SirChico přečtené 37

Excelsior, gentlemani! 2014, Michael Bronec

Gentlemani, pozor na tuhle sbírku steampunkových povídek. Je to docela solidní sbírka českého steampunku. Sice je to skoro 700 stránek, ale čas u toho letí skoro jako by byl poháněný párou. A kvalita povídek se drží docela vysoko, ani jednu povídku bych nehodnotil pod tři hvězdy. Jo, dokonce se tam vplížila jedna esej od Kudláče. Jako v každé jiné sbírce, některé jména vynikly, asi nejlepší kousek je Otázka excelence od Jana Pohunka, byla to pecka od začátku do konce. A kdo by to byl řekl že takovej steampunkovskej James Bond bude využívat moderní technologii na svádění žen. A jeho Mark byl taky k popukání, přípomínal jiného Marka - Z. Určitě se poohlídnu po jeho další tvorbě... po Pohunkově tvorbě myslím ne po tvorbě pana Z., toho mám už dost v telefonu. Další čtyři hvězdy bych dal těmhle povídkám v tomhle pořadí: Petr Shink - Suvenýry z války Je to taková docela příjemně depresivní povídka. I ve steampunkovém universu musíme řešit vesnické problémy. Tomáš Bandžuch - Konec věků páry Na mě trochu moc politiky, ale příběhová linka s ruským psychotickým velvyslancem byla skvělá. Koneckonců se skvěla doplňovala s komediální linkou českých vězňů, která končila psychologickým hororem dost dobrý. Jan Dobiáš - Igor Anebo jak moc se musí chudák Igor namáhat, aby to na strašidelném zámku fungovalo. Vlado Ríša - Grimoár 2: Gonyalax Další komediální kousek. Magický/technický učeň se vrátí k mistrovy a snaží se mu zachránit život. Zbytek byla lepší či horší trojhvězda. Sečteno s průměrováno (Kudláč snad odpustí, ale esej jsem vyřadil): 3,42 hvězdy.... celý text

O prospěšnosti alkoholismu 2010, Michail Bulgakov

Tak v téhle pidi sbírce nám Bulgakov vysvětlí proč je vlastně ten alkohol prospěšný. To víte: Pil - umřel, nepil - umřel taky. Je tam taky spousta jiných pořekadel, ale tohle to docela dobře shrne. Jinak je to parodický výkres šílené socialistické doby, kde se plány pořád plnili na 120 % a ženy, tedy pardon, soudružky dostávali pěkné, osvětové přednášky na den žen – od alkoholiků, mužů. Některé povídky byly lepší a některé horší. Nejvíc se mi asi líbily – O prospěšnosti alkoholismu, Egyptská mumie a Jak se Uher oženil. Za mě to jsou velmi slušné, odpočinkové tři hvězdy.... celý text

Nezvěstný (Amerika) 2003, Franz Kafka

Nezvěstný aneb hledání ztraceného kufru. Snad jenom Karel dokáže ztratit a znovu objevit jeden kufr tolikrát. Anebo taky o tom jak podivný strýček vyhnal synovce, jako vážně? Je jeden prohřešek natolik vážný, že to stojí za to vyhnat člena rodiny z celého západního pobřeží? Ale vezměme to pěkně od začátku. Šestnáctiletý Karel byl vyhoštěn z Evropy, protože byl sveden třiceti pěti letou služkou a jeho rodina to vyřešila tak že ho poslali do Ameriky- ani nevím jestli je dobře, nebo špatně že to dneska už tak nejde. No a jak vzpomíná na celou tu scénu svedení, která připomíná znásilnění, tak mi dochází Kafkův podivný postoj k ženám. Jediný typ ženy, který nějak psychicky zvládá jsou mateřské matróny - pěkně velké a starostlivé. Jenom ony se chovají tak nějak normálně, ostatní archetypy jsou spíše parodie, kdy ani hlavní hrdina (ani čtenář) nezná jejich motivaci a je neustále překvapen jejich chováním. I když I mužské postavy jsou docela šílené taky a celá ta vize Ameriky docela mrazí. Prostě, musíš se probojovat a zviditelnit, nebo zemřít. O to víc mě trochu zaráží ta mouchy-sežerte-si-mě povaha Karla. No prostě, je to Kafka jako vyšitý; hlavní hrdina je podivně smýkán kýmkoliv koho potká a chová se jako malé dítě, které přejímá manýry a názory všech okolo. Taky většina lidí, které potká ho na první pohled nenávidí, snaží se ho zneužít nebo ho bezmezně zbožňuje. No, ale i když mě ta bezcharakternost Karla pěkně sere, asi to dělá svoji práci a nastavuje to pěkné zrcadlo společnosti. Je trochu škoda, že je to další Kafkovo nedokončené dílo. Jak by to asi dopadlo s Bruneldou nebo Divadlem? Jak znám Kafku nebylo by to nic pěkného.... celý text

Rudý vrabčák 2021, František Kotleta (p)

Tak nám kapitán Moravec přežil další vesmírnou vyvražďovačku, i když teď šlo o něco víc než zachránit svět, tentokrát si musel zachránit i pinďíka. Ale to by nebyl Moravec aby si u toho i pořádně nezašoustal. Jako obvykle je Legie rychlá odpočinková četba, nad kterou není radno moc přemýšlet. Protože jakmile nad tím člověk moc dumá, tak mu začnou ty příběhové kličky dělat uzly z mozkových závitů. Ale jako vždy tam jsou kousky perel, kdy si člověk říká, že Kotleta (Kyša) i umí psát. Giusepepe konečně dostal nějakou osobnost, planeta vesmírných hmyzů je zajímavá, a dokonce tu máme i pařící rituály více vesmírných druhů. Jenže potom tam natříská hromadu “zvratů”, nekonečné množství akčních scén a velmi nelogické chování skoro všech a máme tady zase tu slátaninu co jsme asi tak nějak čekali a chtěli. Jako příklad je hmyzacký, punkarský odboj - skvělej nápad a provedení. Ale proboha proč k tomu hmyzákovi cítí Moravec víc emoci než ke komukoliv jinému? Jasně sympatie tam jsou, ale vážně k němu dokáže za cca tři dny vybudovat citovou vazbu - na život a na smrt? Ale zase na druhou stranu, alespoň tady máme hotový konec. Kyša s něma trochu bojuje, ale tady je to tak nějak dokončené. Jsem zvědavej na další díly, takže za mě dobrý a Legie furt jede.... celý text

V duchu Edgara Allana Poea 2019, * antologie

V ducha Edgara Allana Poea je sbírka polské fantastiky z přelomu 19. a 20. století. Není to ani tak čistý horor jako spíš výběr fantaskních textů. Taky výběr autorů je docela široký, od nositelů Nobelových cen až po mírně obskurní spisovatele lechtivých románů. Všeobecně je kvalita povídek docela vysoká, ale přece jenom tam jsou docela výrazné hvězdy. Mě asi nejvíc zaujali Karol Irzykowski a Stefan Grabiński. Oba dva píšou velmi snově se špetkou toho nadpřirozena, prostě můj šálek..... čerstvé krve. Jinak Boleslaw Prus tam má velmi sympatického záporáka, který je tak lakomý až ho vyplivne i samo peklo. Jako přehled polského “wierdu” to určitě doporučuju.... celý text

Oprátka za osm mrtvých 2014, Roman Cílek

Trochu se mi doma rozšiřuje sbírka ženských vražedkyní a Olga Hepnarová teď zaujme čestné místo vedle Kathrine Knight a Belle Gunnessee. Ale mezitím co Kathrine and Belle jsou spíše tragikomické postavy, Olga je depresivní samotář bez empatie. Kathrine Knight byla svině, utiskovala všechny okolo, šikanovala svoje partnery až na konec jednoho vykuchala, stáhla z kůže a uvařila z něho guláš pro děti. Olga je mezitím psychotik, kterej se neumí vypořádat se společností - je tak kompletně zaměřená na sebe a svoji bolest, že docela nelogicky plánuje mstu na nevinných. Konkrétně na přejetí co nejvíce lidí s dodávkou. Je to prostě takový teroristický výkřik do tmy – touha být viděna. Spousta lidí bojuje s depresí a nepochopením, jenom Olga se rozhodla to vyřešit po svém. Musím uznat že Roman Cílek udělal dobrou práci a jde vidět že se prokousal tunama důkazního materiálu, aby čtenáři přinesl hutnou verzi jejího života. Celý Olžin příběh je docela zajimavý, ale celé to pachtění za pomocí, uznání a nebo jenom za společností je velká kondenzovaná deprese. Takže doporučuju jenom pro otrlé jedince.... celý text

Zátiší s Datlem 2016, Tom Robbins

Tohle je moje první setkání s Tom Robbinsem a je trochu jako dostat přes hlavu palicí. Co jsem to vlastně vůbec přečetl? Bylo to fuj nebo mňam? A hlavně co teda vlastně do prdele dělat aby láska vydržela? Tak popořadě, knihu jsem vlastně vůbec nečetl, ale poslouchal jsem rozhlasové zpracování od Českého Rozhlasu. Provedení tady bylo perfektní, hlas princezny vyprávějící o své roztoužené broskvoškebli i Datlovo oplzlé mňam bylo dokonalé. Co se ale obsahu týče bylo to trochu horší. Přijde mi že autor ani vlastně neví kam s příběhem jít. Je to moderní pohádka prolínající se komediální groteskou a sociálně ekologickým komentářem. Ale od každého jenom je to jenom špetka, a i když jsem si ty úchylárny užil, chybí mi tam něco hlubšího. Je to vlastně spíš taková sbírka scén, které spolu tak nějak souvisí, ale mohli by být vyprávěny i jako anekdoty bez souvislostí. Takže pro mě spíš mírné fuj, ale za rozhlasovou verzi musím dát tří hvězdičkové mňam.... celý text

O duševním klidu (8 úvah) 2004, Lucius Annaeus Seneca

…nejsi moc počestná, vždyť tě přistihli s milencem. Zapřeš. Je z toho spor. A ona popírá znova jako dřív. Řekni alespoň: “Jen jednou to bylo, to byla jsem děvče; navíc ten, s kým mě přistihli, vlastní můj bratr to byl.” - Seneca, Epigramy Seneca žil a psal své filozofické spisy před celými dvěma tisíci lety. Bylo to v době, kdy vlastnit otroka bylo normální a ženy byly viděny jako skoro jiný živočišný druh – trochu hloupoučké a zcela ovládané emocemi. Takže, nějaké části nezestárli zrovna nejlíp. Když se přes tohle čtenář přenese, tak Seneca nabízí užasnou studnici vědění. Tahle sbírka se zabývá hlavně o hněvu, skromnosti, o volném čase a hlavně o tom jak vlastně spokojený život. Jako správný stoik se Seneca zabývá analýzou emocí a snaží se je vtěsnat do normálního lidského existování. Určitě to už někdo zkoumal, ale mě to připadá jako počátky psychoanalýzy. Jde hlavně o to zjistit proč se cítíme jak se cítíme a co s tím můžeme udělat. Hlavně tu část O hněvu by si vážně měli přečíst všichni. Proč se docela často vztekáme na věci? Rozbitej počítač nemůže nic cítit, proč do něho my investujeme tolik emocí? I pomsta je lepší, když se vykoná s chladnou hlavou, protože hněv jenom spaluje všechno s čím přijde do kontaktu – i sám sebe. Je to rozhodně lepší než Dopisy psané stoikem, takže tohle dílko můžu doporučit všem a všemi pěti. Jenom si prostě uvědomte, že autor žil v trochu jiném světě.... celý text

Proměna 2020, Franz Kafka

Řehoř Samsa prostě nemá svůj den. Prvně zaspí a potom se nemůže přes hromadu nových nožiček a podivný chitinový krunýř vyvalit z postele. Do toho všeho na něho začíná klepat matka, sestra a otec a začnou ho prudit jestli by fakt nechtěl jít hákovat - živil je všechny tak dlouho přece se to teď nebude měnit, NEE? Kafkova proměnu je skvělá klasika. Existencialismus z ní stříká na všechny strany a množství deprese, který autor dokáže nacpat do tak malého prostoru je prostě úžasný. Nezájem rodiny to nějak řešit, postupná ztráta lidství, odcizení a nakonec prostá smrt – je to tu prostě všechno. Život člověka shrnutý do jedné povídky. Místo proměny v hmyz to taky může být “jenom” dlouhodobá nemoc a věřím tomu, že v některých rodinách je výsledek pak stejný jako by se dotyčný proměnil v příšeru. Asi to nebude čtení pro každého, ale Kafka je prostě moje krevní skupina.... celý text

Etika 1977, Baruch de Spinoza

Etika od Spinozy není pro žádný ořezávátka. Benedikt se tady pokouší vysvětlit nejenom podstatu Boha, ale i podstatu celého vesmíru a jak tohle poznání využít v běžném životě. Používá k tomu systém důkazů používaný v geometrii, který je velmi logický a taky velmi nečtivý. Ale když se do toho člověk opravdu ponoří tak objeví zlato a je mi naprosto jasný proč ho například miloval i Einstein, který prohlásil, že jestli Bůh existuje, je to Spinozův Bůh. Za jedno přečtení jsem pobral asi jenom tak deset procent celého díla, hlavně to že Bůh je vlastně všechno. Dle Spinozy jsou totiž Bůh a příroda zaměnitelné termíny. Všechno co chápeme pod pojmem příroda nebo vesmír je Bůh, jsme to my, náš pes, planeta Pluto i případné zelené potvůrky v Alfa Centauri – vše je propojené a vše je Bůh. A protože jsme částí celku tak jsme tím vším ovlivněni a podstata šťastného života je poznání těch vlivů a jejich odpoutání od emocí – afektů. Ano i Spinoza se přiznává, že vychází ze stoiků. No, ale neberte to co jsem tu napsal jako nějaký důkaz, prostě si přečtěte Spinozu, on vám to vysvětlí (nebo co o to alespoň pokusí). Ještě chci pochválit doslov od Pavla Bartoška. Je perfektně napsaný a dá spoustu věcí do perspektivy.... celý text

Největší záhady české historie 2019, Jaroslav V. Mareš

Jak tady tak koukám na hodnocení, tak vidím že největší výtky mají čtenáři k UFOlogickým kapitolám a duchařinám. Ale pro mě je tohle je zase skoro nejzajímavější část. Je pěkné se dočíst toho že i u nás máme podivná pozorování úkazů na obloze v druhé půlce dvacátého století, kdy probíhal boom v UFO pozorování v USA. Taky je k popukáním, jak se komunistický režim snažil bojovat s poltergeistem – “takhle strašit může leda tak v Americe, ne v socialistickém Československu”. Takže za mě můžu jenom doporučit. Autor prozkoumal a okomentoval třináct různých záhad od požáru národního divadla až po agresivní bludičky z Křemelné. A každá jednotlivá záhada je zajímavá a některé si zaslouží další rozbor a četbu.... celý text

Dopisy psané stoikem 2018, Lucius Annaeus Seneca

Tak tohle budu trávit hodně dlouho. Dopisy od Senecy jsou velmi zajímavým vhledem do filozofie stoicismu, který by měl být plně přenositelný do moderní doby. Jenže, když to porovnám s deníkem Marcuse Aurelia, tak musím říct že ta aplikovatelnost tady hodně chybí. Seneca nás hlavně kárá - teda kárá Lucila (a vůbec nechápu že mu ještě odpovídal) a říká co všechno moderní společnost dělá špatně a jak je dobrý návrat ke kořenům. Neslyšel jsem to někde? A tyhle ranty o tom že moderní knihy, jídlo a umění je špatné jsem jenom hodně těžce skousával. Taky jde poznat že si ty stoické myšlenky přivlastňuje jak se mu hodí - na jednom místě tě kárá že plýtváš časem svého života na jiné než filozofické knihy a na jiném místě tvrdí, že vůbec nezáleží na tom jak dlouho žijeme, žijeme-li čestně. Takových nesrovnalostí je tam trochu víc, takže Seneca mi chvilkama připadá jako stařík co na trávníku okřikuje omladinu. Ale určitě si tady každý najde to svoje. Pro mě to byla diskuze o smrti, blízkých a i té moji. Seneca docela dobře argumentuje nad marností strachu z budoucna, špatné věci prostě přijdou, není třeba se jich bát, musíme na ně připravit. Tahle emociální připravenost je vlastně podstata stoicismu a taky je to důvod proč mě tahle filozofie zaujala. Měli bysme dokonale poznat naše emoce a pokusit je trochu regulovat, ať jsou v souladu s racionalitou. Takže, určitě jde na tamhle dílku poznat, že je mu skoro dva tisíce let. Takže to chce trochu pochopení, ale Seneca má co říct i modernímu člověku.... celý text

Vzpomínka na Zemi 2019, Liou Cch'-sin

Tak jo, nejde to jinak, ale musím to říct. Hlavní hrdinka Vzpomínky na zemi - Čcheng Sin, je hrozná husa, kačena, kráva a každé jiné ubohé zvíře, které je používané pro označení těchhle trubek. V celé trilogii se to hemží přemírou zajímavých postav, které dokáží ovlivnit běh dějin a ať už je jejich motivace jakákoliv tak ve finále dělají všechno v jejich silách pro přežití lidstva. Jo, sice je pravda že všechny postavy jsou podivně emociálně vykastrované, co neumí řešit společenské vztahy, ale na to už jsem si tak nějak zvykl. Oproti tomu Sin je prostě naivní kravka, která prostě nějak existuje nad vším se pouze emociálně rozplývá a na co šáhne to totálně posere. Ale autor je prostě génius protože i trubkovitost Sin je v knížce schválně, což jde plně vyniknout až na konec. (SPOILER) Kdy vyjde najevo, že ať udělá Sin cokoliv je to vlastně jedno a vesmír umírá. (KONEC SPOILERU). Jinak jako poslední díl trilogie je tahle knížka perfektní. Příběh se kompletně uzavírá a nakonec dostaneme i malinkou nadějí že někdy, možná na konci vesmíru, dostane život další šanci. Liou Cch’-Sin tohle měl promyšlené už od začátku a jeho fantazie je fakt bezmezná. Takže za mě plných pět, i když lehce depresivních, hvězd.... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Problém tří těles jsem si nakonec přečetl až teď – ve (skoro) postpandemickém roku 2022 (a na počátku třetí světové války). Propásl jsem teda celý ten hype train s prvním překladem a moje hodnocení přichází trochu s křížkem po funuse. Ale musím teda uznat, že chvály na Liou Cch’-Sin jsou oprávněné. Knížku jsem přečetl jedním dechem a doopravdy mi připomíná staré dobré sci-fi romány Asimova. První začátek knihy je docela brutální – kulturní revoluce v Číně nebyla procházka růžovou zahradou. Trochu mi to připadalo až zbytečně brutální (a to mám rád horrory), ale nakonec se ukáže že to pomáhá postavit do perspektivy motivace hlavních postav. Pomalu, ale jistě se potom kniha přetavuje do detektivního thrilleru a končí jako masivní space opera. Jediné co mě trochu rušilo byla (pro mě) neuvěřitelná motivace hlavních postav. SPOILER - Nějak nevěřím tomu, že by první výspu proti-lidské organizace tvořili vlivní lidé a intelektuálové. Někomu musí přece dojít, že i když lidská společnost není nejlepší, tak není vůbec žádná záruka, že mimozemská bude lepší. - KONEC SPOILERU Další malou výtku bych měl na velmi uspěchané akční scény, buďto někomu zakroutí krkem anebo roztřelí atomovku(!) a do dvou vět je s veškerou akcí konec. Ale to jsou jenom velmi malé výtky. Jako celek můžu Problém tří těles určitě doporučit a těším se na další díly.... celý text

Šprti & frajeři 2021, Kristýna Sněgoňová

Šprti a frajeří, středoškolský muzikál, kde frajeří jsou dvoumetrové slizké potvory a šprti jsou parazitické svině. Třetí díl Legie si udržuje docela vysokou kvalitu. Příběh je zajímavý a postavy žijí svým životem v tomhle se mi zdá Sněgonová lepší – postavy se (v rámci pulpové akční vražďárny) chovají docela přirozeně. Ale, akční části jsou docela nepřehledné a chybí jím Kotletovské hektolitry krve. Nicméně, jako celek to je pěkné tříhvězdičkové odpočinkové čtení a docela se mi libí kam se oba autoři vydali. Jedinou výtku mám ke zmrdovy Lyodovi, někteří lidé si nezaslouží druhé, třetí ani čtvrté šance. Kapitán Moravec pořád básní o záchraně všech lidí, ale vůbec neřeší že pokaždé když pomáhá Lyodovi tak u toho ohrožuje zbytek svojí posádky. A celá ta linka, že Lyod to dělá jenom aby přežil taky není dost věrohodná.... celý text

Amanda 2020, Kristýna Sněgoňová

Řekl bych že se tahle nová série od Kotlety a Sněgonové pěkně rozjela. První díl byl nadprůměrnou Kotletovkou - tj. napěchován akcí, drsnými hlášky i vtipem a druhý díl vůbec v ničem nezaostává. Možná bych si i dovolil říct že se mi líbí trochu víc.Postavy jsou jaksi více vyrýsované a příběh komorně zajímavější. Legie má teď moji plnou pozornost a doufám že si tuhle vysokou kvalitu udrží.... celý text

Operace Thümmel 2020, František Kotleta (p)

Operace Thümmel je další akční jízda od Kotlety. Jako obvykle se kniha čte skoro sama a děj běží dopředu jako dobře namazaný stroj. Moc se mi líbil celý vesmír Legie, který Kotleta se Sněgoňovou vytvořili. A hle, přestože je to jenom část série je to skoro první kniha od Kotlety s dobrým a jenom mírně uspěchaným koncem. Jako obvykle jediná výtka ke Kotletovinám je nedostatečné budování světa a atmosféry, přece jenom akce má přednost. Ale to je spíš výtka ke směru jakým se Kotleta rozhodl vydat, jako autoru mu nic nechybí – je to prostě paráda. Musím močit pro tuto knihu.... celý text