Sagisia
komentáře u knih
Dědictví
Susan Kay
Kniha právem ověnčená cenami Georgette Heyer Historical Novel Prize a Betty Trask Award. Susan Kay je skvělá vypravěčka a dokázala mě zaujmout událostmi, které mi kdysi v hodinách dějepisu nijak zvlášť neučarovaly. Naštěstí jsem si je už po těch několika desítkách let nepamatovala, takže jsem byla stále v napětí, jak to dopadne :)
Mimo téma bych chtěla dodat, že si aktuálně připadám jako historický génius, protože své okolí oblažuji třeba znalostí všech manželek Jindřicha VIII, což jak se znám brzy zapomenu, nebo třeba taky tím, jak kdo v této době ve skutečnosti vypadal. Při čtení jsem si totiž všechny osobnosti proklepla na internetu, a podle jejich portrétů vypadali všichni...no, divně :) Objevila jsem pak ale vizualizace toho, jak by historické osobnosti vypadaly dnes. Alžběta by byla fakt docela kočka: https://www.instagram.com/reel/CfUIh8Tgph6/?igsh=MWJpcHpoMjVzNjk4Mg==
Knížku moc doporučuji. Je hrozná škoda, že se minula hlavnímu čtecímu proudu (pouhých 39 hodnocení???).
Plnou parou do pohádky
Iva Hoňková
I když mě osobně pohádky nijak speciálně nezaujaly, mému synovi utkvěly v hlavičce opravdu hodně. Četli jsme je před víc jak půl rokem a stále máme po hlavních postavách (rozuměj mašinkách) pojmenované celé hračkoidní depo :) Žádná jiná pohádka to nepřebila.
Bezvadná je taky ta vystřihovánka na konci knihy. Je fakt krásná, celé nádraží i s kusou kolejí a dvěma mašinkami: jednou třistadesítkou a jednou motorovou. Musela jsem ji okopírovat na tvrdý papír, s čímž byl trošku problém, protože knížka po rozložení není tradiční formát A4, a musí se proto kopírovat na A3, což je dražší. Plus já navíc chtěla vícekrát okopírovat stránku s kolejema, abychom měli z toho nádraží kam jezdit, takže když mi pak paní v kopírce řekla finální částku k zaplacení, myslela jsem, že mě klepne pepka :) Ale co bych pro dítko neudelala, že :)
Knížku tedy můžu vřele doporučit, testováno na dětech.
Pohádky o vláčcích a mašinkách
Martin Rosocha
Velice originální, krátké pohádky (třeba i na jednu stránku) pro milovníky vlaků. Autor si hodně hraje se slovy a s češtinou, což je fajn. Těžko ale říct, pro jakou věkovou kategorii se pohádky hodí, synovi jsou 4 roky a myslím, že některé pointy úplně nechápal. Ale zase kdy jindy nabrat slovní zásobu, že? :) Musela jsem hodně vysvětlovat. Ilustrace jsou také zajímavé, takové snové.
Hledači mušlí
Rosamunde Pilcher
Přiznám se, že jsem knížku začala číst spíš ze srandy a taky ze zvědavosti. Při covidu mi došly půjčené knihy z knihovny a tahle se nám nějakým záhadným způsobem objevila v domácí knihovničce, tak jsem to pojala jako výzvu. Měla jsem předsudky a čekala trapnou slaďárnu, ale když už jsem byla uvězněná doma, tak jsem si trochu toho cukru do života byla ochotná dopřát. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená, příběh hezky šlapal, vůbec nebyl hloupý a hlavní hrdinka byla sympatická. Vlastně mě bavilo jak válečné období, tak současnost.
Dala jsem tomu teda šanci a pustila si i film, ale to byla naprostá katastrofa, plná příšerně dojemné hudby, patosu a pitvořících se herců. Tak to na mě dělá trochu dojem, že paní Pilcherová je asi fakt obětí německého romantického filmu. Knížka totiž vůbec nebyla tak špatná.
O mašince Tomášovi 01
Wilbert Awdry
Tento kreslený Tomáš je mnohem hezčí a mně milejší než ten 3D seriálový. Příběhy jsou podle mě povedené, pro malé děti srozumitelné a krátké. Nikdy jsem nebyla zrovna Tomášův fanoušek, ale zatím mě první dva díly příjemně překvapily.
Pohádky z kerského lesa
Jan Řehounek
Pohádky jsem kdysi zakoupila přímo v Kersku u hrnčíře, když jsme byli v tom kraji na toulkách. Jsou moc krásné, četla jsem je dítku před spaním. Malinko mi stylem připomínají pohádky o loupežníku Rumcajsovi, ale hezčí. Dítko se teda více zajímá o ty nádherné ilustrace, které jsou fakt pohádkové, žádné moderní příšernosti.
Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
Jiří Hájíček
Neobyčejně obyčejné, vesnické, moc krásné.
Bez jablka
Miloš Říha
Konečně zase knížka, která mě od srdce rozesmála. Přítel se divil, proč u toho tak hýkám, ale já si nemohla pomoct, opravdu jsem se v některých pasážích od Michelle dokonale viděla (ano, dámské záchody, to mi i tekly slzy) :)) Prostřední část mi přišla malinko slabší. Srdcovka to nebude, ale můžu doporučit všem, co nemají problém s ironií.
Pohádkové prázdniny u přednosty Drahoráda
Robert Drozda
Tahle se mi ze všech tří pohádkových knih líbí úplně nejvíc. Sice jsem doma zaznamenala reklamaci o tom, že příběhy se tolik netýkají vlaků, na druhou stranu jsou ale v knížce před každou kapitolou zařazeny nádherné ilustrace parních lokomotiv a ty teda u dítka na plné čáře zabodovaly!
Tentokrát děda pohádky nevypráví, ale děti je na prázdninách prožívají. Jsou to takové prázdninové výpravy za dobrodružstvím. Přesně tak bych si totiž prázdniny představovala já a chtěla bych mít taky takového dědu, který by byl takhle akční. Vlastně je knížka trochu i taková inspirace pro rodiče a prarodiče, co se dá s dětmi podniknout :) Opravdu velice milá kniha.
Neviditelná Mumo
Lukáš Opekar
Vizuální stránka knížky je fakt parádní, autorovi musela dát příprava hroznou práci. Je plná fantazie: obláčky z vaty, hadi z papíru, vzducholoď z nafukovacího balónku... nádhera, i když na některých stránkách těch figurek na mě bylo až příliš. Četli jsme pohádku se skoro čtyřletým synem a musím říct, že ho některé hádanky moc bavily. Hledání bylo ale i pro mě občas náročné a zdlouhavé a my netrpěliví jsme to hádání občas zkrátili a nehledali vše. Byla to ale oproti běžnému čtení fajn změna. A dohodli jsme se, že si ve volném času zkusíme vyrobit to letadélko a vzducholoď, kterými Mumo létala.
Ztracený slib
Kate Morton
Pro mě velmi silná kniha. Čtivá, napínavá, nakonec i emotivní. Odehrává se v překrásném prostředí opředeném pohádkami, to je prostě něco pro mě. Souhlasím, že ten závěr nebyl zrovna ideální, respektive byl ideální až moc. Přivírám jedno oko a i přesto řadím knížku mezi obzvláště povedené, protože už dlouho mě do sebe žádná knížka tolik nevtáhla.
Love × Style × Life
Garance Doré (p)
O stylu se dozvíte opravdu málo, ale zato se dozvíte hodně o životě Garance Doré a o rozdílu mezi Pařížankami a Newyorčankami. Mě zajímal víc ten styl, takže mě to moc nezaujalo.
Lásce na stopě
Alexandra Potter
Děsná slátanina. Už podle názvu, obálky a popisu jsem čekala nějakou sladkou limonádičku, jenže až takovou trapnou překombinovanou hovadinu jsem dle vysokého hodnocení tady nečekala. Mám celkem ráda příběhy o vztazích, takže mě nic neodradilo a do čtení jsem se bohužel pustila. Nezlobte se na mě, ale vydávat tohle za čtení pro ženy, to je hrůza. Skoro bych se pak styděla být ženou. Hlavní hrdinka se chovala jak vypatlaná kráva, příběh byl spíš směšný a ten závěr, ta série osudových "náhod", to jako fakt?
