stju komentáře u knih

Knihu jsem přečetla, i když se přiznám, že jsem se do dočtení musela občas až nutit. Nemusím mít v každé knize dramatické zápletky, ale v tomto příběhu se toho opravdu moc nedělo, tak nějak plynul a plynul... Ani s hlavní hrdinkou jsem se nedokázala srovnat, byla psycholožka s terapeutickou praxí, vysokoškolská pedagožka psychologie, ale v osobním životě mi připadala hodně nevyrovnaná. K tomu dojmu přispěla i souběžně probíhající "nabídka" možných partnerů Karel x Radim x Jiří a způsob Alicina řešení, koho tedy nakonec zvolí. Nechci říct, že knihu ostatním k přečtení nedoporučuji, ale pro mne osobně to není kniha, ke které bych se vracela.

1 28.12.2024

Moje první kniha od této autorky a přiznám se, že jsem od ní, i díky kladným hodnocením zde, přece jen čekala něco víc. Příběh, vlastně oba příběhy, bych spíš doporučovala jako oddechové čtení na dovolenou nebo třeba pro dlouhé zimní večery, když nemám náladu na náročnější knihu. Přiznám se, že Luciina linie mi přišla až trošku infantilní (i díky používaným výrazům), vzhledem k tomu, že šlo o dospělé lidí. Také ta hromadná náhlá zamilování hned několika dvojic mi přišla nějak prvoplánová. Annin příběh se mi určitě zamlouval víc, také v něm hrála hlavní roli láska, ale kdybych si měla vybrat, zda bych si raději přečetla knihu, ve které by se autorka věnovala životnímu příběhu jen jedné z obou žen, určitě bych volila Annu.

1 14.12.2024

Taková sonda do reality mnoha běžných současných rodin. Spousta mužů ve středním věku prožívá okouzlení mladou milenkou, spousta žen se musí smířit s odchodem manžela a bohužel spousta dětí se musí vyrovnat s rozpadem vztahu rodičů a tím i ztrátou pocitu bezpečí, který jim úplná rodina dává. Na uvěřitelnosti příběhu se určitě podílí i styl autorčina psaní, takže s jednáním a myšlením jednotlivých postav můžete, ale také nemusíte souhlasit, ale přesto je často tak nějak chápete. Kniha tak není zrovna "veselé čtení", právě takové příběhy však kolem sebe vidíme bohužel až moc často, případně je, v horším případě, sami prožíváme.

15 22.10.2024

Přestože se autorka snažila dát do příběhu zajímavou zápletku, použít atraktivní téma spletitých rodinných vztahů, knihu bych doporučila jen jako takové "čtení na dovolenou". Připadalo mi, že těch náhod, záhad, náhlých odhalení tam bylo na můj vkus trochu moc. Vykreslení postav, jejich jednání, ale i styl autorčina psaní, nějak všechno klouzalo po povrchu, takže i když jsem knihu dočetla, příliš mě neoslovila.

03.10.2024

Tuhle knihu bych si dokázala představit číst při lenošení u bazénu nebo při jiné relaxační činnosti, kdy se nechci zabývat ničím náročným a vlastně jen odpočívat. Při náročnějších požadavcích by mi příběh připadal dost zdlouhavý a trochu jako modernější červená knihovna - včetně šťastného konce pro všechny.

3 13.06.2024

Připojuji se k těm, kteří na této knize oceňují především to, že nabízí čtení "na pohodu". Příběh ženy, která na začátku žije takovým úplně běžným rodinným životem se změní, když sama u sebe náhle zjistí do té doby netušenou sexuální orientaci. Do příběhu tedy zasáhne vcelku aktuální společenské téma, které mu samozřejmě přidá na zajímavosti. Trochu prvoplánově do dalšího vývoje zapadá profese anglického partnera matky hlavní hrdinky, když se díky ní vyřešil zásadní vztahový problém. A podle mého názoru i další ne příliš uvěřitelná až idylická řešení složitých vztahů všech zúčastněných, které nová situace přinese, naznačují už dopředu, že nakonec ..."žili všichni šťastně až do smrti".

2 05.05.2024

Moje první setkání s knihami této autorky a určitě není poslední. Samozřejmě, jako většina komentujících oceňuji, že si autorka zvolila pro svoji knihu velice aktuální téma závislostí. Velkým plusem ale je, že ač jsou postavy i příběh fiktivní, je celý příběh včetně postav, velmi čtivý a uvěřitelný. Určitě na tom má podíl to, že jak sama píše, závislost zasáhla i do jejího života, ale je patrná i autorčina svědomitá příprava (ať rady odborníků, tak i setkání s lidmi, kteří jak říká "jí otevřeli svá srdce"a sdíleli s ní vlastní zkušenosti se závislostí).
Hlavně si ale myslím, že tato kniha, alespoň pro mne, splnila své poslání tak, jak jsem ho pochopila z autorčiny poslední věty v poděkování čtenářům (cituji): " A doufám, že v nich vzbudí naději, že z každého bludiště vede cesta ven!" A to se, podle mne, autorce opravdu podařilo.

5 28.10.2023

Moje první setkání s autorčinou tvorbou provázelo velké nadšení - Hana. Samozřejmě jsem okamžitě jako většina, dohledávala a hltala již vydanou Slepou mapu, Hotýlek a v mezičase čekání na Tiché roky jsem si půjčila u vnoučka Strašidýlko Strášu :-). Úžasně čtivé příběhy celých rodin na pozadí historických událostí, z nichž většinu jsem pamatovala, mě zkrátka pohltily. U dystopického Listopádu jsem však váhala, zda tato cesta je autorčino "to pravé ořechové"...
Nyní jsem dočetla Les a s hodnocením hodně váhám. V příběhu občas zazní odkaz na pravdivé minulé události, ale samotný smutný a špinavým tajemstvím opředený životní příběh "cácory" mi už to nadšení, které jsem cítila u starších románů, zkrátka nepřinesl.
Asi by můj komentář vypadal jinak, pokud by mi chyběla dřívější starší zkušenost s autorčinou tvorbou, ale dnes opravdu musím napsat, že jsem trochu zklamaná...

16 24.05.2023

Moje třetí kniha od této autorky, která mě svými knihami "Neděle odpoledne" a "Anežka" opravdu výběrem témat pro své knihy a také osobitým stylem vyprávění velmi zaujala. Ale v "Houbařce" jsem našla ještě něco navíc. Byla to především atmosféra, když Sára opakovaně putovala svou "houbovou" trasou, to jsem úplně při čtení cítila tu vůni lesa a uspokojení při prozkoumání těch správných míst. O to víc jsem obdivovala, jak dokázala Sára dospět k tomuto způsobu života, ke kterému byla donucena zvrhlým chováním otce a nepochopitelným chováním matky. Hodně smutný příběh s otevřeným koncem.

22 12.05.2023

"Neděle odpoledne" bylo moje první setkání s knihami paní Hanišové. Díky vlastnímu dojmu z této knihy a také komentářům zde, jsem si hned půjčila další knihu od této autorky - "Anežku". Nechci opakovat to, co zde již bylo napsáno, proto se jen podělím o dojmy, jak mě kniha přivedla k zamyšlení nad tím, jak problematická je otázka adopce dítěte.
Když žena přijde o očekávané vymodlené dítě a pořídí si vlastně "náhradníka" - je správným řešením adopce? Nejde mi ani o způsob, jak v příběhu proces adopce vlastně tak nějak pokoutně proběhl. Tady věřím, že ve skutečnosti vše probíhá jinak, protože právě Juliina osobnost a její pohnutky k adopci už byly i pro laika, předpokladem, že adopce bude pro obě strany neštěstím. Pro Julii měla být Agnes vlastně cvičená opička, která splní všechna očekávání o ideálním náhradním dítěti a ještě jí bude za vytržení ze života, který by ji, jako biologickou matkou opuštěnou cikánku čekal, vděčná. Jenže místo bezvýhradného láskyplného přijetí nové dcery náhradní matkou má fungovat metoda cukru a biče. Takže ve skutečnosti je nešťastná matka i dcera. Matce se nedostává splnění jejího očekávání z náhradního mateřství a dceři adopce přinese smutné a velmi problematické dětství.
Závěr příběhu sice autorka podává trochu nejasně, ale snad dává naději pro Agnes i Julii...

11 04.05.2023

Přiznám se, že zpočátku jsem chtěla dát za pravdu komentujícím, kteří hodnotí knihu jako zdlouhavou, kde se příběh jen zvolna posunuje dál. Za mne ale doporučuji vydržet - velmi brzy jsem se do příběhu začetla a to tak, že jsem se opravdu na každé zasednutí ke knize těšila s očekáváním, jak se bude život Angely a Jasona vyvíjet dál. Ačkoliv v průběhu vyšetřování docházelo k mnoha překvapivým odhalením, tak závěr, ten jsem opravdu nečekala...
V 62.kapitole mě hodně zaujalo Angelino zamyšlení "Co kdybych...?" Každý z nás má určitě také svoje "Co kdybych", které kdyby se stalo-nestalo, mohl by se náš život vyvíjet úplně jinak, stejně jako ten Angelin.
A ještě jedna Angelina vzpomínka mě nutí k přemýšlení - na učitele v 9.třídě pana Gardnera, který se snažil žákům vysvětlit, jak je důležité v každé situaci pečlivě volit slova. Málokdy nás napadne, že když si myslíme, že něco víme, i tím argumentujeme, není to totéž, jako být si něčím jistý nade vší pochybnosti. Věřit něčemu není vůbec stejné jako vědět to. (Krásně vysvětlené na straně 30 - doporučuji :-).)

2 26.04.2023

Určitě mě na této knize hodně zaujala krásná obálka Soni Šedivé, protože můj pocit z ní je domov a rodina. A myslím, že obojí hrálo v tom, jak se odvíjel život Albíny, velkou roli. Další, co jsem na knize ocenila je, že autorka vypráví příběh, kroniku, která je nazývána i českou "ságou" jedné rodiny. A já právě tyto rodinné kroniky miluju, zvlášť když jsou podávané tak poutavě a uvěřitelně jako tato. Pravda však je, že následný pocit z knihy je hodně velký smutek - dětství, manželství, mateřství, víra, válka, to vše bylo pro Albínu zdrojem mnoha trápení a hodně málo šťastných chvil. Právě ty jí přinášel vztah s několika dobrými přáteli a hlavně v závěru života, ji určitě musela naplnit radostí výchova vnoučat, kterým obětavě věnovala kus svého života a nakonec jim s důvěrou odkázala vlastní deník - "okno do své duše ".

3 08.04.2023

Souhlasím se všemi komentáři, které byly k této knize zveřejněny. Jen bych za sebe doplnila, že na mne nejvíc zapůsobilo střídání kapitol s Rosiinými vzpomínkami na idylické dětství v Crasně v židovské komunitě se všemi rituály a tradicemi v kontrastu s kapitolami, kde prožívá (spíše přežívá) pobyt v koncentračních táborech, práci v muniční továrně i pochod smrti. Nelze než obdivovat statečnost, sílu a urputnost, třeba i způsobenou Rosiinou zrzkovskou tvrdohlavostí, která dokáže zachránit život nejen jí, ale i blízkým. A to nejdůležitější - je to příběh pravdivý, takže o to víc nutí k zamyšlení.

8 17.03.2023

Moje první kniha od této autorky a přestože ve mně po přečtení zůstává hodně smutný dojem, určitě se k jejím knihám vrátím. V první části "Syn" jsem ještě nerozuměla spoustě situací, vztahů mezi hlavními postavami, jejich chování. A právě rozdělení knihy na další dvě části (Matka a Otec) se mnohé dalo pochopit nebo alespoň vysvětlit. Celkově mi připadá kniha velmi čtivá, opravdu jsem se těšila na každé další pokračování životního příběhu "speciálního" Tea a jeho rodičů. Hlavně jsem si ale uvědomila, jak osud všem těm dětem s SPU, ADHD, Aspergrem, autismem nebo právě i s " jen" kosmetickou vadou, naložil, včetně jejich rodin.

12 18.02.2023

Povídky jsem si přála pod stromeček, protože:
1.byla jsem na ně zvědavá
2.chtěla jsem podpořit projekt Daniela Fialy, protože je mi svým záměrem velmi sympatický
3.jako poměrně dlouholetá členka DK jsem si to prostě nemohla nechat ujít :-)
A hodnocení?
Ano, povídky jsou velmi různorodé, ale já jsem si právě v jejich složení uvědomila, že porovnávání a hodnocení povídek by bylo přesně to, co je typické pro Databázi - každá povídka je jiná, stejně jako každý čtenář je jiný, takže každé hodnocení povídky, stejně jako knihy v DK, je velmi subjektivní. Knihu, kterou je jeden čtenář nadšen, druhý vůbec nemusí = knihy jsou stejné, jako my, jejich čtenáři. A to je dobře :-)!
Můj závěr tedy je, že si v tomto souboru každý tu svoji NEJ povídku, určitě najde a stejně jako já bude za:
4.rád, že si knihu koupil (nebo mazaně si o ni napsal Ježíškovi :-))

13 30.12.2022

Je strašně těžké napsat k této knize komentář, bylo by to těžké i kdyby byla Alma fiktivní postava a musela přežívat ve strašných podmínkách skutečného koncentračního tábora, ale takto...
Uvědomuju si, jak silná a obětavá osobnost musela skutečná Alma být, když dokázala všechno citové a lidské v sobě zapřít a v zásadě "spolupracovat" s nelidskými monstry, přestože kvůli sobě samotné by to nikdy nepřipustila. Je obdivuhodná její vůle a obětavost, díky které tolika lidem v beznadějné situaci zvládla pomoci a morálně je podporovat.
Přestože bylo pro mne opravdu náročné knihu číst, rozhodně ji dalším čtenářům doporučuji - třeba je bude také inspirovat k tomu, aby se toho o uznávané houslistce více dozvěděli. Myslím, že si zaslouží, aby nebyla zapomenuta.

6 27.12.2022

Uvědomila jsem si, že poslední dobou většinou preferuji nově vydané knihy, takže teď jsem si dopřála změnu - zas jednou román Vlasty Javořické.
Moje první setkání s touto autorkou spadá do doby, kdy byla vydávána obnovená sešitová románová edice pro ženy "Večery pod lampou". Je to dlouho, ale dodnes si dobře pamatuji pocity, jaké jsem při četbě měla - dojemné dýchnutí starých časů, kdy lidé samozřejmě měli problémy, starosti, prožívali šťastné i nešťastné vztahy, doby krásné i tragické. Je ale obdivuhodné, jak autorka do jednání svých postav přesto dokázala vložit velkou míru morálky, zodpovědnosti, prožívání lásky k lidem, ale i k přírodě, takže jim vlastně trochu závidím. Z knih dýchá pocit velké pohody i smutku (ale takového krásného), takže svého návratu k Vlastě Javořické rozhodně nelituji. Naopak, knihu v této době určitě k přečtení doporučuji, už jen za ten pocit odpoutání od současných problémů určitě stojí :-).

6 20.12.2022

Už se tu objevil názor, že při čtení této knihy se automaticky začne nabízet podobnost s knihami Mornštajnové a Lednické a to je, podle mne, možná docela kámen úrazu...
Ano, autorka také vypráví příběh, který se odehrává na pozadí skutečných historických událostí, příběh, který prožívají skutečné, ale také fiktivní postavy, příběh, který ovlivňuje život rodiny, se kterou ho prožíváme, ale... Podle mého názoru však knize paní Chlupové chybí něco, čím jsou knihy těchto dvou autorek tak přitažlivé. Alespoň já jsem postrádala tu úžasnou stavbu příběhu, kvůli které jsem se nemohla od knih odtrhnout, chybí mi také ta uvěřitelnost jednání, myšlení, názorů a osudů jednotlivých postav, kvůli které jsem s nimi vše až tak silně prožívala, že mi všichni připadali jako živí lidé, které dobře znám.
Nemyslím, že kniha "Jizva" si nenašla své příznivce, také mě zaujala a nelituji, že jsem ji přečetla, ale možná jí právě ta podobnost s knihami obou úspěšných autorek spíš škodí.

8 28.11.2022

Přečetla jsem všechny dosud vydané knihy Aleny Mornštajnové pro dospělé a navíc ještě z vnoučkovy knihovny i "Strašidýlko Strášu":-). A byla jsem opravdu nadšená - zajímavými, často dojemnými, příběhy uvěřitelných postav, v knihách, od kterých se dalo těžko odtrhnout a s lítostí, že už končí.
Takže jsem se na "Listopád" moc těšila a to tím více, že tentokrát jsem si s postavami byla velmi blízká, především s Marií. Byla jsem v té době také mladá matka malé dcery a stejně jako ona, jsem tento listopad prožívala, včetně nadšení a zážitků na demonstracích. Ta podobnost mě při čtení častokrát i zaskočila :-), to, když jsem "zapomněla" (říkala jsem si, že tak to nebylo :-)), že autorka tentokrát historickou událost podává "jinak". A možná v tom je i problém, připadá mi, že předešlé knihy, ve kterých nám tak poutavě autorka vyprávěla příběhy na pozadí skutečných historických událostí - TO byla právě TA její parketa.
Takže si myslím, že i tato kniha je zajímavá, rozhodně stojí za přečtení, ale to NĚCO, co dává knihám Aleny Morštajnové tu pravou přitažlivost, tam tentokrát trochu chybí...

13 17.11.2022

Podle mne úžasně zpracovaný příběh, který patří do literatury faktu, ale i umělecké. Královskou rodinu poznáváme spíš civilně, jako "normální" lidi s jejich pocity, city, potřebami, sny, ale vše svázané protokolem a tradicemi. Co mi ale nejvíc imponuje, je morální stránka - oni musí být silné osobnosti, zodpovědné, rozhodli se pro život ve "firmě" a tomu vše podřizují, to je obdivuhodné. Nevím, jestli je to geny nebo výchovou, ale bohužel právě ta morální stránka, podle mne, většině současných politiků chybí.

4 06.11.2022