Rufus T. Firefl
komentáře u knih
Palác snů
Ismail Kadare
Franz Kafka, Alfred Kubin, Dino Buzzati, Julien Gracq a trochu opodál Jorge Luís Borges - to je asi tak zhruba ctihodná společnost, mezi níž se tato kniha bude cítit jako doma. Tabir Saraj, obrovský úřad zpracovávající sny obyvatel celé (Osmanské) říše, je se svými tajemnými chodbami a nezbadatelnými pravidly velice kafkovský; tím, jak se sám úřad i hlavní postava stávají snovými, zase Palác snů připomene Kubinovu Andere Seite. A vsazení do historických či historicizujících kulis osmanské říše zase připomene atmosféru Gracqových Pobřeží Syrt či Buzzatiho Tatarskou poušť.
Pozoruhodná mi přijde vyprázdněnost hlavního hrdiny, je to takový "muž bez vlastností", plně určovaný institucí, která ho formuje, vzdalující jej tak běžnému životu (v ne-snovém světě mimo úřad už se necítí jako doma), a také rodovou predestinací příslušníka významné rodiny Qyprilliových. Vše, co se stane, se stane nutně a nepředvídatelně, jsouc určeno temnou logikou všelidového snění.
