SirChico komentáře u knih

Tak mě Kotleta přinutil se naučit nové slovo – herpetofilie. Znalci asi ví kam všechno směřuje, ale řekněme že naši hrdinové docela sblíží. Co se mě týče je tohle docela dobrý díl, máme tady hromadu dalších informací o vesmíru ovládaném Společenstvím, o tajemných Ratuších i o Chanských rituálech. Autor se nebojí trochu zamíchat kartama, zabít nějaké starší padouchy a přidat nějaké nové. Někdy si po Kotletovi připadám trochu unaveně a vyloženě vyhladověle po trochu hutnějším kousku literatury. Po Aze se spíš cítím připraven na další díly Legie. Asi vím, co si dám k Vánocům.

11 01.12.2024

Dumasův klub je velmi unikátní kniha. Už od začátku mě zaujala svým zvláštním stylem vyprávění, který jemně přechází mezi první a třetí osobou, a okouzlila mě světem vzácných knih. K tomu přidejte zajímavé a silné postavy, v čele s Lucasem Corsem, záhadnou vraždu a možná i ďábla – a vznikne z toho hit.
Je to skvělý mysteriózní thriller, který od pěti hvězd dělí jen závěr. Podle mě je trochu nedomyšlený, a i když autor tu a tam naznačil, jak by to mohlo skončit, stejně jsem tomu úplně nevěřil. To je vlastně jediná slabá stránka knihy, a rozhodně se podívám i na další autorova díla. I po měsíci mám v hlavě některé scény velmi živé, a to je podle mě znak kvalitní literatury.
Navíc podle knihy existuje i film – Devátá brána. Film jsem neviděl, ale myslím, že to nemohlo dopadnout příliš dobře – celá kniha je na filmové zpracování prostě příliš složitá.

16 19.10.2024

Přečteno v angličtině, takže nemůžu ručit za překlad.

John na konci umře je šílenej příběh, kterej Pargin (Wong) napsal snad pod vlivem drog. Ale je to velmi zábavný příběh. Skvěle zapadá do new weird žánru, konkrétně je to mix hororu a komedie, kterou miluji. Hororové části byly nacpány atmosférou až z nich stříkala krev a strach, a to celé bylo posypáno kořením nihilismu, prostě mňamka. Do toho tam byly vložené komediální kousky na odlehčení. Dle mě je tohle ideální kombo, ale bohužel komedie byla tady trochu slabší část knihy.

Prvně jsem tuhle knížku četl v roce 2016 a zatímco poprvé jsem to opravdu miloval, teď jsem byl trochu skeptičtější. John na konci umře je spíše jako sbírka tří nebo čtyř příběhů s prolínající se dějovou linkou. První část byla úžasná a příběh jsem hltal. Ale další dvě třetiny byly mnohem slabší a i když se tempo na konci vrátilo, kniha stále působí roztříštěně. No, každopádně, rozhodl jsem se přečíst celou sérii Davida Wonga (a už jsem si koupil knihy), takže doufám, že zbytek bude lepší. Celkově to je asi 3,5 hvězdičky – kvůli nostalgii to zaokrouhluji na 4.

První čtení:

-------------------------------------------------

Tak tohle byla mňamka. Černě hororová komedie s odkazy a Lovecraftovský mýtus? Ano prosím. John dies at the end působí trochu jako sbírka příběhů dvojice ghosthunterů, kteří ale nechtějí mít s lovením duchů nic společného. Zároveň působí jako road trip bandy feťáků co pohrdá jakoukoliv autoritou. K tomu to působí jako horror ve kterém jsou všichni nevyhnutelně vláčení osudem. A zárověn to působí jako spousta jiných ještě nevyjmenovaných žánrů. A všechny ty jednotlivé složky jsou prostě skvělé. Za mě plných pět hvězd.

12 06.07.2024

Hrabě Monte Christo je další skvělá klasika. Hodně mě překvapilo, jak moc je kniha nacpaná akcí a jak děj odsýpá. Je plná intrik, konspirací a hlavně pomsty. Taky se tam promítá hodně francouzské politiky a trochu jsem se přiučil ohledně bonapartismu. Ale pozor, český překlad jsou vlastně dvě knihy: díl první a druhý. První díl všichni známe, je to starý dobrý příběh o tom, jak bylo Dantèsovi ukřivděno a jak pak naplánoval svoji pomstu. Je tam hromada postav a příběhových linek a Dumas mistrně dává každé postavě motivaci a historii. Druhý díl je o Dantèsovi v Americe a sleduje, jak mu jeho bohatství a moc malilinko přerůstá přes hlavu. Rozhodl se jako Lord Hope šířit naději a “vychovávat postavy, které uzná za vhodné, a dělá u toho celkem prasárny. Vypaluje stavení a terorizuje pár, který ještě není připraven přijmout bohatství, které jim náleží. Nakonec ho ale potrestá Bůh - asi z toho vyplývá nějaké morální ponaučení.

To je taky jedna z mála věcí, která mi vadila. Je to tak nějak příslušné době, ale pánbíčkaření moc nemusím. Jinak dobře napsaná klasika - spíš 4 a půl hvězdy, co zaokrouhluju nahoru.

16 06.07.2024

Tak jsem se v rámci sebevzdělávání rozhodl vrhnout se na Lustiga. Bohužel jsem docela rychle zjistil že literatura o druhé světové pro mě není.

Krásné zelené oči jsou hlavně o polním nevěstinci a o tom jak se tam patnáctiletá hlavní představiltelka, které přezdívají Kůstka, snaží přežít. Není to ucelený příběh ale je to spíš tok myšlenek a dialogů, které poskují v čase a nastavuje zrcadlo šílené době druhé světové války. Lustig využívá hlavně dialogy se třemi postavami (nebo spíše jejich monology), které tvoří většinu knihy. První dva jsou hauptmann Henstchel, její zákazník a rabín Schapíro, její ochránce potom co Kůstka uteče. Upřímně řečeno oba byly docela nudní – první je prostě moc nezajímavý nácek a rabín se jenom užírá na stovkách stránek tím co Kůstce provedli a jak je s tím Bohem co tohle dovolí. Je to ten třetí dialog co mě zaujal a rozhodně zvedl hodnocení o jednu hvězdu. Obersturmführer Sarazin je prostě psychopat k pohledání. On tu válku jenom nepřežívá, on si ji užívá a čím víc bolesti a násilí tím líp. Po zranění granátem je víceméně impotentní, ale o to víc Kůstku tyranizuje - každá jeho návštěva je spíš soubor testů které může vést k její smrti.

Myslím že málokdo by dokázal napsat takhle neurčitý tok myšlenek dostatečně srozumitelně a zajímavě - Lustig je prostě mistr. Ale téma není pro mě a jako celek mi tohle přišlo docela slabé.

13 04.05.2024

Řekl bych, že Kotleta je hlavní představitel české pulpové akce a určitě je moje “quilty pleasure reading". Jeho knihy nemají moc velkou hloubku jsou psané trochu jako přes kopírák a jeho konce vždycky mají prvek deus ex machina (nebo démon ex machina v tomhle případě) a jsou neuvěřitelně zmatené. Taky jsem se trochu přečetl jeho tvorby a upřímně řečeno jsem nechtěl už nic podobného číst.

No ale jsem tady a zase dávám Kotletovi 4 hvězdy, jak to? No přes všechny moje výtky jsou jeho knihy strašně čtivé a odpočinkové. Jsou plné humoru, akce a násilí a někdy je to přesně to co potřebuju. Černá Smečka je přesně taková, je to přesně dávka braku co jsem potřeboval a nesmírně jsem si to užil. Kotleta se tady trochu trumfuje v akci i porno akci (některé sexy scény jsou hodně incestní). A je tam pár hodně zajímavých scén. Upřímně řečeno Kyša se už docela vypsal a k jeho stylu mám málo co vytknout, je mi vždycky jenom trochu líto, že to nevede v něco hlubšího. Je to prostě odpočinková akce – nemůžu to doporučit ve větším množství, ale jako braková jednohubka to jsou jasné 4 hvězdy.

21 29.04.2024

Wau. Myslím, že Murakami je můj neoblíbenější úchylák. Jeho knížky jsou prostě unikátní. Dokáže velmi rychle a jednoduše vykreslit magickou atmosféru japonského prostředí a její interpretaci západní kultury. A to se mu podařilo i u Norského dřeva. O čem ta kniha vlastně je? O pozdním dospívání, o samotě, o smrti, o přátelství a ... o sexu. Jako vždy jde i o sex, někdy i o hodně divoké pedofilní lesbické hrátky (btw. Tahle scéna byla vážně trochu moc, ale nejsem takovej puritán takže nechávám plné skóre.). Je strašně zajímavé že všechno jeho knížky jsou trochu o ničem – vhled do normálního (nebo lehce abnormálního) života lidí a stejně mě baví - je to Murakamiho magie všedního života.

28 25.02.2024

Jaroslav Mareš je člen týmu Josefa Klímy, a tak můžete čekat přehled kriminálních případů jak vystřižených z televizního pořadu Na Vlastní očí. A stejně jako v téhle sérii, některé episody jsou hodně silné a jiné jsou takové roztahané zívárny. Jako celek se mi to hodně líbilo, knížka je nadupaná informacemi a je vidět že autor tomu věnovali čas a snažil se vyšťourat co kde šlo. Případy jako Studna, Jordan, Pilčík nebo Karel Novák jsou hrozně zajímavé a do dnešního dne so uchovávají závoj tajemna. Další kapitolky (Habermann nebo Exploze) mě zase moc neoslovili – i když neznáme podrobnosti, z hlediska doby (odsun Němců, sametová revoluce) je jasné že šlo o vyřizovaní si účtu a tajnosti po změně režimu. Řekl bych že nejslabší částí je, ale bohužel Marešovo psaní. Ne že by to nebylo čitelné, ale občas jsem si nebyl jistý, co vlastně chce Jarda říct a některé skoky ve vypravování bylo obtížné sledovat. Nicméně pořád doporučuju a určitě budu vyhlížet další jeho knihy. Pro fanoušky české kriminální scény mají takovéto knihy cenu zlata.

19 24.12.2023

Tak se Pavel Renčín dal na thrillery? No ve skutečnosti ani ne, Vězněná sice je z první půlku čistokrevný thriller, ale končí jako temná fantasy.
Začátek byl dokonalej - pomalé propadání se do šílenosti a zjišťování že je něco špatně s pamětí hlavního hrdiny – Martina. Byla to určitě jedna s nejlépe napsaných hororových pasáží, co jsem kdy četl. Celá ta nejistota co je reálné a co ne v kombinace s viscerálníma nočními můrami, které útočí na všechny smysly byla perfektní. Do toho je přimíchána příběhová linka Marie. Tady máme ten osobní hnusný horror, který vychází prostě z hnusné lidskosti – touhy kontrolovat a ublížit. A tyhle dvě linky tvoří pěkný mix psychologického a fyzického hororu.
Je to prostě perfektní kombinace, kterou ale trochu kazí finále. Mnohem víc bych si užil kdyby tam byl jenom náznak nadpřirozena a čtenář by si mohl vlastně vybrat, jestli věří více verzi o šílenosti a drogách nebo o posednutí temným duchem Šumavy. Taky by to více umocnilo, co se stalo Marii – je to podle skutečné události a doopravdy nepotřebujete nadpřirozeno, pro takovejhle hnus nám stačí i člověk.
Celkově to jsou hodně silné 4 hvězdy a určitě budu pokukovat po autorových dalších knihách.

22 18.11.2023

Přečteno za jeden den. Temní Ilumináti je fantasy brak v tom nejlepším slova smyslu. Je to velmi čtivá odpočinková kniha, která si nedělá nic moc hlavu s uvěřitelností a soustředí se hlavně na akci a podivný fantasy svět. A je to je to docela šílenost kde Ministerstvo školství je odhaleno jako to pravé hnízdo zla, kde bratří Nedvědi, pardon Medvědi, jsou psychopatičtí zabijáci a kde fantasy obludky čekají za každým kamenem. Je to prostě parádní letní čtení, které určitě doporučuju a těším se na Pohůnkovi další knihy.

16 04.10.2023

Druhý díl Archivů Tajných Válek je trochu více všeho, co bylo dobré i špatné v prvním díle. Zase tu máme kratičké kapitolky, které skákají z osoby na osobu rychlostí blesku; roztahaný příběh, který se v druhém díle jenom natáhl do šířky a docela hutné atmosféry, hlavně ve snových světech. Jenomže konec je stále v nedohlednu a minimálně jedna další knížka nás asi čeká.

Přesto se mi to docela líbilo. Jde vidět, že autoři mají plán, a i když s tím epickým rozsahem trochu bojují a místo posouvání hlavního příběhu přidávají další a další příběhové linky. Snad se jim to podaří dotáhnout do konce a neskončí jako knižní série Hry o trůny. Pořád si ale myslím, že by to chtělo trochu více hloubku a jednotlivé kapitoly podstatně rozšířit. Už jenom ten příběh Silbersteina a Mania by vydal na celou knihu. Takový pěkný Lovecraftovský výlet peklem by si vážně zasloužil více místa.

Za mě to jsou solidní tři hvězdy, ale chtěl bych v příštím díle vidět trochu více posunu v ději. Nejenom další rozšíření o více hrdinů.

18 16.09.2023

Archivy tajné války je hodně zajímavý mix alternativní historie a Lovecraftovského weirdu. Sám bych si to asi nekoupil (nejsem takovej fanoušek špionážních válečných thrillerů), ale protože jsem to dostal darem pustil jsem do toho a určitě toho nelituju. Jde vidět, že autoři mají v plánu epický příběh plný válečné tématiky, historie a nepojmenovatelné hrůzy. A je to hlavně ta poslední složka, které rezonuje s mým vkusem. Reálie historického obsazení Československa Německem je zajímavá, ale jsou ty snové světy a tajemné hrůzy, které (pro mě) dělají knihu zajímavou. Autoři tam dokonce na čtenáře pomrkávají odkazem na známé Lovecraftové reálie jako je Randolph Carter a jeho stříbrné klíče a dokonce se tam mihla i zmínka o českém Koniáši (autoři jsou asi fanoušci Žambocha).

Ale je to ten zamýšlený epický rozsah knihy, který ji drží trochu zkrátka. Jednotlivé kapitoly jsou hrozně krátké některé mají jenom dvě, tří stránky a za tuhle krátkou dobu se rozhodně nestihnu s žádným hrdinou ani trochu seznámit. Takže jména a prostředí se mění rychlostí blesku a nakonec jednotlivé hlavní postavy splývají v jednu. U konce je to trochu lepší, protože přece jenom za třista stránek hrdiny, alespoň trochu poznáme, ale přijde to trochu pozdě. Nemám nic proti střídaní pohledů a skákaní v ději, ale rozhodně ne touhle rychlostí iránského kulčíka. Nicméně se už pouštím do druhého dílu a doufám že to bude jenom lepší.

18 16.08.2023

Edogawa Rampo je v českých luzích a hájích docela neznámý a trochu nechápu proč. V Japonsku jsou jeho povídku a novely slavné, byly mnohokrát zfilmovány a animovány. Je jedním ze zakladatelů japonské verze detektivních románů a erotického groteskního nonsens. A je to asi moje krevní skupina. V porovnání s ostatními detektivkami je Edogawa takový japonsky úchylný. Prostě mňam.

Tahle sbírka obsahuje šest povídek a jednu novelu - Slepá bestie. Bohužel novela, která zabírá skoro půlku knihy, je asi nejslabší. Je hrozně roztahaná a končí velmi neuspokojivě. Se zbývajících šesti povídek to jsou dvě, které mě zaujali nejvíc.

Člověk křeslo je velmi skvěle napsaný a gradovaný příběh, který je přesně o tom jak se jmenuje ta povídka. Postupně rostoucí pocit neuvěřitelnosti a znechucenosti vyústí ve skvělý závěr, kdy vlastně ani mi ani hlavní hrdinka netuší jestli se jí někdo doopravdy neschovává někdo pod zadkem.

Další povídka - Housenka byla docela síla. Kombinace znechucení, izolace, týraní a sexuality je prostě skvěle namixovaná. Prostě fuj, ale pětihvězdičkové fuj.

Edogawa mě zaujal a pokusím se najít jeho další (asi anglické) překlady.

Ještě poznámka k doslovu. Jan Levora tam má pěknej překlep, kde vliv na Edogawovu spisovatelskou dráhu připisuje Morganu Freemanovi (předpokládám, že to měl být R. Austin Freeman - autor anglických detektivek a ne slavný herec). Ale alespoň si to nespletl s vrahem Arthurem Phillipem Freemanem.

16 10.08.2023

Kulhánek. To je pojem, který v České akční sci-fi scéně znají úplně všichni. Je dokonce tak známý, že jeho jméno se používá jako označení specifického žánru je to žánr, kde běží nonstop akce a stříkají hektolitry krve.

Stroncium je jedním z jeho pozdějších děl a je přijato trochu rozporuplně. Autor se tady odvázal a máme tady všechno od virtuální reality, zombíky, Mad Maxovské kanibaly (trochu zmrzlé) až po implantáty vylepšené lovce lidí. To je asi tak hlavní chyba Stroncia - je toho přece jenom moc. Autor by potřeboval dobrého editora, který by ho plácnul přes prsty dokázal ho pořádně nasměrovat. Nápadů má Kulhánek víc než dost, jenom by se potřeboval pořádně soustředit. Druhá slabina je finále, které je typicky Kulhánkovské autor tam na čtenáře nadšeně pomrkává stylem Myslíš že víš co je vlastně realita a svobodná vůle? Tenhle styl ukončení se hodí spíš do P. K Dicka než do téhle akčňárny.

Nicméně i přes to jsem si ro docela užil. Ulítlost dosahuje hranic new weird - což já miluju, pár horrorových scén taky dokážu ocenit a nakonec se těch skoro pět set stránek přečetlo skoro samo. Takže za mě tři krásné hvězda plus jedna extra za nostalgii.

31 24.07.2023

Tak po téhle knížce jsem šáhnul jenom proto, že je na přebalu Štěpán Kopřiva. Zrovna nedávno jsem znovu procházel jeho perfektní Asfalt a i když jsem trochu vyrostl (přece jenom jsem to prvně četl jako dvacetiletý mladík) a trochu se mi posunul vkus pořád si myslím že Asafalt byl perfektní nápad v dobrém provedení.

No a teď jsem se z Kulhánkovské školy plýtvání kbelíkama krve přesunul do temnot pražského metra a ultra realistického thrilleru. Kopřiva nám taky roste a je to dobře protože je to setsakra dobrej spisovatel. Do prostředí pražského metra našrouboval intenzivní zápletku, hromadu věrohodných postav a neuprositelně tikající časový limit. Do toho si trochu zaexperimentoval s vyprávěním v druhé osobě, což bylo hodně zajímavý (Den, kdy zemřete, začne úplně běžně).

Jako celej balík se mi to hodně líbilo. Tematicky to není to co bych hledal, ale jestli se Kopřiva bude držet tohohle žánru já mam v plánu pokračovat v jeho čtení.

31 13.07.2023

Asfalt je další knížka, kterou jsem vyhrabal ze sklepu rodičů a samozřejmě jsem si musel dát opáčko. Jako objektivně je to spíš tři a půl hvězdy, ale stejně musím dát pět, protože zaprvé kašlu na objektivitu a za druhé je to jedna z mála knížek u kterých jsem se mohl i ožrat. Jako většinou moc nepiju (hlavně ne potom co jsem přestěhoval do Norska je to tady fakt drahý) a když už piju tak spíš čumím na nějakou blbost v televizi, ale u Asfaltu mi to šlo kupodivu dobře. Možná proto, že Asfalt je taková jednoduchá konzumní blbost, akorát není v televizi, ale na papíře. No ale to není všechno, je to blbost co má přes 600 stránek, fakt dobře se čte, pracuje s psychologií hlavních postav a ...fakt dobře se čte.

Štouralové by mohli vyčítat, že se to chvilkama vleče (mimo souboje), že je to chvilkama nepřehledné (v soubojích) nebo že tam jsou všichni absolutní hovada, ale já žádnej štoural nejsem. Jenom si tak vzdychám a říkám si, piš Štěpáne piš.

30 04.05.2023

Posloucháno jako rozhlasová hra.

Nikdy jsem netušil, že Čapek je takovej ... Kafkovskej. Nevím jestli je to jenom tahle jeho knížka nebo i ostatní, ale Krakatit je hodně ujetej. Tak už třeba jenom taková snová nesmyslná jednání hlavních hrdinů, oba dva Prokop (od Čapka) i K. (od Kafky) se chovají hodně útržkovitě a tak nějak se většinou nechávají strhnout ostatními. Je teda fakt, že Prokop je o dost větší šulin co se nebojí vyhodit věci do vzduchu, když je naštvanej, ale jinak skoro jako kdyby K. z oka vypadl. Čapek je ale přece jenom lepší autor a alespoň to zalepí otřesem mozku, zápalem plic nebo horečkou, ale stejně do tohoto snového stylu vypravování spadává docela často.

Druhá věc je jejich vztah k ženám. Asi budu muset probrouzdat wiki abych viděl jak na tom byl Čapek, ale mám pocit že o nich ví asi tolik jako Kafka, takže nic moc. Všechny ženy co potká jsou takové trochu parodie na klasické typy - záhadná kráska, hloupá husička, pyšná princezna (!) nebo zapálená anarchistka (!!). A po všech šílené touží, dokud jsou v dohledu, pak na ně rychle zapomíná (stejně jako K.).

Ale celkově jsem si Krakatit užil. Jsou to tak trochu dvě knihy v jedné - začátek a konec je Krakatit a to uprostřed by se mohlo jmenovat třeba jako Prokop na Tinderu. Ale obě dvě části zábavné a dobré, každá jenom trochu jinak. Za mě docela slušné čtyři (a půl) hvězdy.

29 03.05.2023

Posloucháno jako hra od Českého rozhlasu.

Tak já vám nevím. Nedávno jsem poslouchal A uzřela oslice anděla od Nicka Cavea a tohle Ke dnu mi přišlo stejně nezajímavé a mdlé. Asi mi chybí to pravé básnické střevo nebo co, ale obě tyhle dílka jsou spíš taková sbírka lidského hnusu a vhled to bídy a zbytečnosti lidského bytí. Normálně mi to moc nevadí - dá se říct, že si v lidské špíně i rád hovím, ale musí k tomu být silný a zajímavý příběh. Ten tady není - prostě se jenom lidem dějou špatné věcí proto aby se jim ty věci děli. Všichni jsou nasraní vrazi a zloději a nikdo v sobě nemá trochu soucitu. K tomu všemu přidejte hromadu neuzavřených a nesmyslných příběhových linek. Co se stalo s Uhlířem, co tam měla znamenat ta druhý příběhová linka matky s dcerou a jsou tam teda vodníci? Trochu jsem doufal, že bude autorka odvážnější a na konci na nás vykoukne trochu paranormálna - které je tam mírně naznačeno, ale nic z toho. Přece jenom Nick Cave byl alespoň poetický a pokoušel se v hnusu najít krásu, ale tohle je jenom taková instantní deprese bez invence.

25 16.04.2023

Tak jsem přelouskal další knížku od bratrů Strugackých a musím uznat že Hotel U mrtvého alpinisty je definitivně jejich lepší dílko. Řekl bych že napsané je to líp než i jejich epický Piknik u cesty. Je to velmi zábavná detektivka co nemá konvenční řešení - taková sci-fi Agatha Christie. Autoři naplnily horský hotel až po strop unikátními charaktery a přimíchali duchy, lavinu, záhady a vraždu. To v kombinací s hutnou atmosférou dává vzniknout doopravdy solidnímu příběhu. Tak proč jsem nehodnotil pět hvězd? No, přece jenom mi tam pár věci vadilo. Líbil se mi naprosto brutální a temný konec, ale jak se k němu došlo bylo utrpení. Finále bylo zbytečně překomplikované a hlavní záporácí byly samozřejmě zlí kapitalisti (co taky jiného byste čekali od socialistické sci-fi). Další výrazné mínus je za anotaci. Na první straně knihy je celé shrnutí příběhu! Proboha proč? Prakticky to vyzvoní čtenáři všechno. Nevím jestli si editoři mysleli že socialistický člověk nepotřebuje záhady, ale mě to tu knihu docela zkazilo. Nu co, stejně doporučuju. Kdybyste od Strugackých měli přečíst ještě něco jiného než Piknik U cestu tak je tahle knížečka.

21 15.04.2023

Brouk v mraveništi je taková sovětská verze Bladerunnera. - Takovej Bladerunner o kterým ti máma říká, že na tebe čeká doma a nemusíš si ho teda kupovat. Příběh ale není směřován na androidy ale na speciálně trénované agenty progresory. No a jeden z těchto agentů se vrátil na Zemi a následně se hned ztratí. Co tady vlastně chce dělat a proč? To se pokouší zjistit hlavní hrdina Maxim Kammerer ale má podivné příkazy a nemá s hledaným komunikovat. O co tady vlastně jde?

Je to moje třetí knížka od Strugackých a i když se mi líbila asi víc než Ničivá vlna na Piknik u cesty to určitě nemá. Je tady silné budovaná napěti a velmi zajímavé finále. Jenom trochu dlouho trvá než se tam dostaneme. Hlavně přepínání vnitřní psychiky Maxima mezi progresorem a novinářem je strašně únavné a rozbijí to rytmus. Jinak to docela dobrá kniha a jako bonus tam ani není žádná propaganda. Za mě pěkné tři hvězdy.

18 06.04.2023