standa.cerny komentáře u knih
Zajímavá exkurze do historie legendární kapely. Autor šikovně využil humoru, který skupinu doprovází na každém kroku, díky čemuž jsem knihu zhltnul s úsměvem na rtech. Text není rušen žádnými zbytečnostmi, které přímo nesouvisí s hudbou.
Kniha je proložena rozhovory s jednotlivými Visáči, což je fajn nápad, který dělá čtení ještě zajímavějším.
Bohužel jsou některé otázky slabší (k autorově smůle porovnávám nápaditost otázek s bezkonkurenčním Markem Ebenem). Ivan Rut dokonce rozhovor odmítl, což autor v knize vtipně popisuje na místě kde měl být právě tento rozhovor. Klobouk dolů před sebeironií a nadhledem pana Kocábka, jak se s tím vyrovnal.
Kuriozitou jsou alternativní texty písní - zejména zjemnění jedné sloky Traktoru, aby nebyl tolik pobuřující. Výborná je extra sloka Absolutního pekla, která vznikla jako reakce na potlačení demonstrací z 89.
Pro mě osobně bylo nejpřekvapivější odhalení osobního života Mika Pixiho, který opět dokazuje, že takhle parta je tak nekonformně punková, až se úplně vymyká i samotnému punku. Myslím, že právě jejich nadhled z nich dělá kapelu pro více generací.
Knihu doporučuji všem fandům této skromné ale nejlepší formace.
Na začátku komentáře musím upozornit, že nejsem lingvista a této vědy jsem se jen velmi okrajově dotknul na vysoké škole.
Možná proto pohlížím na toto dílo z jiného pohledu. Naprosto obdivuju systematičnost, se kterou se Ferdinand de Saussure vypořádal s vymezením celého oboru a jeho rozdělení na části, které lze do jisté míry studovat odděleně. Přísně použité postupy a způsob uvažování lze, dle mého názoru, využít nejen v každé vědecké disciplíně, ale i při každém řešení rozsáhlého problému.
Tento pán musel mít obrovskou představivost a dar abstraktního myšlení. Díky čemuž byl schopen vybudovat univerzální systém pro studium libovolného jazyka.
V popisu knihy je autor přirovnáván k M. Koperníkovy nebo A. Einsteinovi. Po přečtení knihy s tím musím souhlasit.
Krásně ztřeštěná kniha plná fabulací - některé části mi trochu připomínaly humor Járy Cimrmana, jen posunutý do ještě absurdnější roviny.
Výborná kniha pro oddych a vyčištění hlavy od zbytečností jako jsou logika, fyzikální zákony a podobné. Někdy je, kvůli zachování zdravého rozumu a nadhledu, potřeba s přestat na svět dívat z pozice technického člověka, ale odpočinout si v pozici nespoutaného umělce.
V této knize jsem měl zásadní problém rozumnět byť jen jediné osobě. Každá postava se chovala, dle mého názoru naprosto nepochopitelně a mám pocit, že to vše pramení z mého nepochopení ruské duše. Ostatně o ruské povaze má kníže Myškin několik dlouhých monologů.
Díky tomu mě kniha stále měla čím překvapit a do poslední kapitoly jsem netušil jak celý příběh skončí.
V budoucnu si budu muset knihu přečíst znovu, protože nevím co knížete dohnalo k opětovnému šílenství. Přátelé, ženy, společenské poměry? Možná vše svým dílem.
Hlavní mojí chybou při čtení bylo to, že jsem si snad do půlky knihy myslel, že kníže je obdoba českého Švejka.
Vynikající kniha, ve které si každý najde to své.
Můžu vřele doporučit audio verzi od českého rozhlasu, která se úplně nevzdává filozofické části knihy.