raisen komentáře u knih

Z této knihy mám po přečtení vždy tak nehoráznou "depku". A budu se opičit po uživateli Rockwood, protože použil citaci, kterou jsem pracně hledala a nenašla, ale která mě osobně z celé knihy dostala nejvíce, kterou jsem musela číst pořád dokola. Tedy:

"Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo, a všechny si byly podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti."

Člověk tuto knihu může číst pořád dokola a stejně ho z ní bude mrazit. Už jen jak začíná.. Cvičení podle obrazovky, která je neustále sleduje, upravování novin - děsivé, jak snadno se dají lidé oklamat. (Kolikrát denně jsme tomuto asi my vystaveni.) Ano, v nevědomosti je síla. A vždy mi naženou hrůzu ty děti, které udávají své rodiče. To je tak absurdní a přitom reálné, jak lze dítě převychovat k obrazu svému.

Vždyť jen plnili rozkazy, jak nejlépe mohli.. Tohle si mohu kolikrát chci říkat, ale stejně asi nikdy nepochopím, jak je někdo něčeho takového schopný. Ale aspoň mi tato kniha dala námět na přemýšlení o tom, jak se k tomu stavěla "ta druhá barikáda". I když jsem si v průběhu čtení stále říkala, že tohle a tohle přece neudělá, ač jsem věděla, že udělá.

Tuhle knihu jsem měla v dětství moc ráda. Zanechala ve mě příjemnou vzpomínku na dobu, kdy jsem ji četla. A vůbec mi nevadí, že si z ní už moc nepamatuji.

Jedno z mála děl, u kterého člověk nepřijde, že drží v ruce knihu, která má přes tisíc stránek. Hlavně dvě věci mě na této knize přitahují. Šedesátá léta v Americe a zlo, o kterém sice nic nevíme, ale o to více než může děsit.

Parádní atmosféra - rodinka je sama v hotelu, v zimě, občas nějaký ten prapodivný skřípot, hlasy, na zdi napsané drom, čtenář jen a čte a čte a naprosto se nechává pohltit příběhem. Co víc si od knihy přát..

Chudák pes, který se jen nakazil vzteklinou, trochu více slintal a o ještě o trochu více honil králíčky po poli. A pan King z toho udělá horor, u něhož se člověk klepe, jestli to ti lidé přežijí nebo ne. Super čtení!

Chudák holka, no. Aspoň jim to pořádně nandala, hehe. Na to, že to je prvotina pana Kinga, se kniha povedla. Parádní počtení.

Toto dílo patří k mému nejvyššímu TOP. Příběh pana K. navodí čtenáři, pro mne krásnou, depresivní atmosféru. Mám moc ráda absurdno, nemožné situace, i když některé nemožné nejsou až tak nemožné, takže tato kniha a styl, jakým je psaná, mi dokonale sedly. Po dočtení jsem jen přemýšlela a přemýšlela. A část o čekání na soud na půdě, nebo kde to přesně bylo, je dokonalá. Kolikrát jsem takto seděla ve škole na půdě (učitelé tam měli svá doupata), čekala a měla jsem takový stísnění pocit při vzpomínce na Proces.

Tak mě tato kniha mile překvapila. Propojení s antickou mytologií mi nikterak nevadilo, naopak potěšilo. Příjemné počtení.

Krásná kniha. Samozřejmě když jsem byla menší, tak mě tolik neuchvátila, ale naštěstí jsem se k ní sama později vrátila a jsem za to ráda. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.

Také to byla moje první kniha od pana Irvinga. Setkání dopadlo dobře a tohoto spisovatele jsem hned zařadila mezi mé oblíbené. On se zabývá tématy, které mě samotnou oslovují. Chvílemi jsem se musela smát a chvílemi jsem skoro brečela. Vynikající.

Tuhle knihu jsem četla v dětství. Vím, že mě nijak nenadchla a po chvíli ji odložila. _Naštěstí_ jsem se k ní vrátila o pár let později a udělala jsem dobře. Mám ráda absurdno, divné a nemožné situace a když se tohle spojí s protiválečnou tématikou, tak z toho vznikne vynikající dílo. Člověk se nasměje, ale zároveň je mu z toho i smutno, bezmocně. Pro ty, kdo nedočetli: Dejte tomu ještě šanci.

Hodně lidí říká, že je tato kniha nudná, nic se tam neděje, jen vlastně konec je fajn. Mně se zaujala, docela jsem se sžila s hlavním postavou, s představou té doby, toho hnusného luxusu, povrchnosti a odcizení. Měla jsem z této knihy melancholický pocit.

Je to už hodně dlouho, kdy jsem tu knihu četla. Syrový zážitek ve mně asi zůstane už napořád. A je to dobře.

Paráda!!! Kolovrat patří mezi mé nejoblíbenější básně z této sbírky.

Líbila se mi, i když si z ní po čase toho moc nepamatuji. Vybavuje se mi ponuré prostředí, které mi je velmi blízké, a hlavně s postavou Seppa (snad je to jeho jméno) jsem sympatizovala.

Úžasné přiblížení /aspoň trochu/ tehdejší doby.

Jedna z mála knih, kterou jsem v dětství četla pořád a pořád dokola. A to já knihy moc nečtu víckrát. I když je fakt, že toto dílo jsem četla naposledy právě v mém dětství, jinak jsem se k němu zatím nevrátila. Pamatuji si, že jsem obdivovala, jak si Robinson dokázal sám vše zařídit, postavit, získat - pro mě byl super hrdina!

Pan James Clavell zpracovává téma, které mi je blízké, o kterém ráda čtu. Příběh byl napínavý, zajímavý a hlavně zvláštní. Člověk by nevěřil, co vše se může dít v zajateckém táboře. Pamatuji si, že po dočtení mi bylo smutno, že příběh končí. A hlavně ten příběh vůbec nepopisuje druhou světovou válku jako celek ale jako příběh jednotlivých osob. Tuto knihu doporučuji.