Robin86 komentáře u knih
(SPOILER) Celou dobu jsem čekal, kdy přijde pozvolný pád Duroye na absolutní dno, asi proto, ze jsem predtim četl Zabijaka od Zoly a tak jsem byl totálně nakažený tím nejdrsnejsim naturalismem, ale ono se to nestalo :) Duroy to zvladnul až na absolutní vrchol a Ja mu fandil..ke konci jsem si sice rikal, jaký je to zmetek, ale stejně tak na me zapůsobila jeho vášeň, odhodlání a tah na branku :) Když se kniha vydala, tak se ptali Maupassanta kdo to vlastně je ten Georges Duroy..a on rikal s úsměvem na rtech “no to jsem přece ja, ja jsem milacek :) “ Notak už se nedivím tomu syfilisu..
(SPOILER) Perfektní kniha, brutalita, ale i humanismus mezi vězni zároveň..obžaloba nacismu, která byla cítit především v dějově lince vyprávějící o Weberovi a Neubauerovi, tady šlo vyloženě cítit, jak jimi autor pohrdá. Takhle si presne predstavuji SS..naprostá lhostejnost, neúcta k životu, jen slepé vykonávání rozkazu, někdo si to dokonce užíval. Kladu si otázku, kde se ty lidi proboha vzali,..a to prosím nebyl vyhlazujici tábor, pro běžného smrtelnika absolutně nepredstavitelne..opravdu famózní Remarque..
na tuto knížku se musi pomalu a zároveň je dobré mit historické znalosti druhé poloviny 19 století Ruska, jinak nepochopíte lidské pohnutky a nebudete vědět co a proc se tam vlastne deje. V Prvních cca 200 stranach najdete pouze náznaky a především desítek různých postav, místy opravdu náročné, ale jakmile se tímto statečně probijete, začne se příběh více otevírat, presne v této části jsem se poradně zacetl :) Štěpánem Trofimovicem a Petrem Stepanovicem jsem doslova pohrdal, odporne postavy, jeden prostitutka, druhy vrah a manipulátor..no, musela byt primo chuťovka zit mezi těmito nihilisty, anarchisty, komunisty a šlechtici, jedna velka lidská komedie.. ” v přechodných obdobích se vždycky vynořuje lůza, vyskytující se v každé spolecnosti a nejenže nema zadny cíl, ale ani sebemenší náznak nějaké myšlenky a jenom horlivě ventiluje nepokoj a netepelivost. A tahle lůza, i kdyz nevědomky, se skoro vždy ocitá pod komandem nepatrné hrstky oněch prorokaru, kteří speji za určitým cílem, s ta hrstka usměrnuje tu chamrat, kam de ji zlíbí, pokud se ovšem rovněž neskládá z úplných pitomců, což se ovšem také stává”
zpočátku je to velmi něžné, citlivé vyprávění o “obyčejném životě” franzouske nižší šlechty a krásné přírodě na francouzském venkově, které postupně krůček po krucku zklouzava do naturalistickeho pojetí a Vám se postupne vytrácí lehký úsměv na tváři..Jeanne mi vlastne ani nebylo líto, za spoustu věci si mohla sama svým detinskym stylem života, který nasledne předala svému synovi, který ji vrátil , co si zasloužila..bylo to smutný vyprávění, několikrát v prubehu četby jsem si rikal, jestli i me muže takhle smutne proplout život mezi prsty..ale zivot neni nikdy tak dohry ani tak špatný, jak si myslíme
(SPOILER) jestli to chápu správně, tak Svidrigajlov zabil svoji manželku, mozna vic lidi, následně vyrazil do Petrohradu na posledni tažení, s cílem se částečně očistit a pomoci co nejvíc lidem, nez si vezme život, zatímco Raskolnikov zabil, zachoval se jako slaboch, protože si nedokázal vzít zivot a naopak si nadělil druhou šanci na sibiři se sonou.. :D Ale i tak jsem s tim bláznem celkem soucitil, hlavne v posledni třetině knihy :) Perfektní psychologická analýza autora, rad bych nekdy probral Raskolnikova s nějakým psychiatriem, aby mi sdělil, jakymi vsemi chorobami trpel :))
(SPOILER) Žádný Old Shatterhand, ale vraždící skupina bestiálních vrahů, potulujících se nehostinnou krajinou, hledajíc komu zrovna dneska uřežou hlavu, uši a skalp. Spíš mi přišli jako nějaká sekta, ovládaná temnou silou, vedená samotným ďáblem.. Pravděpodobně v té době asi nebyli jediní, takže genocida postupovala hodně rychle...Kniha mi místy přišla jednotvárná, neustále ten samý koloběh vraždění, prodání skalpů a ožírání se..proto nedávám plný počet.. Hraničářská trilogie mi přišla lepší a pokud někdo začíná s tímto autorem, doporučuji začít právě u ní...
Tato kniha asi nejlépe zachycuje, jaká bída byla v meziválečném Německu..nikdy bych nevěřil, že to řeknu, je to tak trošku paradox, jelikož byl právě Remarque odpůrce nacismu, nenáviděl ho...ale díky jeho knihám jsem tak trochu pochopil lidi, proč v Hitlerovi viděli spásu a falešného spasitele..když umirate hlady, za vyplatu si koupíte chleba, nevidíte světlo na konci tunelu, z inflace jdete do deflace a roku 1929 do další brutální krize, ze které Vás vytáhne NSDAP a najednou se máte vlastně o něco lépe, je to asi pochopitelné..několikrát jsem při čtení přemýšlel a lekl jsem se sám sebe, když sem si uvědomil, že i možná já bych podlehl vábení hnědých košil..kdo ví, jak by se zachoval v jednom z nejhorších období 20 století..Jinak kniha byla supr čtivá, jako všechny od E.M.R. Ludvík mi přišel v první půlce místy trošku nesympatický, přecitlivělý a jako slaboch, ale to se naštěstí postupně změnilo..je zvláštní, že i v té bídě a hrubosti, si dokázali lidi pomáhat a být přátelé..člověk si při čtení říká, že se k sobě chovali jako dobytci, ale pak ho stokrát překvapí skrytá laskavost a charakter jednotlivých postav..knihu vnímám jako autobiografii E.M.R, který sám pracoval v pohřebním ústavu a následně odjel do Berlína, aby....
"jako kluk máš představu, jak všechno bude, řekl Billy. Pak ti přibude něco let a trochu to přehodnotíš. A řekl bych, že nakonec už ti jde jen o co nejmenší bolest" .... Tato věta hovoří za všechno :( ..
Povídky, místy na mě působí i jako zápisky Hemingwaye se jeví jako "obyčejné" povídání o životě, koride, Španělsku, Africe, válce, ale žádný drama, napětí nečekejte..vystihující je asi "v jednoduchosti je krása". Já udělal tu chybu, že jsem je četl v době, kdy jsem četl Turgeněva a Maupassanta, takže na mě, jak jistě chápete, neudělaly moc velký dojem :)
Ten pes na konci byl stejně smutná postava, se stejně smutným životem, jako Billy..je to až neuvěřitelný, že mu nic nevycházelo, nebo vlastně u McCarthyho klasika..co mě ale paradoxně nejvíc ranilo u srdce krom konce, bylo to, že mu nevyšla ani ta blbá armáda, už přesně nevím, jak zněla ta věta, ale bylo to něco typu: proč mě do té armády nevezmete, moje smrt Vám přece může dobře posloužit a je jedno, jestli zemřu tam a nebo tady venku....i když je někdy těžké porozumět všem McCarthyho úvahám o Bohu a životě, přicházím mu čím dál více na chuť
Ještě silnější než Vnější tma, se kterou jsem měl ze začátku problém..tohle se četlo samo, skvělý, smutný příběh, který uplynul jako voda..z McCarthyho hnih ve mně vždycky něco zůstane, co mě tíží u srdce..a nutí přemýšlet