Temní ilumináti
Jan Pohunek
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46711/bmid_temni-iluminati-Mpv-46711.jpg
4
69
69
Šílená parodie – místy v kulhánkovském stylu – nejprve srovná se zemí hrad Housku, a pak odstraní z tváře Prahy i Karlovo náměstí! Blíží se konec světa předpovězený Nostradamem; někteří si ho užijou, jiní si ho vyžerou. A tajné organizace konečně mají svou šanci ovládnout svět... Přežije to někdo?
Přidat komentář
To je tak příšerná konina. Ale někdy jsem se smála nahlas. Opravdu to není pro všechny, ale kdo se chytne, ten se veze.
Fakt sranda, rozhodně doporučuji. A poté, co jsem knihu viděl na výstavě věnované trampské literární soutěži Trapsavec a těm, kdo s ní mají něco společného, už naprosto chápu, proč ti dva nájemní vrazi poslouchali to co poslouchali
Příliš dlouho mi trvalo se do knihy začíst, jelikož má očekávání byla zprvu úplně jinde. Když už jsem ale akceptovala to, že né všem výrazům v knize rozumím a snažila jsem se jen pochopit samotný příběh, jehož fantastičnost byla hodně ujetá, tak se to nakonec docela dalo. Přeci jen - představa, že se pod našima nohama odehrávají tajemné a děsivé příběhy, je vzrušující.
Přečteno za jeden den. Temní Ilumináti je fantasy brak v tom nejlepším slova smyslu. Je to velmi čtivá odpočinková kniha, která si nedělá nic moc hlavu s uvěřitelností a soustředí se hlavně na akci a podivný fantasy svět. A je to je to docela šílenost kde Ministerstvo školství je odhaleno jako to pravé hnízdo zla, kde bratří Nedvědi, pardon Medvědi, jsou psychopatičtí zabijáci a kde fantasy obludky čekají za každým kamenem. Je to prostě parádní letní čtení, které určitě doporučuju a těším se na Pohůnkovi další knihy.
UCHOKNIHA. Šílená a vtipná parodie - bavila jsem se celou dobu. Iluminátské vedení v Praze, bratři Medvědové, vládnoucí všemi možnými i nemožnými zbraněmi, nebo zombík, živící se knihami - bláznivé nápady, přitom dohromady poskládané do vtipné mozaiky. Na začátku jsem sice byla ztracená jak Jeníček z Mařenkou v temném hvozdu, ale naštěstí jsem se brzy zorientovala a přešla na vlnu čisté zábavy. A na té jsem se vezla až do konce. Knížka je typická oddechovka a čistá zábava - kdo čeká něco hlubokomyslného, měl by se začíst spíš do jiného typu literatury...
"Pižmouni, holí a slizcí humanoidní tvorové, kteří kdysi museli vzniknout křížením krysy, prasete a absolventa VUMLu..."
Ano. Komická, parodická, cynická a nemožně ulítnutá fantasy, do které autor sporadicky, zato vtipně propašuje různě zprofanované hlášky tu z Jamese Bonda, tu z Křemílka a Vochomůrky, nebo nějaké to klasické české rčení. Současně to přežvýká a postaví na hlavu. Ona je ale nehorázně vtipná celá knížka a já nepřestávala žasnout a usmívat se "pod fousy". Pohunek jako by ze školy Terryho Prachetta vypadl. Ne. Až do konce knihy se mi nepodařilo úplně pobrat pointu příběhu, jen jeho posloupnost díky přesným časovým údajům v úvodu každé kapitoly. Chápu vlažné reakce některých čtenářů, ale já si nemůžu pomoct, mně se to jednoduše trefilo do humor-vkusu. Pánové Malina (generál), Čebruška a Štaigr, kteří mají co do činění s Temnými ilumináty, jsou povedení týpci a rozhodně to nemají snadné. S Temnými ilumináty se určitě ještě setkám. Abych se ještě jednou pokusila zorientovat a pak taky proto, že jsem se jednoduše skvěle bavila. A to jsem ani netušila, že pižmouni nejsou Pohunkův autorský počin :-).
Snažil jsem se, dřel jsem, ale toto mne tedy vůbec nezaujalo. Není pro mě, není podle mě ani zábavné a ani pěkně strávený čas.. No nic, ale někoho třeba zaujme. Měla mi jasný impuls dát již obálka. Achjo.
Očekával jsem šílenost a dostal jsem šílenost. Ze začátku jsem navíc nevěděl, která bije. A to i přesto, že autor se odkazuje na věci a místa, které jsou mi osobitě blízká (Stará Boleslav, Kokořínsko, Houska). Prostě a jednoduše do námětu zakomponoval hodně ze sebe a jelikož nenazývá věci pravými jmény, ale vyžívá se v dobropisu sobě vlastním, bylo často velice těžké se v něm zorientovat. Přitom některé štěky jsou na úrovni dokonalého vtipu. Rád bych v celkovém kontextu knihy řekl, že se jedná o solidní a vtipnou jednohubku, ale jako jednohubka to na mě úplně nefungovalo. Měl jsem co dělat, abych vstřebal příběh a průběh příběhu. Nakonec ale dobrý, plno momentů bylo hrozně fajn a díky ním se těším na druhý díl.
Knížka je sice o ničem, zato ale vtipném. Myslím, že bych ji mohla číst několikrát, ale pořád bych nevěděla, o čem to je, protože taktak stíhám rozklíčovat narážky. A to si nedělám iluze, že bych chápala a pochytila všechny, i když jde o české prostředí.
Svěží, odpočinkové dílko, na němž nejvíce oceňuji nenucený humor, nadhled a množství reálií i odborných faktů, citlivě zapletených do příběhu. Hlavní erotická scéna je zpracována mistrně a dodnes mě baví. Vřele doporučuji :-)
Asi najväčšie prekvapenie že Kahuda i Hrbek sú skutočné osoby, zápletka mala myšlienku, len podanie mi prišlo presolené. Nevedel som sa chytiť....
Legrační dobrodružství, ve kterém se hlavně zpočátku špatně orientuje, ale výhodou je, že jakmile člověk rezignuje na chápání souvislostí, vše podstatné do sebe v závěru zaklapne. Autorova barvitá fantazie sice popohání děj neustále kupředu, ale při zpětné rekapitulaci naleznete množství situací, které byly v rámci celkové koncepce zbytečně matoucí. Výraznější slabinu ovšem spatřuji v tom, že se Jan Pohunek v některých momentech až příliš snaží o parodii. Košaté metafory občas ztrácejí na vtipu, čistě proto, že než člověk dojde na jejich konec, zapomene, o čem byl začátek. Přičemž nemluvím o větách, ale rovnou o celých odstavcích. Na druhou stranu, bavil jsem se, tak jako se člověk baví u absurdních komedií, kdy vám něco přijde už maličko přes čáru, a něco udeří hřebíček na hlavičku. Nejvýrazněji přitom u mě samozřejmě bodovala bratrská dvojice nezničitelných zabijáků, ale to asi u každého, koho alespoň minimálně odchovala černá a bíla ovce tuzemského folku. Nakonec tedy spokojenost.
Po pomalejším začátku ve filmovém stylu "něco se děje a čtenář neví, o co jde" a absolvování několika seznamovacích briefingů se to pěkně rozjede. Spousta povedené akce, neméně povedených intrik a humoru, který občas působí jako humor za každou cenu a určitě jsem se nepousmál vždy, kdy autor chtěl, jindy jsem se ale zase zasmál nahlas. Jedinou větší výtku mám k příběhu, který je tak spletitý, že po dočtení je velmi těžké si ho zpětně vybavit, zavzpomínat, o čem kniha vlastně byla. Rozhodně se nejedná o čistokrevnou oddechovku, jak se může zdát, pokud nebudete dávat pozor, ztratíte se v tom. Příště by to chtělo trochu zvolnit, v jednoduchosti je přeci krása, jak dokazuje třeba výborná obálka.
Vcelku povedená fraška. Jako oddechovka se mi to líbí a nic víc jsem od toho ani nečekal, jen prostou zábavu na odreagování a to jsem také dostal.
Ty kráááso, tak to byl (audio) nářez -:))).
Prachetta jsem nikdy nečetla. Kolega z práce mi pár věcí vyprávěl, ale moc mě to nebavilo.
Stopařova průvodce úplně nesnáším, takže pokud je tenhle příběh srovnáván s nimi, dost jsem se překonala, aniž bych na dotyčné dva pány změnila názor. Prostě ten humor mě nebavil, tenhle naopak jo.
Ve skutečnosti se, krom autora, překonal pan Jiří Pobuda, který audio knihu načetl, protože se u toho neskutečně a brutálně vyřádil a mě chytaly záchvaty smíchu kdekoli, kde jsem poslouchala. Fakt úplně nejblběji na vás lidi čučí, tlemíte-li se v hromadné dopravě :). Z ničehož nic, holt to se stane.
Mou pozornost si získal věrný popis dějů a bytostí pocházejících z příbramského podzemí. Jelikož bydlím asi kilometr od příbramského Horníckého muzea, zachvacoval mě někdy výtlem tak příšerný, až to hezké nebylo. A protože táta, když jsem byla malá, v dolech dělal a nosil mi odtamtud úlomky radioaktivního materiálu a o existenci permoníků nepochyboval, příběh, ač zmatený, mi fakt dával smysl :).
Pravda, jedenáctá kapitola mě nebavila, ale před ní a po ní to stálo zato.
Hmm, hrdinu oblíbeného jsem též neměla, ale... oni byli jetí docela všichni. Takoví věrně popsaní retardovaní kamarádi, nádhera.
Origoš audio nabízím, kopie posílat nebudu, přičemž jednu si určitě nechám.
Sorry, asi to nebudu mít sílu dočíst, protože cca v půlce usínám, zasmál jsem se asi třikrát (dvakrát pozvednutý koutek a jednou záchvat u naprosto nenápadné, ale výborně sestavené věty) a je mi totálně volný, co se tam bude dít dál. Osobně si myslím, že srovnání s Pratchettem nebo Adamsem je dost mimo. Oba tito autoři používali vrstevnaté narážky na obrovské spektrum kulturních, vědeckých a dalších prvků. Tady jsou celkem prvoplánově použity klasické narážky na české prostředí, občas na nácky (proč musej bejt sakra všude??), které už tak nějak zfádněly a obecně nepřekvapí. Češi mají v humoru obecně tendenci hrozně tlačit na pilu tak, aby nějakej vtípek byl v každý věte a v každým odstavci, což často vyjde dost naprázdno.
Jo, hodně se mi líbí obálka i některý vnitřní ilustrace - být to komiks, mohlo by to být o pár levelů vejš. Ještě jedna hvězdička za konstrukci konfliktu Nebe, Pekla a mytologií mezi nima.
První polovina knihy mě nebavila.
Humor tu nějak nefunguje.
TP kloubí vícero druhů humoru a výsledek funguje snad na každého. Tady vidím něco, co toho Pratchetta sice připomíná, jenže to nefunguje.
Vlastně si myslím, že ubrat tomu na humoru, by výsledku pomohlo. Ale třeba je problém na přijímači.
Možná by bylo fajn, aby v knize byl nějaký ten hlavní sympaťák. Četla bych to pak zaujatěji, někomu fandit.
Nejvíc se mi asi líbil Čeburaška. SPOILER: Nejradši jsem ovšem byla, když umřel.
(S tou knihovnou to byl geniální nápad.)
Druhá polovina knihy - báječná! Nakonec jsem se u toho blaženě usmívala a hltala slovo za slovem.
Celé to s tou raketou SS-18 Satan a Satanem taky geniální. Tady se to vážně rozjelo. V polovině knihy. Bála jsem se, že to tady vyvrcholilo a dál to bude zas nuda, ale kdepak. Kniha už tempo neztratila. Naopak.
Humor tu už nepůsobil nuceně. Algol vykládající o svých plánech - no super!
"A žili šťastně až do smrti. Něktreří z nich i po ní. Tedy, dokud bylo co číst."
:-)
Nakonec 3*, škoda toho dlouhého rozjezdu.
Btw. Autor mi dluží bonbon.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Temní ilumináti |
| 2018 |  Přiznání iluminátů |
| 2011 | Folklor atomového věku |
| 2008 | Polomené světy – Atlantský harc |
| 2015 | Stíny mezi stromy |
Konec Mayského kalendáře byl zřejmě inspirací k téhle neuvěřitelné parádě různorodých teorií, fantazií, obskurních představ o podsvětí, skřítcích a dalších nad a nepřirozených věcí mezi nebem a zemí. Neskutečně jsem se bavila. Měla jsem jen problém se soustředěním, nevím, jestli mne rušil interpret nebo to velké množství podivností, ale tolikrát, jako zde, jsem si ještě nikdy přehrávání nevracela. Ale stálo to za to a neuniklo mi tak nic z těch nádherných fantasmagorií.