen William Hawking
Řekla bych, že je kniha o něco méně náročná a čtivější, než Stručná historie času, ale informacemi stejně nabitá. Zajímavý vědecký nadhled na problémy dnešní doby, opět si odnáším spoustu hodnotných poznatků.
Všechny barvy nebe
Amita Trasi
Tahle kniha mi nedala spát. Neskutečně silný a emotivní příběh, kniha se četla sama i když místy to bylo velmi drsné a surové. Autorka i ta nejtemnější prostředí, kam se nikdy sama určitě nepodívala, popsala bravůrně. Úžasné, doporučuju všem, nedá se nic vytknout.
Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
V některých částech knihy jsem měla vážně pocit, že Vážka v jantaru předčí první díl Cizinky. Možná ano, možná ne. Začátek pro mě byl velké rozčarování, až jsem z knihy byla smutná, že příběh musí dopadnou zrovna takto. Ale jak se děj rozvíjel a příběh se vrátil zpět do 18. století, opět jsem celé knize propadla. Potřebuji se nutně podívat do Skotska, už tam plánuji dovolenou. Knize dávám 10/10 a těším se neskutečně na další díl!
Stoprocentní riziko
Jean-Michel Guenassia
Cca 100 stran velmi rychle ubíhalo, člověk se ani na moment nenudil naopak, spíš měl tendenci a to především ke konci očima předbíhat text, aby se dozvěděl, jak to vše skončí. Velmi napínavé a moc zajímavý námět, i když konec mě tedy zklamal. Myslím, že by se příběh dal skončit jinak a čtenářsky zajímavěji. Ze začátku byl příběh a události velmi uvěřitelné, ke konci skoro vůbec.
Hořící kříž
Diana Gabaldon
Srovnala bych tento díl s předchozími Bubny podzimu, začátek se neskutečně vlekl, to shromáždění Skotů z vysočiny bylo nekonečné, tolik stránek a uběhl pouze jeden den? A naopak od půlky knihy mi přišlo, že autorku začal tlačit čas a taky fakt, že přece už nemůže těch stránek napsat tolik, takže události začaly zrychlovat. Přitom, kdyby se z knihy vyjmuly nekonečné popisy lovu, který mě prostě nebaví, ušetřilo by to stránky a mohlo se více rozepsat o Ianovi a deníku Indiána -cestovatele času. Dějové linky mě jinak moc bavily, svatba v River runu byla zajímavá a skvěle napsaná (nesmíme zapomenout, že stále nevíme, kdo olizoval Claire nohy??). Mezi Claire a Jamiem to stále funguje bezvadně, mám ráda i Brianu a Rogera, jen mě mrzí, že je z Briany taková domácí puťka, že ji ten počáteční zápal a emancipace tak nějak opouští. Na druhou stranu, je to dost pochopitelné že se Claire i Briana musely přizpůsobit 18. století, a že je to holt ovlivňuje i názorově. Seriál se tentokrát rozchází s dějem v knize, místy mi to přijde zbytečné, ale overall mě i seriál stále moc baví a doporučila bych ho. No, nedá se nic dělat, budu si muset přečíst i další díl, ale tentokrát si ho nedám už do čtenářské výzvy, protože mě zasekal na více času, než jsem plánovala.
Kluk napravo
Kate Stewart
Přečetla jsem si knížku, protože byla ke stažení zadarmo na Dobrovským a má očekávání byla prakticky nulová. Každopádně, jak zde píše více čtenářů, mě příběh nakonec mile překvapil. Jo začátek byl takový těžkopádný a seznámení Thea s Laney bylo trochu umělý, ale jak šel příběh dál a jejich vztah se vyvíjel, musím přiznat, že mě to fakt bavilo a byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Jejich krize ve vztahu a problémy, které řešili Laney a hlavně Theo byly velmi reálné a člověk se v nich několikrát sám najde. Mohu doporučit, místy spicy popisy knize taky velmi svědčí.
Touha žít
Martin Pospíchal
Této knize se méně než 5 hvězdiček dát nedá. Už jen za to, jakým tématem se zaobírá, jak se píše také v knize, často se na tyto pacienty, kteří se potýkají s nevyléčitelným onemocněním jakoby zapomíná a jsou v ústraní. Ale žijí tu mezi námi a já jsem hrozně ráda, že jsem mohla nakouknout do jejich přemýšlení. Jak bylo mnohokrát zmíněno, každý jednou z tohoto světa odejdeme a oni mají jen to štěstí/neštěstí, že vědí, kdy to bude.
Mapa soli a hvězd
Zeyn Joukhadar (p)
(SPOILER) Myslím, že tahle kniha si zaslouží daleko lepší hodnocení, než má. Mně se prolínaní dvou příběhů moc líbilo, ke konci došlo k jejich docela nenápadnému propojení a to mě velmi bavilo. Líbil se se mi styl autorčina psaní, velmi nevšední styl popisu pocitů a nálad, líbilo se mi vykreslení postav příběhu, ke kterým si člověk najde cestu a ke konci knihy má pocit, že je zná a že jsou mu vlastně velmi blízcí. Což bych řekla není pro naší zeměpisnou šířku úplně typické, jedná se o příběh syrské rodiny, a ti nám tu nejsou vykreslováni zrovna pozitivně. Ale příběhem v této knize čtenáři má vlastně dojít, jak jsme všichni lidé stejní, všichni sníme, všichni milujeme, všichni se bojíme a všechny nás umí hnát strach do krajních situací. Mapy, knihy, sůl, písek, cestování, hvězdy, celá kniha má takový magický nádech a mě to velmi oslovilo. Jediné co bych vytkla je takový nijaký rozplácnutý konec knihy hlavně příběhu Ráwijy, ono to vše dopadlo vlastně tak, jak mělo, jen jsem to asi čekala více nabité emocemi...
Sama v Tokiu
Marie Machytková
Knihu jsem dostala jako dárek, samotnou by mě nenapadlo si ji koupit, ale musím říct, že mě velmi mile překvapila. Kniha je velmi čtivá a vyprávění rychle plyne, musím říct, že mně se zhmotnění vášně v podobě Plamínka strašně líbilo, a to hlavně proto, že jsem s tím zosobnila a sama chápu, jaké to je, když se do něčeho bezhlavě zblázníte a najednou už pro vás nejsou ty logické a racionální rozhodnutí na prvním místě. "Nejsem doma ani v Japonsku ani v Česku", tak to mi promluvilo do duše. Tento sepsaný životní příběh mě prostě moc bavil až mám trochu pocit, že by to možná vydalo na další díl, kde budu spisovatelce moc přát třeba tu červenou knížečku. :)
Zaslíbená země
Erich Maria Remarque (p)
(SPOILER) Remarque je prostě klasika, ale i když jsem se od Třech kamarádů nemohla odtrhnout, u této knihy jsem měla problém se začíst a trvalo mi dlouho, než jsem ji přelouskala. Hlavní postava Ludvíka zezačátku jedná jako robot, nelze si k ní vytvořit citové pouto, emoce má velmi osekané a vlastně jen sleduje děj postav okolo ní. Až závěrem knihy, poté co si Ludvík najde práci a rozjede se zápletka s Marií, mi konečně přijde, že má Ludvík nějakou osobnost a názory, ale poté kniha bohužel končí. Z poznámek lze jen těžko odhadnout, jak chtěl autor v knize pokračovat dále.
Zlodějíček z pátých hradeb
Ilka Pacovská
Další díl z knižní série Sedmý smysl - musím říct, že poprvé u této knihy v celé sérii jsem měla problém se místy začíst a u příběhu setrvat. Autorka má stále skvělý styl psaní a vykreslování postav, já už jen po tolika Hanky dobrodružstvích nemůžu uvěřit její strašné smůle se vyskytnout v každém středu světového problému, který následně se svými náctiletými kamarády vyřeší. Já vím, to se dá od fantasy čekat, ale tenhle příběh i přes jeho vykreslenost a detaily mi prostě už tolik nesedl. Tento díl ale jinak neshazuje čtivost a kvalitu celé série Sedmý smysl.
Mělas to vědět
Jean Hanff Korelitz
Neměla jsem od knihy velká očekávání, samotný název mi úplně nesedl, ale musím říct, že mě celý děj knihy opravdu dostal. Příběh skvěle eskaloval, musela jsem se držet, abych se nedívala na stránky dopředu, jak jsem byla zvědavá. Celá pointa knihy se mi líbí, jak je to neotřelý příběh a přitom si myslím, že se v něm spousta žen najde.
Byla jsem tu
Gayle Forman
Zajímavý námět, kniha byla čtivá i když místy jsem čekala asi něco trochu jiného.
Otrocká krása
Ilka Pacovská
Budu se muset opakovat stejně jako u hodnocení minulého dílu ságy Sedmý smysl, ale to je prostě skvělá kniha. Celá zápletka točící se okolo otrockých kamenů byla velmi chytlavá, nechybí drama a dokonce ani první intimní zkušenost, což jsem od autorky nečekala. Tohle je možná můj nejoblíbenější díl z celé série.