profhubert
komentáře u knih
Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum
Manfred Spitzer
Pravda nebude pravdivější, napíše-li se velkými písmeny. Jak mnoho je tím ale nebohý čtenář odváděn od nezaujatého naslouchání a uvažování: viz např. reakce Michala Rybky na PC Tuningu (http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/30384-digitalni-demence-a-antidigitalni-dzihad-manfreda-spitzera), která sice na účet knihy obsahuje mnoho oprávněně kritiky, přičemž ale to podstatné pomíjí a spolu s jízlivým způsobem vyjadřování vyvolává dojem "autor je pitomec, jeho názory jsou blud a tady, vážení přátelé, není nad čím hloubat".
Pomocí statistiky lze objevovat mnoho báječných souvislostí. Hůře už se pomocí ní zjišťuje příčina a následek mezi dvěma jevy. A už vůbec pomocí ní nelze nic neprůstřelně dokázat (pokud je něco na základě statistického testu tzv. statisticky prokázáno, např. když je na základě omezeného vzorku vytočených piv prohlášeno, že hostinský nalévá pod míru, zpravidla to znamená, volně a nepřesně řečeno, že pokud bych byl takový neřád a hostinského trápil s tímto testováním opakovaně, křivě bych ho obvinil z nalévání pod míru pouze ve velmi malém a předem daném počtu případů, řekněme v jednom procentu). Přímo excelentně však lze statistikou mást, zavádět a lhát. Na druhé stránce zmíněného článku Rybka předkládá graf, který ukazuje nárůst počtu patentů s rostoucí digitalizací. Dle Rybky to dokazuje, že se Spitzer plete, když říká, že "digitální média přináší duševní úpadek" (V jakém smyslu? U koho?). Ale co tento graf dokazuje? Přímou úměru např. vykazuje také počet udělených Nobelových cen dané zemi na osobu v závislosti na spotřebě čokolády na osobu za rok (http://filipspagnoli.wordpress.com/2012/10/22/statistical-jokes-44-correlation-doesnt-imply-causation-ctd).
Spitzer se do podobného dobrodružství uvažování o příčině a následku často pouští také. Ano, jeho závěry jsou většinou v souladu s naší intuicí, ale to neznamená, že jsou správné. Abychom se pokusili zjistit, zda má třebas na onen zmíněný nárůst počtu patentů skutečně významný vliv rozvoj digitalizace, museli bychom holt obětovat pár měsíců času a důkladně celý proces napříč světem a historií prozkoumat, což by samo vydalo na samostatnou knihu (co když to bude přece jen tou čokoládou?!). Spitzer na hlubší vhled rezignuje a spoléhá se přespříliš na laboratorní experimenty a jejich statistické vyhodnocení, což nás může přivést na stopu, ale samo o sobě nám porozumění nepřinese. Tam, kde se Spitzer do hlubších vod vydává, končí nakonec na mělčině průměrné středoškolské hodiny psychologie či poznatku, kterého si každý patrně již někdy všiml.
Knihu nakonec přesto spíše doporučuji. Popichuje k zaměření pozornosti na věci, které jsme zvyklí přehlížet a o to by tu mělo jít především. Zda a jak nás digitalizace mění, nechť si pozoruje každý sám na sobě a sám si také odpoví. Ostatně těžko učeným textem někoho přesvědčit, že se bude cítit šťastnějším, pokud si místo nočního paření po síti raději zrána vyrazí s přáteli, mapou a kompasem někam do lesa, aniž si to dotyčný sám nevyzkouší. Osobně s lecčím v této knize souhlasím, nicméně na rozdíl od Spitzera se domnívám, že bychom si starosti neměli dělat kvůli nadbytku integrovaných obvodů, ale kvůli nedostatku prachobyčejné sebekontroly a kritického myšlení. Digitální svět je jen mocným zesilovačem, v kterém nedostatek obou velice snadno vyjde najevo... podobně jako ve Spitzerově textu. Pokud jste dočetli až sem, gratuluji k nadprůměrné schopnosti koncentrace.
