qwill
komentáře u knih

no nevím..... mám pochopení pro zvrácený humor (takže nedávám přímo odpad), leč má oblíbenkyně Mrtvá Kočka Karla Michala by ke knize přidala velmi peprný komentář....
něco na způsob Seš mrtvá ale nejseš blbá....
napadá mě jediný způsob použití - a to do čtenářské výzvy,


Jedna z mých prvních šachových knih..... ale to jsme četli ještě v ruštině....
Je dobré znát Nimcoviče a Tarrasche, aby člověk aspoň trochu tušil, kolik zásad neustále porušuje.


Mé první setkání s Čapkem - to bylo někdy v roce 1972..nebo 1973? prostě v pravěku. Od té doby patří Karel Čapek k mým nejoblíbenějším spisovatům.

Pro četbu této knížky je asi dost důležité vědět o spolupráci Neila Gaimanna a Terryho Pratchetta. Nikdykde a Pratchettova Pravda mají společné dva hrdiny, vlastně padouchy, kteří jeden bez druhého neudělají ani... no, nehezké věci páchají ti dva....


Pro četbu této knížky je asi dost důležité vědět o spolupráci Neila Gaimanna a Terryho Pratchetta. Nikdykde a Pratchettova Pravda mají společné dva hrdiny, vlastně padouchy, kteří jeden bez druhého neudělají ani... no, nehezké věci páchají ti dva....


třetí a poslední:
Jestliže Alexandrijská knihovna byla symbolem naší touhy po vševědoucnosti, pak web je symbolem naší touhy po všudypřítomnosti; knihovna, která obsahovala všechno, se stala knihovnou, která obsahuje cokoliv. Alexandrie sama sebe skromně považovala ze střed kruhu ohraničeného poznatelným světem; web, podobně jako definice Boha pocházející z dvanáctého století, vidí sám sebe jako kruh, jehož střed je všude a obvod není nikde.


tak jsem si vzpomněl na jednu zajímavost (asi před patnáci lety byla na netu) - vložil jsem ji do diskuze :-)


otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi......
ach jo, to abych měl strach otevřít si antikvariát....

Bylo nevyčerpatelné. Hýřilo výkonností. Našlo početní výraz pro vlastní nekonečnost: hojnost.
Zázračné rozmnožení rybiček a chlebů na poušti se dočkalo monumentální reprízy: zázračného rozmnožení cvočků, prken, dusíkatých hnojiv, pneumatik, rotačního papíru a všeho ostatního továrního zboží.
Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti.
Dnes by napsal: všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti Informací.

Medvídek Pú je druhý největší filozof všech dob....
i když se také vyvíjel
ALE balónkem si med neopatříš...
JÁ ANO
ovšem to ještě svůj názor přehodnocuje:
(Goethe by nejspíš řekl: je to zatím takový einer kleiner Ur-Bärchen Puuh)
Asi to nebyly ty správné včely....
pak dozraje do definitivní, zakalené podoby
ALE my nemluvíme o popálení - durdila se Sova.
JÁ ANO, řekl Pú.
---------------------------
Medvídek Pú je má první knížka, kterou jsem si odnesl z knihovny (a čestně vrátil). Bylo to téměř přesně před padesáti lety. Líbil se mi na obálce medvídek s balónkem.
A až v dnešní době začínám pomalu chápat, o čem to je....
a jednomu to dělá dobře


Zdeněk Vojtíšek jde podstatně víc do hloubky. Ne že bych s ním vždycky souhlasil, ale snaží se být objektivnéjší.


ufff, tady mě autor dostal. Sám bych to nenapsal lépe :-)
....Poslední soud. Pod rozmotaným svitkem kráčejí povolané duše vstříc svému osudu, každá je nahá a vážně nese na hrudi otevřenou knihu. Do tohoto houfu vzkříšených čtenářů byla rozdělena Kniha života a znovu byla vydána jako série, jednotlivých svazků, otevřených, jak to stojí v Apokalypse, aby mohli být mrtví "souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách."
Ta myšlenka přetrvává dodnes: naše knihy budou svědčit pro nás nebo proti nám, naše knihy jsou zrcadlem toho, kdo jsme a kým jsme se stali, naše knihy obsahují podíl stránek, které nám přidělila Kniha života. Podle knih, které považujeme za své, budeme souzeni.


Knihy se utvářejí tím, v jakém sledu je čteme....Don Quijote čtený po Kiplingovu Kimovi a Don Quijote čtený po Huckleberrym Finnovi jsou dvě odlišné knihy....... (Knihovna v noci)
krásně to uvádí David Lodge zde:
"A čím se zabýváte vy, pane McGarrigle?"
"Já? Bádal jsem o Shakespearovi a T.S.Eliotovi," odpověděl Persse.
"Tak s tím jsem vám mohl píchnout," vetřel se mezi ně Dempsey. "To by šlo báječně zpracovat na počítači. Mohl byste přesně kvantifikovat vliv Shakespeara na T.S.Eliota."
"Ale o tom moje práce nebyla," řekl Persse. "Psal jsem o vlivu T.S.Elliota na Shakespeara.."
"Vidím, že Irové jsou schopni skutečně všeho," zařehtal se Dempsey. "Jak jste se vyrovnal s tím, že se Eliot narodil tři století po Shakespearovi?"
"Z toho jsem právě vycházel," řekl Persse. "Chtěl jsem ukázat, že se nemůžeme vyhnout tomu, abychom Shakespeara nečetli přes čočky Eliotovy poezie. Copak někdo může číst Hamleta a nemyslet přitom na Eliotova Prufrocka? Copak můžeme číst Ferdinandovy promluvy v Bouři a nevzpomenout na Kázání ohně v Pustině?"
i když poněkud blufoval:
Persse se protlačil k Angelice.
"Mně jste říkal, že vaše práce je o vlivu Shakespeara na Eliota," připomněla mu.
"Taky že je," odpověděl. "Ale napadlo mě, že bych to mohl obrátit, abych Dempseyho trochu uzemnil."
"A víte, že takhle je to téma mnohem zajímavější??"
"Už jsem se dal navnadit, abych je zpracoval," řekl Persse. "Líbí se mi vaše šaty, Angeliko."


hezky psané:
...Cody je průvodčí Nebeského Vlaku a všem nám proštípne jízdenky, protože jsme všichni hodné ovečky, co věří v růže a lampy a oči měsíce -


no vida, další knížka o knihovnách.. a o dvou takových knihovnomolech:
Bouvard a Pécuchet - oba stateční badatalé se pročetli mnoha učenými knihami o zemědělství, literatuře, chovu dobytka, lékařství, archeologii a politice, pokaždé s neuspokojivým výsledkem. Flaubertovi dva klauni však přišli na to, co jsme vždycky věděli, ale zřídkakdy jsme tomu věřili: že nahromadění vědomostí není ještě vědění.
Bouvardovo a Pécuchetovo usilování je nyní téměř skutečností, když se veškeré vědění světa zdá být zde, blikající za vábivou obrazovkou....


Četl jsem první vydání v roce 1981...
S naším Ondřejem Neffem, Rusama Jefremovem a bratříma Strugackýma a s A.C.Clarkem patřil I.Asimov k mým základním autorům sci-fi . A že jsem jich v oné době přečetl......
Jo, ještě Stanislav Lem... a asi bych mohl pokračovat, ono se těžko vyřazuje. Ludvík Souček by se mohl cítit dotčen a to bych také nerad. Aha, a mého vůbec prvního autora sci-fi Jana Matzala Trosku a jeho kapitána Nema nemůžu vynechat.
Až teď si uvědomuju, jak jsme vlastně byli bohatí.....

tuto knížku si čtu každou zimu - ale musí být kolem mrazivo a nasněženo....
S Dickem a Dorotkou se Ransome dostal do vyšších pater a v dalších knížkách nasazenou laťku potvrzuje.


Inhumace Velké Pyramidy? Tak to nemá chybu.....
možná je dobré před čtením tohoto dílu znát nějakou knížku z oblasti Tajemství pyramid....


já si pamatuju Největší vodvaz v dějinách svangu - sušenku a bájo bágo. Jenom čekám, až sušenka pronikne do reality šou......


To by měla být povinná literatura v jisté slévárně. A pak ještě Jak se kazila (vlastně kalila) ocel...
Povzdech pamětníka: škoda Kladna.....
