PPardinio komentáře u knih
PROMLČENÍ je takové čtení na víkend. V ději se neobjeví příliš postav, knížka není dlouhá a dokáže poměrně rychle vtáhnout do děje. První setkání s autorem a za mě spokojenost. Přiznám se, že i já jsem se musel občas ujistit, kdo vypráví zrovna příběh (Novotný x Volf), ale jinak mě téma vražd zasazených do pohraničí přišlo dobré. Odsun Němců, zahraniční spolupráce a doba minulá byl příjemný bonus. Autorovi dám určitě ještě šanci. Horší 4*
Vyprávění o hledaní cesty do středu Země v podání tří rozdílných dobrodruhů. Námět je to na dobu vzniku opravdu dechberoucí. Užíval jsme si popis putování Islandem, sestupování do jícnu sopky a vykreslení hlubin, které zajímavě přešly do světa podzemního moře. Zde bylo vyprávění z pohledu zajímavosti na vrcholu. Bohužel závěr příběhu mi přišel trochu nedotažený, ale i tak nadprůměrné dílo z pera J.Vernea.
Pro mnohé čtenáře je Nůž, zdá se, jedna z lepších knih ze série s HH, pro mě ale naopak jedna z nejslabších (natahovaný děj, vysvětlování určitých faktů, stavění postav do jiného světla, zvláštní moralizování...). Se začtením jsem neměl problém, s tím jsem se u Nesba nikdy nesetkal, zde jsem však postrádal něco, co by mě tak nějak odbouralo. Prostě jsem si asi již zvykl, že lidi kolem HH umírají a Harry neustále chlastá a chlastá. Závěr mě malinko překvapil, ale jen malinko, protože autor si něco podobného v průběhu knihy připravoval, to bylo na skladbě vyprávění poznat. Myslím si, že i autor sám vidí, že to chce změnu či nějakou jinou postavu (Sung-min Larsen?) a sérii s HH tímto dílem ukončí. I-když mám postavu HH opravdu rád a četl jsme všech 12 dílů, tak je mi líto, že série nekončí pro mě geniálním 10.dílem. Celou dobu jsem si při čtení říkal, že toto je prostě jiný Nesbo. Škoda, ale i tak děkuji za celou sérii.
Švábi mě mile překvapili, dle hodnocení jde totiž o druhou nejhorší knihu ze série s HH (77%). Za mě lepší 4* (nebýt závěru, jenž mi tolik nesedl, dal bych klidně 5*). Myslím si, že autor zde již nabral to správné vyprávěcí tempo a kniha byla díky tomu taková, na co jsem z navazujících dílů zvyklý (později přijdou již jen kombinovanější a překvapivější dějové zvraty). Bangkok mě bavil a až na jednu scénu na pár stránkách zde není přehnaně krve, což také oceňuji. Jo a Harry zde vůbec nechlastá :-) Jde tak vlastně o čisté vyšetřování (+trochu politiky). Díky délce (400 stran), jsem jí zmáknul za 3 dny. (Jde o mojí 11.knihu s HH) - oblíbené postavy: Loken a záporák Wu (nevím proč, ale představoval jsem si jej jako Bolo Yeunga :-), který měří ale jen 168cm :-) )
Kniha je dobrá, dokonce hodně, ale i tak si myslím, že zdejší vysoké hodnocení je malinko přehnané. Úvod knihy byl dle mého totiž až moc rozvleklý a dlouho tak trvalo, než se hlavní postava dostala do tempa a vše do sebe začalo správně pasovat a dávat smysl. Ději vyloženě pomohlo spojení Mikaela s Lisbeth v jeden vyšetřující tým. Škoda, že hlavního strůjce veškerého zla bylo poměrně snadné brzy tipnout, protože množství teoretických podezřelých z klanu Vangerů nebylo zase až tak veliké. Přirovnání k Agátě Christie pro dospělé je místy dost trefné (viz. obal knihy). Závěr knížky nebyl špatný, ale i tak jsem měl trochu problém s pasáží v Ženevě a hlavně s rychlým vývojem při odhalení vraha (děj má své klidné skoro až rozvleklé tempo a najednou bum vrah je odhalen a rychle se přechází za podivných okolností opět k linii s Wennerströmem). P.S. Jestli na mě něco působilo fakt rušivě, tak to byla KÁVA :-) , která se pila tak často, že jsem si říkal, zda nevlastnil pan Larsson nějakou přažírnu kávy a nezkouší na nás tak podprahovou reklamu, aby se mu zvedl prodej (Ano, vím, že autor zemřel před vydáním knížky). V další knížce od tohoto autora si možná budu dělat pro zajímavost čárky :-)
Naprostá spokojenost. Opět neuvěřitelně čtivé, krátké kapitolky napomáhaly tempu a rychle jsem se vtáhl do děje. Nejlepší pasáží bylo hledání Vicky a konfrontace detektiva ze Sundsvallu s Joonou Linnou, kterému prostě nelze nepřát :-) Závěr detektivky opět malinko skřípal, ale to lze přejít. Posledních 30 stránek nehodnotím, protože Písečného muže jsem přečetl mnohem dříve a znal jsem tak navazující příběh. Svědkyni ohně doporučuji a z 5 přečtených knih od L.Keplera jí řadím jen těsně za již zmíněného Písečného muže. Doufám, že Stalker a Lazar budou stejně dobré knihy.
Velmi zajímavý příběh od A.Christie. Hercule Poirot zde rozplétá starou vraždu trochu jiným způsobem, což se mi líbilo. Jedná se vlastně o vzpomínky vyšetřovatelů a 5 svědků. Poirot do děje moc nevstupuje. Vraha jsem neodhalil, ale důvod, proč se Caroline chovala u soudu smířlivým způsobem, my byl jasný velice brzo. Jeden z dopisů mé názory jen utvrdil. Na knize mi tak vadila jen jedna věc, kterou byla neuvěřitelná paměť všech 5 svědků. Já sám si totiž nevzpomínám, co jsme dělal před týdnem. Ale k sepsání knihy to vlastně bylo důležité, a proto dávám 5*
Autor používá při psaní knížek stále stejný rukopis, občas až moc viditelně a cíleně hraje na city, ale když ono se to tak dobře čte. Také v jeho Babičce do děje vstupují vážná témata, ale na mě celek působil spíše odpočinkově, protože na problémy nahlížíme dětským pohledem. Elsa je jako vypravěč fajn, ale občas jsem měl problém uvěřit její sečtělosti a inteligenci. Přeci jen jí bylo teprve skoro osm let :-) děkuji za postavy jako byl Alf, Vlčí srdce nebo Wors. Škoda, že jsem Babičku četl až po knížce Tady byla Britt-Marie, ale to je jen detail.
Opět velice zdařilý příběh, kterému na čtivosti přidávají výborně zvolené postavy detektivů. Hlavně Carl s Asadem nemají chybu. Rád jsem si s prstem na mapě projel několikrát ostrov Bornholm a užil si zápletku sedmnáct let staré vraždy okouzlující talentované dívky. Autor zde velmi dobře propojil vyšetřování s lehce tajuplnou sektou. Krok za krokem se oddělení Q blíží šílené Pirje a Frankovi, zvanému Atu. Další zdařilá knížka od J.A.Olsena.
POLEDNICE je knížka do vlaku, letadla nebo autobusu. Dobře se čte, protože autor využívá jen několik postav a nepouští se do žádných převratných obratů a zápletek. Jde tak udržet pozornost i v rušivém okolním prostředí. Děj jsem si užil, ale Volf a Černá mi k srdci nepřirostli. Autor vraha nijak netajil, a proto se nemohlo odehrát žádné závěrečné překvapení či odhalení. Pasáže s Martou děj zajímavě obohatili. Jinak nevěřím, že by si nikdo na velkém sídlišti nevšiml vražd za bílého dne.
Průměr - 3*
Hlavní postavy v podání detektiva Carla Morcka a jeho asistenta Asada mě bavily. Hlavně postava snaživého Asada dávala vyprávění zajímavý nádech. Seděl mi i občas vložený humor a dějové odlehčení. Detektivní příběh je sám o sobě zajímavý a čtivý. Navíc prostředí Dánska v severských krimi nemám zatím tolik načtené, takže za mě další plus. Největší slabinou knihy je tak až moc jasná dějová zápletka, kdy průvodce všeho zla je velmi brzy jasný. Škoda, takto je z knížky ve výsledku jen velmi průměrná detektivka. Snad další díly z oddělení Q budou čtenáře více vodit za nos.
Maják na konci světa je krátký příběh z méně známého koutu Jižní Ameriky. Oceňuji, že autor vypráví události z pohledu strážců majáku a zároveň z pohledu pirátů. Zábavnosti knížky to určitě dost pomohlo. Bohužel se autor nevyvaroval velkému množství dějových náhod, které příběh značně ovlivňují očekávaným směrem. Jelikož je knížka zaměřená i na dětské čtenáře, tak to lze pochopit.
A.Christie mám již poměrně načtenou, a proto se mi občas stává, že vraha odhalím velice brzo. Kočka mezi holuby naštěstí pro mě zůstala záhadnou až do posledních stránek (No, vlastně z 1/3 ne, to byla bohužel očividná odbočka od vyprávěného případu).
Samotný příběh z internátní školy mě bavil, pasáž z neexistující ropné země Ramat mohla být delší (příběhově by nic navíc nepřinesla, ale Ramat mi sednul asi nejvíce).
Oblíbil jsem si postavy detektiva Kelseyho, zahradníka Adama Goodmana a ředitelku Bulstrodovou, a proto mě nevadilo, že se Hercule Poirote dostal na scénu až na posledních 70 stránkách (vlastně jsem nevěděl, že je to příběh s HP a byl jsme tak hodně překvapený, když vzal případ do svých rukou).
Netopýra jsem četl jako svou desátou knihu s HH. Není to špatné, ale je zde znát, že se autor teprve rozjížděl, propracovával styl a díky tomu jsme se v jeho podání mohli dočkat fakt parádních navazujících kousků série. Na dějové linii z Austrálie mi nejvíce bavily střípky z historie této země, doplněné o povídky Aboridžinců (možná také proto, že Harryho problémů s alkoholem a ženami si později užijeme dost a dost :-) ). Andrewa Kensingtona jsem měl ze členů vyšetřovacího týmů nejraději a díky této postavě jsme uvažoval nad 4*, ale nakonec dávám pouze 3*. Za mým sníženým hodnocením je fakt, že opravdu nemám rád knihy, kde se do češtiny překládá jen část textu. Zde např. hrdina mluví švédsky s Birgittou (vše přeloženo do češtiny) a poté je zbytek rozhovorů vedený v angličtině (z toho 99% přeloženo do češtiny + zbytek jsou nepřekládané anglické fráze). Z jakého důvodu volí překladatel tento styl? Čím to obohacuje děj, když nakonec je překlad pasáží doplněný na závěr knihy?
Anne byla na svůj věk opravdu velice talentovaná dívka, která se svých snů bohužel nedočkala. Samozřejmě i já jsem znal před čtením knížky její osud a o to více na mě doléhaly její úvahy, sny a plány, které po skončení války měla. Nejsmutnější však je, že osvobození Nizozemska bylo relativně blízko.
Nemohl jsem si od autora nechat ujít ani jeho 4.knihu. Opět jsem byl nadmíru spokojený a čtení si užíval. Graficky byla knížka také moc pěkně provedená (mapky cesty, barevné odlišení částí cest...). Některá místa jsem měl čest navštívit a jiné určitě po přečtení knížky navštívím. Zajímavosti byly výborným doplňkem. Super!
Musím se přiznat, že mi dalo opravdu dost zabrat knihu dočíst. Před 100 lety muselo jít o nadčasovou tvorbu, ale já byl zklamán, protože jsem nečekal, že budu prakticky neustále číst jen o milostných vzplanutích Ing. Prokopa. Když tento zvláštní človíček neplanul láskou k nějaké ženě, byl dost často nemocný a trápily jej různé přeludy (tyto pasáže jsem opravdu nesnášel). Části, kdy se řeší zneužívání Krakatitu, jeho výroba, mocenské machinace..., to bylo přesně to, co jsem od knihy očekával. Bohužel tato dějová linie je v knize popisována maximálně z 10%. Možná jsem nebyl na knihu ještě připravený a nebo jsem čekal naopak moc dlouho a měl jsem si Krakatit přečíst před X lety při přípravě na maturitu :-)
Kaštánka jsem měl v knihovničce poměrně dlouhou dobu a neustále jsem jeho čtení odkládal. Nakonec jsem mu dal šanci a rozhodnutí nelituji. Příběh byl naprosto parádní a během čtení jsem cítil lezavou severskou atmosféru. Autor mě dokázal rychle zaujmout a od první stránky jsem si oblíbil podivína Hesse, který byl parádním protikladem Thulinové. Oceňuji okořenění drsnějšího provedení vražd za pomoci kaštanových panáčků (super pointa) a snahu upozornit na problémy v pěstounských či rozpadlých rodinách. Knížce bych dal 5 hvězd, ale opět mám problém se závěrem. Ten byl trochu chaotický, hlavní aktéři se chovají jak nesmrtelní blbci (např. vraha na místě očekávám a přesto tam lezu jak malé naivní děcko...), pomalé šíření ohně a pár dalších drobností.
Čtivé, zajímavé a napsané s dobrým tempem. Hluchých míst bylo prostě minimum! Mé druhé setkání s tímto autorem a opět jsem spokojený. Sakra, ale pánovi s plísní jsem věřil mnohem víc!
Bohužel to již není ono a nemůžu se ubránit pocitu zklamání. Zamiloval jsem si případy oddělení Q, ale zde se úplně vytratil vtip a zábavnost vyšetřujícího týmu. Občas je tam náznak té staré chemie mezi ústřední dvojicí Carl - Asad, ale příběhová linie kolem Rose mi přišla špatná, hodně špatná. Je až k neuvěření, co autor s postavou Rose provedl. Tato postava je nereálná. Škoda. Samotné vyšetřovaní, kde se prolínalo několik zdánlivě nesouvysejích případů bylo také jako na houpačce, kdy práci vyšetřovatele dělá vlastně jen vedlejší postava Gordon.