ScythianAres komentáře u knih

Kniha klame profesionálním vzhledem, křídovým papírem a bohatým zejména mapovým doprovodem, ale ve skutečnosti je to jeden velký blábol. V první (kratší) části se autor věnuje genetice a v několika málo kapitolách celkem virtuozně dokáže zakamuflovat svoje absolutní nepochopení tohoto stále ještě čerstvého a nového pramene. Za pravdivými pasážemi osvětlujícími některé aspekty genetiky vždy následuje nějaké tvrzení, pro které autor nemá žádný důkaz a marně byste hledali odkaz na nějaký zdroj. Na neznalého čtenáře je to mistrně upletená past.

Zato zbytek knihy vrší jednu báchorku a nesmysl na druhý, až s toho jdou mžitky před očima. Říkám tomu lingvistické žonglérství, protože na libovolné slovo z libovolného jazyka autor dokáže napasovat svoje teorie. Pár příkladů. UGEK(otec legendárního uherského prince Álmose) je vlastně slovenský "ujko" (strýc) a zároveň "voják". ARCHONT je prý ve skutečnosti zkomolený slovanský titul "verchnij", který kromě autora nikdo jiný samozřejmě nezná. V latinském názvu pro Vislu, čili VISTULA se skrývá "jašter" čili jiný výraz pro draka, ale také "Ister" čili jiný název pro Dunaj. Uherské vrchy jsou vlastně UHERKÝNSKÝ LES (Hercynský) a tak dál... je toho bambilion a kdyby to nebylo k pláči, tak jak je to k smíchu, co dokáže někdo vyplodit. Pokud těmto šílenostem někdo chce uvěřit, už mu není sprominutím pomoci...

Kdyby byl v knize místo každého jednotlivého písmenka blijící smajlík, tak se vůbec nic nestane.

Druhá kniha autora, ve které oproti své první (Bylo to jinak) ještě více čtenáře zahlcuje překombinovaností a prapodivnými teoriemi, pro které nemá relevantní zdroje, ale snaží se budit dojem, že má. Jakmile se začnete hlouběji zajímat o souvislosti a pídit se po zdrojích, zjistíte, že málokterá z předkládaných odpovědí páně autora na palčivé otázky české historie dává smysl. Toto je šarlatánství, nikoli vědecký přístup.