sarhaj
komentáře u knih

Za mě nedočteno, ztráta času. Přečetla jsem asi čtvrtinu knihy a naprosto se v této slátanině ztrácím.

Zpočátku mi přišly dialogy takové přitažené za vlasy, nějak se mi to nepozdávalo, ale jak se později ukázalo, všechno mělo svůj smysl... jde o nesmírně laskavý příběh plný emocí, i když zpočátku na mě trošku nepochopitelný, ale bavila jsem se a koncem i hodně dojímala... krásná kniha, určitě se k ní budu vracet.


Milé vyprávění mého oblíbence. Vrací se do doby svého dětství, dospívání, vzpomíná na školu v Čimelicích a začátky v České televizi... dále jak probíhala jeho muzikantská kariéra, zkrátka rozebírá své životní události s humorem jemu vlastním...


V podstatě souhlasím s komentáři, které jsou zmíněny níže... co mi ještě hodně vadilo, a to si nepřipadám jako hnidopich, různé překlepy, které se hojně v knize vyskytovaly. Celé mi to přišlo, jak kdyby kniha byla ušitá horkou jehlou - jak samotný příběh (nemastný, neslaný), tak překlad (někdy příšerné dialogy, ale za to asi překladatel nemůže, křivdím mu :-) ) a nakonec to ani není vytištěné bez chyb... co dodat... kniha byla velikým zklamáním.


Za mě bylo zajímavé poznat život meziválečný i pak za války (navíc z druhé strany "fronty"), který si my už ani neumíme představit, ale také hodnoty, které dnes už pomíjejí, jako jsou: muž - hlava rodiny, velmi silné náboženské cítění, ale také klopýtání a kličkování v těchto zásadních hodnotách. Některé kapitoly byly dost rozvláčné, ale mělo to svůj půvab.


Mám podobné pocity jako je uvedeno v komentářích přede mnou... no, co napsat a neurazit... kniha naprosto o ničem. Pořád jsem doufala, že se z toho vyklube něco kloudného, ale půl knihy přečteno a pořád nic... tak jsem to vzdala... humorné mi to také nikterak nepřišlo...zbytečná ztráta času.


Paní Prekopová opět nezklamala... je to moudrá žena... moc ji obdivuji.
