Plutonium komentáře u knih
Tato kniha kombinuje dvě věci, které spolu tématicky nemají nic moc společného, a sice stravování a ekonomii. Na jednom místě, kde autor rozebírá rozdíl mezi garnátem a krevetou je dokonce napsáno, že "kniha je o jídle, nikoliv o biologii", a to vám dá jasnou představu, o tom, na jaké úrovni se ekonomií zabývá. Nerozumím, proč se teda kniha nenazývá spíš třeba Ekonomické stravování.
Každá kapitola má název nějakého jídla a na začátku autor rozebírá svůj vztah a nějaké detaily o tomto jídle. Někdy to je na dva odstavce, někdy několik stran (třeba i na půl kapitoly). Na tomto základě se autor snaží téma přemostit na něco ekonomického, většinou poněkud nešikovně.
Zde je kámen úrazu. Jelikož je kniha populárně-naučná, je tedy určena pro lidi, kteří se ekonomií nezabývají odborě. Obrovský problém je ale v tom, že autor tímto přemostěním navazuje na nějaký svůj statement, který následně velmi plytce podkládá argumenty, na jejichž větší rozbor v knize "není prostor". Kapitoly jsou dost krátké a problematiku probírá jen velmi povrchně.
Tyto témata nejsou nijak moc logicky seřazena a čtenář se o ekonomii jako takové nic moc nedozví. Co mi vadí víc je to, že hodnotové soudy do populárně-naučné literatury prostě nepatří. Kniha je tím pádem o nějakých autorových názorech, nikoliv o vědomostech. Vybraná tématika je navíc velmi složitá a jeho závěry celkem závažné a pro někoho i kontroverzní. Pro člověka, který se v ekonomickém myšlení neorientuje a nemůže veliditu argumentů (a zopakuji, že v knize téměř nepodložených!!) zvážit, je kniha naprosto nevhodná. Autor se sice občas odkazuje, ale je zde nepoměr - postoje jsou příliš silné na zvolenou úroveň odbornosti, kam se zase nehodí všechno zdrojovat.
Jako příklad uvedu, že autor kritizuje kapitalismus již od první kapitoly. Což je samo o sobě naprosto nevhodné pro knihu, která má "vysvětlovat svět". Skáče od jednoho ke druhému a připadá mi, že spojuje i věci, které spolu časově nesouvisí nebo si odporují. Na příklad naznačuje, že neoliberální školy schvalují otroctví - což je jednak nesmysl, jednak problém v momentě, kdy neodborný čtenář nemá možnost jiného pohledu na věc. Autor totiž v rámci knihy říká A, ale už nedodává B. Na příklad oslavuje existenci úspěšných korejských firem, jako jsou Samsung a Hyundai, ale už nedodá, že tyto firmy jsou chaeboly (gigantické konglomeráty provázané se státem), jak proč a jak vznikly a že jejich existence je často vnímána velmi negativně.
Formálním problémem je pak nevyváženost kapitol, kde, jak jsem už zmínila, jsou někdy o jídle 2 odstavce, někdy 5 stran či oslí můstky, které působí vyloženě hloupě. Autor taky často používá podivně jednoduchý jazyk, jakoby ani nešlo o knihu pro dospělé.
Závěrem tedy knihu VELMI nedoporučuji, protože kromě toho, že celkový koncept prostě nefunguje, je velmi zaujatá a obsahem faktických informací nepřínosná.
Nejspíš jedna z prvních knih, která poukazuje na zneužívaní práce dělníků, na jejich špatné podmínky a na manipulativnost korporátního světa. Bohužel pro českého čtenáře se autorka téměř výhradně soustřední na prostředí USA doby před 25 30 roky a do detailu se rozepisuje o věcech, které jsou dnes předávno pasé. To by samo o sobě třeba nebylo problém.
Daleko horší je ten zaujatý naivní postoj, který tady zaujímá. Neustále vyzývá k nějakému boji, ale těžko říct za co. Na jednu stranu nadává na korporace a jejich přístup ke všemu, ale pak se zastává lidí, které tyto firmy propustily a nechápe, jak si to vůbec můžou dovolovat, protože ti lidi tam přece chtěli pracovat, ačkoliv jim nevyhovovaly podmínky ani plat ani nic, ale je potřeba si stěžovat na to, že tam tedy nemůžou pracovat. Neustále něco kritizuje, ale nenabízí vůbec žádná alternativní řešení. Neustále pobízí k nějaké revoltě a protestům, ale vlastně nepíše, o co jí jde, co by měl být cíl.
Úplně nejabsurdnější na tom celém je to, že úplně opomíjí fakt, že lidi mají vlastní vůli. V tom smyslu, že lidi jako individialisté mají možnost tyhle hrozné a špatné značkové věci nenakupovat, nechodit do Mekáče, omezit autodopravu a tak dál. Kleinová prostě jen chce, aby se firmy chovaly jinak, ale o té živné půdě, kterou jim dávají spotřebitelé, se prakticky ani nezmiňuje. Nepíše, ať ty produkty prostě nekupujeme a zaměříme se na alternativní životní styl nebo aspoň alternativní možnosti nákupu. Ona prostě neustále dokola jak kafemlejnek opakuje, že musíme proti čemusi protestovat, překreslovat loga, vzdorovat.
Po takové době je vidět, že to k ničemu nebylo. Korporace jsou všude, dokonce i internet se smrskl na několik korporátních ostrovů, kde jsou téměř všichni. Pokud se chcete dozvědět víc, nemusíte číst tento skoro 500 stránkový elaborát, kde buď opakuje pořád to stejné nebo píše o dnes už nepodstatných věcech, ale místo toho si najděte něco o tom, co se děje dnes a hlavně místo rozbíjení výloh upravte svoje spotřebitelské chování.
(SPOILER) Rozvleklé, dlouhé nezáživné popisy, absurdní a nereálné situace. To všechno a mnoho další charakterizuje knihu, kterou jsem očekávala a na kterou jsem se těšila, žel mne zklamala. Děti se chovají nerealisticky a nerealistické je i zakončení, kde se lidstvo přestěhuje z planety, ačkoliv se na začátku dočteme, že děti měly problém především s technikou a vědeckým poznáním. Samozřejmě nechybí ani trochu čínské agitky, ale to je potřeba očekávat. Autorovi evidentně sociální sci-fi nejde a měl by se soustředit na to tvrdé o fyzice a vědcích.