stju komentáře u knih

Příběhy a problémy druhých manželek je zajímavý námět na knihu, zvlášť když každá měla naprosto odlišný důvod proč nesnášet manželku první. Měla jsem, hlavně zpočátku při střídání jednotlivých příběhů, problém uvědomit si, o kterou dvojici (respektive trojici) právě jde a jaký je jejich vztah. Takže jsem trochu tápala: Alison - Luka - Sofie a jaký vztah? Přesto se mi kniha líbila a jako odpočinkové čtení určitě doporučuji, zvlášť když závěr docela překvapí.

Snažila jsem se, a moc, místy se mi kniha zdála zajímavá, nechtěla jsem to vzdát. Ale nakonec jsem to vážně vzdala. Příběh mi připadal hrozně rozvláčný, zdlouhavý, abych se v něm zorientovala, musela jsem se při každém novém čtení vracet zpět, o čem jsem to vlastně minule četla...

Zpočátku se mi kniha líbila, především vykreslením jednotlivých postav, které slibovalo zajímavý příběh. Místo toho však, podle mého názoru, následoval jeden velký chaos. V zásadě jsem ani nebyla schopna rozlišit, co je vlastní příběh a co jsou vložené představy. Tak nevím-je to chyba moje nebo autorky?

Samotný příběh, seznámení s prostředím ve vrcholovém sportu mě zaujalo. Hlavní hrdinka mi byla sympatická a držela jsem jí palce, ale kniha mi celkově připadala taková rozvláčná.

Kniha mi připadala trochu chaotická (dost jsem se ztrácela ve švédských jménech, ale to je můj problém), mátlo mě spíš střídání vstupů jednotlivých postav, kdy jsem se, hlavně zpočátku, v nich neorientovala. Samotná zápletka byla zajímavá, možná budila trochu moc vykonstruovaný dojem a to jí ubíralo na důvěryhodnosti. Knihu jsem dočetla, ale i proto, že detektivky moc nemusím, asi se k ní už nevrátím.

Zdá se mi, že kniha je typická oddechovka-třeba na dovolenou, neurazí-neoslní. Domnívám se ale, že autorka je určitě dobrá máma, protože tu Klaudiinu touhu po dětech, když jí tikají biologické hodiny a pořádný adept na tátu nikde, tu jsem jí věřila.

Podle komentářů, které jsem si přečetla, jsem měla opravdu velké očekávání. Možná právě proto mě kniha zas tolik nenadchla. Jistě-silný příběh, dramatické situace, které hrdinka prožívá a ani v rodině nebo u institucí nenachází pomoc, asi i díky tomu její nešťastné řešení, které volí v bezvýchodné situaci... Ale jak už tu níže zaznělo, určitě by mě kniha víc zaujala, kdyby byla napsaná jiným stylem, tento mi opravdu připadal takový "reportážní".

Kniha, po které sáhnete, když si chcete odpočinout, moc nepřemýšlet, zkrátka jen se začíst. Moc jsem nepochopila závěr, kdy se Laura i Žaneta, podle mne, obě vrátí do "normálního života" a autorka to považuje za jejich definitivní rozchod s tím, že každá je na jiné životní cestě.

Kniha se mi nelíbila-způsob psaní autorky mi připadal dost amatérský, až školácký (místy připomínal slohové cvičení). Samotný obsah vlastně nebyl o ničem, jen o rozhořčení stárnoucí ženy nad mladou autorkou, která neznala gramatiku a měla kladný vztah k sexu. To mi připadá dost málo, protože čin, který snad měl celý příběh zdramatizovat (fyzické napadení na autogramiádě) byl tak nedůvěryhodný, že hraničil až se směšností. Možná popisované strasti ze života s Miloušem oslovily ženy, které jsou v podobné životní situaci-to nemohu posuzovat.

Tuto knihu jsem četla před několika desítkami let-jako trhák se půjčovala na koleji. Ráda bych si ji přečetla znovu, ale ani v městské knihovně ji nemají. Škoda, zajímalo by mě, jak by se mi nyní líbila.