raidmnoid komentáře u knih
Opravdu úžasný příběh o ženě se snem (ale bez jakékoli představy, jak jej realizovat), která dokázala tahat za nos taková esa. Osobně z toho mám jeden závěr: nejen ve smrti, ale i v hlouposti jsme si všichni rovni.
Pořadí vydaných knih autora má sestupnou tendenci. Napětí v Blackoutu bylo úžasné, ale u této knihy jsem se v pasážích nudil. Myšlenka fantastická, napětí spíše mírné, závěr pro mě katastrofický. Očekával jsem opět knihu plnou akce, kdy se něco strašně pokazí a hlavní hrdinové se budou snažit s nasazením života problém vyřešit. Zde byl ve své podstatě problém obrovský, ale napětí minimální.
Tuto knihu jsem si nemohl nechat ujít. Tajemno obestírající Vrásu mě v předchozích knihách vždy uchvátilo. Na druhou stranu předchozí knihy byly napínavější.
Knihu jsem si opravdu užil. Připadal jsem si jako u Jacka Rozparovače - temný příběh, Londýn, děsivé prostředí, prostě nádhera.
Nemohu si pomoci, ale předchozí kniha se mi líbila více. Očekával jsem, že pasáž v dole bude delší - stísněnou atmosféru místa a historie v sobě měla. Ale i tak stojí za přečtení.
Věcný popis toho, co se za poslední tři roky událo v UK a jaké problémy Brexit skýtá. Pro člověka ze středo-východu se asi trošku nelibě čte poslední část knihy o i naší nenažranosti, která částečně vedla k frustraci obyvatel (dávky na děti, které nejsou v UK) a byla snad i dalším hřebíkem do pomyslné rakve EU v očích obyvatel.
Osobně se mi tento díl zdá nejslabší z celé dosavadní série (Skleněný dům stále vede), ale je to Zaklínač, co víc bych chtěl? Takže i tak jsem si jej opravdu užil.
Velice hezky zpracovaný příběh s prvky, které tak miluji na Zaklínači. Osobně jsem se trochu bál, když jsem viděl obálku - hold Mignola (a nyní i spol) má specifický styl kresby. Osobně jej zbožňuji, ale u Hellboye a u Zaklínače by pro mě byl spíš zklamáním. Ale komiks nezklamal
(SPOILER) Když jsem viděl na začátku tu sadu událostí připomínající klubko hadů, říkal jsem si, jak to dopadne. Kniha mě bavila, měla napětí, nepolevovala v tempu, takže mě stále nutila číst dál a dál. Trošku mi vadil konec. Nedokázal jsem pobrat, jak se Oto dozvěděl o výměně chlapců, nebo že Anna vraždila (pro mě to bylo jako sledovat Purpurové řeky II, kdy hlavní protagonisté vyšetřovali případ, našli modrou knihu a ihned veděli, že se musí zeptat kotelníka z druhé školy - já osobně v tom souvislost neviděl), ale možná jsem něco nepochopil, přehlédl. Za to však může kniha, protože ona mě nutila číst do téměř ranních hodin.
Nemyslel jsem si, že při čtení knihy mohu mít příjemný mrazivý pocit, ale toto je kniha, která mi to přání splnila (jako jedna z mála). A vím, že tuto knihu si určitě přečtu znovu
Od knihy jsem očekával temný severský příběh plný napětí a bolesti (tak jak to seveřané umí dokonale), ale byl jsem překvapen jak příběhem, tak pocitovými vsuvkami v dějové linii. Tedy jsem překvapen, potešen, ale částečně zklamán, protože jsem se těšil, že se budu bát.
Popravdě, čekal jsem něco jiného. Velice mě zajímalo, jakým způsobem mohla osamocená osoba bojovat proti tak kruté instituci, kterou inkvizice byla. Jelikož prvmíni kapitolami prochází 2 linie osudu, byl jsem zklamaný, že již od začátku nevidím záludný boj jedince proti zlovůli, ale musel jsem akceptovat, že se jedná o historický příběh, ne detektivku.
Co jsem tedy viděl? Několik příběhů:
Příběh první: boj Franciska proti církvi o svou duši, o možnost sdílet svou legitimitu s ostatními svého vyznání
Příběh druhý: tragickou podívanou, kdy Francisko i přesto, že stejně dopadl jeho otec, žene svou rodinu vstříc neštěstí a mě připadá, že je mu to tak nějak jedno
Příběh třetí: štěstí/ neštěstí při inkvizičním jednání. Neštěstí v tom, že musel v paláci strávit více jak 10 let. Štěstí v tom, že nedopadl jak snad všichni ostatní, jejichž doznání/smíření byla vynucena na mučidlech.
Ale i tak je zajímavé si přečíst tento příběh a zamyslet se nad absurditou lidského jednání, kdy u inkvizice mám vlastně jen dvě možnosti:
* jsem nevinen. Pouze však vinen může o sobě tvrdit, že je nevinen, protože zlomené končetiny, spáleniny a jiné krutosti na svědcích tvrdí opak. A tudíž jako kacíř budu upálen
* jsem vinen a tudíž jako zatvrzelý kacíř budu upálen
Toto je první kniha, kterou jsem se musel nasílu prokousat.
Očekával jsem náhled na dnešní dění z jiného pohledu, ale pan Kremlík se pouze snaží kritizovat vše a všechny. Možná však kniha není o vyvolání všeobecné diskuse o současném stavu klimatu (očištěném o lži obou skupin dotčených) a tedy o přiblížení tématu širšímu publiku, ale pouze o
konstatování, že vše, co se o klimatu říká, je špatně - což je spíše voda na mlýn dědulovi Klausovi, než mě. Pokud tedy očekáváte pouze potvrzení toho, že si můžeme dělat cokoli a Ostrava je nejzdravější město, je kniha určena Vám, protože mě kniha nepřipomínala slova skeptika, ale velmi zapšklého člověka. Což je škoda - potencíál tam byl.
Čekal jsem od pana Komárka více. Nejsem fandou pana Zemana, ale i přesto si jej respektuji (a četl jsem kniho jak jeho, tak i o něm). Přesto jsem nebyl schopen knihu pomalu dočíst.
Opakování klišé ničemu nepomůže a snaha posuzovat pana Zemana prizmatem, že to dělají vlastně všichni, není vhodnou cestou.
Děsivou částí pro mne bylo, kdy pan Komárek popisuje alkoholické opojení pana Zemana při vystavení korunovačních klenotů, z mého pohledu, způsobem, kdy pokud by snad klenoty byly vystaveny stále, nemusel se tam pan Zeman tak motat, jako zcela "imbecilní" návrh.
Snaha omluvit pana Zemana tím, že chce šokovat, upozornit, očekývý se to od něj, nebo, že se tak chovaji všichni, je z mého pohledu dětinské. Je našim prezidentem a očekával bych od něj více příkladu (kterého z mého pohledu rozdával dříve mnohenm více) a ne aby se choval jako jeden z nás - s podprůměrnám intelektem s alkoholickými sklony (viz citát pana Zemana)
Výborná kniha, která popisuje z mého pohledu toto:
- peníze vždy vládly světu
- kdo má moc, chce víc
- závist je přirozeností člověka (občas více, než cokoli jiného)
Má první reakce po přečtení knihy? Prosté "Jsme v pr...". Ale asi nic není tak horké, jak se uvaří. A o demokracii to platí také. A kniha z mého pohledu krásně popisuje ustanovení, růst i úpadek demokracie v USA, ale i jinde a snaží se nastínit cestu, jak z toho ven.
Proto doporučuji si knihu přečíst, aby si každý uvědomil, že demokracie není "krabice", kterou když rozbalím, tak tradá, je tu a už nikdy nezmizí, ale také, že samotné zákony nejsou všeobsažné a poduk lidem chybí elementární slušnost a podstivost, z té pr... se prostě nedostaneme.
Příběh hezký, avšak trochu zavádějící. Nevím, jestli to byl záměr autorky, nebo to vzniklo náhodou, ale od začátku knihy jsem očekával jiný konec (co se týká rodinného života), takže závěr mě překvapil.
Knihu velmi doporučuji si přečíst - válka není jen mužské hrdinství, ale bolest a utrpení.
Správná kniha pro každého z 99 procent - pochopíte po přečtení knihy, ale i pro Ty, kteří si myslí, že to mocní s námi alespoň trošku myslí dobře.