podpalovač
komentáře u knih
Zefkovo probuzení aneb Splíny (v) budoucnosti
Marek Müller
Tahle kniha je jako když si dá soupeř vlastní gól... technicky bod pro tebe, ale chlubit by ses tím neměl.
Absolutně ne. Už po prvních stránkách mi bylo jasné, že se řítím do průšvihu. Změna z vyprávění třetí osoby na ich formu mě totálně rozhodila a dál to nebylo o moc lepší. Sem tam překlepy a neobratná slovní spojení.
Hlavní postava je spíš takový objekt, kterému se děj knihy tak nějak přihodil. Zefek je nesympatický od začátku do konce. Není to hrdina, není to antihrdina, je to prostě sobecký nedospělý chudák, posedlý alkoholem, trávou a sexem, a my o tom musíme číst.
Ostatní postavy jsou jednoduché, ženské totálně hloupé, popisovány jako objekty, pořád se zmiňují prsa... po nějaké době opravdu ohrané. Motivy ostatních postav jsou nám naprosto neznámé. Zefkovy motivy jsou nám jasné, ale s dějem knihy nemají nic společného.
Autor pravidelně sklouzává ke zdlouhavým, a leckdy zbytečným, úvahám, které ubírají místo ději a v druhé polovině knihy už jsou značně vyčerpávající. Dál mě pak zarazila autorova posedlost vyměšováním jakéhokoliv druhu. Člověk si toho nevšimne hned, ale vylučování je zmíněno v průměru na každé třetí stránce a to mi hlava opravdu nebere. Jestli to byla snaha o realismus, tak dost šílená a zbytečná. Mít energii na to si knihu přečíst znovu, tak to spočítám.
Má se jednat o sci-fi komedii, ale pobavila mě jen a pouze přezdívka Zefkova kamaráda Kýbl. To je fakt povedené. Ale zbytek knihy nepobavil. Jako jediné plus vidím celkem hezky vymyšlený svět v budoucnosti. Škoda, že stejně tak jako u té komedie, se o sci-fi jedná jen okrajově a autor nestavěl svůj svět dál.
Upřímně nevím, pro koho je kniha psaná. Ale jako všechno na světě, určitě si to své čtenáře najde.
