raidmnoid komentáře u knih
V tomto díle se hlavní hrdinové stávají lidštějšími a při téměř marném pokusu porazit skupinu žen držíte palce, aby to vyšlo dobře. Ale i zde narážíte na hloupost nepřítel. Jako i v předchozí knize jeden z hlavních hrdinů zemře (tedy poté, co zabiji snad stovky nepřítel, kteří před něj nastupuji a ukazují si na hlavu). Tyto chvíle člověka zcela odtrhnou od příběhu a je možné stránky prostě překročit, protože výsledek je jasný: tisíce mrtvých nepřátel a do deseti mrtvých Římanů.
Cílem knih by mělo umožnit čtenáři si představit popisovaný příběh a vžít se do děje, udržet ho v napětí a prožívat příběh s hlavním hrdinou. A já doufal, že se budu moci ponořit do vzdálené historie a užít si to. Bohužel zůstalo pouze u doufání. Čtete si o událostech, kde umírají stovky lidí, na obou stranách, ale ten hlavní děj je zcela přímočarý - hlavní protagonisté (až na jednoho chudáka) vše zvládají bez zjevných problémů. V takto definovaném ději se zamýšlím nad tím, jak je možné, že nepřítel vůbec někoho zabil, když Markus a spol vyřídí kohokoli v jakémkoli množství a jestli soupeř není imbecilní. Přitom příběhová linie je bohatá a mohla by s trochou péče čtenáře vtáhnout do děje. Bylo by však potřeba hlavní hrdiny trochu zlidštit a nedělat z nich neporazitelné supermany.
Jak to říci kulantně: některé povídky jsou výborné, ale některé jsou, viděno mýma očima, brakem. Dokonce jedna z povídek (raději neprozradím která) vyvolala pocit, že ji psal méně nadaný puberťák předtím, než šel ven.
Na druhou stranu je to jako s hudebními alby, najít takové, kde Vás upoutají všechny skladby, je velice těžké a díky těm několika dobrým stojí kniha za přečtení.