skok01 komentáře u knih
Výborný příběh. Nemám slov...
Kniha mě naprosto dostala, oslovila, nemohl jsme se od ní odtrhnout...
V životě jsem přečetl málo tykových knih.
Velmi kvalitní, poučná, zajímavá kniha. Není to jen poučná strohá encyklopedie anebo jen historické drama, je to skutečně hlavně praktický průvodce. Kniha skutečně dostála nejen svému názvu "Průvodce", ale také svému poslání, které si předsevzala, a sice, důstojně připomíná zapomenuté hrdiny. Kniha je nejen důstojně připomíná, ale zájemci, pozornému čtenáři skutečně popisuje o co se vlastně jednalo, co se dělo v odboji za protektorátu, jakou postupnou mravenčí práci a kolik úsilí to dalo. Kolik lidí se obětovalo, kolik lidí nasadilo své životy za naši vlast, za naši...za Tvoji, moji svobodu...abychom všichni mohli žít svobodně. Všem zapomenutým hrdinům mnohokrát děkuji.
Upřímně řečeno kniha mě zklamala. Ano, vím, že se nic nemá srovnávat. Nicméně po autorově bestselleru Do temnoty se čekal něco podobného, navazujícího, prohlubujícího.
Upřímně nečekal něco takového co na mě při vší úctě bude působit jako "nějaká diplomová či disertační práce", jako strohá formlání publikace i když s osobními zkušenostmi a prožitky narátorů. Na to jaké je to téma, že šlo skutečně o reálné postavy a jejich osobní zkušenosti, je této knihy docela líto. Pro mě osobně to moc nevyznělo, jak jsem si představoval, anebo zamýšlel autor. A navíc (nejsem úplně odborník a jedná se o rize můj osobní neodborný naprosto laický úzký pohled a názor) jestli sem to pochopil správně, tak se jednalo a jedná od začátku o knihu, nikoliv o vytištěnou akademickou knihu na odborné úrovni s brilantním formáním vyjadřováním za účelem postupu v akademické dráze.
Zkrátka. Kniha je i přesto všechno docela hodně zajímavá a poutavá. Nevíce mě na ní stále přesto všechno upoutávají osobní zkušenosti a prožitky válečných veteránů AČR a proto jsem si ji také se zájmem a zapálením četl a DOČETL! A nunto podotknout, že kdyby na začátku nebyl úvod (s vysvětlením záměru autora) a na konci závěr (s vyjádřením a vysvětlením od kolegy kolegovi), tak bych viděl celou knihu více skepticky, ale tyto dvě části mi to celé pomohli více pochopit a dívat se na to celé trochu jinak.
Můj neskromný závěr a pocit z toho všeho - ano, naprosto s autorem souhlasím v rovině odborné a profesionální (profesionál AČR, veterán z Afghánistánu) - obsáhlé a podorobné informace o této misi, o válečných veteránech z této mise o padlých v této misi o zvýšení zájmu a úcty k těmto lidem, to všechno beru a rozumím tomu, ale v rovině odborné, akademické, odlištěné a strohé komunikaci "která nikomu nic moc neřekne", tak tomu absolutně nerozumím. Vážený pane Stehlíku, prosím, buďte i nadále sám sebou, pište se zarputuilostí sobě vlastní, piště jako voják a ne jako akademik, pište jak Vám "zobák narostl". Pište o zkušenostech, prožitcích, osobních věcech svých a svých kolegů, pište fakta, pište o padlých, zkoušejte i nadále vzbudit úctu a zájem o veterány a o profesionály AČR...., ale dělejte za sebe a buďte prosím sám sebou. Děkuji.
Popravdě řečeno, četl jsem už vícero knih na toto téma a vícero lepších a do jisté míry "poutavějších". Asi jsem od toho čekal více. Se vší úctou k tématu a děsivosti dějin je to takové "nenáročné, pohodvé čtení na 1 večer". Pro někoho kdo tuto tématiku moc "nemusí" a díky této knize se jí jen okrajově "dotkne" tak OK. Kniha ho určitě nevystraší. Osobně jsem čekal více v rovině "předání poselství či svědectví", více faktů podaných rozumnou formou. Čekal jsem, že budu moci použít knihu jako potenciální soukromý prostředek "vzdělávání, osvěty" v této oblasti, případně jednou jako materiál v pohodové komiksové formě jako formu předávání faktů např. svým dětem, ale úplně to pro mě nesplnilo tento účel. Celkově se snažím posuzovat knihu vzhledem k surovosti a tvrdé realitě, kterou si dané osobnosti osobně prošli a co na vlastní kůži prožili. O "osobním svědectví a jejich oběti" vůbec nemluvím a nepochybuji. Ale spíše o provedení a "transformaci" osobního poselství do knižního příběhu. V prvním příběhu jde sice o krutý zážitek, ale v podstatě jde o jednduchý děj, příběh, který nezabýhá do detailů "krutostí a zvěrstev na lidech", nepopisuje co a jak se dělo kolem a jak moc trpěli lidé kolem. Hlavně pohoda, zmrzlina, procházka... (Bohužel i o této krutosti je třeba mluvit a citlivě ji předávat dalším generacím). Druhý a třetí příběh už jsou na tom lépe. Hlavně tedy ten třetí a jeho detailní popsání situace kolem dětí a dětského domova - jaké to v něm bylo a jak to prožívali - to je drsné, reálné, pravdivé, surové...
Pravdivá, poučná...leč náročná kniha.
Velmi zajímavá, "životně drsná kniha". Knihu jsem četl s velkým nadšením, zápalem a zatajeným dechem. Žasnu kolik toho lze "přetrpět, přežít" za jeden lidský život, žasnu kolik toho lze zvládnout a nic nevzdat a z ničeho se nezbláznit. A bohužel také žasnu kolik toho jsou schopni lidé udělat druhým lidem, jaký hyenismus v historii byl a možná někde i doposud stále je. Drsná životní zkušenost a cesta. Obdivuji paní Sosnarovou a smekám před ní. Tato kniha by měla být povinnou četbou pro všechny kdo mají krátkou paměť, pro ty kdo rádi zapomínají, pro ty kdo přikrášlují a přibarvují historii a obzvláště pak pro všechny kdo říkají, že nic z těchto "zvěrstev vlastně nebylo" a všechny obhájce a zastánce "bývalého režimu".
Velmi milá a pohodová kniha. Člověk si velmi poutavou a příjemnou formou rozšíří obzory a doví se něco nového. A k tomu ještě naprosto ojedinělá a neopakovatelná osobnost Marka Ebena. No není co dodat. Hodnotím velmi vysoce, hodnotím na výbornou a vřele doporučuji k přečtení.
Poutavá a poučná kniha o dění v SAR v letech 2013/2014. Jedinečné autentické vyprávění a vzpomínání mladého člověka, který to všechno prožil přímo na vlastní kůži. Zajímavé je, jak "běloši" z misie se snažili pomáhat místním i v době bojů a nebáli se nasadit svůj život při vyjednávání v nelehkých podmínkách. Jestli a jak se jim to podařilo a zda-li si získali autoritu se dočtete v knize.