Senza Jenka komentáře u knih
(SPOILER) Anotace je děsná. A zavádějící. Ona chata, je třípatrový barák s patnácti ložnicemi. Dominic tam nezabloudil jen tak kvůli bouři, ale dorazil cíleně, na pozvání jejich společného přítele, který se ze stejného důvodu zdržel cestou v jednom hostinci.
Brie doufá, že zatají svou totožnost a pak zmizí a už se nikdy nesetkají - což bylo dost naivní (možná spíš trochu hloupé). Dominic ji považuje nejdříve za milenku svého přítele a později za místní děvče... něčí milenku. Ani trochu se neostýchá ji svádět a ačkoliv se nechová vyloženě násilně, salonními způsoby bych to rozhodně nenazvala. Hodlá ji dostat do postele stůj co stůj. Brie se brání občas také dost drsně. Myslím, ovšem, že na muže jeho kalibru bych možná byla ještě drsnější.
Jenže jejich rodiny spojuje cosi, o čem ona neví nic a on jen zlomky a ty jsou ještě navíc nepravdivé. Vysvětlení až v závěru. Na konci nanicovatý a zcela zbytečný epilog.
Dominic mi byl poněkud nesympatický. Chápu, že měl zkreslené informace, ale jeho nesmyslné obvinění Brie... Kdyby šlo o její matku, chápu. Ale co s tím měla společného dcera...
(SPOILER) Je zvláštní, že ačkoliv se drtivá většina (ne)děje točí kolem (ne)vztahu Ví a Isaiaha a jejich snahy nejít do vězení, docela to odsejpá.
Jen mi některé zvraty přišly... mimo. Například Dravenova smrt.
Obvinění Marca... Tam vyloženě chybělo něco, oč by se člověk logicky opřel. A přitom ten náhrdelník přímo křičel. Jak by ho asi mohli najít ve spáleništi té chajdy? Pokud to byla laciná tretka ze skla a nějaké obyčejné slitiny, těžko by přečkala požár, při kterém shořelo všechno na prach. Včetně mrtvoly, kde se jedinou identifikací staly zubařské záznamy. Viděla jsem na vlastní oči, co s kovem podobné kvality udělal větší táborák... z řetízku s přívěškem by nezbyla ani hromádka strusky. A protože po požáru se k důkladné prohlídce spáleniště dostali maximálně hasiči a policie... Kdo by ho tam asi tak podstrčil?!! Jenže tohle autorku ani nenapadlo. Raději obvinění postavila na dojmu, že Marcus Dravena nenávidí a to dokonce ač je jmenovaný už po smrti...
Ostatně i to, že unesl Bryce a Genevieve až k lesní chajdě Wariorů, aniž by si nějak překážel s jejich členem, který uvnitř nejspíš ochutnával "zboží"..., je trochu přitažené za vlasy. I když to zápletkou spadá spíš do předchozího dílu.
Jinak pěkné a čtivé.
Nepřestává mě udivovat lidská hloupost. Ti takzvaní šlechtici - jejichž předek si titul vybojoval (kdo ví, jestli čestně), vysloužil (kdo ví, jakými podrazy) nebo prachsprostě koupil, ohrnují nos nad někým, kdo je ve stejné situaci jako jejich prapradědeček, kterým se pyšní... Dává to smysl? Syn vnučky třetího syna třetího syna je považován za póvl, dokud "šťastnou" souhrou úmrtí v rodině nezdědí titul - pak má zničehonic modrou krev a je z něj žádaná partie... Logika veškerá žádná.
Chápu, že v tak nespravedlivé společnosti může být kombinace ctižádosti a skrytého pocitu méněcennosti výbušnou směsí. Přesto mi ta Bradenova rozervanost těsně před koncem, přijde trochu přehnaná, ať byl zamilován sebevíc.
Caroline byla v některých ohledech nekonvenční, ale v jiných naopak úplně sešněrovaná. A tahle kombinace na mě místy působila velmi nesympaticky až otravně.
Zápletka/ky zajímavé, řešení fajn, ale průběh toho všeho značně kulhá. Čekala jsem víc.
(SPOILER) V základu se jedná o autorčinu oblíbenou kombinaci neobvyklých hrdinů a detektivní zápletky. Nedokážu se ovšem rozhodnout, jestli jde o špatný vtip, nebo se odhodlala k napsání absurdní parodie na vlastní tvorbu...
Imogen je údajně inteligentní a vzdělaná. I když srdce má v jádru laskavé, ve skutečnosti je naivní, zaslepená, panovačná a místy vyloženě hloupá. Jak si mohla o člověku, který vedl několik výprav za ostrovem ztracené civilizace myslet, že je zbabělý a přecitlivělý až nervní, to jsem za celou knihu nepochopila. Obdivuje jeho široká ramena a svaly, ale považuje ho za tělesně slabého...
Nebo její skvělý plán na diskreditaci Vannecka - kdyby do plánovaného konsorcia náhodou vložil nějaký snílek všechny peníze, mohla ho mít na svědomí - a nejen jeho, pokud by nešlo o jeho prostředky, ale například věno jeho sestry...
A Colchester... jeho tzv. důkaz vlastní bezcitnosti byl k smíchu. Ale jeho postava mi přišla uvěřitelnější, než Imogenina. Našel v té ženě zalíbení a aniž se mu snažil nějak moc bránit, nebo ho zbytečně analyzovat - prostě se s ní oženil.
Patricie je v podstatě křoví, ale ani tak nemusela být až taková nanynka.
Nejzábavnější je tedy z celé skvadry paní Vaneová a její historky (byť možná maličko laciné a ošoupané) o předchozích nájemcích domu.
Slabé, absurdní a zcela nereálné. (A po pár stránkách začnete nenávidět slovo Zamar.)
Musím říct, že mě značně hnětlo Katino nahlížení sama na sebe. Já bych byla naštvaná a asi trochu ublížená, že se mi stala taková nespravedlnost. Ale bylo jí tehdy patnáct a byla to tvrdá rána. Obzvlášť ve společnosti tak celkově nespravedlivé, úzkoprsé a ovládané drby.
Meriho činy bych rozhodně nenazvala rošťárnami. Ten chlap byl totální mimoň. Nezodpovědný a bezohledný jsou asi nejslušnější výrazy, které mě napadají. Ale musím uznat, že jednotlivé části jeho pozůstalosti byly občas docela zábavné.
Celkově se mi to líbilo. Dva silní jedinci, připravení nelhat si do kapsy a o své štěstí se poprat.
Trochu mi vadily ženské postavy - buď byly superkrásné, nebo superošklivé. A většina z nich byla hloupá, sebestředná, nepřející a mstivá. Snad kromě Robin - ta byla sympatická.
Chlupič je zajímavá osobnost. Uvidíme, jak v dalších dílech. Místy trochu zdlouhavé, ale líbilo.
Je to pohádka. Docela dobře vymyšlená, s více zápletkami i slušně gradovaná. Ale nějak mě to úplně nevtáhlo. Ani nevím proč. Ale je to celkem dobrý počin na zabití volného dopoledne.
(SPOILER) Dojemné. Dětem by neměl nikdo ubližovat, určitě ne jejich nejbližší a takhle už vůbec ne. Náznaky se táhnou celou knihou, ale pravdu se čtenář dozví, až ke konci. Není divu, že se choval, jak se choval.
Je to napsané zvláštním stylem. Ne, že by mi vadila cílevědomá rozumná žena a inteligentní laskavý muž v hlavních rolích. Zápletka celkem zajímavá... Ale rozhovory šustí papírem a celé je to takové vykonstruované, kostrbaté a málo uvěřitelné.
Čtu sérii na přeskáčku, ale zdá se, že to vlastně nijak nevadí. Jen ze skandálů se Torquilova i Galbraithova rodina asi nevyhrabou.
Je to hezké, romantické a dobře to dopadne.
(SPOILER) Byla jsem na vážkách, když jsem na tuhle věc v knihovně narazila. Vše a nic ne/říkající anotace naznačovala, že půjde o rádoby temnou mafiánskou erotickou romanci. Navíc nejsem zrovna novinářský fanda... Ale není všechno lebka, co se zubí.
Celé je to takové... lokální a umírněné. Noviny jsou malé, místní a vycházejí pouze 2x týdně. Bryce je vlastní se svým otcem a článek o Tin Gypsy touží napsat, protože má pocit, že za roky čtení cizích zpráv v televizi něco prošvihla. Gang je už dávno rozpuštěný a ti, co zbyli, žijí spořádaným životem.
Když se stane vražda a hlavní podezřelý je Dashův otec, někdejší "zakladatel" a dlouholetý prezident gangu, začne Bryce dychtivě čmuchat okolo. Nejdřív je přesvědčená, že je opravdu vinen, pak začne i přemýšlet a klást ty správné otázky. Motiv? Vražedná zbraň? Kdo vlastně byla ta zavražděná a jaký byl její vztah k Slaterovi staršímu?
Dash a Bryce spolu koketují, soupeří, hází si klacky pod nohy a velmi rychle spolu skončí v posteli... tedy ehm, na kapotě. Kromě přitažlivosti je ale spojuje další touha - dozvědět se pravdu. Těch pravd, které vyplavou je ovšem víc a některé nejsou ani hezké ani příjemné a ani neškodné.
S nimi dvěma to dopadne dobře. Jak to dopadne s Dravenem se vlastně nedozvíte.
(SPOILER) Annin přechod od vyděšeného odmítání k dychtivé povolnosti byl až příliš rychlý. Jinak je to moc pěkná kniha. Trocha násilí, vydírání, pomluv, sexu a navrch jeden únos.
Další ochranitelský a majetnický Cynster oddaně vzhlížející ke své nevěstě. Další silná, nezávislá a inteligentní žena do již tak rozvětvené famílie. Další detektivní zápletka a jako obvykle předběhnuté manželské sliby.
Mohlo by to mí rychlejší tempo, ale tenhle díl je z těch dobrých.
Anotace o ničem.
Zajímalo by mě, jestli autorka někdy zkoušela plavat třeba jen v tričku a kalhotách, natož v dlouhé několikavrstevnaté sukni. A pohupující se tonzury?
Pěkné. Celou dobu jsem nechápala, proč jí nic neřekl a vysvětlení bylo až na konci.
(SPOILER) Ačkoliv se děj odehrává převážně v jednom domě a během relativně krátkého časového úseku, za mě je to zatím nejlepší počin v sérii. Když jsem přemýšlela, jak to autorka vyřeší s Néominou nehmotnou podstatou, vybavila se mi kniha "Nespoutaný milenec". A řešení bylo sice odlišného původu, ale výsledkem dost podobné.
Anotace je poněkud zavádějící - Néomi je nadšená, že je v domě někdo, kdo ji vidí a slyší. Navíc se jí líbí jako muž a zamiluje se do něj.
Pěkné a romantické.
Nikdo se nespletl, Dawson ho sprostě vydíral. Dozvěděl se něco, o čem neměl potuchy a trochu to změnilo jeho náhled na Barrie.
Jinak je to... Harlequin, no... Urychlené, nepravděpodobné a v tomto případě navíc zmatené, točící se v kruzích a poněkud iracionální.
Uznávám, že strachy vzešlé z traumat nemají s rozumně uvažující částí mozku nic společného, ale tohle bylo iracionální až moc.
(SPOILER) Ze začátku mě to dost otrávilo. Pak mě přemohla zvědavost, jak tahle nepravděpodobná ptákovina vlastně dopadne a nějak jsem to přelouskala.
Nikde není uveden věk, ale hlavní hrdinka svou mluvou, chováním a bohužel i přemýšlením (kniha je psaná z jejího pohledu) spadá do kategorie pubertální šestnáctka - ačkoliv jí musí být přes dvacet. Ani ostatní postavy nepůsobí moc dospěle a to včetně nevlastní matky a otce. To, jak svou dceru vyhodil z domu... Jako by snad Curtise svázala a znásilnila... A vyhrožovat jí poté, co ji zmlátili až potratila, vlastně hned po propuštění z nemocnice, že pokud neřekne, s kým otěhotněla, tak není jeho dcera a může vypadnout... Nejspíš by se mu to po pár týdnech zase rozleželo v hlavě a chtěl by se usmířit, ale stejně!
Nechci kritizovat sex na jednu noc, nebo nevěru, pokud jsou s tím všichni zúčastnění srozuměni - ale musí s tím být opravdu srozuměni a všichni - tedy včetně snoubenky, což očividně nenastalo.
Navíc by pro mě chlap, který se honí jako mraky své snoubence/manželce za zády, neměl jako potenciální partner dostatečně vysoký morální kredit.
Celkově je to divné, málo pravděpodobné, psané stylem, který mě moc neoslovil. Vyjadřovací schopnosti autorky občas dost kulhají - jak pravopisně, tak významově.
Za mě nic moc.
(SPOILER) Devon je odmítané dítě. Matka ho opustila, otec má blíž k alkoholu, než synovi, snoubenka ho odkopla... A tak si chrání srdce a zároveň v hloubi duše bojuje s pocitem, že není dost dobrý, aby s ním někdo chtěl být trvale.
Giselle má trauma z vlastních narozenin. Od chvíle, kdy v její narozeninový den zemřel Gisellin otec, jsou jedny horší, než druhé. Má pech na chlapy a trpí pocitem viny za to, co provedla vlastní sestře.
Samozřejmě se vzájemně přitahují, bojují s tím, bojují sami se sebou, ale nakonec si spolu splní všechny sny.
Šílela jsem z její matky. Elenu a Jacka bych za roztrubování osobních tajemství vykostila a klidně je veřejně označila za lháře.
Líbilo se mi, že Giselle nepřistoupila na čistě sexuální vztah.
Je to hezké, romantické a dobře se to čte.