pupak13
komentáře u knih
Adina Mandlová: Fámy a skutečnost
Arnošt Tabášek
O Adině jsem toho příliš nevěděl, takže po přečtení jsem si udělal jakýs takýs obraz. Nicméně si myslím, že by tato herečka s děsně zajímavým životem, zasloužila lepší knihu. Nějak mi ta kniha připadala chaotická a neuspořádaná.
Anděl smrti
Vlastimil Vondruška
Kniha je sice dobře čtivá, ale ....? Tak nějak mi to připadá jako hra od Járy Cimrmana (tatínku ..., já nejsem tvůj tatínek já jsem tvůj bratr), tak nějak na mě působí ten závěr. "Ty jsi vrah", "né on není vrah, vrahem je tady ten", "tady ten není vrah, vrahem je úplně někdo jiný". Bože děsný chaos, je zde mnoho postav, mnoho názvů a spousta kombinací a zápletek, špatně se to pamatuje. Také je to ideální číst s mapou v ruce, aby se ten příběh lépe pochopil. Ano vzít mapu do jedné ruky a do druhé zápisník, abych si mohl ty zápletky zapisovat, pak by to šlo.
Slavné historické příběhy (Jak to bylo doopravdy?)
Ed Rayner
Další zbytečná kniha. Ano nechal jsem se zlákat jak titulem knihy, tak i fotkou na úvodní straně. Milně jsem se domníval, že autoři rozeberou světové dějiny a poučí nás o méně známých faktech - zkrátka "Jak to bylo doopravdy". Chyba lávky. Pro koho tato kniha byla určena je mi záhadou. Minimálně 60 % knihy je věnováno britské nebo americké historii. Koho v Čechách zajímá "jaká byla poslední slova Williama Pitta", nebo "jestli Zinovjevův dopis přinesl MaCDonaldovu porážku v roce 1924" ? Nikoho. Navíc je kniha již zastaralá a některé názory autorů jsou nepřesné a nepravdivé. Občas autoři používají taková cizí slova, že jsem si musel vzít na pomoc slovník cizích slov. Zkrátka doporučuji pokud se vám kniha dostane do ruky, tak ji zase odložit, a to nejlépe do sběru starého papíru.
Retro ČS
Michal Petrov
Povedená vzpomínková kniha, obdivuji přehled spisovatele a jeho znalosti. Snad jediné co mi trošičku vadilo, byly nafocené články z časopisů, u kterých bylo tak malé písmo, že bych ke čtení potřeboval lupu. Osobně bych se spokojil pouze s fotografiemi.
Reportáž, psaná na oprátce
Julius Fučík
Hmm, přečetl jsem si verzi z roku 1956, a co k tomu dodat. Ano z části popisuje tehdejší válečnou dobu, pobyt ve vězení, z části jde o filozofické úvahy, z části jde o komunistickou propagandu, ale co je pro mne zarážející, je jak moc uvádí až příliš mnoho jmen těch, kteří mu ve vězení nebo i mimo něj pomáhali. Vždyť mu muselo být jasné, že pokud by se takový moták dostal do rukou gestapa, tak zastřelí nejenom toho, kdo je tam uvedený, ale i jeho celou rodinu. Buď byl Fučík tak neopatrný až naivní a nebo to bylo všechno jinak.
Válka skončila na Hané
Vilém Sacher
Hodně slabá kniha, těšil jsem se na ni jako prostějovský rodák i jako historik amatér. Kniha je prošpikována různými historkami, které jsou spíše trapné než zajímavé. Mám pocit podle slohu, že autor tuto knihu psal již v pokročilém věku. Vilém Sacher není spisovatel, jeho strohé a holé věty, přeskakování z jednoho děje do druhého a špatná návaznost vět je až zarážející. Autor se v knize vyznává, že nemá rád společnost, špatně konverzuje s lidmi a je introvert - snad právě proto ta kniha je tak špatně napsaná. Více se zaobírá svými vnitřními pocity než válečnými událostmi.
Gestapo - Ze zákulisí nacistického teroru
Lucas Saul
Moc toho psát nebudu - zkrátka špatná a špatná. Nepřesná, zavádějící a o ničem. Možná tak pro člověka, který se teprve seznamuje s 2. světovou válkou, by mohla mít trochu informativní charakter, ale jinak nestojí za nic.
Hora mrtvých
Jeremy Bates
Zajímavé téma a dobře se to četlo. Tím, ale klady končí.
V knize jde o dva samostatné příběhy. Jeden je podle skutečnosti a druhý smyšlený. Do dvou třetin kniha v podstatě a nezkresleně popisovala skutečnou výpravu Djatlovovy expedice. Ostatně vše se dá velmi pěkně přečíst na několika webových stránkách. Když už autor neměl k dispozici originální deníky z expedice, tak si vymyslel nějaký děj z dobových fotografií. Dobře. ale ten závěr po..... Udělal z toho fakticky sci-fi, čímž celou knihu zabil. Alespoň mě donutil si na internetu vyhledat fakta o této expedici. Škoda, knihy, kde se nedá rozpoznat, co je skutečnost a co fikce se mi zkrátka nelíbí. Buď píšu o skutečnosti a nevymýšlím blbosti nebo si to celé vymyslím, ale pak tam zase nebudu tahat dobové fotografie. A ještě mi to připadalo, že autor tu knihu píše doma z obýváku, kdy venku je krásných 30 stupňů a vůbec nemá páru, co s člověkem může udělat pár dní v -30 stupních. Vypadalo to chvílemi jakoby jeho hrdinové šli na výlet, jako třeba já na hrad Bouzov.
Oběti a jejich vrazi
Stanislav Motl
Výborně se četla, opět jsem si doplnil své historické mezery. Je až neuvěřitelné, jak zločinci unikali svým trestům, jak je nejen stát "chránil". Kniha ve mně postupně vzbuzovala naštvání a bezmoc, protože dnes již snad všichni ti zločinci nežijí. Obdivuji pana Motla a jeho mravenčí práci a odvahu se stavět těmto zapomenutým zločincům.
Trošku mi vadilo to přeskakování kapitol a pak se zase vracení k původnímu tématu, ale to je jen nepatrná připomínka.
Návrat do Valbone
Josef Habas Urban (p)
Sleduji tuto tragédii již nějakou dobu, letos jsem dokonce navštívil Albánii a vesničku Theth. Dnes se dá říct, že je to již turisticky profláklá destinace jelikož vloni sem postavili asfaltku a turistů je tam jak much. Nicméně atmosféra popsaná v knize na vás zde dýchne každým coulem. Kniha pěkně napsaná a hodně čtivá. Snad jen některé dějové linky mi přišly až příliš přitažené za vlasy - mohl si s tím autor líp pohrát.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Moje první kniha od Kinga a za mě nic výjimečného. Předně je děj hodně předvídatelný a rozvláčný. Napětí se stupňuje až v samotném závěru. Děj je nicméně zajímavý, kniha je dobře napsaná a celkem čtivá. Ovšem čekal jsem od tohoto známého autora trochu víc.
Neuvěřitelné příhody z hor
Martin Úbl
Zprvu jsem knize příliš nevěřil, ale postupem si mě dostala. Lehký humor s nadsázkou mi připomněl mé cestování, kdy na cestách zažívám podobné historky - že bych vydal knihu?
Škoda, že je tak krátká, alespoň se dobře čte.
Zapomeňte, že jste byli lidmi...
Roman Cílek
Po přečtení skvělé knihy "Dokonáno jest" od stejných autorů, jsem se těšil na jejich další dílo a jsem mírně zklamán. Ano, jen málokterá kniha tak věrně popisuje útrapy koncentračních táborů jako tato kniha, ale stylem, grafickým zpracováním a místy i obsahem to chvilkami pokulhává. Předně je zde použito spousty obecných frází, které se mnohdy opakují - i když je mi jasné, že autoři chtěli zdůraznit o jaké hrůzy se jednalo. Někdy mi to připadalo jako učebnice dějepisu ze školní docházky.
Co mi asi nejvíce vadilo, je slohová stránka - neustálé přeskakování z jednoho koncentračního tábora do druhého, jednou jsme v roce 1942, pak v roce 1945, abychom opět skočili do roku 1943.
Grafika je kapitola sama pro sebe. V knize jsou vyobrazeny schemata koncentračních táborů, ale ty jsou tak nepřehledné a špatně popsané, ruku na srdce, jejich uvedení ztrácí tímto vyobrazením smysl. Myslím, že by si ta kniha zasloužila pečlivější úpravu - zvýraznění různých kapitol třeba jiným nebo tučným písmem, více nadpisů a lepší seřazení jednotlivých událostí. Ale i přes tyto moje možná až přehnané připomínky, kniha jako jedna z mála ukazuje hrůzy koncentračních táborů a o to tady jde především.
Hlubina času
René Barjavel
Těžko říct, jaká kniha vlastně je. Je to kousek sci-fi, kousek pohádky, kousek romantiky, kouskem je to naivita, kouskem je to podpora protiválečného hnutí. Zkrátka v době vzniku (1968), kdy probíhala tak zvaná "studená válka", mohla kniha najít své fanoušky, své čtenáře, ale v dnešní době si troufnu říct, že je zastaralá, až úsměvná.
Nacisté a okultismus: Temné síly ve službách třetí říše
Paul Roland
Špatné, špatné a zase špatné - zajímavý název, ale to je tak jediné, co se dá na této knize pochválit. Je to snůška nesmyslů, chyb, odborných názvů kterým nikdo nerozumí a blábolů. Tak předně se ptám, pro koho je kniha určena? Pro odborníky, těžko, tolik nepřesností a chyb jsem už dlouho v knize neviděl, a pro širokou veřejnost? Také těžko, kniha je prošpikována tolika cizími slovy, že občas věty přestávaly dávat smysl. Nevím jestli to ve vydavatelství vůbec někdo četl. Vypadá to, že ne. Sice vydavatelství v knize kromě autora uvádí také překladatele a člověka, který by měl dohlížet na odbornou stránku knihy, ale výsledek je nulový. Zkrátka je zde až příliš vidět snaha rychle vydělat peníze prodejem knihy, ale zajímavý název knihy a hákový kříž na titulní straně, nestačí. Jediné, proč jsem dal jednu hvězdičku v hodnocení je snad ta grafická část - spousta fotografií. Sice ve většině případů nemají s textem vůbec nic společného, ale alespoň se v nich nelže. Samotnému rozboru knihy se věnovat nebudu, to by se sem nevlezlo, snad můžu uvést jednu chybu pro doložení nesmyslů v knize.
Na straně 123 autor píše: "2. února 1943 po měsících těžkých bojů muže proti muži se zbytky armády polního maršála Bocka vzdaly u Stalingradu rusům". Fedor fon Bock byl sice maršál, ale od 13. 7.1942 byl od armády odvolán a poklidně žil do konce války v Bavorsku, tudíž se nemohl podílet na bitvě o Stalingrad.
Atentát na Reinharda Heydricha
Miroslav Ivanov
Trošku mírné zklamání. Pokud srovnám od Ivanova jiné tituly, které jsem četl, tak je tato kniha zatím nejslabší kousek. Ano opět Ivanov předvedl perfektní sběratelskou práci. Vyšťoural po všech čertech vzpomínky pamětníků, které důmyslně poskládal do této knihy, ale .... Co mi asi vadilo nejvíc, je anonymita jednotlivých pamětníků, místo konkrétních jmen se jednotlivé kapitoly jmenují jako třeba: "Druhý monolog ze Žižkovského domu" nebo "Svědectví druhého šoféra". Čtenář pak musí pracně pátrat, kdo vlastně na ty události vzpomínal a kdo je ten druhý řidič nebo svědek ze Žižkova. Škoda
Na hranici zákona
Will Bryant
Kniha naprosto splňuje to, co jsem od ní očekával. Tedy to, že pobaví, bude dobře čtivá a nenáročná. Sice to není zrovna vrchol literatury, ale jako oddechovka to posloužilo dobře. Jediným mínusem je množství názvů a míst, kudy se děj ubírá. Abych ji dal pět hvězdiček, tak bych ji musel číst s mapou, ale i bez mapy jsem to zvládl, takže palec nahoru.
Proti všem
Alois Jirásek
Nevím jak jiná vydání této knihy, ale já ji mám z roku 1976, kniha je psána staročeštinou a náklad dosáhl 22 000 kusů. Vůbec si nedovedu představit, pro jaké čtenáře je určena a kolik se knih prodalo. I já jsem měl občas problém pochopit smysl vět a mnohdy jsem si to jen domýšlel.
Samotný děj je příliš zdlouhavý, autor neustále popisuje krajinu, jaké zrovna kvetou stromy, co voní na louce a kde tečou potůčky plné ryb. Zkrátka třetina knihy by se dala v klidu vynechat.
Na druhou stranu vcelku věrně popisuje počátky husitských válek a drží se historických faktů. Kdo by neměl tu trpělivost přelouskat více než 500 stránek ve staročeštině, tak tomu mohu doporučit, aby se podíval na filmové zpracování z roku 1956 od Otakara Vávry. Film je poměrně přesně zpracovaný podle této knihy dokonce i se stejnými replikami.
Milada Horáková: justiční vražda
Miroslav Ivanov
Hodnocení knihy bych rozdělil na tři části.
První je historický pohled. Kniha mi zaplnila bílé místo v naší historii. Kdybych nevěděl, že spisovatel Miroslav Ivanov je spisovatel faktu, tak bych si myslel, že píše sci-fi. Je až neuvěřitelné, co si ti "komunisti" v té době dovolovali, zákon - nezákon, pravidla - nepravidla, zkrátka ve jménu dělnické třídy si dělali co chtěli. Hnus. A je až zarážející, že taková strana, s takovou historií může existovat do dnešních dnů a ještě se podílet na vládě.
Druhý pohled je na obsah a na autora samého - obdivuji tohoto pana spisovatele, že píše takhle odborně, setkává se zde se spoustou pamětníků, pročítá neuvěřitelné množství různých článků, knih a statí, prochází nejrůznější archívy, a to v době, kdy počítač byl tak jeden na sto tisíc lidí a internet neexistoval. Znám ho z jiných knih a obdivuji ho za jeho až puntičkářské studování historie.
Třetí pohled je na knihu jako takovou. Nevím jak vypadalo vydání první (já jsem četl druhé), ale kniha by si zasloužila, aby se jí dostalo větší preciznosti a pečlivosti. Je to kniha o spoustě rozhovorů a citací. Chybí mi zde přehlednější zpracování, více oddělených odstavců, více odstavců psaných kurzívou nebo tučným písmem, aby čtenář nemusel složitě pátrat, kdo vlastně teď hovoří nebo koho spisovatel cituje. Škoda, s tím si vydavatelství XYZ mohlo více pohrát.
Elizino tajemství
Dominik W. Rettinger
Nevím, jak moc se kniha drží skutečných událostí, asi jen tak spíš povrchně, sám autor na konci knihy přiznal, že čerpal některé pasáže, tak jak se u nás říká - "jedna paní povídala", no nicméně řadím to k těm lepším knihám s touto problematikou - určitě lepší než třeba "Tatér z Osvětimi". Sice se v ději vyskytuje až příliš životních náhod, ale zase je zde realističtěji popsán vyhlazovací tábor, a to i přes to, že se autor narodil až po válce. Kniha se čte příjemně a je vhodná pro méně náročné čtenáře.
