sarka47 sarka47 komentáře u knih

☰ menu

Nech mě lhát Nech mě lhát Clare Mackintosh

Průměrný thriller… Na můj vkus až moc natahovaný a ubrečený s až moc vyumělkovaně líčenými emocemi, které vám ve finále “ruší spád četby příběhu, než aby byly jeho přidanou hodnotou a prohlubovaly atmosféru. Celý příběh se “točí na jediné zápletce a nikam moc neuhýbá, což je trochu nuda…

Zajímavým aspektem příběhu však byl vhled “za záclony rodiny s alkoholickou matkou páchající fyzické násilí na svém manželovi…

24.08.2024 3 z 5


Až ji najdou Až ji najdou Lia Middleton

Ano, pár blbých rozhodnutí může člověku obrátit život zcela naruby… Ztráta dítěte je ale bezpochyby nepřenositelná zkušenost. Asi i proto mi zde popisované emoce a rozpoložení po tomto prožitém traumatu přišly spíše afektované a mne to prostě nějak nepříjemně dráždilo…
Kniha se “točí na jedné dějové lince příliš dlouho (táhne se celou knihou) a bez očekávaných zvratů, které by situaci zdramatizovaly nebo čtenáře překvapily a nečekaně mu zamotaly myšlenky. Kniha prostě jenom “ubíhá předpokládaným směrem.
Moc jsem tomu všemu prostě jaksi nevěřila a moje emoce při četbě i po ní zůstaly, paradoxně vzhledem k tématu, víceméně nezjitřené…

24.08.2024 ztráta času


Pomalu hořící oheň Pomalu hořící oheň Paula Hawkins

Zážitek z četby téhle knihy byl obecně asi o něco málo lepší než dobrý… Minimálně splnil to, co se od „slušného“ kriminálního románu očekává.
Dynamičnost, která příběhu zcela jistě nechyběla, umocňovaly vsuvky líčící ty nevýznamnější životní okamžiky jednotlivých postav. Většina těchto londýnských příslušníků různých sociálních vrstev byla barvitě vykreslena a čtenář tak měl možnost ztotožnit se s nimi – rozumět jejich pocitům a motivům jednání.
Ocenit lze také nepředvídatelnost dalších událostí a závěru obou dějových liniích, které se v knize prolínaly.
Co dodat? Ale jo, doporučila bych jako kvalitnější „oddechovku“, která celkem rychle ubíhá a nezanechává za sebou pocit zbytečně investovaného času…

24.08.2024 2 z 5


Drak spí Drak spí Michaela Klevisová

Tento kriminální román stál za přečtení! Kostra celého příběhu je pečlivě a promyšleně sestavená, přičemž efektní navazování jednotlivých kapitol zanechává čtenáře v napětí. Trefné charakteristiky postav a dotaženost příběhu do nejmenších detailů jsou přidanou hodnotou svižně a konstantě plynoucího děje – k jeho nepatrné gradaci dochází skutečně až na konci. Rozuzlení ale bylo trochu slabší, resp. zbytečně malinko natahované a nepřineslo převratný a očekávaný WAU efekt. A ačkoli bych měla nějaké drobné výtky k jazykovému projevu, byl to zážitek.

23.08.2024 3 z 5


Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola Veronika Kašáková

Kniha má být inspirací, motivací a nadějí zvláště pro děti z dětských domovů. Čtenářské veřejnosti pak přináší letmý vhled do života v dětském domově a nastiňuje osudy jeho malých obyvatel a autorky především.

Prvním a velmi silným dojmem z četby byla, eufemisticky řečeno, její jazyková neobratnost – nekonstantní tempo, kdy se velmi krátké věty střídají s dlouhými souvětími; opakující se slova a významově stejné věty nejen v jednotlivých kapitolách, ale dokonce i v jednotlivých odstavcích; falešné vazby; nesprávně použité výrazy; a tak dále… Četba byla z těchto důvodů paradoxně celkem složitá, protože nemotorně sestavený text zkrátka drhnul… Kapitoly na sebe nijak logicky nenavazují – mnohdy se v nich hovoří o událostech a osobách, o nichž předtím není zmínka a čtenář se tím pádem obtížně orientuje... Celkově to působí zcela nekoncepčně, ne-li zmateně. Nechce se mi věřit, že to byl záměr v rámci zachování nebo zdůraznění autenticity.

V každé kapitole se přinejmenším jednou bulí – z radosti, ze stresu, z rozčilení a já nevím z čeho všeho… Poslední kapitoly se „táhnou“ ve smyslu odpuštění, děkování a vděčnosti a opětovně samozřejmě pláče… Člověk si už opravdu přeje, aby ta Česká Miss, jež má na život autorky v dané době zásadní vliv, proběhla a ukončila tu chaotickou a nudnou změť myšlenek.

Ačkoli oceňuji autorčin záměr a také životní odvahu prát se se svým nešťastným startem do života, její dílo nepovažuji ani za motivační, ani za povedené… Někdy je prostě lepší nechat některé věci na profesionálech. Bohudík se mi dlouho nepoštěstilo narazit na takovýto literární „skvost“. Do druhého dílu se pouštět určitě nebudu.

23.08.2024 ztráta času


Inkognito Inkognito Sue Townsend

Co říci k tomuto inkognito výletu britského předsedy vlády do světa „obyčejných“ lidí? Nenáročné, víceméně chytlavé, místy poněkud „přitažené za uši“ a prvoplánovitě humorné oddechové čtení bez ambic na zanechání hlubšího dojmu. Kontinuitu četby však může narušit vágní znalost britských reálií, jež v celém příběhu rezonují jako důležité doplňky k jeho celkovému pochopení a vytvářejí tak specifickou atmosféru.

13.11.2015 3 z 5


Les mytág Les mytág Robert Holdstock

Do lesa mytág se určitě vracet nebudu - příběh sice začal poutavě a jeho leitmotiv se zdál tajemně přitažlivý, nicméně jeho potenciál nebyl ani v nejmenším využit. Zhruba od půlky se totiž začne obnažovat triviální dějová konstrukce, kolem které tančí spousta na sebe se navalujících vedlejších minipříběhů, v nichž se člověk ztrácí a stěží si skládá (a pamatuje) souvislosti (mnoho z nich totiž nemá pro další četbu význam a zbytečně tedy odvádějí od hlavní zápletky pozornost). Navíc se některé dějové události nepochopitelně a náhle stejně tak jen vyskytnou, jako zapadnou, což činí četbu ještě zmatenější… Působí to dojmem nedomyšlenosti, nepropracovanosti a četba je pak kostrbatá, trhaná a nepříjemná. Pochválit sice lze košatý a barevný jazyk, avšak jeho použitím na zbytečně rozsáhlé, přeplácané popisy (zvláště lesní krajiny) nevynikl a fantazii spíše zahlcoval, než podněcoval a tím pádem unavoval a nudil – jakoby s ním sám autor neuměl zacházet!? Pominu-li rušivé tiskové chyby, celkově se kniha jeví jako balastní změť slov nalepená na notoricky známém dějovém skeletu.

10.10.2015 1 z 5


Nadechnout se Nadechnout se George Orwell (p)

Mdlý, nenápaditý, vlekoucí se a únavný příběh podivně nesympatického hrdiny. První část, zabývající se intimními životními úskalími „tlouštíka ve středních letech“, působila bezúčelným a afektovaným dojmem. Ani druhá, retrospektivní část, mě nijak neoslovila – naopak – několik rozvlekle popisných kapitol o jeho dávné zálibě v rybaření mi další četbu ještě více znechutilo. Zbytek knihy se nesl v duchu plánu a následné realizace tajného výletu do „tlouštíčkova“ rodného města a šoku z jeho proměny – to vše na pozadí problematického manželství a celkově nudného, po všech stránkách neuspokojivého, osobního života a zvětšujících se obav z tušené války. A pointa? Pokud vůbec nějaká, tak chabá, nevýrazná, roztahaná a očekávaná. Kniha postrádala sofistikovanější dějovou linku a spád – vcelku tam totiž vlastně o nic moc nešlo. Nezaznamenala jsem ani osobitý rukopis nebo neotřelé zpracování (ocenit lze snad jen umění popisu, kterého však zde bylo až přespříliš). Až na několik paběrkovaných okamžiků nic originálního, působivého a čtivého…

01.09.2015 1 z 5


Černobílý svět Černobílý svět Kathryn Stockett

Malinko dramatické, přesto však oddechové čtení z prostředí amerického jihu 60. let minulého století, kdy segragace byla stále ještě zcela běžnou součástí života. Četba dokáže vtáhnout do děje, a to především díky nekomplikovaně výstižné charakteristice postav a poklidně bez větších emočních výkyvů plyne, aniž by zatěžovala zbytečně složitými historickými fakty. Nenáročný jazyk a stylistika jsou tu a tam příjemně okořeněny vtipnou vsuvkou. Nečekaným zklamáním pro mě však byla zjištěná skutečnost, že kniha není sepsaná dle skutečných příběhů - autorka z nich čerpala pouze jednotlivá fakta, na jejichž základě pak sestavila tuto knižní fikci... Doporučuji jako odpočinkové čtení, nicméně nesmírnou pozornost, kterou tato kniha vzbudila v USA, přisuzuji blízkosti americké čtenářské obce tomuto tématu...jinak se, dle mého názoru, nejedná o nic tak výjimečného...
P.S. A poměrná četnost tiskových chyb na dojmu nepřidá...

08.03.2015 4 z 5


Pět jazyků lásky Pět jazyků lásky Gary Chapman

Poměrně jednoduchá instruktáž k tomu, jak milovat své blízké, aby naši lásku cítili a mohli ji tak dobrovolně a rádi opětovat. Samotný koncept autora jako takový považuji za (bez nadsázky a ironie) téměř geniální, avšak čtivost knihy byla z mého pohledu silně narušena jakýmisi, zbytečně rozvlekle nudnými, příběhy z praxe autora, na jejichž hlavních hrdinech úspěšnost své teorie demonstroval. Tato značně nezáživná součást knihy způsobila, že jsem se téměř od jejího počátku musela ke čtení nutit a textem se doslova "prokousávat"...čili ano, přečíst, ale obrnit se notnou dávkou trpělivosti!

05.02.2015 4 z 5


Vlčí jáma Vlčí jáma Jarmila Glazarová

Příběh mladé schovanky s „čistou duší“, jejíž život u pěstounů se časem stává příšerným jařmem, které se kvůli pocitu viny rozhodne nést až do konce – jejich smrti. Román je nejen bravurní psychologickou sondou do života obyvatel jedné selské domácnosti, ale také obratným zprostředkováním reality 30. let minulého století. Autorka má kromě perfektní charakteristiky povah všech zúčastněných mistrně zvládnutý také popis prostředí a atmosféry, který čpí opravdovostí, podněcuje obrazotvornost a skutečně vtáhne do děje. Používá košatý, přitom srozumitelný a lehce plynoucí jazyk, prokládaný místním dialektem, německým jazykem a archaizmy, což někomu nemusí být zcela pohodlné, avšak příběhu to dodává na autentičnosti. Děj se odvíjí víceméně pozvolna, avšak jakoby se zatajeným dechem očekávání nějaké zhoubné, deformované a degenerované nepředloženosti, kterou čtenář od začátku cítí ve vzduchu. Láska, vina, odčinění sebeobětováním až na hranici lidské snesitelnosti a šťastný konec… Byť věčná a nijak neobvyklá témata, zde díky výše zmíněnému autorčině umění charakteristiky a popisu, však barvitě a živě zpracovaná. Kniha zcela předčila moje očekávání nijak nevybočujícího románu pro ženy – rozhodně stojí za přečtení!

02.01.2015 5 z 5


Betonová zahrada Betonová zahrada Ian McEwan

Poněkud pochmurně tragický „prázdninový příběh“ čtyř trochu svérázných sourozenců, z valné části odehrávající se aktuálně po jejich osiření, resp. matčině smrti, jež z obavy ze ztráty společného domova „řeší“ po svém… Story je prodchnuta dusivou atmosférou jejich následné, chaoticky malátné snahy o udržení běžného životního provozu, kdy věci zjevně "fungují" pouze provizorně… To ve čtenáři vyvolává pocit určité nervozity a potřeby nabídnout pomoc či řešení. Po celou dobu se ale hlavně „čeká“, jak to vše kolem matčiny smrti včetně nutných následků pro sirotky dopadne, neboť je nasnadě, že se situace stává neudržitelnou a „něco“ se musí stát… Na pozadí této hlavní zápletky zpod povrchu čpějící neutěšenost nálady podtrhuje proměna chování protagonistů (zvláště nejmladšího ze sourozenců), která je určitým „obranným mechanizmem“ před ochromujícím přijetím reality. Děj má jakýsi zvláštně vleklý, přesto neoddiskutovatelný spád a nekomplikovaný jazyk mu dodává na syrovosti. Čtivé, avšak já osobně jsem očekávala "něco více" dramatického, drásavého, šokujícího...

19.11.2014 4 z 5


Tajnosti pařížské Tajnosti pařížské Eugène Sue

Nenáročná oddechová četba... Chvílemi poněkud spletitá jakási "pohádka pro dospělé" plná zcela do sebe zapadajících "náhod", jež svádí osudy jednotlivých postav dohromady ke konečnému (a téměř již od začátku očekávanému) happyendu. Jazyk je nepřekvapivý - srozumitelný, přiměřeně košatý, tedy čtivý, nicméně příběh samotný (stejně tak jako jeho hrdinové) je jaksi vyumělkovaný a především díky časté předvídatelnosti nadcházejících událostí spíše nudný...čili, neurazí, ale přímo ani nenadchne.

12.11.2014 3 z 5