Senza Jenka
komentáře u knih
Nespoutaný milenec
J. R. Ward (p)
(SPOILER) Dostala jsem se k dalším dílům a tak jsem si řekla, že si oživím dosavadní děj... A už jsem si nepamatovala, že je to takový doják.
Všichni "bratři" jsou poznamenaní, ale být genetickým experimentem samotné Stvořitelky...
Jak může matka zanechat dítě v tak neutěšených podmínkách? Jak může být otec tak zlý k vlastnímu synovi? Jak to, že Stvořitelka nevěděla, koho má na pozici představené Vyvolených?
Jak říkám - doják od začátku do konce.
Co kdyby?
Randall Munroe
Ano, hledala jsem něco s "kdyby" v názvu, kvůli výzvě. Víceméně šlo ale o čirou náhodu. Byla jsem v knihovně a šla se podívat do jejich katalogu, jestli na něco takového narazím. A byla to trefa do černého.
Nebudu lhát - většinu vzorečků neumím ani přečíst - ale o tom to není. Je to o nadšení, s jakým si někdo dá tu práci, aby uspokojil zvídavost o rozměrech té dětské. A o humoru, s jakým to dělá. Humoru, který mi fantasticky sedl.
Skvělá kniha.
Recept na skandál
Madeline Martin
Na typický Harlequin je to dlouhé, na normální knihu poněkud ploché. Dalo se.
Toužení vlka
Anna Lowe
(SPOILER) Předvídatelné až průhledné. Většinu prvků celkem jednoduchého příběhu už jsem potkala dříve v jiných knihách. Mám na mysli to, že obyčejná holka zničehonic zdědí miliony a někdo se ji pokusí odstranit, aby se k tomu dědictví dostal. Fintu se ztrátou paměti a odnikud se vyloupnuvším manželem i to osudové pouto mezi hlavními hrdiny.
Nicméně je to roztomilé.
Podmanivý
Jodi Ellen Malpas
(SPOILER) Jsou rozbití a proto se k sobě tak hodí. Agonie nesnesitelného bytí v područí (a s pistolí u hlavy) na straně jedné a brutalita absolutního vládce podsvětí na straně druhé. Vztah, který se nerodí snadno. Ale přijde mi to uvěřitelnější, než nevinná slečinka z předměstí, která se zničehonic zblázní do mafiána. Oba mají své motivy vzešlé z ran, které v životě utržili.
Jenže pak to autorka překlopí v pohádku... Hezkou, ale prostě nereálnou. Myslím, že jejich odchod za scénu si zkrátka zasloužil víc.
Nádherně krutý
J. T. Geissinger
Pohádka. Čistokrevná, nerealistická, totálně vybájená věc. Ale když vezmu v potaz autorčin životní příběh, nedivím se, že na pohádky stále věří :)
Je to kniha o špatňákovi, který vlastně nebyl až takový špatňák a dívce, která se do něj zamilovala. Hodně se mi líbila její povaha.
Je to sice pohádka, ale hezká a dobře se četla.
Královna rebelů
Lynette Noni
(SPOILER) Začátek se mi líbil. Ve světě Zalindova se mísí reálie koncentračního tábora s prvky podobnými příběhům v knihách Naslouchač či Skleněný trůn. Obraz je místy rozpitý, technikálie většinou dost vágní. A postavy... řekněme nevšední. Žhářka, lékárník posedlý smrtí, zloději, vrahové, násilníci, rebelové... A zcela nepochopitelně Kiva, která do tábora přišla se svým otcem, když jí bylo 7... Nevinná, ale přesto je tu už 10 let a na ruce má do kůže vyřezané Z jako každý vězeň. Stejně tak Tipp. Tuhle věc jsem nebyla schopna pochopit - proč tam vlastně byli a když už tam byli, proč s nimi zacházeli, jako se zločinci?
Kiva je poslušná, spolupracuje, donáší - chce prostě přežít. Sporadicky jí zvenku přijde moták od její rodiny. Čeká, že si pro ni přijdou. A pořád nic.
Ona "královna rebelů" je politováníhodná slepá, na smrt nemocná troska, víc v bezvědomí, než při smyslech. Kiva se stane její šampionkou při zkouškách, protože jí vyhrožují. Všechno nakonec přežije díky magické pomoci. Jeden z vězňů má pro ni slabost a k tomu zvláštní schopnosti.
Vadilo mi, že tak od začátku druhé třetiny je to sáhodlouhý lament plný strachu a pochybností. Akce jen poskrovnu. A závěr, který vůbec neseděl na předchozí děj, zejména proto, že čtenář Kivě celou dobu vidí do hlavy. To se prostě nepovedlo.
Mělo by to být trochu kratší, akčnější, s rychlejším tempem a promyšlenější v návaznostech, ale četlo se to fajn.
Čistá krev
Nancy Gideon
Zdánlivě tuctová zápletka (přisluhovač mafie a policajtka), jen trochu okořeněná skutečností, že on je vlkodlak. Zdánlivě neslučitelné světy, rozpor, morálka a na druhé straně přitažlivost, city...
Jenže celé je to mnohem složitější, překvapivý počet poloh a vrstev ve vztazích zdaleka ne jenom těch dvou. Omyly, přešlapy, pochybnosti, ztráty...
Je to neobvyklé, zajímavé a zvláštní.
Sladká nevědomost
Danielle Lori
Mafiánská romance... V člověku se mísí morbidní fascinace a odpor s prachobyčejnou lidskou zvědavostí. Říkám si, jak dalece jsou popisované poměry a vztahy reálné... Ne špatné čtení. Ale zcela mimo realitu života běžného českého občana. Mám jisté morální mantinely a muž, který je tak moc mimo ně, by mi prostě vadil - ale já holt nejsem donova dcera.
Milovaný soused
Penelope Ward
První polovina - možná víc - na mě působila zvláštně. Neuměle, křečovitě, nevěrohodně... Závěr byl zase takový doják, až to bylo moc.
V rámci hesla "nic není nemožné" tipuji, že taková láska existovat může, ale pochybuji, že by ji poznalo víc, než jen pár šťastlivců.
Také mě to nutilo zamyslet se, jak moc špatně na tom je americké zdravotnictví... S jeho deklarovaným majetkem by si totiž jistě mohli dovolit asistovanou reprodukci.
Dotkni se temnoty
Karen Chance
(SPOILER) Zřejmě na základě anotace na zadní straně jsem podlehla mylnému dojmu, že ten ONen bude Tomas. A dost mě zklamalo, že ne. Mircea mi přijde do té role tak nějak nepatřičný.
Erotické scény jsou... No, prostě trochu vynucené a lehce groteskní. Ostatně konverzovat přes rameno svého svůdce s duchem či vpadnout do cizího těla zrovna když je "v nejlepším" ani jinak působit nemůže.
Autorka má bujnou fantazii a umí se vyjadřovat, ale kdybych chtěla být nevlídná, nazvala bych ji grafomankou se středně těžkou poruchou pozornosti. Její úvahové a vysvětlovací statě plácnuté do napínavých či akčních scén jsou dost otravné a jejich počet a délka absurdní. Například uprostřed boje na parkovišti, sotva se hrdinka vrátí ze svého mimotělního výletu, opravdu nepotřebuji (ani nechci) číst celostránkové pojednání o magické energii, jejím získávání a uchovávání. Knize to zbytečně ubírá na tempu a ději na plynulosti.
Za to * dolů. Celkově mě to ale dost bavilo.
Jen jsem nepochopila, jak se duchové z ničeho nic najednou mohli pomstít živým, když předtím to nedokázali. A jak hodlá Cassie zmizet, když její tělo je stále někde ve svatyni upíří centrály.
Pro šikovné ruce: Hrajeme si a tvoříme
Hertha Kürth
Možná starší, ale rozhodně stále aktuální. Se zvířátky z bambulí a plyšového drátu jsem měla velký úspěch.
Sametové objetí
Nicole Jordan
(SPOILER) Anotace je děsná. A zavádějící. Ona "chata", je třípatrový barák s patnácti ložnicemi. Dominic tam nezabloudil jen tak kvůli bouři, ale dorazil cíleně, na pozvání jejich společného přítele, který se kvůli stejné bouři zdržel cestou v jednom hostinci.
Brie doufá, že zatají svou totožnost a pak zmizí a už se nikdy nesetkají - což bylo dost naivní (možná spíš trochu hloupé). Dominic ji považuje nejdříve za milenku svého přítele a později za místní děvče... něčí milenku. Ani trochu se neostýchá ji svádět a ačkoliv se nechová vyloženě násilně, salonními způsoby bych to rozhodně nenazvala. Hodlá ji dostat do postele stůj co stůj. Brie se brání občas také dost drsně. Myslím, ovšem, že na muže jeho kalibru bych možná byla ještě drsnější.
Jenže jejich rodiny spojuje cosi, o čem ona neví nic a on jen zlomky a ty jsou ještě navíc nepravdivé. Vysvětlení až v závěru. Na konci nanicovatý a zcela zbytečný epilog.
Dominic mi byl poněkud nesympatický. Chápu, že měl zkreslené informace, ale jeho nesmyslné obvinění Brie... Kdyby šlo o její matku, chápu. Ale co s tím měla společného dcera...
Rytíř
Devney Perry
(SPOILER) Je zvláštní, že ačkoliv se drtivá většina (ne)děje točí kolem (ne)vztahu Ví a Isaiaha a jejich snahy nejít do vězení, docela to odsejpá.
Jen mi některé zvraty přišly... mimo. Například Dravenova smrt.
Obvinění Marca... Tam vyloženě chybělo něco, oč by se člověk logicky opřel. A přitom ten náhrdelník přímo křičel. Jak by ho asi mohli najít ve spáleništi té chajdy? Pokud to byla laciná tretka ze skla a nějaké obyčejné slitiny, těžko by přečkala požár, při kterém shořelo všechno na prach. Včetně mrtvoly, kde se jedinou identifikací staly zubařské záznamy. Viděla jsem na vlastní oči, co s kovem podobné kvality udělal větší táborák... z řetízku s přívěškem by nezbyla ani hromádka strusky. A protože po požáru se k důkladné prohlídce spáleniště dostali maximálně hasiči a policie... Kdo by ho tam asi tak podstrčil?!! Jenže tohle autorku ani nenapadlo. Raději obvinění postavila na dojmu, že Marcus Dravena nenávidí a to dokonce ač je druhý jmenovaný už po smrti...
Ostatně i to, že unesl Bryce a Genevieve až k lesní chajdě Wariorů, aniž by si nějak překážel s jejich členem, který uvnitř nejspíš ochutnával "zboží"..., je trochu přitažené za vlasy. I když to zápletkou spadá spíš do předchozího dílu.
Jinak pěkné a čtivé.
Výuka lady Caroline
Patricia Cabot (p)
Nepřestává mě udivovat lidská hloupost. Ti takzvaní šlechtici - jejichž předek si titul vybojoval (kdo ví, jestli čestně), vysloužil (kdo ví, jakými podrazy) nebo prachsprostě koupil, ohrnují nos nad někým, kdo je ve stejné situaci jako jejich prapradědeček, kterým se pyšní... Dává to smysl? Syn vnučky třetího syna třetího syna je považován za póvl, dokud "šťastnou" souhrou úmrtí v rodině nezdědí titul - pak má zničehonic modrou krev a je z něj žádaná partie... Logika veškerá žádná.
Chápu, že v tak nespravedlivé společnosti může být kombinace ctižádosti a skrytého pocitu méněcennosti výbušnou směsí. Přesto mi ta Bradenova rozervanost těsně před koncem, přijde trochu přehnaná, ať byl zamilován sebevíc.
Caroline byla v některých ohledech nekonvenční, ale v jiných naopak úplně sešněrovaná. A tahle kombinace na mě místy působila velmi nesympaticky až otravně.
Zápletka/ky zajímavé, řešení fajn, ale průběh toho všeho značně kulhá. Čekala jsem víc.
Královnina pečeť
Amanda Quick (p)
(SPOILER) V základu se jedná o autorčinu oblíbenou kombinaci neobvyklých hrdinů a detektivní zápletky. Nedokážu se ovšem rozhodnout, jestli jde o špatný vtip, nebo se odhodlala k napsání absurdní parodie na vlastní tvorbu...
Imogen je údajně inteligentní a vzdělaná. I když srdce má v jádru laskavé, ve skutečnosti je naivní, zaslepená, panovačná a místy vyloženě hloupá. Jak si mohla o člověku, který vedl několik výprav za ostrovem ztracené civilizace myslet, že je zbabělý a přecitlivělý až nervní, to jsem za celou knihu nepochopila. Obdivuje jeho široká ramena a svaly, ale považuje ho za tělesně slabého...
Nebo její skvělý plán na diskreditaci Vannecka - kdyby do plánovaného konsorcia náhodou vložil nějaký snílek všechny peníze, mohla ho mít na svědomí - a nejen jeho, pokud by nešlo o jeho prostředky, ale například věno jeho sestry...
A Colchester... jeho tzv. důkaz vlastní bezcitnosti byl k smíchu. Ale jeho postava mi přišla uvěřitelnější, než Imogenina. Našel v té ženě zalíbení a aniž se mu snažil nějak moc bránit, nebo ho zbytečně analyzovat - prostě se s ní oženil.
Patricie je v podstatě křoví, ale ani tak nemusela být až taková nanynka.
Nejzábavnější je tedy z celé skvadry paní Vaneová a její historky (byť možná maličko laciné a ošoupané) o předchozích nájemcích domu.
Slabé, absurdní a zcela nereálné. (A po pár stránkách začnete nenávidět slovo Zamar.)
Vévoda v pravý čas
Janna MacGregor
Musím říct, že mě značně hnětlo Katino nahlížení sama na sebe. Já bych byla naštvaná a asi trochu ublížená, že se mi stala taková nespravedlnost. Ale bylo jí tehdy patnáct a byla to tvrdá rána. Obzvlášť ve společnosti tak celkově nespravedlivé, úzkoprsé a ovládané drby.
Meriho činy bych rozhodně nenazvala rošťárnami. Ten chlap byl totální mimoň. Nezodpovědný a bezohledný jsou asi nejslušnější výrazy, které mě napadají. Ale musím uznat, že jednotlivé části jeho pozůstalosti byly občas docela zábavné.
Celkově se mi to líbilo. Dva silní jedinci, připravení nelhat si do kapsy a o své štěstí se poprat.
