rasken komentáře u knih
Chtěl jsem si ji přečíst. Autor zrovna umřel a já si povídám:" přečtu si o čem vlastně psal, abych neumřel s mezerami ve vzdělání.." Kniha mne moc nedostala.Přečetl jsem ji dost rychle, přesto jsem někdy přemýšlel a vracel se zpět, ujasnit si, kdo je kdo. Možná nebyla ta správná "konstalace" hvězd a měl jsem číst v onu dobu jiný žánr. Nevím.
Velmi dobře napsaná kniha. Ano,brzy znáš vraha,ale co všechno zvládne? A dostane co zaslouží?
Já nemám výhrady. Palec nahoru.
Každý kdo má rád Kingovo knihy se rád začte do jeho povídek. Pěkne napsané, ale předvidatelné konce. Proto o * méně.
Knihu mi po moji svatbě daroval vynikající člověk, který se na mne již dívá s nebe, můj tchán. Moc se mi do této, jak se tenkrát nazývalo : "modré knihovny" nechtělo. Ale, když jsem se začetl.... Vždy jsem se těšil na svoje dvě krásné děti, krásnou a moudrou ženu a na chvíle, kdy již pokojně spí a já se ponořil do Sandřina života a prožíval s ní její smutek a pomstu, byť jsem sní ve spoustě věcí nesouhlasil, musel jsem uznat, že kniha je velmi pěkně napsaná.
Měl jsem dobrmana - psa. Neměl jsem tenkrát ještě Kindle. Chodil do knihovny a knihy si půjčoval.Ty které mne zaujaly, sháněl a kupoval. Bylo krásné letní ráno. Nechtělo se mi trávit volný den na zahradě, protože Ben se nudil. Knihu do batohu, Bena na vodítko a hajdy do lesa. Tenkrát jsem si sedl na pařez a otevřel knihu. Probral mne až křik o pomoc chlapce s dívkou, kteří se báli Bena pobíhajícího volně okolo mne. Knihu jsem měl již skoro přečtenou. Prožíval jsem dobrodružství příběhu dvojčat Seana a Garricka Courtneyových a zapomínal na čas. Dnes již Ben nežije, zub času zapracoval na Wilburovi i na mně, ale kdyby to šlo, řekl bych : .." Wilbe, pojď, dáme "Jima", vyprávěj a já budu poslouchat..." Přečetl jsem všechny Tvoje knihy. Nikdy,nikdy jsi mi nezklamal.
Román z dob císařského Říma. Krásně napsán, plny moudrosti a lidskosti ve všech podobách.
Nevím, zda se prodávají díla "zapomenutého" českého autora. Přesto,pokud Vám nebude vadit trochu staročeštiny dejte se vtáhnout do děje a neprohloupíte.
Dnes již si málokdo vzpomene, jak těžce se v 80-sátých letech sháněly knihy. Dočetl jsem "Láska je jen slovo" a chtěl jsem víc "Simmela".
Když konečně moje prsty začaly obracet stránky knihy. Věděl jsem, ano, to je ono. Opět mne Johannes nezklamal. Krásna kniha.
Knihu jsem objevil v mládí. Ležela na nočním stolku moji kamarádky. Díval jsem se na ni a říkal si :"...strašná bichle..." Pak jsem se do ni začetl.... a četl a četl až na poslední stránku. Tuto knihu jsem si tenkrát zamiloval. Roky letí a kouzlo mizí. Člověk se mění, vyvíjí, ale rád vzpomínám na chvíle, kdy se mi prvně oči rozběhli po řádcích a já prožíval příběh a lásku Olivera s Verenou.
Kdo má rád tento "žánr", bude velmi spokojen. Moc se mi líbila. Wilbur je skvělý vyprávěč. Rád bych s nim chodil do jednoho klubu na Jim Beam.
Po přečtení komentářů knihy jsem se moc těšil. Samotná kniha mne trochu zklamala.Přišlo mi jako by byla kniha psaná pro dětské čtenáře. Takto život nefunguje: ".. jak někoho uvidíte, okamžitě ho zastřelte..."