RSí komentáře u knih
Poslechnuto/shlédnuto jako rozhlasová hra, a ač po této formě sahám, abych si pomyslně "zkrátila" domácí práce, tady se to moc nepovedlo. K literárním zážitku se přidal ten audiovizuální a žehlila jsem mnohem déle, protože jsem pokukovala, jak ve studiu tvoří zvuky. Bavilo mě to hodně!
A nejspíš sáhnu i po knize, zajímalo by mě, jestli zvolání "Ať žije hliník," je i v originále :)
Nespočítala bych, kolikrát mi vyletělo obočí nahoru znechucením, zděšením nebo jiným podobným pocitem. Ale jsem si jistá, že jednou jsem se báječně zasmála :o).
Soba jsem v knize našla, ale zmiňovaný humor z mého výtisku zřejmě vyprchal. Myslím, že je to první kniha, u které mě napadlo, že bych ji nejradši šla vrátit.
Téma knihy je zajímavé. Cením si lidí, kteří se snaží pomoci druhým ulevit od bolesti a jsem ráda, že u nás jsou odborníci, kteří u takto náročné práce přemýšlí a pouze nepředepisují. Hvězdu jsem ubrala za stylistiku. Z přebalu je patrné, kdo s kým v knize hovoří, a ač je to hloupost, opakující se oslovení, pane profesore, mi kazilo dojem ze čtení.
Mnoho povyku pro nic? To rozhodně není případ této útlé knížečky. Přečetla jsem ji na "jeden nádech" přerušený jen tahem tužky, když jsem si psala, co chci o knize napsat... "BOŽÍ". :o) A jako nejspíš spousta lidí přede mnou, jsem v sobě našla Staříka - nebo spíš - našla jsem se ve Staříkovi, takže nebýt toho, že ráno vstávám do práce, četla bych hned znovu. Další čtení tedy zkusím v originále.
... Jo a ještě něco jsem si poznamenala... "Na to bych potřeboval tužku." :o))))
Báječná kniha!
Nijak zvlášť užitečná (pro běžce), ale převelice zábavná (věřím, že pro všechny;).
Jednorázová jednohubka. Dáte si, protože jste zvědaví, co takové jméno vyplodí. Navíc to celkem vtipně pojmenoval... Slupnete na jedno přežvýkání, ale až přijde obsluha podruhé, prohlásíte: "Ne, děkuji.". Nicméně v dnešní (pro mě těžko pojmenovatelné) době mi přijde sympatický tento pokus poukázat na absurditu extrémů, ať už jde o konzum, náboženství, či slepé za volantem.