ronave
komentáře u knih

Krásné vyprávěné pohádky, které zaujmou děti už od 4let :-) Nám se nejvíc líbí Tři prasátka, O Palečkovi a samozřejmě Sněhurka.


Zatím jedna z nejslabších knih, kterou jsem od Joy četla. Dokonce jsem se musela do čtení nutit ;-) Velké množství zbytečných postav, ve kterých jsem se místy ztrácela. Nejzajímavější bylo posledních 6 kapitol, kde se vše vyřešilo...řekla bych až příliš rychle.


Pocity Klaudie, týkající se dítě mi byly známé. "Nepochopila" jsem jak dokáže vést dva vztahy najednou.
Kniha se četla dobře a velmi rychle. Typická oddechovka.


Příběh je jednoduchý a spíše oddechový. Četla jsem od Viewegha lepší díla.
"Jedinou láskou, která přetrvá, je láska, jež se smířila se vším, s každým zklamáním, s každým nezdarem a každou zradou, která se smířila i se smutnou skutečností, že nakonec žádná touha není tak veliká, jako touha být sám."


Román je místy velmi zajímavý a nemohla jsem od něj odtrhnout oči, ale převažovala spíše ta část, která mě nudila - rozmluvi s mnichy atd. Také mě nepotěšilo používání latiny - mnohdy ani nebyl uveden překlad.
"Sen je písmo a mnohá písma nejsou nic jiného než sny."


Kniha mě nezaujala, teda možná jen chvílemi. Škvorecký používá dlouhá souvětí a chvilkama mi unikal i smysl a musela jsem si to přečíst znovu...
"Emöke, ten příběh, ta legenda, ta báseň, ta minulost, ta budoucnost."


Ze začátku mě kniha zaujala, ale později se začali opakovat stejné fráze a kniha mě začala nudit, unavovat...
"Láska a život
jedno vždy pro mne budou. Kdyby mělo být pro mne závažím, i přátelství se zřeknu, ani stáří až zaklepá, se nezaleknu, a stále zůstanu dokořáni otevřen jí, ....."


Mám ráda ironii a humor a K.H.Borovský je skvělí příklad.
"Není každá vrba
jako viklovská,
ani každá basa
jak červíčkovská
a když tě co na jazyku svrbí,
našeptej to jen do staré vrby,
dceruško drahá!"


Životní příběh autorky ve věku 15-ti let.
Knihu jsem četla několikrát jako puberťáčka a i této věkové skupině ji doporučuji.
Dobře se čte.


Petrarca ve svém díle opjevuje Laury krásu a její svrchované vlastnosti. V milostné poezii píše o své duchovní lásce.
Kniha je rozdělena na dvě části: 1) Za života paní Laury, kdy on sám ji považuje za bohyni a 2) Po smrti paní Laury, kdy ji začne považovat za ženu...
Kniha mě nijak zvlášť nezaujala, ale jako náhled do Itálie 14.století by to šlo ;-)
"Líbáš ty oči, z nichž se na mne rojí
milostné včely, že jsem plný ran.
Jda za pokladem, jenž mi odepírán,
jak soumrak klopýtám s cestou svojí."


Dívku ve vlaku jsem viděla a proto jsem zatoužila si přečíst od autorky jinou knihu.
Můžu říct, že začátek byl pro mě strašný. Spousta postav, v každé kapitole se mluvilo o někom jiném a já si těžko dávala dohromady, kdo ke komu patří a další souvislosti.
Vše se ovšem zlomilo za polovinou knihy, kdy vše do sebe začalo zapadat a příběh nabral větší spád.
Zajímavé bylo proložení knihy, kterou napsal jeden (dva) z hrdinu příběhu.
Kdyby mě kniha zaujala od začátku, zasloužila by si lepší hodnocení.
Bohužel jsem se celou první polovinu musela do čtení přemlouvat....


Jen proto, že je Joy mou oblíbenou autorkou dávám tři hvězdičky.
Vlastně ani pořádně nevím, co ke knize napsat.
Na to jak zpracovává silné téma, mě kniha až tak nezaujala.
Řekla bych, že psychologický byla zpracována moc pěkně, ale některé části byli zdlouhavé a možná až zbytečné. A ten konec... prostě asi jedna z knih, ktreou znovu číst nebudu.
Má mnohem lepší a čtivější knihy.


Dračí rytíře jsem četla 6,5 letému synovi. Příběh zaujal nás oba. Líbí se mi, že zbytečně nic rozsáhlé nepopisuje a děti příběh pochopí. Děj má spád a u knížky se člověk nenudí.
Jediné, co mi vadilo byli chyby v tisku. Těšíme se na další pokračování :-)


Nádherně ilustrovaná knížka se šesti příběhy Jiříka a Markétky, kteří objevili keř plný kouzelných bobulek :-)


Knížka byla opět hodně čtivá, nejvíce asi posledních stran.


Spisovatelka třetím dílem napravila, pro mě, nepovedenou dvojku.
Zápletka střídala zápletku


Spíše pro mladší čtenáře.
Kniha je velmi čtivá, nečekala jsem, že mě tolik zaujme.
Příběh je plný akce, vtipu a zvratů.


Ani tato kniha povídek od Viewegha mě nezklamala. Je to velmi čtivá, pohodová oddychovka.


Na to jak je Manon Lescaut vyzdvihovaná, mě zas tak moc nezaujala. Například jak se často opakují refrény (zbytečné a nudné)
"Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon nemiloval bych."
