SirChico přečtené 36

Dumasův klub 2000, Arturo Pérez-Reverte

Dumasův klub je velmi unikátní kniha. Už od začátku mě zaujala svým zvláštním stylem vyprávění, který jemně přechází mezi první a třetí osobou, a okouzlila mě světem vzácných knih. K tomu přidejte zajímavé a silné postavy, v čele s Lucasem Corsem, záhadnou vraždu a možná i ďábla – a vznikne z toho hit. Je to skvělý mysteriózní thriller, který od pěti hvězd dělí jen závěr. Podle mě je trochu nedomyšlený, a i když autor tu a tam naznačil, jak by to mohlo skončit, stejně jsem tomu úplně nevěřil. To je vlastně jediná slabá stránka knihy, a rozhodně se podívám i na další autorova díla. I po měsíci mám v hlavě některé scény velmi živé, a to je podle mě znak kvalitní literatury. Navíc podle knihy existuje i film – Devátá brána. Film jsem neviděl, ale myslím, že to nemohlo dopadnout příliš dobře – celá kniha je na filmové zpracování prostě příliš složitá.... celý text

John na konci umře 2013, David Wong

Přečteno v angličtině, takže nemůžu ručit za překlad. John na konci umře je šílenej příběh, kterej Pargin (Wong) napsal snad pod vlivem drog. Ale je to velmi zábavný příběh. Skvěle zapadá do new weird žánru, konkrétně je to mix hororu a komedie, kterou miluji. Hororové části byly nacpány atmosférou až z nich stříkala krev a strach, a to celé bylo posypáno kořením nihilismu, prostě mňamka. Do toho tam byly vložené komediální kousky na odlehčení. Dle mě je tohle ideální kombo, ale bohužel komedie byla tady trochu slabší část knihy. Prvně jsem tuhle knížku četl v roce 2016 a zatímco poprvé jsem to opravdu miloval, teď jsem byl trochu skeptičtější. John na konci umře je spíše jako sbírka tří nebo čtyř příběhů s prolínající se dějovou linkou. První část byla úžasná a příběh jsem hltal. Ale další dvě třetiny byly mnohem slabší a i když se tempo na konci vrátilo, kniha stále působí roztříštěně. No, každopádně, rozhodl jsem se přečíst celou sérii Davida Wonga (a už jsem si koupil knihy), takže doufám, že zbytek bude lepší. Celkově to je asi 3,5 hvězdičky – kvůli nostalgii to zaokrouhluji na 4. První čtení: ------------------------------------------------- Tak tohle byla mňamka. Černě hororová komedie s odkazy a Lovecraftovský mýtus? Ano prosím. John dies at the end působí trochu jako sbírka příběhů dvojice ghosthunterů, kteří ale nechtějí mít s lovením duchů nic společného. Zároveň působí jako road trip bandy feťáků co pohrdá jakoukoliv autoritou. K tomu to působí jako horror ve kterém jsou všichni nevyhnutelně vláčení osudem. A zárověn to působí jako spousta jiných ještě nevyjmenovaných žánrů. A všechny ty jednotlivé složky jsou prostě skvělé. Za mě plných pět hvězd.... celý text

Hrabě Monte Cristo 2015, Alexandre Dumas, st.

Hrabě Monte Christo je další skvělá klasika. Hodně mě překvapilo, jak moc je kniha nacpaná akcí a jak děj odsýpá. Je plná intrik, konspirací a hlavně pomsty. Taky se tam promítá hodně francouzské politiky a trochu jsem se přiučil ohledně bonapartismu. Ale pozor, český překlad jsou vlastně dvě knihy: díl první a druhý. První díl všichni známe, je to starý dobrý příběh o tom, jak bylo Dantèsovi ukřivděno a jak pak naplánoval svoji pomstu. Je tam hromada postav a příběhových linek a Dumas mistrně dává každé postavě motivaci a historii. Druhý díl je o Dantèsovi v Americe a sleduje, jak mu jeho bohatství a moc malilinko přerůstá přes hlavu. Rozhodl se jako Lord Hope šířit naději a “vychovávat postavy, které uzná za vhodné, a dělá u toho celkem prasárny. Vypaluje stavení a terorizuje pár, který ještě není připraven přijmout bohatství, které jim náleží. Nakonec ho ale potrestá Bůh - asi z toho vyplývá nějaké morální ponaučení. To je taky jedna z mála věcí, která mi vadila. Je to tak nějak příslušné době, ale pánbíčkaření moc nemusím. Jinak dobře napsaná klasika - spíš 4 a půl hvězdy, co zaokrouhluju nahoru.... celý text

Krásné zelené oči 2007, Arnošt Lustig

Tak jsem se v rámci sebevzdělávání rozhodl vrhnout se na Lustiga. Bohužel jsem docela rychle zjistil že literatura o druhé světové pro mě není. Krásné zelené oči jsou hlavně o polním nevěstinci a o tom jak se tam patnáctiletá hlavní představiltelka, které přezdívají Kůstka, snaží přežít. Není to ucelený příběh ale je to spíš tok myšlenek a dialogů, které poskují v čase a nastavuje zrcadlo šílené době druhé světové války. Lustig využívá hlavně dialogy se třemi postavami (nebo spíše jejich monology), které tvoří většinu knihy. První dva jsou hauptmann Henstchel, její zákazník a rabín Schapíro, její ochránce potom co Kůstka uteče. Upřímně řečeno oba byly docela nudní – první je prostě moc nezajímavý nácek a rabín se jenom užírá na stovkách stránek tím co Kůstce provedli a jak je s tím Bohem co tohle dovolí. Je to ten třetí dialog co mě zaujal a rozhodně zvedl hodnocení o jednu hvězdu. Obersturmführer Sarazin je prostě psychopat k pohledání. On tu válku jenom nepřežívá, on si ji užívá a čím víc bolesti a násilí tím líp. Po zranění granátem je víceméně impotentní, ale o to víc Kůstku tyranizuje - každá jeho návštěva je spíš soubor testů které může vést k její smrti. Myslím že málokdo by dokázal napsat takhle neurčitý tok myšlenek dostatečně srozumitelně a zajímavě - Lustig je prostě mistr. Ale téma není pro mě a jako celek mi tohle přišlo docela slabé.... celý text

Černá smečka 2023, František Kotleta (p)

Řekl bych, že Kotleta je hlavní představitel české pulpové akce a určitě je moje “quilty pleasure reading". Jeho knihy nemají moc velkou hloubku jsou psané trochu jako přes kopírák a jeho konce vždycky mají prvek deus ex machina (nebo démon ex machina v tomhle případě) a jsou neuvěřitelně zmatené. Taky jsem se trochu přečetl jeho tvorby a upřímně řečeno jsem nechtěl už nic podobného číst. No ale jsem tady a zase dávám Kotletovi 4 hvězdy, jak to? No přes všechny moje výtky jsou jeho knihy strašně čtivé a odpočinkové. Jsou plné humoru, akce a násilí a někdy je to přesně to co potřebuju. Černá Smečka je přesně taková, je to přesně dávka braku co jsem potřeboval a nesmírně jsem si to užil. Kotleta se tady trochu trumfuje v akci i porno akci (některé sexy scény jsou hodně incestní). A je tam pár hodně zajímavých scén. Upřímně řečeno Kyša se už docela vypsal a k jeho stylu mám málo co vytknout, je mi vždycky jenom trochu líto, že to nevede v něco hlubšího. Je to prostě odpočinková akce – nemůžu to doporučit ve větším množství, ale jako braková jednohubka to jsou jasné 4 hvězdy.... celý text

Norské dřevo 2021, Haruki Murakami

Wau. Myslím, že Murakami je můj neoblíbenější úchylák. Jeho knížky jsou prostě unikátní. Dokáže velmi rychle a jednoduše vykreslit magickou atmosféru japonského prostředí a její interpretaci západní kultury. A to se mu podařilo i u Norského dřeva. O čem ta kniha vlastně je? O pozdním dospívání, o samotě, o smrti, o přátelství a ... o sexu. Jako vždy jde i o sex, někdy i o hodně divoké pedofilní lesbické hrátky (btw. Tahle scéna byla vážně trochu moc, ale nejsem takovej puritán takže nechávám plné skóre.). Je strašně zajímavé že všechno jeho knížky jsou trochu o ničem – vhled do normálního (nebo lehce abnormálního) života lidí a stejně mě baví - je to Murakamiho magie všedního života.... celý text

Největší záhady kriminalistiky 2018, Jaroslav V. Mareš

Jaroslav Mareš je člen týmu Josefa Klímy, a tak můžete čekat přehled kriminálních případů jak vystřižených z televizního pořadu Na Vlastní očí. A stejně jako v téhle sérii, některé episody jsou hodně silné a jiné jsou takové roztahané zívárny. Jako celek se mi to hodně líbilo, knížka je nadupaná informacemi a je vidět že autor tomu věnovali čas a snažil se vyšťourat co kde šlo. Případy jako Studna, Jordan, Pilčík nebo Karel Novák jsou hrozně zajímavé a do dnešního dne so uchovávají závoj tajemna. Další kapitolky (Habermann nebo Exploze) mě zase moc neoslovili – i když neznáme podrobnosti, z hlediska doby (odsun Němců, sametová revoluce) je jasné že šlo o vyřizovaní si účtu a tajnosti po změně režimu. Řekl bych že nejslabší částí je, ale bohužel Marešovo psaní. Ne že by to nebylo čitelné, ale občas jsem si nebyl jistý, co vlastně chce Jarda říct a některé skoky ve vypravování bylo obtížné sledovat. Nicméně pořád doporučuju a určitě budu vyhlížet další jeho knihy. Pro fanoušky české kriminální scény mají takovéto knihy cenu zlata.... celý text

Vězněná 2015, Pavel Renčín

Tak se Pavel Renčín dal na thrillery? No ve skutečnosti ani ne, Vězněná sice je z první půlku čistokrevný thriller, ale končí jako temná fantasy. Začátek byl dokonalej - pomalé propadání se do šílenosti a zjišťování že je něco špatně s pamětí hlavního hrdiny – Martina. Byla to určitě jedna s nejlépe napsaných hororových pasáží, co jsem kdy četl. Celá ta nejistota co je reálné a co ne v kombinace s viscerálníma nočními můrami, které útočí na všechny smysly byla perfektní. Do toho je přimíchána příběhová linka Marie. Tady máme ten osobní hnusný horror, který vychází prostě z hnusné lidskosti – touhy kontrolovat a ublížit. A tyhle dvě linky tvoří pěkný mix psychologického a fyzického hororu. Je to prostě perfektní kombinace, kterou ale trochu kazí finále. Mnohem víc bych si užil kdyby tam byl jenom náznak nadpřirozena a čtenář by si mohl vlastně vybrat, jestli věří více verzi o šílenosti a drogách nebo o posednutí temným duchem Šumavy. Taky by to více umocnilo, co se stalo Marii – je to podle skutečné události a doopravdy nepotřebujete nadpřirozeno, pro takovejhle hnus nám stačí i člověk. Celkově to jsou hodně silné 4 hvězdy a určitě budu pokukovat po autorových dalších knihách.... celý text

Zrcadlové peklo 2016, Edogawa Rampo (p)

Edogawa Rampo je v českých luzích a hájích docela neznámý a trochu nechápu proč. V Japonsku jsou jeho povídku a novely slavné, byly mnohokrát zfilmovány a animovány. Je jedním ze zakladatelů japonské verze detektivních románů a erotického groteskního nonsens. A je to asi moje krevní skupina. V porovnání s ostatními detektivkami je Edogawa takový japonsky úchylný. Prostě mňam. Tahle sbírka obsahuje šest povídek a jednu novelu - Slepá bestie. Bohužel novela, která zabírá skoro půlku knihy, je asi nejslabší. Je hrozně roztahaná a končí velmi neuspokojivě. Se zbývajících šesti povídek to jsou dvě, které mě zaujali nejvíc. Člověk křeslo je velmi skvěle napsaný a gradovaný příběh, který je přesně o tom jak se jmenuje ta povídka. Postupně rostoucí pocit neuvěřitelnosti a znechucenosti vyústí ve skvělý závěr, kdy vlastně ani mi ani hlavní hrdinka netuší jestli se jí někdo doopravdy neschovává někdo pod zadkem. Další povídka - Housenka byla docela síla. Kombinace znechucení, izolace, týraní a sexuality je prostě skvěle namixovaná. Prostě fuj, ale pětihvězdičkové fuj. Edogawa mě zaujal a pokusím se najít jeho další (asi anglické) překlady. Ještě poznámka k doslovu. Jan Levora tam má pěknej překlep, kde vliv na Edogawovu spisovatelskou dráhu připisuje Morganu Freemanovi (předpokládám, že to měl být R. Austin Freeman - autor anglických detektivek a ne slavný herec). Ale alespoň si to nespletl s vrahem Arthurem Phillipem Freemanem.... celý text

Stroncium 2006, Jiří Kulhánek

Kulhánek. To je pojem, který v České akční sci-fi scéně znají úplně všichni. Je dokonce tak známý, že jeho jméno se používá jako označení specifického žánru je to žánr, kde běží nonstop akce a stříkají hektolitry krve. Stroncium je jedním z jeho pozdějších děl a je přijato trochu rozporuplně. Autor se tady odvázal a máme tady všechno od virtuální reality, zombíky, Mad Maxovské kanibaly (trochu zmrzlé) až po implantáty vylepšené lovce lidí. To je asi tak hlavní chyba Stroncia - je toho přece jenom moc. Autor by potřeboval dobrého editora, který by ho plácnul přes prsty dokázal ho pořádně nasměrovat. Nápadů má Kulhánek víc než dost, jenom by se potřeboval pořádně soustředit. Druhá slabina je finále, které je typicky Kulhánkovské autor tam na čtenáře nadšeně pomrkává stylem Myslíš že víš co je vlastně realita a svobodná vůle? Tenhle styl ukončení se hodí spíš do P. K Dicka než do téhle akčňárny. Nicméně i přes to jsem si ro docela užil. Ulítlost dosahuje hranic new weird - což já miluju, pár horrorových scén taky dokážu ocenit a nakonec se těch skoro pět set stránek přečetlo skoro samo. Takže za mě tři krásné hvězda plus jedna extra za nostalgii.... celý text

101 minut 2022, Štěpán Kopřiva

Tak po téhle knížce jsem šáhnul jenom proto, že je na přebalu Štěpán Kopřiva. Zrovna nedávno jsem znovu procházel jeho perfektní Asfalt a i když jsem trochu vyrostl (přece jenom jsem to prvně četl jako dvacetiletý mladík) a trochu se mi posunul vkus pořád si myslím že Asafalt byl perfektní nápad v dobrém provedení. No a teď jsem se z Kulhánkovské školy plýtvání kbelíkama krve přesunul do temnot pražského metra a ultra realistického thrilleru. Kopřiva nám taky roste a je to dobře protože je to setsakra dobrej spisovatel. Do prostředí pražského metra našrouboval intenzivní zápletku, hromadu věrohodných postav a neuprositelně tikající časový limit. Do toho si trochu zaexperimentoval s vyprávěním v druhé osobě, což bylo hodně zajímavý (Den, kdy zemřete, začne úplně běžně). Jako celej balík se mi to hodně líbilo. Tematicky to není to co bych hledal, ale jestli se Kopřiva bude držet tohohle žánru já mam v plánu pokračovat v jeho čtení.... celý text

Asfalt 2009, Štěpán Kopřiva

Asfalt je další knížka, kterou jsem vyhrabal ze sklepu rodičů a samozřejmě jsem si musel dát opáčko. Jako objektivně je to spíš tři a půl hvězdy, ale stejně musím dát pět, protože zaprvé kašlu na objektivitu a za druhé je to jedna z mála knížek u kterých jsem se mohl i ožrat. Jako většinou moc nepiju (hlavně ne potom co jsem přestěhoval do Norska je to tady fakt drahý) a když už piju tak spíš čumím na nějakou blbost v televizi, ale u Asfaltu mi to šlo kupodivu dobře. Možná proto, že Asfalt je taková jednoduchá konzumní blbost, akorát není v televizi, ale na papíře. No ale to není všechno, je to blbost co má přes 600 stránek, fakt dobře se čte, pracuje s psychologií hlavních postav a ...fakt dobře se čte. Štouralové by mohli vyčítat, že se to chvilkama vleče (mimo souboje), že je to chvilkama nepřehledné (v soubojích) nebo že tam jsou všichni absolutní hovada, ale já žádnej štoural nejsem. Jenom si tak vzdychám a říkám si, piš Štěpáne piš.... celý text

Krakatit 2009, Karel Čapek

Posloucháno jako rozhlasová hra. Nikdy jsem netušil, že Čapek je takovej ... Kafkovskej. Nevím jestli je to jenom tahle jeho knížka nebo i ostatní, ale Krakatit je hodně ujetej. Tak už třeba jenom taková snová nesmyslná jednání hlavních hrdinů, oba dva Prokop (od Čapka) i K. (od Kafky) se chovají hodně útržkovitě a tak nějak se většinou nechávají strhnout ostatními. Je teda fakt, že Prokop je o dost větší šulin co se nebojí vyhodit věci do vzduchu, když je naštvanej, ale jinak skoro jako kdyby K. z oka vypadl. Čapek je ale přece jenom lepší autor a alespoň to zalepí otřesem mozku, zápalem plic nebo horečkou, ale stejně do tohoto snového stylu vypravování spadává docela často. Druhá věc je jejich vztah k ženám. Asi budu muset probrouzdat wiki abych viděl jak na tom byl Čapek, ale mám pocit že o nich ví asi tolik jako Kafka, takže nic moc. Všechny ženy co potká jsou takové trochu parodie na klasické typy - záhadná kráska, hloupá husička, pyšná princezna (!) nebo zapálená anarchistka (!!). A po všech šílené touží, dokud jsou v dohledu, pak na ně rychle zapomíná (stejně jako K.). Ale celkově jsem si Krakatit užil. Jsou to tak trochu dvě knihy v jedné - začátek a konec je Krakatit a to uprostřed by se mohlo jmenovat třeba jako Prokop na Tinderu. Ale obě dvě části zábavné a dobré, každá jenom trochu jinak. Za mě docela slušné čtyři (a půl) hvězdy.... celý text

Ke dnu 2017, Anna Bolavá (p)

Posloucháno jako hra od Českého rozhlasu. Tak já vám nevím. Nedávno jsem poslouchal A uzřela oslice anděla od Nicka Cavea a tohle Ke dnu mi přišlo stejně nezajímavé a mdlé. Asi mi chybí to pravé básnické střevo nebo co, ale obě tyhle dílka jsou spíš taková sbírka lidského hnusu a vhled to bídy a zbytečnosti lidského bytí. Normálně mi to moc nevadí - dá se říct, že si v lidské špíně i rád hovím, ale musí k tomu být silný a zajímavý příběh. Ten tady není - prostě se jenom lidem dějou špatné věcí proto aby se jim ty věci děli. Všichni jsou nasraní vrazi a zloději a nikdo v sobě nemá trochu soucitu. K tomu všemu přidejte hromadu neuzavřených a nesmyslných příběhových linek. Co se stalo s Uhlířem, co tam měla znamenat ta druhý příběhová linka matky s dcerou a jsou tam teda vodníci? Trochu jsem doufal, že bude autorka odvážnější a na konci na nás vykoukne trochu paranormálna - které je tam mírně naznačeno, ale nic z toho. Přece jenom Nick Cave byl alespoň poetický a pokoušel se v hnusu najít krásu, ale tohle je jenom taková instantní deprese bez invence.... celý text

Hotel U mrtvého alpinisty 1972, Arkadij Strugackij

Tak jsem přelouskal další knížku od bratrů Strugackých a musím uznat že Hotel U mrtvého alpinisty je definitivně jejich lepší dílko. Řekl bych že napsané je to líp než i jejich epický Piknik u cesty. Je to velmi zábavná detektivka co nemá konvenční řešení - taková sci-fi Agatha Christie. Autoři naplnily horský hotel až po strop unikátními charaktery a přimíchali duchy, lavinu, záhady a vraždu. To v kombinací s hutnou atmosférou dává vzniknout doopravdy solidnímu příběhu. Tak proč jsem nehodnotil pět hvězd? No, přece jenom mi tam pár věci vadilo. Líbil se mi naprosto brutální a temný konec, ale jak se k němu došlo bylo utrpení. Finále bylo zbytečně překomplikované a hlavní záporácí byly samozřejmě zlí kapitalisti (co taky jiného byste čekali od socialistické sci-fi). Další výrazné mínus je za anotaci. Na první straně knihy je celé shrnutí příběhu! Proboha proč? Prakticky to vyzvoní čtenáři všechno. Nevím jestli si editoři mysleli že socialistický člověk nepotřebuje záhady, ale mě to tu knihu docela zkazilo. Nu co, stejně doporučuju. Kdybyste od Strugackých měli přečíst ještě něco jiného než Piknik U cestu tak je tahle knížečka.... celý text

Brouk v mraveništi 1982, Arkadij Strugackij

Brouk v mraveništi je taková sovětská verze Bladerunnera. - Takovej Bladerunner o kterým ti máma říká, že na tebe čeká doma a nemusíš si ho teda kupovat. Příběh ale není směřován na androidy ale na speciálně trénované agenty progresory. No a jeden z těchto agentů se vrátil na Zemi a následně se hned ztratí. Co tady vlastně chce dělat a proč? To se pokouší zjistit hlavní hrdina Maxim Kammerer ale má podivné příkazy a nemá s hledaným komunikovat. O co tady vlastně jde? Je to moje třetí knížka od Strugackých a i když se mi líbila asi víc než Ničivá vlna na Piknik u cesty to určitě nemá. Je tady silné budovaná napěti a velmi zajímavé finále. Jenom trochu dlouho trvá než se tam dostaneme. Hlavně přepínání vnitřní psychiky Maxima mezi progresorem a novinářem je strašně únavné a rozbijí to rytmus. Jinak to docela dobrá kniha a jako bonus tam ani není žádná propaganda. Za mě pěkné tři hvězdy.... celý text

A uzřela oslice anděla 1995, Nick Cave

Posloucháno jako rozhlasová hra od Českého rozhlasu, čteno Honzou Hájkem. Jako Nick Cave je docela dobrej muzikant, ale ještě pořád nejsem přesvědčenej o jeho spisovatelských nadáních. Jako rozhlasová hra to docela funguje, ale je to spíše nesourodý soubor scén. Úplně si umím představit ten hudební podkres k té špíně a špatnosti. Ale fakt mi přijde že ta útržkovitost a skoky v čase je spíš jenom takový pokus zamaskovat docela chabý příběh o dvou generacích zlomených lidí. Je tam každá nechutná lidská zvrácenost, kterou si umíte představit a většinou jím trpí jenom hlavní antihrdina. Kromě slabýho příběhu mi to občas přijde až zbytečně krutý - miluju horrory, ale císařskej řez střepem z lahve bylo na mě docela dost. Taky některý hnusárny se tam dějou jenom proto aby se stali a nemajímoc vliv na příběh - třeba takový znásilnění v polích nikam nevede. Vizuálně je to docela dobrý a jako rozhlasovou hru jsem si to docela užil, ale jsem si jistej že bych se u knihy docela nudil.... celý text

Ničivá vlna 1965, Arkadij Strugackij

Tak pokračuju s mojí malou nostalgickou výpravou do hlubin sovětské sci-fi a jako další na řadě je Ničivá vlna od bratrů Strugackých. Tentokrát se dostaneme na planetu Duhu, kde vědci experimentují s teleportací a svojí ignorací spustí konec světa. Je to jedno z jejich rannějších děl a je to výrazně slabší než třeba Piknik u cesty. Taky verze co se mi dostala do ruky je hodně slabě přeložená (Vydání z roku 1965). Tak nějak vím co se tam děje, ale jsou tam pasáže, kde jde vidět že překladatel ztratil nit a tak trochu žvatlá. Taky první polovina je docela slabá, vědci se tam podivně špičkují jako malé děti a celá planeta Duha je v takovém chaosu, že vůbec nechápu jak tam vůbec něco může fungovat. Zato druhá půlka je pecka. Docela mrazí z představy neodvratného konce jak bychom se asi tak zachovali my? Neumím si moc představit že by apokalypsa probíhala tak klidně, ale má to určitou vnitřní logiku a řád a docela mě to oslovilo. Další velké plus je absence propagandy (alespoň ne dostatečně výrazné). Takže za mě docela solidní tři hvězdy jenom ten překlad je fakt bolestivý.... celý text

Piknik u cesty 1985, Arkadij Strugackij

Tak jsem vyklízel sklep u rodičů a našel jsem hromadu starých sci-fi knížek, kterou jsem četl jako mladé pískle. A mezi nimi se vyjímal Piknik u cesty sfoukl jsem teda prach a dal se do četby. Pojem Stalker znají asi všichni. I když dneska je víc spojován s videoherním střílečkou okolo Černobylu, původně s ním přišli bratři Strugačtí v Pikniku u cesty. Premisa je perfektní navštívili nás emzácí a nechali nám tady zóny, plné nepochopitelných výjevů a událostí. Nám to připadá asi tak jako mravencům musí připadat bordel po pikniku u cesty - sbírka nepochopitelných artefaktů co umí dělat magické věci. A samozřejmě tady jsou i lidi co toho chtějí využít a nějak si na tom nahrabat a to jsou Stalkeři. Lidi, co riskují život a příčetnost, jenom aby vyhrabali ze zón nepochopitelné přístroje. Když jsem to četl jako náctiletý tak mě to uchvátilo a trochu jsem se bál jestli si tohle kouzlo tahle novelka uchovala a musím říct že ano. I když teď mě spíše udivují ty dokonale lidské reakce na mimozemskou techniku. Tak nějak všem víc věřím v jejich motivacích a spíše mě zajímají lidi v zóně než zóna samotná. Takže za mě to docela dobře přežilo test času, hlavně s dobrým překladem od Marie Uhlířové. Jenom trošku varování - je to pořád sovětská sci-fi. Trochu jsem se bál jak bude vyznívat klasická marxistická propaganda v dnešním světla a není to tak hrozné. Jediná výrazná část je finále, vlastně jenom poslední půlstránka. Roderick najednou z ničeho nic začne vinit kapitalistickou společnosti z toho že mu ukradla duši a chce štěstí pro všechny a zadarmo... To přišlo vážně jako blesk z čistého nebe a je to možná spíš způsob jako se zavděčit režimu. Které je taky kvůli tomu nejslabší částí. Furt si ale myslím že to stojí za to.... celý text

Excelsior, gentlemani! 2014, Leonard Medek

Gentlemani, pozor na tuhle sbírku steampunkových povídek. Je to docela solidní sbírka českého steampunku. Sice je to skoro 700 stránek, ale čas u toho letí skoro jako by byl poháněný párou. A kvalita povídek se drží docela vysoko, ani jednu povídku bych nehodnotil pod tři hvězdy. Jo, dokonce se tam vplížila jedna esej od Kudláče. Jako v každé jiné sbírce, některé jména vynikly, asi nejlepší kousek je Otázka excelence od Jana Pohunka, byla to pecka od začátku do konce. A kdo by to byl řekl že takovej steampunkovskej James Bond bude využívat moderní technologii na svádění žen. A jeho Mark byl taky k popukání, přípomínal jiného Marka - Z. Určitě se poohlídnu po jeho další tvorbě... po Pohunkově tvorbě myslím ne po tvorbě pana Z., toho mám už dost v telefonu. Další čtyři hvězdy bych dal těmhle povídkám v tomhle pořadí: Petr Shink - Suvenýry z války Je to taková docela příjemně depresivní povídka. I ve steampunkovém universu musíme řešit vesnické problémy. Tomáš Bandžuch - Konec věků páry Na mě trochu moc politiky, ale příběhová linka s ruským psychotickým velvyslancem byla skvělá. Koneckonců se skvěla doplňovala s komediální linkou českých vězňů, která končila psychologickým hororem dost dobrý. Jan Dobiáš - Igor Anebo jak moc se musí chudák Igor namáhat, aby to na strašidelném zámku fungovalo. Vlado Ríša - Grimoár 2: Gonyalax Další komediální kousek. Magický/technický učeň se vrátí k mistrovy a snaží se mu zachránit život. Zbytek byla lepší či horší trojhvězda. Sečteno s průměrováno (Kudláč snad odpustí, ale esej jsem vyřadil): 3,42 hvězdy.... celý text