siffredi komentáře u knih

Knihu Měj mě rád/a jsem vzal do ruky s velkým zájmem. Těšil jsem se totiž na příjemnou procházku dvacátým stoletím a prvními dvěma desetiletími století následujícího. Zpočátku jsem při četbě ještě dokázal udržet pozornost, ale zhruba v polovině knihy jsem se již musel koncentrovat, vzpomínat a rovnat si v hlavě události a osudové milníky hlavních hrdinů. Na konci knihy jsem se však již ocital v lese a potřeboval bych k ruce rodokmen rozvětveného rodu. Stejně jako autorka předešlého komentáře musím konstatovat, že jsem knihu dočetl jen proto, abych se dozvěděl závěr.

7 05.05.2018

Na knihu jsem se asi těšil až moc. Po prvotním zakousnutí do děje mě však elán rychle opouštěl, dokonce v některých částech mě přepadala myšlenka, zda ještě číst. Snadno předvídatelný děj s nepříliš komplikovanou zápletkou ve mně neprobudil žádné emoce a závěr se mi zdál oproti rozvláčnému ději předešlých stran značně uspěchaný. Vložení kapitol o ozdravovně působilo zprvu zmatečně, teprve až čtenář pochopil, se s tímto úskokem vyrovnal. Protože jsem dosud nečetl žádnou autorčinu knihu, byla pro má "prvotina" jistým zklamáním. Podívám se ale i na jiné spisovatelčiny knihy, abych zjistil, zda mi nesedla pouze tato jediná.

6 25.04.2021

Knihu Michaely Košťálové "Ze zákulisí života královny Alžběty II." jsem si po dlouhém váhání zakoupil krátce před letošními Vánocemi v Levných knihách a nechal jsem si ji nadělit pod stromeček. Motivací k tomuto činu byl pro mě fakt, že se sám jakožto historik královskými rody 19. a 20. století a jejich popularizací pro českou veřejnost zabývám (viz knihy Ženy s korunou, Život s korunou a V lesku koruny). Kniha Michaely Košťálové však ve mně zanechala hořkou pachuť. Ve stavu, v jakém je kniha českým čtenářům předkládaná, neměla nikdy vyjít. Kromě toho, že autorka nevykazuje základní znalost zahraničních i česky psaných pramenů a odkazuje se prameny bulvárního charakteru, přejímá množství faktografických chyb, které v textu vydává za věrohodné. Jinak by totiž nebylo možné, aby britského krále Jiřího V., o němž je známo, že v životě přečetl jedinou knihu, vydávala za vzdělance a ctitele vysoké literatury, nikdy by neprohlásila, že pozdější král Eduard VIII. nebyl v době, kdy byl následníkem trůnu britským patriotem, netvrdila by, že otcem Alžběty II. byl Jiří, vévoda z Kentu, že byl princ Filip v roce 1942 sirotkem, že současně s králem Jiřím VI. zemřela i jeho matka, že se korunovace Alžběty II. odehrála poměrně záhy, protože si to přála její babička a jiné snůšky a nesmysly. Kniha nevybočila z produkce nakladatelství Petrklíč a směle ji lze označit za odpad.