SirChico komentáře u knih

No, co tak říct o Zabijákovi. Asi jsme o něm už všichni učili ve škole a nějaký masochistický učitel určitě teď nutí náctiletá dítka, aby to přečetli a interpretovali. Já jsem z toho na škole četl jenom úryvky, a tak jsem se v rámci sebevzdělávání rozhodl Zabijáka přečíst teď. A rozhodně to není žádná odpočinková četba.

Kniha sleduje asi dvacetiletý úpadek Gervaisy. Hned v úvodu je ponechána na pospas osudu svým přítelem/snoubencem - Lantiriem a musí se sama a bez peněz protlouct životem. Protože je to ale zkušená pradlena a nebojí se práce nakonec si nežije docela špatně. Pořádně se vdá, muž je pracovitý a mají se dobře. To všechno změní jeden pád se střechy a z Coupeau se stane jenom darmožrout co na práci ani nesáhne a všechny těžce vydřené peníze projí a prochlastá. Gervaisa to stejně pořád zvládá, ale nakonec se přidá i druhej vyžírka - Lantier se vrátí. Gervaise to začne být tak nějak všechno jedno a jak na to všichni serou tak postupně i upadá jejich život. Až se na konec nestarají o nic jiného než jenom o to mít nějak ten žvanec a panáka. A po těch cirka dvaceti letech- Gervaisa chcípá v komůrce pod schody na balíku špinavé slámy, kompletně promrzlá a vyhladovělá.

Tohle rozhodně není pozitivní kniha a vykreslení chudiny Paříže je absolutně brutální. Ženský a děcka se mlátí hlava nehlava, výplata se musí rychle propít něž se budou hlásit věřitelé nebo domácí a na jídlo zítra prostě nějak bude. Je tu všechno – pedofilie, umlácení děcek i žen k smrti a úplný úpadek soucitu a morálky, když jde do tuhého a doslova bojujete o přežití. Je to dobrá kniha? Rozhodně ano, ale z tohohle zážitku se budu léčit dlouho, nevím jestli na Zolu ještě někdy šáhnu. I když možná jeden nebo dva frťánky pomůžou, to bude pak jednomu veselo a zítra nějak bude.

22 03.03.2022

Do pekla a zpět je moje první setkání s Jakubem Hozou. Občas si trošku zariskuju a pořídím si náhodně knihu co na mě vykoukne z doporučení aniž bych si o té knížce cokoliv zjistil. A tentokrát to docela vyšlo. Jakub Hoza je docela dobrý učen Kulhánkovské školy (kterou teď silně okupuje Kotleta), takže se jedná o akcí nabytou knihu plnou krve, vražd a genocidy mírumilovných nácků a/nebo kanibalů. Je docela silně fascinována filmem Útěk z New Yorku, k čemuž se taky na několika místech hrdě hlásí. Ale kromě toho má autor docela dost svých nápadů a jako celek to působí docela jednolitě a uceleně. Je tam i trochu cítit hlubší motivace postav a pozadí trochu většího příběhu (což mi docela chybí u Kotlety). Taky se mi hodně líbilo přerušení hlavního příběhu a přesun do třetí osoby, moc to pomohlo zmírnit deus ex machina a vysvětlit konec (tohle mi zase chybí u Kotlety - zatím moc neumí konce). Jediné co bych mohl vytknout jsou občas až moc útržkovité segmenty v akčních scénách, neporazitelný hlavní hrdina a podivná rozpolcenost psychiky Strašáka (moc si neumím představit jak se chladnokrevný zkušený zabiják stará o teplo, pohodlí a duševní zdraví osoby, kterou zrovna potkal). Kromě toho jsem si tohle hodně užil. Ano je to trash sci-fi akce, ale je to dobře napsaná trash sci-fi akce. Určitě se podívám po jeho dalších knihách.

11 07.02.2022

“Horpach svlékl plášť. Měl pod ním kalhoty a síťovanou košili, z jejíchž ok trčely husté šedivé chlupy jeho široké hrudi.”

Nějakým záhadným způsobem ve mně zanechal největší dojem obraz chlupatého kapitána vesmírné lodi v síťovaném tílku. Fuj.

Ale teď vážně. Několik děl jsem od Stanislava Lema zhltnul jako náctiletý a teď jsem se vrhl na jedno opáčko Nepřemožitelného. A rozhodně nejsem zklamán. Nepřemožitelný je klasická dobrá science fiction o prvním setkání lidstva s jiným druhem inteligence. Hvězdolet “Nepřemožitelný”, který je napěchovaný technologií – od generátorů silových polí, vrhače antihmoty, až po téměř nezničitelného mecha v podpalubí, přece jenom potká zdánlivě neporazitelného protivníka.

Je to docela osvěžující číst o takovéhle budoucnosti, kde dokáží lidé technologicky převálcovat skoro cokoliv. Přitom nám Lem neustále připomíná že jsme jenom lidé, což můžeme vidět na kapitánově mačismu, nebo na škodolibosti špičkování se některých vědců. Přitom to ale není hluboká psychologická sonda do hlubin a špíny lidské mysli, jako je Solaris. Je to prostě hodně dobře napsaná odpočinková sci-fi.

15 20.01.2022

Idiot je hodně brutální a temná kniha. Příběh sleduje knížete Myškina, zdánlivě nemocného člověka, který se vrací do rodné ruské země, po rehabilitaci ze Švýcarska. A z čeho že se to rehabitoval? To se moc podrobně nedovíme, jsou zde náznaky epilepsie a, jak všichni komentují, idiocie. Tahle idiocie se projevuje hodně zvláštně, kníže Myškin je důvěřivý a čestný a ruská “vysoká” společnost se z toho může zbláznit. Na tomhle pozadí vykresluje Dostojevskij hromadu příběhů z tehdejší ruské společnosti. Jsou tu příběhy o posedlosti, popravách, alkoholicích, šílenství, pomalému umírání, neopětované lásce a úplně obyčejné nenávisti. No a jak se taková čistá duše jako je Myškovinova vyrovná s touhle realitou? No, neskončí to s ním nejlíp.

Je to hodně dobře napsaný román. V půlce se to začalo trochu táhnout, ale poslední část, mi to všechno vynahradila. Vše spěje k tragickému konci a nikdo s tím nemůže nic udělat. Jedině co bych tak trochu mohl vytknout je teatrálnost ruského lidu a hysterie všech hlavních hrdinek. Ale bez toho by to nebyl Dostojeskij.

24 06.01.2022

Operace Thümmel je další akční jízda od Kotlety. Jako obvykle se kniha čte skoro sama a děj běží dopředu jako dobře namazaný stroj. Moc se mi líbil celý vesmír Legie, který Kotleta se Sněgoňovou vytvořili. A hle, přestože je to jenom část série je to skoro první kniha od Kotlety s dobrým a jenom mírně uspěchaným koncem. Jako obvykle jediná výtka ke Kotletovinám je nedostatečné budování světa a atmosféry, přece jenom akce má přednost. Ale to je spíš výtka ke směru jakým se Kotleta rozhodl vydat, jako autoru mu nic nechybí – je to prostě paráda. Musím močit pro tuto knihu.

10 11.12.2021

Řekl bych že se tahle nová série od Kotlety a Sněgonové pěkně rozjela. První díl byl nadprůměrnou Kotletovkou - tj. napěchován akcí, drsnými hlášky i vtipem a druhý díl vůbec v ničem nezaostává. Možná bych si i dovolil říct že se mi líbí trochu víc.Postavy jsou jaksi více vyrýsované a příběh komorně zajímavější. Legie má teď moji plnou pozornost a doufám že si tuhle vysokou kvalitu udrží.

15 11.12.2021

Šprti a frajeří, středoškolský muzikál, kde frajeří jsou dvoumetrové slizké potvory a šprti jsou parazitické svině.

Třetí díl Legie si udržuje docela vysokou kvalitu. Příběh je zajímavý a postavy žijí svým životem v tomhle se mi zdá Sněgonová lepší – postavy se (v rámci pulpové akční vražďárny) chovají docela přirozeně. Ale, akční části jsou docela nepřehledné a chybí jím Kotletovské hektolitry krve. Nicméně, jako celek to je pěkné tříhvězdičkové odpočinkové čtení a docela se mi libí kam se oba autoři vydali.

Jedinou výtku mám ke zmrdovy Lyodovi, někteří lidé si nezaslouží druhé, třetí ani čtvrté šance. Kapitán Moravec pořád básní o záchraně všech lidí, ale vůbec neřeší že pokaždé když pomáhá Lyodovi tak u toho ohrožuje zbytek svojí posádky. A celá ta linka, že Lyod to dělá jenom aby přežil taky není dost věrohodná.

10 11.12.2021

Veselé párečky jsou snězeny a zatímco Kotleta spokojeně tráví se mu honí hlavou co s načatým světem. Kotleta má trochu problému s rozsáhlejšími ucelenými příběhy a s konci. V druhém díle Undergroundu jsou vidět oba tyhle hříchy. Zápletka je víceméně úplně nová a konec je, jako vždy, uspěchaný a vůbec moc nepasuje do atmosféry knihy. Nicméně zbytek knihy je perfektní. Jako vždy akce střídá akci a libí se mi autorova fantazie popisují pražskou mega aglomeraci. Chování hlavního hrdiny je trochu uvěřitelnější, než obvykle a celkově mi přijde že se Kotleta pěkně vypisuje. Jsem zvědavý na případná další pokračovaní.

10 21.11.2021

K téhle knížce jsem se dostal díky podcastu “České podsvětí”, který vřele doporučuji. Je to přehled kriminality od divokých devadesátek až po “moderní” případy po přelomu milénia. Je to takový dokument o tom, jak se kriminalita přeměnila od stripbarů, vražd na objednávku a milionů v igelitkách až po krácení daní, lobbistiku a miliony ve krabicích od vína. Po svrhnutí režimu Česko proběhlo takovou rychlou kriminální mikroevolucí a Klíma u toho všeho byl. Bohužel v tom je i problém, je to jenom přehled a každé jednotlivé jméno v něm by si zasloužilo vlastní knihu. Jako celek to potom působí nepřehledně a hodně uspěchaně. Pro zájemce teda doporučuju hlavně ten podcast.

5 21.11.2021

Nekupuj zajíce v pytli a přečti si tuhle recenzi! A jak by řekla teta Kateřina, Kdo čočku vaří, najde si brzo holku. Nebo něco takového.

Saturnin je česká komediální klasika, která pobaví i dneska. Na začátku jsem se trochu bál, že to bude jenom sbírka komediálních scének (trochu jako Don Quijote), ale velmi brzo celá kniha přejde na docela pěkný, ucelený příběh. Celá parta komediálních postav zůstane izolovaná v dědečkově vile a začnou se dít zajímavé věci.

34 05.11.2021

Trhlina je zábavná kombinace mysteriózního (možná falešného?) dokumentu a thrilleru. Z hlediska zpracování se mi líbilo naprosto všechno, je to velmi zdlouhavá kniha, která s pomalostí šneka buduje atmosféru pro výbušné, bleskové, finále. Hromada reálných podkladů pomáhá budovat napětí a finální téměř Lovecraftovské rozpouštění osobnosti je dokonalé. Až si čtenář říká, co když ne tom Tríbeči doopravdy jenom něco pravdy?

To, co drží tohle dílko v rovině zábavných tří hvězd jsou hlavní hrdinové. Mám pocit, že u nich došlo k rozkladu psychiky ještě předtím něž o Tríbeči slyšeli. Všichni se tam chovají nějak nenormálně a už jenom vztah hlavního hrdiny s Miou je naprosto toxický hnus, kdy si vzájemně dělají naschvály a Igor s ní chodí snad jenom proto aby s ní nechodil nikdo jiný. Hlavní hrdina je všeobecně podivně vyšinutý připosránek, ale to má alespoň nějakou roli v příběhu. Zbytek party jsou jenom ploché karikatury osobností - šprt, chytrej sporťák a křehká sporťačka.

No jsem tak nějak opatrně zvědavý na Karikovy další knihy, ale jestli tam bude další Igor tak rychle prchám.

13 24.10.2021

Don Quijote je nestárnoucí klasika. Je to vlastně skoro pět set let stará parodie na rytířské romány, která zůstává pořád zábavná a svižná. Všechno je to podkresleno pozadím příběhu o šíleném snílkovi a jeho sluhovi. Nechybí ani fekální humor nebo vzájemné zvracení z úst do úst. Ale hlavně tahle dvojka bláznů je jenom takové pozadí a hlavní síla knihy je jeho zajímavých vedlejších postavách. První díl Dona Quijota je spíše taková sbírka krátkých příběhů, která se čte sama a na jeden zátah.

Druhý díl Dona Quijota je trochu jiný od prvního. Vyšel až po cca deseti letech a jenom proto že jiný autor napsal druhý díl dřív. To Miguele Cervanta rozčílilo natolik že během jednoho roku sepsal pokračování a Dona Quijota pro jistotu na konci zabil. Pochroumaná autorova čest se tak trochu prolíná druhým dílem, hlavně na konci, kde autor vysvětluje proč je jeho dílo lepší než ta neúctyhodná napodobenina. Nicméně deset let autorovi hodně pomohlo a celé kniha je teď o dost více ucelenější a soustředí se doopravdy na Dona Quijota jeho zbrojíře Sancho Panza. Zatímco v prvním díle to byla tahle dvojka spíše humorné pozadí, tady jsou prokresleny do hloubky. Sancho si koneckonců i okusí tu ostrovní vládu, po které touží už od prvního dílů. Jedinou výtku, kterou mám je k postavám vévoda a vévodkyně. Jsou zde zjevně jenom proto aby iniciovaly hromadu epizod, ze kterých vyjde Don Quijote jako hlupák pro jejich pobavení. Je trochu divné že v knize s tak živými a prokreslenými osobnostmi tady máme dvě postavy, které nemají ani jména ani charakter. Ale to je jenom malý šrám na kráse téhle klasiky.

6 24.10.2021