reader.007 komentáře u knih

Je vidět že na tomto příběhu si růžová babka opravdu smlsla a naplno rozjela úplně všechna klišé romantických knih: láska na první pohled, válka, špionáž, nešťastná láska, šťastná láska, francouzská revoluce, poměry v napoleonské Francii, černokněžnictví a uctívání ďábla, dvorské pletichy a mnoho jiných... a to všechno jen kvůli polívce naservírované v nočníku...

Tak z téhle knihy jsem vysloveně otrávená... Ne že by to bylo tak hrozné čtení, prostě tradiční Cartlandovka se spoustou patosu a cukrbliků okořeněná nějakým tím dramatem aby si hrdinové nemysleli že láska až na věky se roznáší na stříbrných podnosech atd... Ovšem to co mě otrávilo, je vydání firmy Ivo Železný (přičemž jiné zatím asi ani neexistuje), ve kterém jsem napočítala minimálně 5 míst kde se záhadně vytratil kus odstavce. Já vím že je to obyčejná sešitovka, ale stejně...

1 04.10.2015

Moc hezké pohádky kde moudrost vítězí nad mamonem, hloupostí a pýchou. Kéž by se to stávalo i ve skutečném životě...

1 18.09.2015

Půvabné krátké indiánské příběhy. Nestihnou nudit.

1 03.08.2015

Docela zábavné pohádky a nad jiné vynikají vskutku šalamounským rozuzlením té titulní: (spoiler) hlavní hrdina vymámí kouzelné dary od třech různých dívek pod příslibem odměny (sňatku) a když se pak sám ožení s princeznou, provdá dvě z čekatelek za své bratry a aby happyend byl dokonalý, třetí dívka se zatím stačí utrápit steskem. Tomu říkám čistý stůl...

1 03.08.2015

Taky máte oblíbené knihy, jejichž vtipné pasáže si přehráváte při nějaké zvláště nudné činnosti?
No, já každopádně zařazuji tuto do mého seznamu, protože tolik jako u ní jsem se zasmála málokdy a opravdu nevím, čemu víc. Jestli tomu, jak byl hrdina uchvácen půvaby koktavé a věčně ubrečené nanynky, která bez zadrhnutí nesesmolí ani tu nejkratší větu, nebo jeho urputné touze (navzdory vlastnímu prostopášnému životu) získat ženu neposkvrněnou pomalu ani pohledy kolemjdoucích, případně autorčinu pevnému přesvědčení, že neřestný život je jen pro tu lůzu, co žije pod schody a pak samozřejmě ještě pro zbohatlíky, kteří se chtějí vetřít do "slušné" společnosti všech těch čestných a mravných hrabat, markýzů a lordů, na jejichž rodokmeny se práší už dlouhá staletí.
Prostě z celé knihy dýchá přesně ta správná nadutost společenské elity, která je neochvějně přesvědčena, že pán domu je Bůh, který se bez pardonu poslouchá na slovo, ctí, miluje a o kterém se v žádném případě NEVEDOU DRBY :-) Ani se nedivím že Frantíkům onehdá došla trpělivost...

1 10.07.2015

Velmi pěkné čtení. Dojemné a mnohem srozumitelnější než třeba takový Mácha.

I kdybych ty pohádky 100x znala, stejně se u nich musím vždycky smát.

1 19.06.2015

Celá kniha je z velké části souhrnem různých dobových písemných materiálů o způsobu a průběhu boje katolické církve proti čarodějnictví a kacířství, vlastních úvah autora tu zas tolik není, ovšem když na ně dojde, tak to stojí za to. Vzhledem k datu vydání a národnosti autora se nedá předpokládat že se kniha dočká nadšených ovací. Srovnávání inkvizice s nacisty? Ach ano, ovšem - schváleno. Ovšem když se na roveň středověkých mučitelů postaví i američtí šiřitelé svobody ve Vietnamu, to už je pane jiný oříšek, tomu už současné veřejné mínění tak snadno netleská. Jenže musela bych být skutečně hodně bigotní katolička nebo mimořádně otrlý cynik, abych tuto knihu odkládala bez pocitu hnusu, že se představitelé církve (katolické, jaké jiné) stále ještě dokáží pohybovat mimo kanalizační prostory a někdy dokonce šířit perly ve stylu: "No ano, pár chyb inkvizice udělala...". Inu drzé čelo lepší než poplužní dvůr.

Ze všech slovníků které jsem kdy měla v ruce ho mám nejraději. Sice v něm nejsou pomocné obrázky, ale zato jsem tam našla i pár nadávek :-) a navíc obsahuje staré výrazy které se v novějších vydáních slovníků moc nevyskytují.

1 23.04.2015

Knihu jsem si přečetla tak trochu z donucení (tedy doporučení které nešlo zdvořile odmítnout) a výsledek: ani láska na první nebo druhý pohled, ani žádné zvláštní zklamání. Sice je to nefalšovaná červená knihovna, hrdinka třeskutě krásná, chytrá a osudem stíhaná a konec je tak přecukrkandlovaný že by si jeden hned dal panáka octa, nicméně ty tanečky okolo nebyly úplná vata a tak se autorce podařilo do osudů celkem čtivě vkomponovat všechen ten marast kolem zdravotní péče (nebo co to ti felčaři předváděli), včetně skoro sadisticky rozepsaných detailů a vzdělávání žen v 2. polovině 19. století.
Ovšem docela by mne zajímalo, jak knihu přijali Američané, protože podle autorky jsou evidentně všichni (nebo alespoň skoro všichni) potomky narkomanů, kteří podlehli lživé propagandě "obchodníků s deštěm" a ať už kvůli skutečným zdravotním potížím nebo neukojeným chtíčům do sebe a svých dětí hromadně lili opiem napěchované životabudiče.

Tahle knížka je pro mne docela překvapení, protože V. Čtvrtka mám zaškatulkovaného jako čistě pohádkového spisovatele. Příběh Zlaté pero ale pohádka není ani omylem. Sice je vyprávění poznamenáno dobou, takže pro samé pionýry a uvědomělost se o nějaké nadčasovosti nedá mluvit, na druhou stranu je tu celkem trefně vystiženo, jak moc může děti ranit něco tak banálního, jako je nevhodné oslovování (třebaže pronášené bez zlého úmyslu), nebo jak snadno člověk pro jednu hloupost může získat stigma darebáka a jak těžko se takové zátěže zbavuje. Jednotlivé kapitoly vyprávěné třemi různými vypravěči - aktéry příběhu jen umocňují poutavost příběhu.

1 07.04.2015

Ačkoliv mám film velmi ráda, na téhle knížce nemůžu pochválit než ty ilustrace. Příběh je překroucený (asi aby zabíral co nejméně místa), takže to vypadá jako by ho psal někdo kdo byl na filmu 1x v kině, ale místy stejně usínal, takže co nepobral, to si prostě domyslil, případně úplně vynechal.

1 20.02.2015

Jsem z téhle útlé knížečky taková rozpačitá. Nečetlo se to úplně špatně (bylo to velmi krátké), ale kdybych teď zrovna nevěnovala svou pozornost reáliím 18. století, neměla bych asi důvod ji otevírat. Její hlavní devizou jsou půvabné drobné ilustrace Karla Müllera. To, že je na obálce glorifikace autorovy prvotiny (ano, je jí tato kniha) jako vynikající kritiky skandální feudální společnosti a Mozarta jakožto představitele mravně čistého proletariátu (doslova to tam není, ale v podstatě to samé v bledě modrém) věci také příliš nepřidá. Ale pro sběratele knížek o Mozartově Praze je to taková drobná milá kuriozitka a koneckonců, kdo má toho F. L. Věka číst pořád dokola :-)

1 20.02.2015

Když pominu tu přiblblou obálku na které to vypadá že hlavní páreček ze sebe navzájem strhá šaty už na 3. stránce (netěšte se, jako vždycky se čeká na svatební noc), možná by to nebylo až tak špatné čtení nebýt té špionáže. Nevím jak to ty holky anglický dělají, ale zatím jsem nečetla knihu, kde by téma tajných služeb nevyznívalo velmi rozpačitě, neřkuli trapně, zvlášť když se to opentlí tradičním nepřítelem z Ruska.
A teď konečně klady: zápletka slušná, slovní přestřelky většinou svižné a někdy i celkem vtipné a hlavní moudro pro příští generace:
"Dáma nedovolí pánovi, aby ji oblékal, pokud mu zároveň nedovolí ji svlékat."

1 19.02.2015

Tak tomu já říkám osvěta pro děti. Kromě různých luštění s ježčí tématikou je hlavním obsahem této drobné publikace naprosto nepohádkový ale přesto čtivý životní příběh jednoho ježka, který seznámí malé i velké čtenáře s veškerými podstatnými fakty ohledně ježčího života včetně toho, jak se dá těmto drobným zvířátkům nenásilně pomáhat.

1 14.02.2015

Vždycky když zavírám nějaký opravdu blbý svazek z řad červené knihovny, říkám si, tak teď už to horší být nemůže. Jenže pak mne osud zas a znova překvapí.
Jednu hvězdičku přeci jen dám, protože místy se autorka zmohla i na vcelku rozumné úvahy. Bohužel je okamžitě překryla tak nabubřelým patosem že jsem nevěděla jestli se mám začít na celé kolo smát nebo udiveně vrtět hlavou.
Takže jak bych jenom knihu přiblížila... vybavujete si někdo vyprávění tety Kateřiny (Saturnin) o "Květince Martě"? Tak přesně takhle to uvnitř této knihy vypadá, jenomže je to mnoooohem delší a ještě horší. Nevěříte? Tak si to přečtěte sami :-)

1 03.02.2015

Jeden z povedenějších příběhů madam Cartlandové, v mém soukromém žebříčku jejích knih se vyhoupla na 2. příčku, jelikož to v ní díky mnoha dějovým zvratům, útěkům apod. pěkně odsýpá.

Nicméně je opravdu odsouzeníhodné, že si ani anglická literatura neodpustí nemístné a historicky naprosto nepodložené pochybnosti o čestnosti a úctyhodnosti jistého kočovného etnika. Jako by tvář literatury už tak dost nehyzdil Mikeš nebo Gabra s Málinkou ;-)

1 29.01.2015

Není to tak nemastné a neslané jako moje předchozí Cartlandka (díky počáteční vzájemné averzi hlavních hrdinů), nicméně i zde se nachází pár směšných pitomostí které vlastně jen umocňují půvab knížky. Třeba když (pozor, přichází spoiler) otec hrdinky ztrácí řeč neb, cituji: "neví jak své nevinné dceři vysvětlit, že je princ (z Walesu) notorický záletník, který opouští svoji choť při každé příležitosti". Jelikož je celá kniha o štvanici na budoucí manžely, je nevinnost jakékoliv zde zmíněné dívky otázkou čistě řečnickou.
Je ale třeba vyzdvihnout i pozitiva, takže ačkoliv je dílo autorky někdy až nesnesitelně naivní, zde si připustila realitu blíže k tělu a uznala, že život v harému nebyl pro jeho obyvatelky žádným splněným snem.

1 16.01.2015

Opět zapůsobilo kouzlo nechtěného a já několikrát vyprskla smíchy. Proto možná autorce odpustím i to, jak byla opakovaně otravná v momentech, kdy si hlavní hrdinka "přála aby trvaly věčně". Ačkoliv asi přeci jen ne. Na to, jak je kniha krátká, se skoro až do konce hrozně vleče.

1 15.01.2015