shadowhunter06 komentáře u knih
Kdybych neměla již načtené všechny knihy od autorky, byla bych stylem psaní a zápletkou ohromena více, nutno podotknout, že lze vidět, jak se autorka uchyluje k stále stejným scénářům tří hlavních postav (podobnost Ivy s Bronwyn a Matea s Natem je v tomto případě asi více než očividná).
Přesto se ke knížce určitě někdy ráda vrátím jako skvělému young adult thrilleru a dobrou pointou :)
Musím přiznat, ač nerada, že jsem první viděla film Hunger Games. Film mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla přečíst knihu a rozhodně jsem nebyla zklamaná! Očekávala jsem více rozdílů mezi filmem a knižní předlohou, ty byly ovšem jen nepatrné a za to jsem ráda. Děj mě bavil od samého začátku, velmi oceňuji, že i pouhé popisy, ať děje, postav či krajiny, nikdy nebyly nezáživné, ale naopak velmi čtivé. Také romantická zápletka není obyčejná, ale plná nezodpovězených otázek, za což jsem velice ráda, jelikož mi nikdy úplně nesedl vývoj mnoha knih, kdy láska přehlušila veškerou pointu knihy. Rozhodně se těším na přečtení dalších dílů a vřele doporučuji každému fantasy/young adult nadšenci :)
I třetí díl Nasterey mě naprosto nadchl. Kdybych měla srovnat s Fajou, mým nejoblíbenějším dílem série dosud, asi mi chyběl celkový vztah Pětadvacítky s Ilan. Přijde mi, že už je Ilan více na vážkách, co se týče jejího postoje k nížinám a sklenařům. Nevím proč, ale více se mi zamlouvá Ilan, která má blíže k nížinám než k Duvalskému pohoří, jelikož jsme všichni viděli, co s Ilan její náhlá moc nad duvaly udělala. K tomu se váže můj skeptický náhled na budoucí vývoj Ilaniny osobnosti. Ke konci se mi vůbec nelíbila Ilan, která jako by ztratila všechny emoce a šla za určitým cílem, který musí splnit.
I přes všechny obavy, kterými mě určité vývoje děje naplnily, se velmi těším na další pokračování! Myslím, že i Nasterea hrdě dostála předchozím dílům a pokračuje v úžasném příběhu Duvalského pohoří.
Skvěle vypracovaný svět je něco, co na začátku přebilo delší popisy postav či místa. Děj se rozběhl akčně hned od první kapitoly, což u fantasy knih cením. Trochu mi kniha svým rozdělením světa na zotročený lid a ty "vyšší" připomíná Naslouchače od Petry Stehlíkové, což se v mém srdci rovná úspěchu :)
Druhý díl za mě rozhodně překonal ten první, kdy mi nastínění světa a postav přišlo ze začátku zdlouhavé. Plamen ale navázal přímo na konec prvního dílu stejně dynamicky a poutavě, což přetrvalo až do samého konce. Hodnotím tedy o jednu hvězdu více :)
Ačkoliv jsem se rozhodla nevázat na fakt, že jsem se pustila mimo svůj oblíbený žánr, kniha ve mně nechala zklamání v mnoha ohledech. Pomalý rozjezd, vývoj vztahu hlavních postav poměrně předvídatelný již od začátku a mnoho politických vsuvek ve mně nezanechalo dojem. V knihu jsem vkládala hodně nadějí vzhledem k tolika kladným recenzím, které jsem četla, za mě ovšem lehký podprůměr.
Přestože již nějaký ten pátek nejsem cílovou skupinou této knižní série jako jsem byla před těmi několika lety, kdy vycházely první bárovky, stejně si teď dávám re-reading všech dílů! Začala jsem právě u Marie Terezie, jelikož to byl vždycky jeden z mých nejoblíbenějších dílů a podruhé jsem unešená. Díky paní Válkové mě nepřestala historie zajímat :)
Ani nejnovější autorčina kniha mě nezklamala. Knihu jsem si koupila již s vysokými očekáváními, jelikož všechny předchozí knihy jsem si zamilovala, a ačkoliv se tu kupí mnoho zklamaných očekávání čtenářů, já bych nemohla být spokojenější. Vyprávění z pohledu vícero postav je netypické a rozhodně mi sedlo, protože právě to dělá knihy McManusové jedinečné.
Kniha se naprosto vymyká z mých upřednostňovaných žánrů, přesto jsem jí ale chtěla dát naději. Není to moje první kniha od J. Greena, četla jsem již Papírová města, která jsem ale bohužel nedotáhla ke konci. Chtěla jsem se tedy přesvědčit, že to byla jen výjimka a dokážu v autorově tvorbě najít knížku, která mě zaujme. Po této knize jsem sáhla z důvodu detektivní linky, která zněla velice slibně. Pokud jsem ale očekávala detektivní příběh plný napětí a dechberoucího odhalení, rozhodně se mi nic takového nevyplnilo. Zmizení se v průběhu příběhu postupně upozadilo, až mě ke konci spíše překvapilo, když se zčistajasna nabídlo krátké, poměrně odbyté, rozuzlení. Ani romantika mě v knize příliš neoslnila - na takzvané shipování hlavních postav mi chyběl nástin jakéhokoliv jejich charakteru kromě Aziny nemoci a syna miliardáře, který v podstatě nemá tak skvělý život, jak by se mohlo zdát.
Celkově pro mě byla "Jedna želva za druhou" spíše oddychovka mezi čtením jiných knih, rozhodně žádný příběh, který by mi nějak zvlášť přirostl k srdci.
Ze série Arkádie byl první díl rozhodně nejlepší. Knihu jsem četla dvakrát a ani podruhé mě nenudila. Děj rychle odsýpal, tajemství a napětí se kupila. Respektuji názor každého čtenáře, každopádně v tomto případě nedokážu pochopit veškeré negativní komentáře označující Arkádii jako odpad. Prostředí italské mafie kombinované s prvky fantasy mi sedlo a rozhodně bych doporučila každému, koho tyto dva žánry baví.
Po knize jsem sáhla po mnoha nadšených recenzích na seriál, který byl natočen podle knižní předlohy. Samotný seriál jsem neviděla, jelikož jako správný knihomol razím teorii, že je třeba první číst knihu. Záhy mi ovšem došlo, že seriál by nemohl mít tak pozitivní ohlas, pokud by byl natočen striktně podle knižní série.
Málokdy se mi u knih stává, že by mi hlavní postava byla nejnesympatičtější z celé knihy, zde jsem se ale setkala se zklamáním. Upřímně nevidím velký rozdíl mezi chováním hlavní postavy Eleny a "záporačky" Caroline. Celkově všechny postavy mi přišly málo osobnostně rozvinuté - autorka rozhodně mohla zajít do větších detailů co se charakteru postav týče. Paradoxně nejsympatičtější mi přišly Bonnie s Meredith, které byly ovšem pouze vedlejšími postavami. Ani samotný Stefan mě příliš nenadchl, jelikož v podstatě celá kniha byla o jeho depresích a uzavřenosti.
I přes to všechno jsem každopádně zvědavá na další vývoj děje a rozhodla jsem se Upířím deníkům dát ještě šanci, doufám tedy, že moje příští recenze bude o něco kladnější :)
Třetí díl byl za mě, ač to nerada přiznávám, menším zklamáním. Kapitoly z pohledu Eliase jsem měla nutkání přeskočit, Místo čekání mi přišlo jako absolutně nezáživná výplň jinak fantastické dějové linky. Musím říct, že ačkoliv mi v druhé knize skoro až překážely kapitoly z pohledu Heleny, ve třetím díle byly jednoznačně mými nejoblíbenějšími. Těším se na samotné finále celé série!
Od knihy jsem upřímně očekávala trochu více krimi příběhu a trochu méně finančních problémů a celkově bankéřství. Rozhodně nejzajímavější byly dvě prolínající se příběhové linie, jejichž propojení mě zaujalo. Když už jsem se do knihy začetla, nemohla jsem se odtrhnout, ale rozuzlení pointy mě maličko zklamalo, jelikož jsem čekala více šokující odhalení.
Málokdy se mi stává, že by právě poslední díl trilogie byl ten nejlepší. O tomto díle Temných listí se to však s přehledem dá říci. Předchozí dva díly mě upřímně nudily, zbytečně dlouhé popisy stylu kdo kam šel mě odrazovaly od čtení. Kvalitu tohoto dílu ovšem připisuji faktu, že se zde objevovalo mnoho postav z Nástrojů smrti, které jsem si velmi oblíbila. Nebýt nich by pro mě kniha byla stejně zdlouhavá jako předchozí díly. Od Cassandry Clare už jsem četla i lepší série než byly Temné lsti.
Třetí díl byl pro mě zklamáním. Zhruba v polovině jsem se začala nudit, ke knize se mi nechtělo vracet, pak jsem se ale opět začetla a ke konci mě kniha opět bavila. Samotné zakončení mi však ale radost neudělalo. Vzhledem k tomu, jak v průběhu série napětí stoupalo, jsem čekala závěr daleko velkolepější. Celý závěr mi přišel zbytečně uspěchaný a nepromyšlený. Potom scénka s jeskyní a jakýmsi usmířením bohů mi přišla naprosto zbytečná a matoucí. Sérii jako celek bych zařadila ke svým oblíbeným, závěrečný díl ovšem zklamal má očekávání.