Senza Jenka komentáře u knih
Ač jsem, co školou povinná dívka, četla vášnivě a (ve srovnání se spolužáky) ve velkých objemech, spousta "klasiky" a dokonce i povinné četby mě vlastně minula. Proč se taky otravovat s Babičkou, když knihovna rodičů ukrývala Mayovky, sci-fi, detektivky, Angeliku... A nedošlo ani na tak profláknutá díla, jakým je bezesporu Pýcha a předsudek.
A třebaže jako čtenář miluji, když děj uhání, jako splašená herka, kteroužto vlastností kniha nijak neoplývá - líbilo se mi to. Stoický pan Bennet, nepopsatelná paní Bennetová, příšerná Lydia, tragický pan Collins, úzkoprsé poměry venkova, klepy, zvyky...
Skláním se před ženou, která se - sice pod pseudonymem - přesto dala v té době na spisovatelskou dráhu.
Tuhle knihu jsem četa před devíti lety, při svém osmiměsíčním pobytu v Německu a byla pro mě doslova jako zjevení světla v temnotách. Dokonce jsem tehdy v přetrvávající euforii poslala autorovi dopis a on mi odpověděl. Mám ho dodnes schovaný :o)
Zajímavý nápad a příjemný styl psaní. Příběh se odvíjí pozvolna, ale netáhne se. Líbí se mi nejednotnost charakterů postav - ani hrdinové nejsou zcela kladní - bez ohledu na původ.
SPOILER:
Nechápu jen přístup ke sklenařům. Ano, nížináři je vinili z epidemie a neochoty pomoci. Nenáviděli je, ale zároveň je potřebovali. Takže zotročení (byť morálně neobhajitelné) dává smysl. Co ale smysl nedává, je to příšerné plýtvání genofondem. Když je radioaktivita, nebo energie a jedy sklenitu, chcete-li, začaly poškozovat, muselo být jasné, že taková populace vydrží životaschopná maximálně pár stovek let. A přesto jim odebírali všechny čisté (obzvlášť přesun dívek do nor byl naprosto mimo mísu) a popravovali je za každou blbost, jak na běžícím pásu. Takové plýtvání otroky si mohli dovolit Vikingové, když si pak zajeli do okolních zemí pro nové, ale tady už není, kde brát. Nevím, jestli to byl autorčin záměr, ale je to prostě blbost.
Také projevila neznalost barev. Hrdinka přemýšlí o košili jednoho z bojovníků s tím, že byla tak červená, že musela být vidět i za úplné tmy. Jak věděl a psal již Alberto Vojtěch Frič - červená vypadá ve tmě jako tmavě hnědá až černá a v noci (v místech bez umělého osvětlení) maskuje lépe, než černá. Košile by tedy musela sama svítit :D
Občas mi přijde, že si sama plete mantii a voál.
Jinak ale výborné počtení!
Masakr. Nic se nedaří, nic nefunguje a ony pověstné klacky pod nohama jsou velikosti vzrostlých sekvojí. Čtete z pohledu Koniáše i jiných postav a v duchu se modlíte: "Ne, toho ne!" "Ať už se to konečně podaří!" "Zabij ho, hajzla..."
(SPOILER) Hunter. V předchozích dílech vylíčený jako mladý, nezralý, nadržený floutek (i když do "kvalit" Deana měl daleko). Ale tady mě fakt bavil.
A neskutečně mě bavil Pablo :D Pozorovat bandu mladých hokejistů, jak se starají o fiktivního mazlíčka... Boží.
Super! Lehká změna hlavních aktérů. Trochu jsem se bála té konfrontace mezi Edwardem a Anitou - kdo z nich je lepší?
Změna přebalu je jednoznačně krok špatným směrem!!! Napsala jsem do nakladatelství, proč to udělali.
Napsali:
Naše nakladatelství převzalo sérii od nakladatelství Triton, které právě Anitě Blakeové dalo tuto bílo-červenou vizáž. Zpočátku jsme doufali, že bude možné vzhled zachovat (brožovaná vazba, styl obálek), ale každý další díl je tlustší než ty předchozí, takže jsme se rozhodli přistoupit k pevné vazbě, protože brožovaná by při takovém množství stran byla již nepoužitelná. Spolu s tím přišlo i rozhodnutí změnit vizáž série a dát jí novou tvář, která bude více odpovídající než nic neříkající bílé obálky, se kterými jsme nebyli příliš nadšení.
Změna designu v polovině série tak úplně nelogická není, jelikož se v polovině série změnil i nakladatel. Rádi bychom převzali originální obálky série, jenže těm se mění design taky po pár dílech, takže originální série je z hlediska obálek „každý pes jiná ves“ a my ji chtěli sjednotit...
No, pevná vazba je plus, ale s názorem na obálky nesouhlasím. Možná to nebyly nejlepší obálky na světě, ale byly svým způsobem originální (obzvlášť v rámci žánru) a v knihkupectví jsem je nikdy nepřehlédla (a rozhodně nebyly "každý pes, jiná ves!")! Teď to bude na pohled tuctová fantasy série a to je škoda. Navíc ksichty aktérů na přebalech se mi nelíbí, udělala jsem si za těch 8 dílů o postavách vlastní představu a té rozhodně neodpovídají!
A pro takové, jako jsem já, kteří už mají všechny předchozí díly má nakladatelství nabídku - staré výtisky (jedno jak ohmatané, pokud budou mít všechny stránky) vymění za nové za polovinu jejich ceny. Což je sice velkorysá nabídka, ale těžko říct, jestli ji skutečně budou realizovat a kdy vlastně, když vydání se, z prvních osmi dílů, zatím dočkala pouze trojka (proč nezačali od jedničky?). A i kdyby to klaplo, nechce se mi platit znovu proto, že se někdo usmyslel, že po převzetí série ji přetvoří k obrazu svému. Navíc předpokládám, že knihy budou kvůli pevné vazbě dražší, než ty původní, takže polovina je relativní pojem. Buď budu mít půlku série v jednom vzhledu a druhou v naprosto odlišném, což mě vytáčí, nebo budu muset zacálovat, což mě vytáčí taktéž ):o(
Další změna překladatele nám přinesla změnu názvu Oživovatelé Inc. na Oživovatelé s.r.o. (že by se firma přestěhovala ze St. Luis do Kutné Hory?).
John je člověk bez rodiny, bez zázemí. Jako hodně mladý - trochu lhal o svém věku - vstoupil do armády. Podstoupil výcvik a poslali ho do Vietnamu. Tam si prožil peklo - včetně zajetí - dostal vyznamenání, poplácávali ho po zádech a poslali ho domů. Jenže ouha, on žádné "doma" nemá a ve Státech najednou není hrdina, ale vrah, lidé na něj div neplivou a kromě armády vlastně nic nezná a nic neumí. A tak se tak táhne krajem, až se jeden policejní šéf rozhodne, že se mu nelíbí a vypakuje ho z města. Rambo se vrátí - z principu - proč by mu měl někdo nakazovat, do kterého města smí a do kterého ne? Policajt ho sebere, zašije a taky se rozhodne, že ho trochu zkultivuje. Podzemní cela, mříže a čepel břitvy ale probudí v Johnovi vzpomínky na zajetí...
Je to akční a je to smutné - pohled do hlavy veterána, který byl vycvičen, použit a odhozen, který příliš mladý zažil příliš mnoho a to jej poznamenalo. Oproti filmu se tady se zabíjením moc nepárá - je to syrovější a v kontextu ještě smutnější.
(SPOILER) Garrett je - v mezích amerického vysokoškolského sportovního poloboha - celkem slušný, citlivý a morální. Na Hanně se mi líbila ta prořízlá pusa a jak jí velmi brzy začal salutovat celý hokejový kvartet - nejen Gar. Ta scéna z šaten byla taky super.
Oba měli za sebou ošklivé věci a mohli si tak pomoci navzájem. U něj bych čekala, že bude na just nosit matčino příjmení za svobodna, kvůli odlišení. Zvláštní bylo, že pořád jen tak nezávazně "opravovali", ale když se povedlo, najednou automaticky předpokládal, že na rande s jiným nepůjde.
Je to hezké, romantické, erotické a vtipné čtení.
Skvělá kniha, trochu zamyšlení nad lidstvem a jeho dominancí. Hodně jsem se bála volného pokračování jménem Noc trifidů, ale je to napsané mazaně - z pohledu syna hlavního hrdiny a časově o 20 let později, takže změna stylu je vlastně logická a žádoucí.
Skalní fandové mě budou kamenovat, ale poté, co jsem roky na tuhle knihu poslouchala narážky, jsem zkrátka čekala víc.
Je to inteligentní, absurdní a vtipné, ale pro mě - holt - ne dost.
Když zdvořile pominu fakt, že autor u PTP nesloužil, je to zábavné čtení. A nesmyslné rozkazy bohužel s minulou érou ani nezačaly ani neskončily.
První, co mě napadlo, když jsem se trochu začetla bylo: HALUZ.
Záhad je až moc, opět dlouhé pasáže myšlenkových pochodů, které nic nevysvětlují a nic neposouvají. Víc otázek, než odpovědí. Tady, mnohem víc, než v předchozích dvou knihách, se opakují jakési vztahové veletoče. Přítel/nepřítel, hrdina/padouch, pomoct/nepomoct, mám je ráda/bojím se jich... Na můj vkus trochu moc často.
Hrdinčiny úvahy na konci, když stojí před reteou, jsou pro mě už naprosto nesrozumitelné.
SPOILER:
Zároveň nádherná pasáž s Ernem, až dojemná, ale tak akorát. O to větší kontrast tvoří situace, kdy totožnost Ilan zjistí zbytek pětadvacítky. A velmi smutný konec Erna. Chápu, že autorka potřebovala uvonit místo v pětadvacítce, ale proč Erno?
Zajímalo by mě, proč s ní autorka na konci poslala zrovna Gerarda a Amadea.
Kozlowská i Podfortová jsou pěkně odporné mrchy. Armin je nesympatický spratek a Odon jen taková hezčí verze Evalda (trochu zbytečné).
Celkově pořád dobré počtení, ale jestli bude autorka v dalších dílech pokračovat v sestupné tendenci, nevím nevím...
Co na tom, že si to celé vymyslel a že skutečný západ byl úplně jiný. Ty knihy podněcovaly fantazii, smysl pro rytířskost a spravedlnost a touhu po dobrodružství. Co děcko jsem je hltala a teď přemýšlím, že si je dám ještě jednou :o)
Tohle bylo zatím nejlepší. Doktorka je sebevědomá, cílevědomá a rázná. Ethan je navenek drsňák a uvnitř zraněná duše a tajemnější než hrad v Karpatech. A je do ní blázen. Skvělá kombinace. Ač mi pojetí viktoriánské tajné služby přišlo místy naivní a místy přehnané, a nevyhli jsme se několika klišé - výsledek se vážně povedl.
Je to akční, napínavé, romantické a vtipné. A West je prostě miláček.
Gabriel je ohromně sympatický a setkání s jeho rodiči bylo... ach :) Celkově to bylo hezké, jen Pandora mi přišla ve vší té nekonvenčnosti vykreslená hodně ploše a týden na vývoj vztahu... Mně by nestačil ;)
Na základě Gabrielových obav bych čekala něco opravdu pikantního a vlastně to bylo dost krotké.
Jinak to má tradiční mouchy - hloupá anotace (prostopášník nebyl Gabriel, ale jeho otec), místy divný překlad a redakční práce odbytá.
Slyšela jsem již dopředu, že druhý díl není tak pěkný, jako první a bohužel s tím musím souhlasit.
Dlouhé myšlenkové pasáže, které nikam nic neposouvají. Záležitost s hledáním jména, které vládne, mi přišla dost banální a celkem jasná od začátku, taky mi jeho odhalení nepřišlo, jako velké vyvrcholení knihy.
SPOILER:
Opět pár věcí, kterým nerozumím. Ilan chodí po trhu v Roghosu s Rolandem a najednou z ničeho nic, mluví s kapitánem (že by mi tam chyběla stránka?). Opět mám pocit, že autorka sama si plete některé výrazy - např. reteu a skáru.
A ráda bych věděla, proč se pětadvacítka vydala na Otorten bez mečů. Co si tím chtěli dokázat? Ano, bylo potřeba, aby se skupina opět trochu sblížila a aby se Ilan dostala znovu na Otorten, ale ne vždy účel dokonale světí prostředky.
Pořád velmi příjemné čtení.
Zajímavé je, že za celou knihu se člověk dozví o vzhledu hlavní postavy jen to, že je na svůj věk malý, štíhlý a má hnědé oči.
Nicméně z celé série mě hodně bavil právě tenhle začátek a pak ten remake s Willem v roli učitele první dívky ve sboru.
(SPOILER) Horácovi i Willovi je dvacet+... Chovají se, jako by jim bylo šestnáct. Když je Halt zraněn, je to - ó jaká šťastná náhoda - zrovna v dosahu člověka, který jediný to umí vyřešit. Nesmyslné sáhodlouhé dialogy, nepřesvědčivé chování a těžko uvěřitelné hloupé chyby "hrdinů".
Za mě nejslabší z celé série.
Pokud bych měla zvolit jediné slovo, které by knihu vystihovalo, pak musím napsat, že je to HRAVÉ.
Svěží, vtipné, hravé. Fakt se mi to moc líbilo.
(SPOILER) Anotace je jako obvykle zavádějící - podle ní to vypadá, že Merritt má kličkování veřejným míněním jako cílený koníček a Keir přijel do Londýna s vědomím, že po něm někdo jde. Ani jedno z toho není pravda.
Ve skutečnosti se v kanceláři sejdou spíš trochu náhodně - její přepravní společnost nesplnila tak úplně zakázku, i když ne z vlastní viny. Merritt udělá pořádek. Keir - naštvaný a promočený se nechá uchlácholit. Navzájem se jeden druhému líbí a tak se Merritt rozhodne trochu riskovat a pozve ho k sobě na večeři. Cestou se ho někdo pokusí zabít a pak znovu...
Knihu bych zařadila spíše k Čekankám, s Ravenelovými má společného pramálo. Sebastian vévoda Kingston je očividně autorčin oblíbenec ;) - příběh se hodně točí právě kolem něj. S Ormondem se to vyřešilo trapně jednoduše, ale nakonec to vlastně nevadí. Moc se mi líbila ta záležistos se ztrátou paměti.