reader.007 komentáře u knih
Když pominu množství tiskových "chip", bylo to docela zábavné čtení a přesto, že rozbíjení nové romance svého stárnoucího a osamělého rodiče by nebyla zrovna má představa o ideálně tráveném čase, oceňuji, jak živě mi autorka dokázala připomenout má pařící léta a ten strašný stud když si člověk vybavuje (a nebo taky ne), co prováděl předešlý večer.
Asi nejlepší z pohádek V. Říhy. Vypráví o nemanželském synkovi bývalé markytánky, který v matčině rodné vsi musí překonávat různé předsudky, přičemž se od spořádaných sousedů liší hlavně takovými nešvary jako jsou zdravý rozum, nedostatek pověrčivosti a hysterie z ní plynoucí, pracovitost a šikovnost. Protože je ale veřejné mínění silnější rozumu, raději se vydává do světa hledat co to je "strach", aby na konci svého putování našel nejen odpověď, ale i zasloužené štěstí.
Tady se kupodivu autoři (ať už je jím kdokoliv - stejně mi přijde trapné že se to v nověji vydaných knihách s ilustracemi W. Disneyho většinou nezmiňuje) s dějem původního filmu nijak nerozcházejí a tak se děti nemusí divit jak to, že je knížka jinak než film. I tak to ale stačí jen těm největším fanouškům příběhu, kteří nechtějí mít pořád zapnuté video. Za sebe mohu říct, že ji s radostí vrátím do knihovny.
Mezi knihami glosujícími těhotenství a rané mateřství je to rozhodně ten lepší průměr a protože tuto literaturu tolik nečtu, za mne asi nejlepší kniha z uvedených. Četla se svižně a byla to sranda.
Tohle byla ta nejužvaněnější "lovestoryovka" kterou jsem zatím držela v ruce. Je až s podivem kolik planého a rádobydůvtipného tlachání se dá nacpat na 177 stran o formátu A6. Ale úplná nuda to nebyla, to bych křivdila.
Jak už naznačuje anotace, kniha je především o cvičení postřehu. Zvířata na obrázcích možná nejsou úplně špatně vypodobněná (ačkoliv si vybavuji spoustu knih včetně učebnic kde jsem viděla povedenější ilustrace), jenže na nich vypadají jako kdyby je někdo vystříhal a navrstvil je přes sebe bez většího rozmyslu snad až na to, že jim tlapy a kopyta upravil do správné polohy. "Spousta zajímavostí" o ohrožených zvířatech jsou v podstatě všeobecně známé pravdy o pytlačení a ničení přírody. Suma sumárum obsah knihy by snad stačil na pracovní sešit s omalovánkami, na knihu je to škoda křídového papíru (to je taky ironie... ekologie tvůrcům říká evidentně mnoho).
Tak tohle je opravdu skvělá kniha a úplně vidím jak kapela... řekněme třeba Aerosmith vystupuje z letadla/autobusu, kde jim ji manažer předčítal, s úplně strhanejma bránicema smíchy. Teda kromě Stevena Tylera, protože ten usnul ještě dřív, než onehdy na premiéře Pána prstenů.
Já jsem to prostě věděla. Jakmile je na obálce knihy napsáno že je tak báječná, že se prostě filmaři neudrželi a museli ten skvost zvěčnit i na stříbrném plátně, mohla jsem už tušit o jakou tragédii se bude jednat.
Prvních 220 stran se příšerně vleklo a když se to děj konečně trochu hnul, otrávila mě autorka dodatečně ještě tím, že jakkoliv se snažím vyhnout všem jejím veledílům obsahující zaslepený obdiv k carskému Rusku, tady jsem dostala přímý zásah vším tím patosem naráz a tentokrát to, bohužel, nebylo ani nechtěně vtipné. Posměšné odfrknutí jsem vyloudila jedině v okamžiku kdy se mě snažila přesvědčit, že zpovědník v klášteře zásobuje chovanky čtivem jako je Thackeray, Dickens, Austenová nebo dokonce Byron.
Ale ovšem, nutno vyzdvihnout důležité veskrze pozitivní sdělení všem čtenářkám: frigidita není dědičná ;-)
Moje nejoblíbenější časně pubertální četba - snad proto že jsme jí doma měli plný regál. Čtivé stejně jako všechny Čečetkovy romány a povídky a na rozdíl od současné červené knihovny není šťastný konec zamilovaných dvojic nikdy zaručený. Oproti životu v 16. až 17. století možná trochu zidealizované, ale i tak je tu nezřídka přítomna pádná ruka zákona a často dojde i na právo útrpné.
Půvabné orientální pohádky které vyzdvihují především spravedlnost a chytrost.
Vydáno v roce 1968 a na poslední straně přijíždí tank s přátelsky mávajícími vojáky. Jaká to ironie... Ale ilustrace jsou moc hezké... Prostě kouzelný Klečka
Známé i méně známé pověsti z oblasti Brněnska. Knížka se čte velice dobře, pověsti jsou krátké a jejich děj svižný a i když jsou jednotlivé příběhy většinou veselé, v některých přeci jen prosvítá hořký úděl porobených lidí a to nejen za třicetileté války.
Každopádně je to asi nejlepší dětská knížka pověstí jakou jsem kdy četla. Nejvíc jsem se bavila u kapitoly Jak přišly do Slavkova brambory.
Podobně slzopudné jako ostatní Dickensova tvorba, ale mám tuhle povídku raději než Vánoční koledu. Nevím proč, prostě je to tak.
Nebylo to špatné čtivo, místy i celkem vtipné, ale přestože že jsem nebyla geniální dítě, zdálo se mi přemýšlení obou hlavních hrdinů příliš nedětské a takové vyumělkované.
Na knihu z edice Love story je to takový lepší průměr, nicméně mě to přivádí k neodbytné myšlence, že podobná literatura je jen systémovým nástrojem jak z dívek a dam vytvářet roztřesený a nadržený uzlíček nervů, kdykoliv se kolem nich vrtne nějaký třeba jen trochu přitažlivý chlap. Na to že tuhle literaturu píšou především ženy, je to dost podpásovka vůči vlastnímu plemeni ;-)
Tak jsem si to po letech zase přelouskala a i když na jednu stranu přiznávám, že je to nepochybně stejně čtivé jako když mi bylo telecích 16 let, nepamatuji se, že bych měla tehdy tak obrovskou chuť vzít do ruky červenou tužku a sekat jedno přeškrtnutý véčko za druhým. Asi za to mohou učitelské geny, ale množství tiskových chyb v této knize předčilo dokonce i produkci od Talpressu a to už je opravdu co říct. Nemluvě o překladu, z kterého máte někdy dojem že se o něj postaral Google překladač, když měl hodně špatný den.
Po přepečlivém zvážení boduji ještě o hvězdičku víc protože pohádky o Perníkové chaloupce a o Budulínkovi jsou tu opravdu převelice pěkně a poutavě rozepsané a i to kytičkové vyprávění je příjemný bonus