reader.007 komentáře u knih

Je to kniha na kterou musíte mít nejen tu správnou náladu, ale i správnou povahu a komu romantika táboření v panenské přírodě nic neříká, nemůže se ani snažit pochopit nás blázny, kteří tomuto kouzlu podlehli. S panem Foglarem i bez něj.

7 17.05.2015

Na první setkání s Kingem to bylo nadmíru uspokojivé čtení. Oba dva dny co jsem knihu četla (a věřte že jsem se snažila ukrást si každou volnou minutu) jsem si připadala jako když sedím ve vyšetřovačce a s vytřeštěnýma očima hltám každý slovo báby, co se tam jen tak mimochodem přišla obhájit, že svojí zaměstnavatelku fakt neutloukla válečkem na těsto, ať už si ostrovní šuškanda mele co chce... No a osudy této "dámy", z těch mě mrazilo ještě víc - ale to asi každýho, kdo už má doma nějakýho toho sviště.

7 27.11.2014

Nejsem žádný kovaný fanda T. Hardyho a po těch letech už ani nevím jak jsem se k téhle knize dostala (snad mě zaujal úryvek ve školní čítance), nicméně jako 16tiletá vášnivá čtenářka jsem nad ní slzela jak želva a jakkoliv jsem pohrdala Henchardem v momentě kdy bez nejmenšího zaváhání odevzdá vlastní ženu s dítětem cizímu člověku, stejně procítěně jsem oplakala jeho smutný a opuštěný konec. Dnes bych knihu tak určitě neprožívala, ale přečtení rozhodně nelituji a jednou ji určitě zase z knihovny vytáhnu...

7 15.11.2013

Nebude má nejoblíbenější, to rozhodně ne. Na to má Bullerbyn prostě idyličtější atmosféru, nicméně je to rozhodně kvalitní kandidát na stříbro v žebříčku Top Lindgren.

I když příběh vyšel poprvé v 50. letech, jeho děj bych tipovala krátce po první světové válce, nebo možná i chvíli před ní. Když nepočítám to, že děti zde musí pracovat a při projevech nekázně se občas obávat i výprasku, asi se toho v atmosféře dětských domovů až tak moc nezměnilo. Pokud ovšem nepovažujeme oblečení, mobily nebo dovolené u moře za dostatečnou náhradu pro děti, které se musí smířit s představou, že je (zřejmě) nikdo nechce.
Příběh je dojemný i dobrodružný a to je kombinace, kterou jen tak někdo nedovede vyvážit jak se patří, tomu tedy věřte.

PS: Mimochodem DĚKUJU!! Astrid za ten tip s VAŘENÝMA kopřivama. Slepice snášej jak divý!

6 23.04.2024

Tahle kniha je... ujetá - to je to správné slovo. Je vidět, že Davidovi ta Akta X (možná v kombinaci se stagnací jeho herecké kariéry) poněkud vlezla na mozek. Což ale neznamená, že by neměl špetku pravdy. Nicméně, jelikož jsou na stole jako alternativa hlavně fazole a v poslední době nepříjemně často inzerovaní cvrčci, budu se i nadále držet svých zvyků. Promiň Šalome.

6 04.03.2024

Štval - to je přesně to slovo. Sice mám ráda různé skopičiny, popisované v sérii o Mikulášovi, Jirkovi (Williamovi), možná i Tomu Sawyerovi, ale Emil mě iritoval přesně tím způsobem, jakým mně prostě lezou na nervy všichni ti rozjívenci, které paní Lindgrenová přivedla na svět.
Některé její knihy jsou úžasné, jiné fajn, jenže pak jsou takové, kterým vévodí Pipi, Karkulín, Emil a pár dalších a ty já prostě nemůžu vystát. Ačkoliv Emil je z těch hrozných asi ještě nejmenší zlo. Možná proto, že u něj se to jako u malého kluka dá pochopit.

6 16.02.2024

Prvenství má u mne kniha rozhodně v tom, že jsem si ji kdysi v bezbřehém optimismu koupila v angličtině. Sice jsem to vzdala po prvním odstavci, ale doma už zůstala jako relikvie na památku mé naivity. Když jsem po letech s úlevou zjistila, že vyšla i česky (no nebylo to tak jednoduché, milé děti, rozmazlenost internetem dorazila do našich hájů až nějaký ten rok poté, co jsem začala syslit svou knihovnu) i když pod jiným názvem, obratem jsem se k ní dopídila a přestože jsem byla přesvědčena že jsem ji přelouskala, nejspíš skončila u ledu, protože když jsem ji četla teď, zjišťuju, že si ji vůbec nepamatuju.
Neodsýpá to tak jako jiné knihy JA, ale špatné to není a místy jsem se jako bonus bavila představami, že já bych na Annině místě dovedla mnohem lépe mainpulovat marnivým tatíkem i nadutou sestrou... Asi že nemám tu správně čestnou povahu :-) Nicméně nějaká mínus bych přeci jen našla - zatímco v ostatních knihách používá autorka ironii zlehčující lidské nešvary a jednání, tady kupodivu popisuje věci přesně tak jak jsou. Suma sumárum je to trochu kostrbatější četba než Pýcha a předsudek, ale příběh ujde a vzhledem k tomu, že toho Jane tolik napsat nestihla, jsem ráda, že si i za tenhle můžu udělat zářez na pažbě.

Už jsem v knihách narazila na ledacos a nejsem, řekla bych, přehnaně prudérní, ale když už jednou za 100 let sáhnu po knize, podle které se natočila hororová klasika, očekávám žraloka, zuby, jekot, paniku a hrdinné vrhání se do akce a NE mnohastránkový rozbor, jak se šerifovi peleší žena a pár drobných vsuvek kde Carcharias Carcharodon konečně, i když skoro omylem, přežvýkne někoho vedví.
Se di bodnout autore...

6 07.02.2020

Jak je vidět na téhle knize, šedesátá léta v totalitou svázaném Československu byla ještě uvolněnější než jsem tušila: teologické rozpravy s dcerou, úvahy zda uplácet a koho vůbec uplácet pro získání devizového příslibu a nakonec rozhovor s emigrantem který se chlubí, jak ve Francii po každých čtyřech měsících a 50ti tisících ujetých kilometrech vrátí auto a vybere si nové... Opravdu jsem si říkala, jak je vůbec možné, že to Nepilovi mohlo projít cenzurou. Asi to měl s redaktory hodně dobré, že si vyskočil takhle vysoko v roce 1965...
Znovu blahořečím babičce co za poklady jsem po ní podědila (a tetě že o ně nestála).

Jestli si chcete udělat retro jízdu, jak se v dobách pravěku cestovalo a rekreovalo v místech, kam bylo tak strašně nutné vnést americkou demokracii a vzít u huby roztahovačné Srby, kteří si se sousedy maximálně občas dali po tlamě, ale jinak to byla férovka, protože jim alespoň nikdo nedržel ruce za zády, ani se nevysmíval drze do obličeje, natož aby je rozprodával na orgány, vyražte... V podání pana Nepila je to odpočinek jedna báseň.

6 06.02.2019

A zase: oblíbené čtivo z dětství. Po letech jsem ji vzala do ruky, abych si ověřila jestli mne bude bavit stejně a je to tak... Jen se můj pohled z dětského změnil na ten maminkovský a tak mnohem ostřeji vnímám třeba to, jak se z původně celkem bezelstné vzorňačky Aničky stala pokrytecká, marnivá, malá bestie. Pevně doufám že moje dcery se v nic takového nevyvinou :-)) Je zároveň zábavné sledovat (pro změnu rodičovskýma očima) i vývoj Honzy a jeho růst v toho přechytřelého pána vesmíru...

Teprve když si člověk přečte knihy o strašidlech které jsou horší, dokáže náležitě ocenit právě "Svojanov", který je nejen nesmírně nápaditý, ale i perfektně nadávkovaný. Strašidla jsou tu vylíčena ne jako trapné karikatury, ale jako něco, čeho se (jste-li dítě s fantazií) dokážete bát. Sama mám knihu v obou vydáních a nedokážu se zbavit ani jednoho z nich, protože i když jsou ilustrace H. Zmatlíkové nesmírně roztomilé, ty od M. Vášy jsou zase plné přesně té správné, někdy až mrazivé atmosféry, jakou má celé vyprávění.

Když se série o Tarzanovi v roce 1991 začala znova vydávat, s nadšením jsem ji celou zhltala a i když tam nepochybně byly slabší i hodně slabé díly, byla jsem spokojená. Jenomže... před pár měsíci jsem dala pár prvních dílů přečíst dědovi a ten mi je po přečtení vrátil se slovy, že staré vydání je o dost lepší. No a protože jsem si na něj vzpomněla v jednom antikvariátu přímo před regálem s Tarzanem, na místě jsem si to ověřila. A tam to bylo, přátelé! Další příklad toho, jak lze zprznit knihu. To, co ve starém překladu zabere celou kapitolu, odbyli v novém dvěma větami. Velká škoda pro čtenáře... Zvlášť když se stará vydání skoro nedají sehnat a ta co náhodou jsou, stojí hotové jmění.

6 29.06.2015

Neunikla jsem všeobecnému šílení. Přečetla jsem to poměrně rychle, ale že by to byla bůhvíjaká sláva říct nemohu. Od druhé až třetí indície už jsem řešení uhádla skoro pokaždé a i konec byl takový předvídatelný a nějak nemastný, neslaný... Ale alespoň mě to seznámilo s některými novými pojmy z katechismu, i když z děje už si po pár letech pamatuji pramálo a oživovat paměť už nebudu, na to je příliš mnoho lepších nebo alespoň nepřečtených knih. Mimochodem film byl nuda k uzoufání...

6 24.02.2015

První díl: Sice se mi zdá Jitčino uvažování takové málo nedospělé, ale na druhou stranu... je to přece jen kniha z doby kdy se dívky vdávaly i v 16ti a když nic jiného, může tahle poutavá knížka dnešním dospívajícím zodpovědět otázku: "Proč já se mám vlastně mořit s učením (třeba cizího jazyka) nebo dělat nějaký sport?" Důvody jsou totiž úplně stejné jako byly těch 40 let nazpátek.

6 16.02.2015

Možná že existují knihy lépe napsané, s propracovanější zápletkou, sympatičtějšími postavami a šťastnějšími konci, ale já prostě miluji knihu Jana Eyrová ze všech nejvíc. Možná že i proto, že pro svou autorku byl její konec právě ten nejšťastnější možný a kterého se nakonec sama nedočkala. A příběh má atmosféru, kterou já už nikde jinde necítím.

Tato kniha a o něco později vydaný Damoklův meč mi velmi příjemnou a nenásilnou formou osvětlily takové výrazy a slovní spojení jako jsou například Kolombovo vejce, Norimberský trychtýř nebo Utopie. Už proto mají společně skutečnou literární hodnotu, protože s dětmi mladšího školního věku nehrají oblíbenou dospěláckou hru "na to jste ještě mrňaví".

6 07.12.2014

Nevím jak ostatní tvorba paní Sílové, ale pro mne tahle kniha v dětství přímo ztělesňovala Afriku a její divokou přírodu. Při jejím čtení na vás doslova dýchá horké slunce a i toho lva skoro ucítíte :-)) Nemluvě o těch překrásných ilustracích...

6 20.06.2014

Nevím jak nová vydání (já mám z r. 1975), ale popisky v této knize jsou hotová učebnice alchymie v kuchyni. Je tu výborně vysvětleno co se surovinami (masem), případně polotovary (těstem) děje při tepelném zpracování a co se stane když to "poděláte" při zpracování i skladování. No a linecké cukroví zde uvedené (strana 159 Těsto křehké - V. Linecké jemné) je prostě klasika :-)

6 14.05.2014

První půlka knihy (příběh o tom, jak vypravěč a jeho přátelé vodníci pátrají po záhadně zmizelém kaprovi a příběh o bubákovi kterému se začal zajídat jeho ufňukaný způsob strašení) vyšla kdysi na LP deskách a v geniálním provedení takových mistrů jako byli pánové Hrušínský nejst., Kopecký, Brůžek, Nedbal, Moravec, Preiss a další, šlo opravdu o úžasný zážitek který, i když ne v psané podobě, vtiskl mé dětské dušičce hlubokou náklonnost k malebnému kouzlu staré Prahy. A i dnes si jej přehrávám s chutí, nasávám tu atmosféru a i kniha si časem našla místo v mé knihovně. Škoda jen, že mé děti tomu kouzlu zatím nepřišly na chuť, ale třeba se jednou dočkám :-)

6 10.05.2014

Jedinečně vtipné stejně jako seriál.

6 16.04.2014