Palác snů

25.04.2023

Nižšie hodnotenie nie je spôsobené tým, že by bola kniha slabšia. Skôr je to spôsobené tým, že ja mám problém s týmito "snovými" knihami. Občas som sa cítil v knihe stratený asi tak, ako hlavný hrdina v bludisku nekonečných chodieb, snov a byrokracie.
Myšlienka románu je však veľmi dobrá a na danú dobu inovatívna.

09.04.2022

Tabir Saraj, Palác snů ... tajemný úřad shromažďující, třídící, zkoumající a vykládající sny k případnému "ochrannému" využití státu. Nálada příběhu má do poetiky názvu značně daleko, onu snovost obstarává kafkovská atmosféra bezradneho bloudění nekonečnými chodbami, šeptané dohady o dalším mlhavém zákulisí za tímto zákulisím mocenského aparátu ... naprostá nelogičnost, nepochopitelnost a nepředvídatelnost toho, čeho se hlavní postava (sama o sobě zvláštní naprostou bezbarvostí a absencí individuálních charakterových vlastnosti kromě příslušnosti k starobylé rodině) stává stále pevnější součástí, aniž by získala jakýkoli skutečný přehled či vliv na mašinérii tohoto institutu kontroly nad nevědomím lidí.
Tísnivá alegorie moci, která si nezadá ani s mnohem známějšími díly svého žánru.

30.11.2021

Snová instituce.Snové autority.Snový řád.
Labyrint příkazů zákazů.Spletité chodby.Množství místností.Místnosti neznámých lidí s úlisnými názvy.Selekce,písárna atd.
Totální kontrola a dohled.
Kam jsem se to dostal.Úřad něčeho.Pro co a pro koho ? Panovník ?
Kadareho trýznivá Tirana.Odmítání být součástí.Vlastně se stát jednou z položek tohoto absurdního organismu.Záplétat a přijmout.Tolerovat.
V podstatě je jedno co se vám zdálo.Je lhostejné jestli si to vůbec pamatujete.Najít to sémě to hnízdo.To je úkolem tohoto prapodivného monstrozního soukolí.Až na špici stoupat.Můžeš to někam dotáhnout.Je třeba si to užít.
Všudeobjímající strach z moci.Ouzko kamkoliv a kdekoliv se nacházíte.I na ulicích vládne neutěšující haluze špiclování a dohledu.
A to jste si mysleli že vám do hlavy nikdo nevleze.
Alegorie z časů kdy člověk se bál něco vyslovit.Ba co více domyslet či pouze začít snít.
O tom jaké to bylo a mohlo být,ale spíše bylo.
Mohlo se stát kdekoliv a zase může.Palác snů Tenkrát v Albánii.

05.02.2021

Neuvěřitelný příběh Mark-Alema, člena vznešené a mocné albánské rodiny Qyprillů žijící v Osmanské říši 19. století protkané vlákny opresivní a kontrolující vládní politiky. Sledujeme velice rychlý nevysvětlený („...protože nám vyhovuješ...“) kariérní postup Mark-Alema v Paláci snů (Tabir saraj). Zde jsou shromažďovány sny obyvatel Osmanské říše, tříděny, kontrolovány a vykládány. Tato instituce se skládá z oddělení seřazených od nejobecnějšího po nejspecifičtější a nejdůležitější: Písárna (zapisování snů), Recepce (příjem snů), Selekce (výběr snů), Interpretace (vykládání snů) a Oddělení hlavního snu (stará se o sen, jenž má největší dopad na chod vlády); stranou stojí Archiv (všechny sny, které kdy Palác snů nashromáždil) a Izolace (zde snad dochází k vyslýchání lidí, jimž se zdály především hlavní sny). Mark-Alem rovnou nastupuje do Selekce, kde má za úkol oddělit sny potenciálně důležité od nepodstatných. V Interpretaci, kam je přeřazen nějaký čas na to, musí analyzovat a rozklíčovat význam vybraných snů. Světem snů, kterými se v práci od rána do večera zabývá je natolik pohlcen, že již není sto vidět skutečný svět jako dříve, zdá se mu nudnější a nezajímavý. A přesto má jeho práce nepřímo dopad na skutečné osudy jeho rodiny. V průběhu jeho kariérního postupu postihne rodinu Qyprillů veliké neštěstí, jeden ze jejích členů, bratranec Kurt, je zadržen vládní policií a odveden, následně popraven. Vláda takto jedná na základě snu zelináře z hlavního města o mostu (Qyprilli), hudebním nástrojem (albánský epos), býkem se začervenalou srstí (provokace/napadení státu). Právě albánsky epos o rodině Qyprillů je trnem oku vládě, příčinou odvěkých rozepří. Tento sen Mark-Alemovi projde několikrát rukama, není sto ho ale rozluštit, a tedy není schopen pohromě zabránit. V návaznosti na tento incident stále Mark-Alem postupuje po kariérním žebříčku až na pozici zástupce generálního ředitele, a přesto, že se mu konečně více a více před očima otevírají principy a řády chodu Paláce snů a kroky vlády, veliké množství faktů a důvodů mu zůstávají skryté v mlze. Ať se ocitá na jakékoliv pozici v této veledůležité instituci, pociťuje pocity nevědomosti, strachu, nejistoty a nemožnosti změnit svůj osud.
Celým příběhem se prolíná snovost s veškerou svojí zamlžeností; je plná nejistoty, nevysvětlených symbolů. Realita a sny ztrácejí jasnou hranici. Při čtení se mi zdálo, že o vyvolání tohoto pocitu ve svých obyvatelích se takové opresivní režimy, jako například Hodžův v Albánii, snaží. Pomáhá jim udržovat napětí, podezřívavost mezi občany a šířit strach k jakémukoliv vzepření se režimu.

13.12.2020

Kontrola společnosti dovedená ad absurdum. Děj nepříliš rozsáhlého románu se sice odehrává v Osmanské říši v 19. st., ale je jasné, kam autor svou kritikou míří - především do Albánie své současnosti (román vyšel v Tiraně r. 1981 a okamžitě byl zakázán), ale též všude tam, kde vládly a vládnou totalitní režimy. Kniha nabízí nejen hluboké myšlenky, ale (přes svou ponurost) i uspokojivý čtenářský zážitek. Doporučuji.

29.12.2019

Franz Kafka, Alfred Kubin, Dino Buzzati, Julien Gracq a trochu opodál Jorge Luís Borges - to je asi tak zhruba ctihodná společnost, mezi níž se tato kniha bude cítit jako doma. Tabir Saraj, obrovský úřad zpracovávající sny obyvatel celé (Osmanské) říše, je se svými tajemnými chodbami a nezbadatelnými pravidly velice kafkovský; tím, jak se sám úřad i hlavní postava stávají snovými, zase Palác snů připomene Kubinovu Andere Seite. A vsazení do historických či historicizujících kulis osmanské říše zase připomene atmosféru Gracqových Pobřeží Syrt či Buzzatiho Tatarskou poušť.
Pozoruhodná mi přijde vyprázdněnost hlavního hrdiny, je to takový "muž bez vlastností", plně určovaný institucí, která ho formuje, vzdalující jej tak běžnému životu (v ne-snovém světě mimo úřad už se necítí jako doma), a také rodovou predestinací příslušníka významné rodiny Qyprilliových. Vše, co se stane, se stane nutně a nepředvídatelně, jsouc určeno temnou logikou všelidového snění.

13.10.2019

Kdybychom v téhle knize změnili osobní jména a neidentifikovali zemi, kde se příběh odehrává, přemýšlel bych, zda je autorem Kafka nebo Orwell. Ale ne třeba hledat někoho jiného. Je to Kadare, který metaforicky popisuje albánskou realitu svých dnů. Příběh začíná poklidně, nástupem Mark-Alema do "Paláce snů", tajúplné instituce zabývající se hodnocením a analýzou snů všech obyvatel. Instituce, která je všudepřítomná a všemocná, s pevně danou strukturou, vymezenými kompetencemi. Postupem času, jak Mark-Alem nahlíží do chodu a moci instituce, narůstá také dramatičnost příběhu. Poznává dopad i na vlastní rodinu. Jak roste jeho poznání, roste i jeho sebevědomí, roste i jeho moc. Ale současně i vědomí závislosti na jiných a strach. Kadare jednoznačně ukazuje charakteristické rysy totalitních režimů - absolutní kontrola všech, podřízenost a strach, krutost vůči těm kteří odporují, Relativní dobro a laskavost pro ty, kteří se přizpůsobí - ale strach z toho, že dílem okamžiku může být jinak platí i pro ně.

02.02.2018

Zatím jsem od Kadareho četl tři knihy a všechny se mi velice líbily. Jako ve svých jiných dílech pracuje autor se zajímavým námětem, který zbytečně nekomplikuje a na málu děje dokáže vytvořit skutečně hlubokomyslné dílo. Metaforická kritika albánské Sigurimi v době největšího teroru. Autor se tu pokusil načrtnout dokonalou tajnou policii a děsivé praktiky při pronikání do lidského soukromí. Palác snů (Tabir Saraj) kontroluje sny všech obyvatel. To je důležité, protože narozdíl od Římanů či Řeků se nezabývá jenom sny vybraných jedinců (= každá informace může být důležitá i protistátní). Palác se snaží chránit stát před nebezpečnými myšlenkami. Podle jeho ředitele sesílá Alláh zvěstovatelské sny stejně jako sesílá komenu a nestará se kam jeho varování dopadnou, protože v té dálce co je se nemůže zaobírat drobnostmi. V této pasáži spatřuji brilantní vystižení myšlení tajné policie v totalitním státu. Lid je nebezpečný, stejně jako myšlenky, proto je nutné šíření myšlenek kontrolovat, aby se nedostaly mezi nezodpovědný lid. Jenom režim, ne Bůh či lid je natolik odpovědný, aby ochránil stát. Hledají perly na poušti či ztracenou jiskru, která by mohla sultána varovat před neštěstím pro stát. Jinými slovy dobrý úmysl se zde stává maskovanou tyranií. Samotný Palác je mimo vliv vnějšího světa, který by do Paláce vnesl vlastní směry a cíle, stejně jako myšlenky a rozpory. Stejně tak fungují tajné policie totalitních režimů. Velice zajímavý je popis vnitřní struktury Paláce - sny procházejí nejprve oddělením Selekce a potom Interpretace. Původci nebezpečných snů jsou posléze předvoláni do Izolace. Kromě této vize nás autor seznamuje s hlavním hrdinou z vlivné albánské rodiny (= narážka na rodinu Köprülü), který se svojí čiností v Paláci nepřímo podílel na zatčení členů své rodiny. Jeho vnitřní dilema jenom potvrzuje ponurou atmosféru celé společnosti. V podstatě tím Kadare dle mého názoru vystihl motto Sigurimi: Pro lidi s lidmi. Přeloženo do normálního jazyka, lidi pomáhají zrůdné instituci likvidovat jiné lidi pro dobro jiných lidí.