raisen komentáře u knih

Pamatuji si na ono noc, kdy jsem tuhle knihu dočítala. Zbývalo mi kolem stovky stránek dokonce a já se nemohla odtrhnout. Paradoxně si už moc nepamatuji konec, ale co si pamatuji docela živě, je ta atmosféra, kterou jsem při čtení cítila. Tajemný dům, tajemné postavy a pan Heathcliff (snad se tak jmenuje!) byl můj vzor po docela dlouho dobu. Jak já ho obdivovala pro tu jeho nenávist a nedůvěřivost k lidem! A ten nádherný popis! Jak prostředí, tak postav. To je moje!

Zajímavé. Tuto knihu jsem četla až PO Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni, leč si z ní nepamatuji skoro nic, na rozdíl od těch dvou . Jen pocit, že mě bavila více než předchozí, to hlavně díky prostředí, ve kterém se děj odehrával. Možná si ji někdy ještě přečtu, ale je fakt, že já se moc ke knihám nevracím, takže to vidím docela bledě.

Knihu jsem již četla před pár lety, ale pamatuji si z ní více než z dalšího díla pana Browna - Šifra mistra Leonarda. Více mě zaujala. I když uznávám, že dávám přednost radši jiným knihám. U tohoto díla jsem byla více napjatá, i když děj byl více předvídatelný. Ale jak říkám, na odreagování dobré. Splnilo to ten účel, který mělo.

Vím, že spousta lidí ohrnuje nad Brownem nos, že je to jen prvoplánová slátanina, kterou v podstatě prý můžeme předvídat od první minuty filmu (resp. od první stránky knihy).. Jo, to beru. Ale k těmto a podobným typům knih přistupuji s tím, že si chci přečíst něco oddychového, něco, u kterého budu v napětí, budu zvědavá, jak příběh skončí, něco, u čehož budu muset vydržet i strašnou ospalost a prostě číst dál. A to tato kniha sleduje. Hezky si hraje s fakty, i když je to někdy i přehnané, ale co na tom, dobře se to čte. A člověk nemůže pořád číst jen ty "high-level books", že.

Též nejsem velký milovník básní, ač leckteré nám toho o životě řeknou více několika verši než kniha o tisíce stránkách. Básně od pana Bezruče se mi četly dobře, opět to byla jedna z "povinných" knih, o kterých mohu říct, že jsem je ráda četla (a není to kvůli tomu, že jsou krátké). Jednoduše a hlavně srozumitelně napsáno, krása.

Ač vůbec nejsem na červenou knihovnu, srdceryvné, láskyplné příběhy, tak tato kniha mě mile překvapila. Okouzlila mě doba, ve které se děj odehrával, lehký smysl pro humor paní Austen a hlavně po dočtení jsem měla takový ten pocit, že "na světě může být i hezky".

Newtonův mozek jsem měla číst jako povinnou četbu do školy (tu mám mimochodem ráda) a musím říct, že mám na ni příjemné vzpomínky. A naopak jsem seznam vyjmenovaných válek a bitev hltala jedním dechem.