Senza Jenka komentáře u knih
Je to zmatené, nelogické a praštěné. Spousta chyb a hloupostí.
Kupodivu je to - na dobu, ve které se to má odehrávat - tak nepravděpodobné a nekonvenční, že v tom není ani moc klišé.
Z postav jsem šílela zejména ze sourozenců, ale vlastně to byli chudáci - nulová výchova jejich bláznivé matky očividně poškodila jejich sociální dovednosti.
Nejlepší je rozhodně Veritin otec.
Pár dobrých hlášek a zábavných momentů, jinak je to ptákovina a navíc místy hrozně rozvláčná.
Je to přímočaré nekomplikované vyprávění, ve kterém na sebe všechno hladce navazuje až tak, že každý případný zádrhel je předem vyřešen.
Lehké romantické čtení připomínající díla vydávaná pod hlavičkou HQ.
Tato kniha je první v sérii a jak se samo nabízí - navazují osudy ostatních běsů. Autorka je poměrně plodný psavec, z jejího rozsáhlého díla u nás však zatím nic dalšího nevyšlo.
Hezký, zajímavý a romantický příběh. Jako u spousty jiných počinů pod hlavičkou HQ jsou některé aspekty zjednodušené nebo potlačené, ale má to hlavu a patu a příjemně se to četlo.
Sám doma v kulisách historizující romance. Spousta velice nepravděpodobných okolností a činů.
V délce maximálně poloviny současného rozsahu by to mohla být hezká kniha.
Když vezmu v potaz ty pěkné pasáže, je to romantické a dojemné až sentimentální. Bohužel je to naředěné hromadou tlachů, takže příšerně natažené.
(SPOILER) Bylo to příjemné čtení. Trocha dobrodružství, trocha erotiky, trocha toho a onoho... Opět mi to zkazil konec a epilog. Autorka nepíše špatně, ale prostě neumí včas přestat.
Anotaci také vytvářel nějaký doveda - do Cornwallu totiž Tess neprchá, ale odjíždí po dohodě a se souhlasem svého manžela. Ten ji ostatně brzy následuje. Poté co vyřeší záhadu Falwellského strašidla a dají dohromady Basila s Fanny, jedou zase v klidu zpět do Londýna.
Celé je to o odhalování tajemství - o Richardovi, o Ianovi, o lady Wingateové, o Tess...
(SPOILER) Julien je bezprostřední dívkou okouzlen a během pár dnů se rozhodne, že se s ní ožení. Vůbec nepočítá s možností, že by nemusela souhlasit. Když je odmítnut, začne manipulovat ve velkém.
Využívá její mizérii, nezkušenost i strach a když mu uteče do Paříže, vyšperkuje své čachry výhrůžkami. Kate rezignuje a provdá se za něj, ovšem do postele s ním jít odmítá.
Během líbánek ve Švýcarsku se uchýlí k něčemu, co bych rozhodně nenazvala zoufalou akcí nešťastného Juliena... Zamaskovaný manželku omámí a unese - má sice relativně ne úplně špatný motiv, ale v podstatě ji znásilní.
Pak jí namluví, že ji našel na cestě, že zřejmě spadla z koně. Cítí se zrazen, protože nebyla panna. V noci má Kate noční můry a Julien pochopí, že byla jako dítě znásilněna. Ona si ráno nic nepamatuje. No a teď mají dilema oba.
Po návratu do Anglie se Julian rozhodne vyzpovídat jejího otce. Kate je těhotná a protože s manželem nesdílí postel a o násilníkovi na líbánkách mu říct nechce, rozhodne se k "zoufalé akci nešťastné Kate" a stráví s ním noc.
Julian přinutí dívku konfrontovat své noční můry a ta naštvaná ujíždí, spadne z koně a potratí. Julian se přizná ke svému činu.
Pak se nějakou dobu trápí, štěkají a osočují, ale nakonec se udobří.
Musím říct, že Julianův postup mi místy dost vadil - ale chápu, že jako příslušník nestydatě privilegované vrstvy, navíc v době, kdy manželka byla majetek a spát s chotěm měla povinně dáno církví i zákonem, asi považoval svůj postup nejen za oprávněný, ba dokonce civilizovaný. A psychologické poradny nebyly k dispozici.
Sir Oliver byl jednoznačně úchylný a to okázalé pánbíčkářství měl jen jako zástupný motiv. Koneckonců třískat vlastní dítě za to, že ho znásilnili, může jen magor.
Kate, chuděra, měla permanentně vztek, aby si nemusela přiznat, že je to ve skutečnosti strach.
Navzdory zdejšímu nízkému hodnocení mě to zaujalo a docela dobře se to četlo.
Nad občasnými nesmysly přimhouřím oko.
Tahle autorka má opravdu neuvěřitelný styl.
V tomto případě kolísá mezi sentimentální pohádkou, absurdní fraškou, melancholickou baladou a dobrodružnou parodií.
Proměny přitom probíhají někdy doslova větu od věty během jediné scény.
Člověk může dojatě slzet nad vyznáním, které vzápětí totálně rozstřelí humorná hláška a zakončí dramatický odchod.
Bavilo mě to nesmírně.
Tuhle knihu jsem objevila před lety v jednom knihkupectví a jejího pořízení nelituji. Není to nic, co by člověk "četl" - prostě po ní sáhne, když potřebuje nachytřit. Našla jsem v ní zajímavé a funkční návody, ovšem ne vše je úplně použitelné.
Požadované suroviny často neodpovídají běžné české domácnosti - bílý ocet, čpavek, glycerín, ricinový olej či mastek doma opravdu nemívám.
Některé postupy se mi neosvědčily, některé vyřeší jeden problém a vytvoří jiný - třeba WD-40 dostane samolepku ze skla, ale výsledkem je totálně zamaštěné okno (a o ekologičnosti se dá s úspěchem pochybovat).
Některé zafungují až při několika opakováních - např. směs octa a lihu na skvrny od papriky.
Přesto se jedná o poučný a užitečný počin, ke kterému se vracím.
(SPOILER) Wycliff přijíždí do Hampshire na pozvání svého strýce. Jeho panství je kvůli neschopnému správci na pokraji krachu a synovec má pomoci problém vyřešit. A jedním z řešení je zvýšení nájmu všem nájemcům, včetně Akademie.
Emma se rozhodnutí brání a nakonec se nechá vyprovokovat k sázce - když předloží lepší plán revitalizace statku než Grey, Akademie bude zachována a nebude platit nájem. Grey naproti tomu bude působit jako učitel pěti mladých dam a pokud ji v tomto povolání předčí, vyhraje on.
Wycliff je o svém úspěchu přesvědčen, protože všechny ženy jsou přece vypočítavé, prolhané intrikánky, ředitelka akademie je jen hezký název pro mrzkou dohazovačku a vůbec... nejlepší by bylo, kdyby škola vyhořela do základů. Emma se však cynickému vévodovi líbí a rád by ji dostal do postele.
Jak ale poznává školu, studentky i Emmu, postupně změní názor a rozhodne se prohrát. Někdo ovšem začal v Londýně šířit pomluvy a v sázce je mnohé.
Je to moc hezky napsané, romantické a zábavné. To Emmino podlehnutí bylo na můj vkus trochu rychlé, ale tak už to v knihách tohoto žánru obvykle chodí.
Líbily se mi i vedlejší postavy, které někdy nepředvídatelně míchaly dějem. Jen pravidla sázky jsou taková zvláštní... co by se stalo, kdyby uspěli nebo neuspěli oba?
Hezky vystavěný příběh, poměrně erotický laděný.
Lev salonů (nebo možná spíš dámských budoárů) a dívka, která rozhodně nespadá do kategorie jeho oblíbené kořisti - ani vzhledem, ani oblékáním, ani povahou. Přesto je osud (a intriky jejího dědečka), svedou dohromady. Oba se postupně mění a je docela příjemné to číst.
Angus mi byl nesympatický od začátku - celou dobu na ni kašlal a pak s ní neváhá manipulovat.
Tradičním nešvarem téhle autorky je romantický závěr, vyhnaný do extrému. Je to jako brodit se jezerem sladkého sirupu a mně to vždycky trochu otráví celkový dojem. Tam bych ubrala a naopak přitlačila na motiv s Buchanany.
Ještě dodám, že Niall mohl těžko uvažovat o adrenalinu ve svých žilách, neboť ten byl izolován a popsán až v roce 1901.
(SPOILER) Tohle je velmi zvláštní počin. Nevím, jestli je autorka tak rafinovaná, nebo je to částečně náhodné, ale z psychologického hlediska jsou postavy téhle knihy hodně složité a neobvyklé.
Arabela je umíněné děcko, celý život slepě milovala svého otce, neschopná vidět jeho skutečnou povahu. Ještě se nesmířila s jeho smrtí a už je tu nová rána pro její ego - otec jí i ze záhrobí zorganizoval život a navíc - plánoval to celých pět let a věděli to všichni. Všichni kromě ní. Jen co se smíří se situací a vlastně svého nastávajícího přijme, ten zčista jasna otočí, o svatební noci se zachová jako naprosté hovado a obviňuje ji z nevěry. To, jak na něj druhou noc vytáhla pistoli, bylo dokonalé. Jednala bych stejně.
Lady Ann a její zcela pochopitelné nadšení, že se konečně zbavila despotického hrubiánského manžela. Prudký skok Elsbeth z naivní dívenky k dospělé ženě... Laskavý doktor Branyon. Komplikovaný Justin...
Gervaise mi vlastně bylo docela líto. Pokud měl smaragdy podle svatební smlouvy dostat starý hrabě, neměl na ně žádné právo a zneužít k tomu nevinné děvče teprve ne. Ale to, že byl nemanželský rozhodně nebyla jeho vina a nebýt Arabelina otce, nepřišel by o rodiče. A o své vazbě k Elsbeth nevěděl. Zřejmě ani nepřišel s úmyslem někomu uškodit, jen si vzít, na co měl podle svého názoru právo. Smutné.
Bohužel příběh sám je dost divný a nevyvážený. Místy napínavý, místy absurdní, místy natažený a některé prudké změny ve vztazích mezi postavami jsou jen málo uvěřitelné.
Pěkné návodné fotografie, recept na těsto i srozumitelné postupy, jak s ním pracovat. Výsledky jsou velmi uspokojivé, s těstem je snazší pořízení, než s vizovickým.
Jedinou nevýhodou je sůl. Pokud použijete příliš hrubou, zůstanou vám ve struktuře viditelné krystalky. Výrobky také díky ní výrazně sají vodu, není tedy možné pracovat ve vlhkém prostředí (chalupa, tábor) a výtvory je nutné dobře nalakovat.
(SPOILER) Podle anotace jde, zdá se, o celkem jasnou záležitost. Není to ovšem tak jednoduché.
Gwyneth je angličanka a na Vysočině je vlastně za trest. Zamilovala se do markýze, spustila se s ním a otěhotněla. Milenec ji odvrhl a zmizel na kontinent. Otec ji vydědil a matce a sestrám zakázal udržovat s ní kontakt. A poslal ji ke vzdálenému bratranci Donaldovi MacIrwinovi, což je zeman klanu a zároveň násilník, lump a podlec. Provdala se za jeho přítele - chlapa podobného ražení, jen proto, že souhlasil dát jejímu synovi své jméno. Naštěstí měl tolik slušnosti, ze se brzy nechal zabít a Gwyneth nyní žije u léčitelky Mory, od které se naučila jejímu řemeslu.
MacGratha zachrání hlavně proto, že má u sebe mírovou smlouvu, neboť jí ty nekonečné boje a zabíjení prostě vadí.
Alasdair ví, že musí co nejdříve zmizet, což se mu povede, jenže na hranicích se dostane do bitky s hlídkou MacIrwinů. Donald pošle své muže zjistit, kde se Alasdair schovával. Gwyneth se zrovna vrací se synem z lesa, ale stačí se ukrýt. Mora je bohužel mrtvá a domek v plamenech. Nezbývá, než se obrátit na MacGrathy.
Alasdair ji přijme, některým členům klanu to ovšem není úplně po chuti. Donald se nechce vzdát, jednak je naštvaný, ale hlavně mu jde o peníze, které mu její otec za Gwyneth platí. Nadto se objevil její svůdce, který si najednou usmyslel, že chce jejího (svého) syna.
Když se MacIrwinům podaří pro něj Roryho unést, Alasdair, Gwyneth a několik mužů z klanu pronásledují markýze až do Londýna.
Po několika napjatých peripetiích jsou protivníci odstraněni a Gwyneth se rozhodne na Vysočinu nevracet. Zamilovaný Alasdair zdrcený jejím odmítnutím odjíždí domů.
Konec je ještě trochu zdramatizován, ale všechno dobře dopadne.
Líbí se mi, že autorka se nevyhýbá drsným scénám a neváhá přihodit i nějakou tu mrtvolu. Gwyneth je na můj vkus až příliš v zajetí církevních dogmat, ale vzhledem k době, do které je příběh vetknut a jejím zkušenostem je to vlastně logické. Církev říká, že chtíč je hřích a skutečně, když se mu poddala, tvrdě za to zaplatila. V životě také nepoznala ani jednoho hodného a spravedlivého chlapa. Není tedy divu, že je vůči Alasdairovi opatrná a vlastní touha ji děsí.
Jenom ta její zatvrzelost ohledně zbraní byla krátkozraká. Když mě obklopují váleční štváči... neumím-li se bránit, jsem oběť. A mohu být sebemírumilovnější, nebude mi to nic platné.
Co mi nesedělo, byla poslední Southwickova akce... Ten by spíš zdrhnul, tomuhle zkrátka nevěřím.
Škoda, že záležitost s králem byla jen tak mimochodem odmávnuta.
Jinak je to docela fajn čtení a za Alasdairovo zlomené srdce přidávám*.
(SPOILER) ABSURDNÍ - to mi zní jako nejvýstižnější výraz, pokud bych měla své dojmy shrnout do jednoho slova.
Líbil se mi začátek a několik vskutku slušně napsaných nebezpečných situací i to, že hlavní hrdina nebyl dokonalý a nezničitelný. Tím je ovšem výčet kladů vyčerpán.
Nechápu, jak si Psyche mohla myslet, že jí to bez problémů projde, že neznámý šlechtic - nadto markýz, proboha - nebude nikoho zajímat? Navíc na cestě na kontinent, kde se údajně zasnoubili, je doprovázela tetička... která se vůbec nediví, že toho chlapa v životě neviděla...
Jak mohl být Gabriel tak tupý a přivést zabijáky až k ní domů? Nebo to, jak se pitomě vypravil ven... za tmy, sám, neozbrojený... když věděl, že po něm jdou?!!!
Psyche chce, aby byl na maškarním co nejméně nápadný, tak se sama přestrojí za Psýché... Velmi originální! A Gabriela si v její společnosti určitě nikdo nevšimne. Celkově to byl hloupý nápad, protože mezi maskami se mohl ukrývat kdokoliv. Ovšem tento motiv dovedla autorka k naprosté dokonalosti, nechala tam najaté pohůnky přijít z ulice tak jak byli, špinavé a jistě ne zrovna voňavé. Sallyini sloužící byli zřejmě ke špatnému čichu navíc hluší a slepí, když nerozeznali vagabundy.
Ten odjezd rovnou z plesu mi také nepřišel moc chytrý, ale nějak ho spisovatelka do blízkosti otcova panství dostat musela a nic kloudného ji zjevně nenapadlo.
Na jeho statku se Psyche děsí myši, ikdyž sama stojí a zmíněný hlodavec je na druhé straně místnosti. Přesto jí nevadí mít sex na špinavé podlaze tamtéž a potom se tam ještě prospat... Pardon, já zapomněla, leželi na plášti a byl u ní, tak se asi cítila před myšovitými v bezpečí.
Také mi vrtá hlavou, proč přemýšlel o právu prvorozeného, když byl druhý syn. Celkově běží hlavním postavám v hlavě asi 3 myšlenky stále dokola.
Celé je to příšerně natažené, v závěru už tak nesnesitelně, že jsem skákala očima po stránce, abych to měla konečně za sebou.
Postavy jsou poněkud prvoplánové, i když do jisté míry oceňuji Percyho - dokázal mi lézt na nervy ještě víc, než hlavní hrdinové.
Opravdu tragický počin, myslím, že na další díly nemám odvahu.
(SPOILER) Obyčejné předávkování, ale oběť je zamčená novým zámkem zvenku?
Sežene si alibi u kolegy, když u tak nóbl baráku se dají očekávat kamery a navíc tam byl ještě Roark, jako svědek?
(SPOILER) Zase jednou úplně nesmyslná anotace. Blaise je napůl Američanka, ale žila už na mnoha místech, protože nevlastní otec je diplomat. Teď, odložena v Anglii u nesnesitelné tety se vzepře diktátu i plánovanému zasnoubení a rozhodne se utéct k cikánům - přátelům svého rodného otce. V hostinci, kde s tetou zastavily, přemluví služku, převleče se a cestou ven se schová v jednom soukromém salonku. Tam narazí na Juliana.
Ten jí pomůže, dívka ho zaujme natolik, že jí nabídne stát se jeho milenkou. Je odmítnut, ale nechce se vzdát a následuje ji až do cikánského tábora, dokonce s nimi zůstává i v další dny a snaží se dívku svádět a přemlouvat.
Po Blaise ale pátrá detektiv najatý její tetou a dostihne ji zrovna v situaci, když jsou s Julianem schovaní v seně. Teprve tehdy zjistí dívčinu totožnost a zmámený milovník je rázem ten tam. Julian se cítí podveden, zmanipulován ba dokonce zrazen. Že se za ní honil, jak hladový pes a ne nebral jako odpověď, bylo z jeho hlediska zřejmě v pořádku. Kvůli hrozícímu skandálu se s Blaise ožení a když ta odporuje, neváhá jí ani vyhrožovat postihem jejích přátel.
Po svatbě se zachová jako naprostý barbar a následně odveze novomanželku na své panství. Blaise se rozhodne, že dá jejich vztahu šanci a tak dělá všechno proto, aby se Julian vzpamatoval z minulosti, přestal se nesmyslně obviňovat ze smrti své první ženy a aby se jeho pověst a vztahy v kraji vylepšily.
Nakonec jsou skutečné okolnosti Carolininy smrty odhaleny a hlavní hrdinové si vyznají lásku.
Líbila se mi ta část, kdy se ji snažil vábit. I její odhodlání přehlížet jeho studené rozkazovačné chování a pomoci mu.
Mám radost, že autorka popsala své hrdiny i s jejich chybami a špatnými činy bez snahy o současně tak populární hyperkorektnost.
Nějaká ta klišé by se našla, ale v podstatě kromě období mezi seníkem a přivázáním k posteli, kdy se Julian choval jako pokrytecké prase a strašně mě tím štval, mě to fakt bavilo.
Ohavné prohřešky proti stylistice a pravopisu.
Stejná obálka, jako u knihy Kráska a špion.
(SPOILER) Banální. Dostala jsem se zhruba do poloviny a jsem otrávená.
Na začátku je sice naznačeno, že se znají a že se mu líbila, po jejím příjezdu do Anglie to ale působí, jako by kolem sebe kroužili už celé měsíce a nyní to napětí gradovalo.
Chápu její rozčarování, nulový smysl pro anglické společenské obezličky i malé sebevědomí, ale její chování mě prostě rozčilovalo. Spencer byl rovněž oběť svého vykutáleného bratra a snažil se jen zabránit tomu, aby si je příšerná anglická smetánka brala do huby. Samozřejmě - choval se jako arogantní manipulátor. A to mu u mě body rozhodně nenažene.
Paní Grahamová, lady drbna... ani Evelina mě nenadchly, tím méně Nate.
Prostě přehlídka příšerných postav. Možná je to dál lepší, ale nemám náladu to zjišťovat.
(SPOILER) Julie už není ta naivní dívenka, co bývala, jenže její rodina to pořád nevidí. Od prvního setkání na Charnwoodu ví dobře, že tohle je její únosce, ať si říká co chce a jak chce.
Sebastian kličkuje, mlží i nepokrytě lže. Griff je vzteklý a nedůvěřivý, Rosalinda by si naopak ráda zahrála na dohazovačku. Strýc Llewelyn se chová zvláštně a Julie... Ta chce prostě jen slyšet pravdu.
Když na Templemorově panství zůstanou neplánovaně na víc dní, Sebastian Julii svádí, požádá ji o ruku, ale nehodlá splnit její podmínku. Griff na něj navíc žárlí kvůli Rosalindě, i když jde samozřejmě pouze o nedorozumění - nebo spíš nedostatek komunikace.
Knightonovi s Julií odjíždí do Londýna, kde zatím drby jedou na plno. Sebastian je následuje, odhalí kdo za tím stojí a vyhrožováním pomlouvače donutí, aby rozšířil dementi.
Následuje dramatický souboj a samozřejmě šťastný konec.
Trochu mi vadilo, jak lehce hlavní hrdina zjistil i zlikvidoval zdroj potíží. To, jak ho nakonec s Griffem zdiskreditovali bylo naopak velmi povedené.
Julie po svém dozrání také mnohem zajímavější, než v předchozích příbězích.
(SPOILER) Pěkný, zajímavý začátek. Pak se tajemství poměrně rychle provalí, což mi přišlo trochu škoda. Kolem poloviny se začala množit klišé, což mi také přišlo trochu škoda.
Opakuje se stejný model vývoje jejich vzájemné přitažlivosti, jako v předchozích dílech - nejdříve líbání, pak nějaká ta ruční práce a následně dojde i na věc. Několikrát. Z toho minimálně jedna rychlovka na nemožném místě.
Model se ostatně opakuje i ve zbývajícím ději. Trocha cukání ohledně rozdílných představ o manželství, drama, šťastný konec. Liší se jen charaktery postav a kulisy.
Hlavní hrdinové se mi líbili oba. Tetičku bych asi brzy někde zakopala.
Příjemné čtení.
Tohle mě nezaujalo zdaleka tolik, jako předchozí díl. Možná je to Helenou, která není moc působivá, nebo spoustou klišé, která mi otravovala i jinak zajímavý děj. Jakkoli byla zápletka dobrodružná, celé to na mě působilo tak nějak unyle. Prostě tomu něco chybělo.
Líbili se mi Jack, Crouch, Seth dokonce i šmejd Wallace, byli hezky nejednoznační. Složité postavy s mnoha rozličnými motivy.