Redmassie komentáře u knih
Brown je mistr (i když někteří jedinci tvrdí, že kopíruje Eccův styl). Donutí zamyslet a také dokáže vzbudit touhu po dalším vědění. Díky němu jsem přišla na chuť historii, kterou zobrazil ve svých dílech. Inferno je to nejlepší podle mě co napsal, několikrát nečekaný převrat v ději a skvěle použité Dantovo dílo - přečteno jedním dechem.
Líp než veronikaaa bych to nenapsala. Téma těžké nemoci nezpochybňuji, ale způsobem jakým je kniha napsána u mě Green klesl. Malinko mi to připomíná boom u 50 shades, kdy najednou tisíce holčiček, dívek, žen se začalo chlubit jak přelouskalo knihu o 600 stranách. Upřímně, kdo by to nezvládl, když to je psáno příšernou slovní zásobou a stylem, kdy se ty stránky dají přeskakovat a nepřijdete vůbec o nic. A podobně to vidím u Hvězdy nám nepřáli (i když jsou o úroveň výš), ale tak pozitivně, aspoň něco ty děti dneska čtou.
Po knize Kafka na pobřeží, byl Sputnik pro mě menší zklamání, takové suché a méně mě příběh pohltil, místy mě lehce nudil. Ale po přečtení a zpracování díla, musím hodnotit kladně. Příběh má své kouzlo a záleží jakým pohledem se na něj díváme.
Podobně tomu tak bylo u knihy Na jih od hranic, na západ od slunce. Představa, že Šimamoto ani možná neexistovala (Jak Murakami uvedl v rozhovoru), dalo příběhu nový rozměr. Podobně jsem přistupovala ke Sputnikovi.
Knížky mého dětství, celkem předvídatelný děj a žádný vývoj postav, ale v 9 letech jsem je milovala :-)
Murakami, Murakami. Pohltil mě neskutečně a touhle knihou si mě získal. Úvahy k zamyšlení a pěkně prolínající se příběh. Rozhodně není pro každého konzumního čtenáře.