Jméno růže přehled

včera

Když jsem začal číst, bál jsem se, že si tolik jmen, postav, situací a komplikovaných výkladů nezapamatuju. Musím ale říct, že jsem si knihu užil od začátku do konce, jako bych seděl v kině a díval se na velkofilm. I když někdy pochybujete, zda se události mohly vůbec odehrát tak, jak jsou vyprávěny, vtip je v tom, že je to zatraceně dobře napsaná kniha, skvěle kompozičně vyladěná, historicky podložená a promyšlená do nejmenších detailů. Není snad nic, co by v té podivuhodné změti dějových linek, úvah, latinských citátů a biblických odkazů nesedělo. A kdyby se přece jen něco našlo, pamatujme, že jde o sepsání událostí, v nichž si většina postav pohrává s pravdou a které si vybavuje jeden mnich na sklonku svého života… Takže nechybí ani pojistka v podobě licence autora, který moc dobře ví, co čtenář chce a jak to udělat, aby si jeho příběh i po letech pamatoval…

18.12.2024

Po velkém zklamání z více než špatného Foucoltova kyvadla jsem přistupoval k další beletrii, kterou Eco napsal, s despektem. Ale recenze vypadaly pozitivní, film se mi líbil, čtenářská výzva vyžadovala knihu s knihovníkem, tak jsem se do Jména růže pustil, a nelituji - autor vystavěl výborný detektivní příběh z doby, na kterou si lecjaký módní pseudo spisovatel netroufne; náboženské rozpravy byly sice nudné, ale měly za sebou slušnou erudici a daly se skousnout, neřknu-li i vedly k zamyšlení.
Nicméně o co jde především, je děj - ten je krapet odlišný od filmu a je škoda, že jsem se připravil o kvalitní zápletku, která je zřejmá z filmového zpracování - nicméně příběh je krásný, přísně logický a hodný toho, aby si ho čtenář vychutnal. Leckteří autoři detektivního žánru by si z této knihy mohli vzít příklad, ale neudělají to, protože na tohle se nevzmůžou.
Poznámka nakonec: tolik pravopisných chyb a překlepů, které dalo do tisku vydavatelství Český klub, je naprosto ostudné.