RoseDadas komentáře u knih
4,5*
V románech může čtenář s hrdiny strávit více času, povídky si svým krátkým rozsahem čtenářovo srdce získávají obtížně, musí umět oslovit a zaujmou a přinést nějakou pointu. Žánr povídky mě bavil vždy, takže je asi více než zřejmé, že jsem si čtení této knihy náležitě užila, navíc s postavami, které patří mezi mé oblíbence už několik let.
Pravda, nebo lež nepostrádá gradaci, dějové zvraty a psychologii postav. K úplné dokonalosti však knize něco přesto chybělo. Myslím si, že titul naláká krom skalních fanoušku Colleen Hoover i ty, kteří autorku obvykle nečtou. Ačkoli jsem četla už i lepší thrillery, nebála bych se knihu doporučit.
V knize se čtenář prostřednictvím pověr a zvyklostí obyvatel seznámí s východoanglickým folklorem, který je velmi bohatý. Způsob tehdejšího myšlení byl hodně ovlivněn vírou, nejvíce pak nevědomostí. Velký důraz je v příběhu kladen na psychologii postav, zejména na rodinné vztahy otce s dcerou. Přítomnost mystických prvků byla zajímavá, co se mi však nelíbilo byl až náboženský fanatismus Edmunda Stearnea. Čtenář sleduje, jak se Edmund s až démonickou posedlostí snaží rozluštit poselství jedné malby.
Děs sídla Wake´s End je, jak sama autorka v doslovu píše, gotickým románem. Přiznám se, že jsem čekala strašidelnější vyprávění, ale i přesto jsem byla po dočtení spokojená, ono kolikrát to děsivé nemusí číhat venku, ale naopak žije s námi v "bezpečí" domova. Hodně nadšená jsem byla z časového zasazení do minulosti, kdy se ocitáme v eduardovské éře.
Cassandra Clare je, pokud je to vůbec možné, s každou další knihou v ještě lepší formě. Řetěz ze zlata čtenáře zavádí do doby na přelomu 19. a 20. století a chronologicky následuje po sérii Pekelné stroje. Proto bych také doporučovala číst nejprve Pekelné stroje, protože postavy z této série se objevují také v Řetězu ze zlata, a byla by škoda, kdyby se čtenáři ochudili o zážitek tím, že by znali spoilery. Kniha se mi moc líbila a čekání na pokračování bude velkým utrpením.
Victoria Brownlee píše velice čtivě, s lehkostí, její styl je svěží, dojemný a vtipný, text nikde nezadrhává. Celkově jsem se skutečně moc bavila. Knihu jsem nemohla odložit a opět jsem si k ní zakrojila nějaké ty chutné sýry, abych si vytvořila tu správnou atmosféru. Je nutno podotknout, že kniha Láska a sýr v Paříži byla o něco lepší, ale zklamaná jsem rozhodně nebyla.
Na knize je úchvatné to, že je celá napsaná formou dopisů. Příběh si tak čtenář skládá na základě toho, co se v jednotlivých dopisech dozví. Děj se sice točí okolo pátrání po osobě, která ztracený román dopsala, větší prostor však dostávají myšlenkové pochody všech postav, jejich úvahy o životě a lidské povaze. Titul z edice 7lásky opět nezklamal a nabídl citlivý, milý a laskavý příběh, jenž se mi strašně moc líbil i díky jinému stylu, který byl zajímavý a především velmi čtivý.
Konečně jsem se dostala i k této 7lásce a myslím si, že jsem na její čtení byla i správně naladěná. Jedná se totiž o titul, jenž nemusí sednout úplně každému, protože se zabývá mnoha úvahami, je tudíž trochu náročnější na pozornost. Zážitek ze čtení je ale velmi hluboký! Nalezla jsem zde spoustu krásných citátů a odkazů na různé knihy. Takže pokud se vám kniha někdy dostane pod ruku, tak její čtení určitě doporučuji. :)
Musím přiznat, že jsem od knihy očekávala o trošičku víc, než co mi bylo nabídnuto, ale i tak jsem si její čtení užila. Příběh se naplno rozjede od nějaké sedmdesáté strany a poté už se nezastaví. Nejedná se o thriller v pravém slova smyslu, je to hodně laděno na psychologickou vlnu. Závěr člověk doslova hltá a poslední věta epilogu mě fakt dorazila.
Když jsem zjistila, že Domino bude vydávat další příběh od autorky knihy Co zbylo z mojí sestry, tak jsem samou nedočkavostí ani nemohla vydržet, ještě že jsou na stránkách nakladatelství ukázky z knih, kde si můžete přečíst prvních cca 50 stránek. Angličanka Nuala Ellwood si mě totiž získala již svou první knihou, takže jsem už nejen věděla, do čeho jdu, ale také jsem očekávala skvělý příběh. A ten se také dostavil.
Z této útlé knihy vás zasáhne tolik emocí. Musím přiznat, že mě při prolistování knihou nejprve vyděsily černé stránky (pokud jste četli autorčinu knihu Stálo to za to, pak mě pochopíte), které způsobily, že jsem se do knihy ponořila a nutně jsem potřebovala vědět, co se v té dané pasáži odehraje. Příběh se stupňuje až do překvapivého zvratu, který nastane v polovině knihy, pak už jen nemůžete popadnout dech. Mirka opět nezklamala a naservírovala svým čtenářům na první pohled obyčejný, avšak v jádru velmi silný příběh.
Příběh ubíhá rychle a čte se velmi dobře, přesto mi některé pasáže přišly trochu zdlouhavé. Také jsem ke konci měla takové rozpoložení, jestli není kniha už moc překombinovaná. Přesto si troufám tvrdit, že Sharon J. Bolton své řemeslo ovládá bravurně a že své postavy dokáže napsat natolik uvěřitelně, že vás při čtení přepadávají pocity strachu, úzkosti a mráz vám běhá po zádech. Pasáží, kdy byl vrah jen kousek od své oběti a chybělo opravdu malinko, aby ji dostal, bylo v knize více a u všech jsem měla zatajený dech, až jsem málem zapomněla vystoupit z tramvaje, jak jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Mrzelo mě, že příběh nebyl o trošku delší. V útlé knížečce je natěsnáno mnoho témat, které by se daly více rozvinout. Na druhou stranu děj není zbytečně natahován a jde rovnou k jádru všech problémů. Autorka se nebojí - jak už ostatně dokázala v předchozích knihách - psát o vážných věcech, o věcech běžně nevyřčených, o věcech, které se dějí za zdmi. Silná hlavní hrdinka, traumata, alkoholismus, rodina, přátelství, láska a další témata. Přibližuje nám danou problematiku a otevírá nám oči. Katčina zpověď se vám dostane pod kůži. Krom závažných témat dostáváme i milé pohlazení v podobě první lásky. Styl psaní je svižný, bez sáhodlouhých popisů, plný dialogů, jazykově přístupný a naprosto otevřený. Čtivost je zaručena!
Tahle malá jednohubka ve vás vyvolá mnoho emocí, donutí vás k zamyšlení a k následnému přehodnocení. Poznejte Cécile a Philippa a nechte si je připustit k srdci a ztotožnit se s jejich osudy, vztahy a životem. Nastupte do rozjetého vlaku a uvidíte, kam až vás může dovést.
Zápletka knihy není nijak složitá a hned podle anotace zjistíte, že se jedná o jeden z těch mnoha klišoidních příběhů, kterých je na knižním trhu spousta. Já toto neodsuzuji, mám ráda klišé příběhy, jelikož staví na tom, co čtenáři zbožňují a někdy si prostě chceme přečíst něco, co už známe a u čeho je děj předvídatelný. Bohužel jsou k tomu zapotřebí také dobré charaktery postav. A těch jsem se v knize opravdu nedočkala.
Krátká povídka mě nezasytila natolik, abych byla spokojená. Raději bych uvítala soubor několika povídek. Summa summarum, ač je příběh kraťoučký, nepostrádá akční scény, napětí, a především našeho ryšavého oblíbence Jamieho. Ovšem když už vydávat povídku, tak nejlépe v nějakém souboru a nikoli takto samostatně. Upřímně jsem očekávala alespoň nějakou návaznost na samotnou Cizinku z pohledu Jamieho. Zkrátka vložit do toho perspektivu, kterou ještě neznáme. I autorčin styl se v této povídce nepředvedl v tom nejlepším světle. Diana Gabaldon píše mnohem lépe, což ostatně její čtenáři vědí moc dobře. Těm, kteří ještě neměli tu čest se s autorčiným románovým kolosem seznámit, bych nedoporučovala posuzovat její um na základě této krátké epizody. Gabaldon je výborná vypravěčka, jen je škoda, že svůj talent v povídce více nevyužila.
2,5*
(Ne)spoutaný Vlk sestává z několika kapitol obsahujících nepříliš dlouhé příběhy, dalo by se říct, že jsou to takové drobné odbočky, které nakonec dohromady vytvoří celý obrázek. V knižní podobě jsem se s výběrem podobné tematiky ještě nesetkala. Je třeba upozornit na to, že příběh nesedne každému. A pokud se přece jen rozhodnete brázdit vody sadomasochismu, tak počítejte s tím, že se pořádně zapotíte. A kdo ví... třeba při čtení odemknete vaši třináctou komnatu.
4,5*
Z náhodného setkání se může vyklubat i přátelství na celý život. A co že velká panda s malým dráčkem tvoří vskutku mimořádnou dvojici? Od jara napříč létem, podzimem, zimou a opět jarem procházejí noví přátelé krajinu křížem krážem, míjejí pohoří, bambusová pole, brány torii, třešňové stromy, a přitom spolu vedou rozhovory.
Mnohdy banální věty čtenáře zasáhnou svou pravdivostí. Autor čerpal z buddhistické filozofie a spirituality, a ačkoli příliš nevyhledávám nejrůznější motivační a esotericky zaměřené knihy, tak nejen kombinace zvířecích kamarádů, ale i celkové poselství uvnitř obsažené mě dostalo.
Navíc, kniha je neskutečně krásně ilustrovaná, James Norbury dokáže velké dobrodružství odvyprávět pouhými malbami, z nichž jsou některé barevné a další zas černobílé. Potenciálního čtenáře by nejspíš mohla odradit vyšší cena publikace, ovšem je třeba vzít v potaz nádherné vyvedení a také to, že ke knize se budete nejednou vracet. Při listování s dětmi kniha předává mnoho ponaučení. Panda a dráček jsou úchvatnými souputníky, kteří si získali mé srdce.
4,5*
Ačkoli je kniha řazena do YA kategorii, bez problémů zaujme i dospělé čtenáře. Děj knihy totiž není ani zdaleka tak banální, jak by se mohlo zdát. Vypravěčský styl je velice příjemný a plynulý. Ne vše je v textu řečeno napřímo, je třeba si některé věci propojit, určitá znalost řeckých bájí se také bude hodit. Autor používá pěkné jazykové obraty a při líčení nešetří barvitostí. V knize se objeví několik postav, z nichž některé vyniknou a není problém si je hned oblíbit (jako například mluvícího lva, který má strach z krve, nebo otrokyni Tekmessu, která touží po svobodě). Chtělo by to však strávit s postavami více času, občas mi informace jen tak klouzaly po povrchu. Rozhodně doufám, že se brzy dočkáme pokračování, poněvadž ten konec by takhle nešel.
4,5*
Theresa Black je novou nadějnou autorkou, jež ve své prvotině Vesmír rozhodl jinak ukázala, že se nebojí brázdit vody mnohovesmíru. V knize propojila prvky sci-fi a romantiky, přičemž vše čtenáři naservírovala tak, že v něm příběh Rivy a Axara bude po dočtení ještě chvilku rezonovat.
Autorka má vše moc pěkně promyšlené, a i kdybyste sci-fi příliš neholdovali, zde se nemusíte vůbec bát. Text je srozumitelný, vyprávěn z pohledu Rivy, žádné velké složitosti se nekonají, současně ale není zápletka úplně banální, čtenář se dočká i pár zvratů a s velikou netrpělivostí očekává, jak bude příběh zakončen.
4,5*
Třetí pokračování série Zlatá Grai se nese ve stejném duchu, jako předešlé dva díly, děj čtenáře hned od začátku vcucne jako tornádo a vyplivne až na konci, přičemž konec je tentokrát velmi brzký, Otisky Chribdy mají "pouze" kolem 300 stran. Nebudu zastírat, že již netrpělivě vyhlížím čtvrtý díl, na ten si však budeme muset ještě pár měsíců počkat.
Atmosféra knihy je temná, není se čemu divit, když se převážná většina příběhu odehrává na nepřátelském území. Sarreiští posluhovači jsou zkrátka zrůdy, mezi nimiž musí Isarell každým dnem bojovat o přežití. Přišlo mi, že některé popisy byly v tomto díle o trochu více drsnější, také psychicky náročnější, protože Isarell je neustále vystavována krutým zkouškám, naštěstí na to není úplně sama...
Pokud jste čtenáři této série, Otisky Chribdy slupnete jako malinu během pár hodin. A nebojte, děj nemá vůbec sestupnou tendenci, což je neuvěřitelný výkon. Pokud si autorka udrží stále stejnou laťku, tak aspiruje na nejlepší českou fantasy za poslední dobu.