pupak13 komentáře u knih
Kladl jsem si před přečtením knihy otázky. Je pan Vondruška spisovatel nebo historik, a Jak je možné, že dokáže napsat i několik knih za rok?
Nemám příliš v lásce tento typ knih, kdy se historické postavy prolínají s fiktivními. Čtenář pak neví jestli je to podle historie nebo si to autor vymyslel. Naštěstí mohu celkem porovnávat, jelikož je husitská doba mým koníčkem. Spisovatel se drží historických faktů - to bezesporu, ale tak nějak povrchně. Dokud se drží nějakého příběhu o rodu Prokopů, tak bych to bral, ale jakmile do děje začne ve větší míře zaplétat historické postavy (Jan Hus, Jan Žižka, Václav IV) nebo historické události (bitva u Grunwaldu, upálení Husa), tak to působí celkem povrchně a zvláštně. Jako by se Vondruška právě dokoukal na historický film od Otakara Vávry - Jan Hus a opsal ten příběh do své knihy. Až příliš podobností se zde s tímto filmem nachází - zvláště pak poslední dva roky 1414 a 1415, kdy už rodina Prokopů jaksi z knihy zmizela a řeší se tu jen Jan Hus.
Největším problémem je pak, když se Vlastimil Vondruška pustí do přímé řeči - zde mu to příliš nejde.
Ale i tak je to kniha čtivá a své fanoušky si najde. Jestli se pustím ještě i do druhého dílu nevím, jestli ano, tak jedině abych věděl jak popisuje pozdější bouřlivé roky.
Pravda, čekal jsem od knihy trochu víc, ale pak jsem si uvědomil, že je to kniha vlastně především sportovce. Získal, nebo spíš jsem si potvrdil, že Gábina je celkem velké "péro", šílená, divoká a taky poměrně hodně psychicky labilní. Chvilku píše, jak biatlon miluje, pak zase jak ho nesnáší. Slohově to určitě není nejlepší kniha, ale zde opravdu o to nejde. Kniha se čtla dobře i když je chaoticky řazená, chybí ji jasně daný a uspořádaný obsah - zkrátka kniha je chaotická a zmatená jako samotná Gábina.
A zase nezklamal, jsou prostě autoři, kteří mohou napsat cokoliv a vždy je to dobré. Sice děj je až příliš romantický a zdlouhavý, ale alespoň mě kniha donutila trochu nastudovat dějiny s vyvrcholením tehdejší doby, tedy bitvou u Grünwaldu. Bitvu jsem si po přečtení knihy ještě prostudoval na internetu, takže znám celkem její dostupné detaily. Proto se takové knihy píší, aby se člověk seznámil s historickými dějinami, zvláště pokud mají blízkou návaznost na ty české. Jedinou vadou na kráse této knihy bylo to, že jsem měl nějaké starší vydání a kniha byla psána starší češtinou a někdy jsem jen stěží chápal smysl věty. Pozitivem pak bylo, že hrdinové tohoto románu byly skutečné historické postavy. Doporučuji.
Co k ní napsat? Kladů zde příliš není, snad jen, že se dobře čte, protože má veliká písmena. Je zde až příliš vidět, že knihu nenapsal zručný spisovatel, děj je strohý, popis povrchní. Určitě při lepší volbě spisovatele mohlo z "Tatéra" něco být. Také mě zarazila spousta překlepů a chyb, jakoby to nikdo po překladu nečetl. Připadá mi to jako šité horkou jehlou. Samotný děj jen velmi špatně popisuje život v koncentračním táboře - patrně se spisovatelka nikdy v takovém táboře nebyla podívat. A ze samotného hrdiny mám divný pocit. Já vím, že zde šlo především o to přežít. Na jiném místě bych ho nazval kolaborantem, ale zde snad jedině, že šel až příliš němcům na ruku. Kniha se zkrátka nepovedla a vůbec reálně neukazuje hrůzy, které se tam páchaly.
Zdá se, že se Brown pomalu odráží ode dna. Zatímco Inferno byla děsně slabá kniha, tato, alespoň ve své první polovině snese nějaké to přísnější měřítko. Ano, Brown je dobrý spisovatel, píše čtivě a dokáže naprosto úchvatně popsat historické památky v zemi, kde se děj odehrává, ale.....
Jeho knihy se strukturou podobají jako vejce vejci. Partnerem hlavního hrdiny v knize je opět žena. Brown si neodpustí ani vložku se stíhačkou, jako by to byl běžný dopravní prostředek. Z knihy čiší naprostá naivita, jako by autor ani nechodil mezi lidi. Jeho myšlenkové pochody jsou někdy opravdu podivné. Kdyby si nehrál s postavami králů a princů, ale knihu zasadil více do reality všedního světa, tak by získala na autentičnosti a byla by lépe hodnocena. A to ještě pominu, že jsem od strany 100 bezpečně věděl, kdo je hlavní padouch. Zkrátka kniha sice není nejlepší, ale číst se dá.
Kniha popisuje poslední dny před okupací v březnu 1939. České historie není nikdy dost, proto jsem po knize hned sáhl. Zpočátku jsem sice bojoval s podle mne "starším slohem", je vidět, že autoři jsou staršího data narození, ale postupem času jsem si na to zvykl. Kniha je psaná celkem poutavě a doplnila mi bílá místa v historických dnech českých dějin. Zvláště jsem byl překvapen, jak apaticky se chovala česká veřejnost po obsazení republiky. Téměř žádný odpor, žádný protest, naprostá rezignovanost. Kdyby nebylo té kostrbatosti v psaní, možná i trochu v chaosu mezi jednotlivými kapitolami, tak bych dal knize hvězdiček 5. Takto to musím snížit o jednu. Jinak knihu určitě doporučuji - mne zaujala.
Naposledy jsem Haileyho četl na přelomu 80-tých a 90-tých let. Tehdy pro mě představovaly jeho knížky, to nejlepší čtení, které existuje. Po letech mi padla do rukou další jeho kniha - Letiště. Bohužel jsem si uvědomil, že čas se zastavit nedá. Kniha poprvé vyšla v roce 1968 a pro dnešního čtenáře už je zastaralá, a to jak svým obsahem, tak i formou psaní. Hodně předvídatelný děj, až naivní příběhy lidí z knihy dělají v současnosti nepoužitelnou knihu. Ano sice občas je děj napínavější, ale to je málo. Zde jsem si uvědomil, jak se literatura posunula za těch 30 let dopředu. Kdyby tuto knihu vydal v současnosti, tak bude propadákem. Ale když si uvědomím, kdy byla napsaná, tak si alespoň tři hvězdičky zaslouží.
Na rozdíl od ostatních čtenářů se mi zdálo, že autor příliš dobrý spisovatel není. Je to takový syrový text, spousta holých vět a dějová roztříštěnost. První půlka knihy je poněkud slabší a do knihy jsem se dostal až za půlkou (když vezmu v úvahu jak je kniha tenká, tak je to málo). Emotivní stránka knihy je zde ale velká, stejně tak i myšlenka - jen to chtělo lépe zpracovat.
Co k tomu napsat? Tak nějak jsem z knihy rozladěný. Knih z války, psané z pohledu němců, moc není, a i proto jsem sáhnul podruhé po tomto spisovateli. Sven Hassel píše jednoduše, ale v této knize dosti zmateně. Přeskakuje z jednoho místa na druhé - chvíli je v Římě, chvíli na Monte Casinu, mnohdy není poznat jestli je den nebo noc, jestli mluví generál nebo voják. Dějově trochu slabší (spíš zmatené) až mi připadá, že jeho hrdina má největší zážitek z návštěvy "bordelu" v Římě. A vůbec, jeho "hrdinové" jsou spíše gauneři, rváči, vrazi a zabijáci, a tak nějak podvědomě cítím, že jim spisovatel fandí. A už vůbec nevěřím, že to autor všechno prožil, příliš mnoho hrdinských činů na jednoho vojáka.
Knihu jsem dostal jako dárek, proto jsem se přinutil ji přečíst a prolistovat. Mým koníčkem je 2. světová válka, a tudíž jsem na ni nahlížel okem znalejšího člověka. Kniha je skutečně určená pro laickou veřejnost, jde zde především o snahu, čtenáře seznámit s tímto válečným konfliktem. Kladů zde, ale příliš nevidím - snad jen pěkná vazba knihy. Za negativa bych viděl špatné a rozmazané fotografie (mnohdy nic neříkající), někdy zmatený popis těchto fotografií, a také faktické chyby v textu. Suma sumárum, v poslední době se na našem trhu vyrojilo děsné množství knih o 2. světové válce, ale jen málokterá z nich je kvalitně sestavena a napsána.
No detektivní žánr asi nebude můj šálek kávy, alespoň ne v podání Johna Lutze. Kniha má 447 stran a kdyby se celý děj vešel do 200, tak by to bohatě stačilo. První půlka naprosto zbytečně roztahaná. Kapitoly, kde typu: A zašel na snídani, kde si dal dobrý sendvič, pak palačinku s borůvkovou marmeládou, k tomu vypil pomerančový džus ... - se v knize jen hemží. Sice spisovatel je to dobrý, ale obsahově asi slabší. Spoustukrát jsem si říkal proč hlavní hrdina postupuje ve vyšetřování tak nelogicky a úplně mě dostal závěr. Jestli se takto zatýkají zločinci v Americe, tak potěš - kam se hrabou u nás zásahové jednotky - úplně stačí americký superhrdina. Až příliš je z knihy cítit, že je psaná horkou jehlou - rychle ji dopsat, aby byly peníze z prodeje.
Po přečtení knihy "Nebe nezná vyvolených", která je dle mého názoru trošku slabší, jsem měl obavy zda i tato kniha nebude v podobném duchu. Naštěstí se moje obavy rozplynuly. Knihu jsem přečetl jedním dechem. O smyslu knihy není třeba diskutovat. Předválečné období v Německu nebo vlastně v celé Evropě, byla jedna velká hrůza, kterou si dnes ani neumíme představit. I když téma migrace je dnes aktuální, tak s tou tehdejší se to srovnávat nedá. Člověku, který se o tuto dobu nezajímá, to může připadat doslova jako sci-fi - neuvěřitelné, nemožné. A přece taková doba existovala a jsem rád, že existuje někdo, kdo tu dobu popíše tak mistrovsky jako právě Remarque. Jediné, co u Remarqua nemám v knížkách rád, je to jeho občasné filizofování. Naštěstí zde toho nebylo tolik. Občas mi také neseděla logika u některých postav a přílišné dějové skoky, ale to asi smyslem knihy nebylo.
Opět Miroslav Ivanov nezklamal. Když jsem začínal číst, tak jsem o Svatém Václavu vůbec nic nevěděl. Jsem rád, že mi autor moji mezeru pomohl zacelit. Mistrně napsaná kniha až se zdá neuvěřitelné, jak ji Ivanov v době bez internetu mohl napsat, kolik musel pročíst knih, kolik statí a kolik dat si musel prostudovat. Kniha je napsaná velmi poutavě a čte se "jedním dechem". Snad jen v závěru jsem se začínal trochu ztrácet v množství údajů, kdy se snažil autor knihu vygradovat. Nejsem odborník na historii, ale Ivanov umí mistrně i laikovi vše vysvětlit - doporučuji, fakt doporučuji - v záplavě různých knih je tato na svoje stáří (rok 1975) - úplně luxusní
Kniha se čte dobře a pěkně doplňuje knihy od Ludvíka Součka. Mám k ní jen dvě výhrady.
Autor sice na začátku knihy oznamuje, že nechce hledat pravdu o Bermudském trojúhelníku, že pouze popíše již známá fakta - čehož se sice ve velké míře drží, ale na druhou stranu je naprosto zřejmé, že vás chce dovést jen k jedinému závěru, že tato záhada Bermudského trojúhelníku nemá s mimozemskými civilizacemi nic společného. Což sice může být pravda, ale až příliš k tomu kniha navádí. Vrcholem je pak kapitola "Závěr".
Patrně je to také poplatné době, ve které kniha vznikala, protože na můj vkus se zde objevuje až příliš odkazů na sovětské vědce a jejich úspěchy.
Ale pokud si tohle vše odmyslíme, tak je kniha poměrně čtivá a hodí se pro letní odpočinkové čtení.
Zprvu jsem měl pocit, že to bude další z nudných knížek, ale čím víc jsem četl, tím byla kniha zajímavější. Je sice pravda, že autor nepůsobí jako dobrý spisovatel, ale co mu nedala do vínku Můza, to nahrazuje zajímavým popisem událostí Ruské občanské války. Jen málo knížek popisuje tuto válku z pohledu druhé strany - tedy "bílých". Musel jsem si poopravit svůj náhled na toto kruté a hrůzné období - v podstatě je to smutná kniha o smutné době. Kniha je umocněna tím, že příběh je skutečný a její postavy také.
Jestliže jsem první knize dal čtyři hvězdičky, tak zde musím dát tři. Za prvé je to dějově trochu slabší - nápad s Labyrintem z první knihy byl daleko zajímavější. V této knize jsou hluchá místa - například plynová komora nebo závěrečná bitva. Co ale autor nezvládá je přímá řeč. Pokud se drží jen popisu děje, tak kniha má spád a čte se dobře. Jakmile se ale začne pouštět do rozhovorů nebo dialogů, tak je to bída. Několikrát bylo vidět, že si s dialogy vůbec neví rady (např. při zatčení skupinou B, kdy měl hlavní hrdina pronést zásadní obhajobu). Také jsem pochopil proč je film tak odlišný od knihy - film se snaží odstranit právě tady ty hluchá místa (i když se mu to moc nedaří). Škoda, spisovatel psát čtivě umí, to je bezpochyby fakt, ale nějak mi to připadá, že ta kniha byla napsaná "horkou jehlou". Každopádně se to číst dá a už se těším na třetí díl.
Špatně, špatně a zase špatně - tato kniha neměla nikdy spatřit světlo světa. Tak bídnou knihu jsem nečetl ani nepamatuji. Jenom ta moje hrozná povaha, dočíst každou knihu až do konce mě udržela při čtení. Nevím jestli je tak špatný originál nebo je špatný překlad a nebo oboje. Když se k tomu přidá bezduchý děj a spousta podivných postav, tak je dokonáno. Jediné, co mě zaráží, že tu knihu vydalo nakladatelství Toužimský & Moravec, což považuji zatím za solidní nakladatelství. Buď si ji nikdo nepřečetl nebo přečetl, a pak by zasloužil na holou nebo jsou u T&M v krizi a vydávají každý brak, který jim přijde pod ruku - snad ne. To i já bych snad napsal lepší knihu. Taky nevím pro jaké čtenáře je kniha určena - navenek působí jako dobrodružná, válečná kniha pro mládež, ale některé pasáže jsou napsané zase pro dospělého (nebo spíš vyspělého) čtenáře. Doporučuji tedy tuto knihu ani neotvírat.
Trochu jsem měl strach, že budu hodně srovnávat knihu s filmem, ale nakonec to dopadlo pro obě strany dobře. Kniha příjemně doplňuje film a naopak, takže určitě doporučuji jak film, tak také knihu. Kniha je celkem čtivá a nápad s labyrintem je prostě výborný. Menší mínus bych pouze viděl v konci knihy, kdy mi připadalo, že to autor chce nějak rychle ukončit a řekl bych, že ten závěr zkrátka odflákl, což je škoda. Autor sice nepatří k nejlepším spisovatelům, ale nápad s labyrintem, celkové napětí a dobrá zápletka dělá z téhle knihy bestseller.
Tak zatím jedna z nejhorších knih, které jsem v poslední době čet. No četl - tuhle knihu jen do strany 100 a pak jsem to vzdal. Nevím jestli je tak špatný překlad nebo sám autor. Ani bych se tomu nedivil, kdyby to bylo autorem. Ono být profesorem historie ještě neznamená být dobrým spisovatelem.
Naprostá zmatenost - autor přeskakuje z jedné časové doby do druhé, věty na sebe mnohdy vůbec nenavazují a abych pochopil o kom se v té knize píše, tak bych musel si vést sám poznámky, a to ještě pochybuji, že by to pomohlo. Zkrátka zmatek nad zmatek - nedoporučuji je to jen ztráta času.
Za poslední dobu jsem nečetl lepší knihu, napínavá, dobrodružná a hlavně podle skutečných zážitků polární expedice jsou zde popsány až téměř neuvěřitelné životní situace. Sice je vidět, že autorka není excelentní spisovatelkou, ale samotný děj vás tak strhne jako málokterá kniha.