stju komentáře u knih

Zpočátku mě příběh velmi zaujal, přemýšlela jsem nad neuvěřitelně slabošským a nezodpovědným chováním Václava jako otce, který slíbí malé dceři to, co nedodrží a očekává, že jí vše vynahradí penězi. V pokračování se však jeho chování k Daně i dalším lidem dostalo do stadia, kdy z něj nemám jiný pocit, než znechucení. Zasloužená pomsta dcery mi připadá značně vykonstruovaná a nepravděpodobná, přestože má logiku - opět jsou ve hře peníze.

5 18.09.2019

Zpočátku jsem knize moc šanci nedávala, přeci jen už uplynulo hodně let, kdy toto téma bylo přímo pro mne aktuální. Pak jsem se ale do příběhu začetla a docela jsem se bavila. Myslim, že se v hlavní hrdince mnohé těhotné určitě najdou, zjistí, že prožívají podobné situace, pocity, myšlenky a její odlehčený přístup jim dodá odvahu. Líbil se mi i názor na rádoby odborné rady v různých diskusích na internetu. Co mi naopak vadilo, používání slov typu "manža", "milášek", apod. z téhož zdroje.

3 09.09.2019

Celý příběh mi připadal, nenapadá mě lepší výraz, překombinovaný. Ztrácela jsem se v čase, postavách i jejich osudech. Knihu jsem nakonec dočetla, ale ani závěr můj pocit nezměnil - nejspíš tuto autorku vyhledávat nebudu.

2 07.09.2019

Připadá mi, že touto knihou Monyová, slovy hlavní postavy, ukázala, čím jí osobně vlastně psaní bylo. Cituji z knihy: "Mně je souzeno o tom svém (o lásce) jenom snít. Anebo psát! Jen jsem doufala, že výsledek bude mít větší cenu než pouhý výkřik do tmy, větší cenu než deník jedné staré kozy. Příběhy frustrovaných ženských ve středním věku ještě pořád docela frčí. A víš proč? Jsou nás totiž mraky..."

5 01.09.2019

Přečetla jsem dost knih od Monyové, takže kdybych to nevěděla, tak tuto knihu bych na ni netypovala. Je zřejmé, že jde o autorčinu prvotinu, jednoduchý, předvídatelný příběh o Popelce+...a byla svatba a žili šťastně až do smrti. Nekritizuji, ale chci konstatovat, že jak šel se spisovatelkou život, tak se v jejích knihách objevovala podstatně jiná témata. Ale to je asi spíš smutné...

4 01.09.2019

Podle mne opět typická Monyová. Každý si v ní něco najde, co buď prožil na vlastní kůži nebo někdo z jeho okolí. Rozhodně si nemyslím, že autorce šlo jen o to, vypsat se ze svých problémů. V tom případě by byly knihovny plné titulů s touto tematikou - jenže většině z nás spisovatelské nadání Monyové chybí. Myslím si, že knihu lze brát i jako poselství, sice možná až v souvislosti s autorčiným tragickým osudem. Ale přesto si po přečtení člověk uvědomí, jakou má sám zodpovědnost za svůj život, včetně nutnosti vyhledat v případě potřeby pomoc u odborníků a nezavírat před problémy oči.

6 18.08.2019

Kniha mě docela zklamala, mám z ní pocit zdlouhavě plynoucího příběhu, ve kterém se střídají popisy průběhu sezení psycholožky s klienty s líčením jejiho osobního života.
Podle mne však jsou problémy klientů a jejich následné řešení líčeny velmi povrchně, nezajímavě a nějak jakoby mimochodem. Druhá linie příběhu, tedy osobní život hlavní hrdinky se odehrává především formou setkávání s kamarádkou a dvěma milenci. První z pánů se chová tak dramaticky a tajemně, až působí značně nepravděpodobně. Druhý si s ním příliš nezadá - je obětavý, chápavý, nezištný a romantický, až mi připadá také dost mimo realitu.
Kniha mne opravdu nezaujala a vracet se k ní určitě nebudu.

1 12.08.2019

Zpočátku mě příběh Dany zaujal, ale musím přiznat, že během čtení můj zájem spíš upadal, čekala jsem víc. Takže knihu hodnotím jako vcelku příjemné, nenáročné čtení a vzhledem k dokonalé přeměně hlavní hrdinky z ošklivého kačátka v labuť i trochu pohádkové nebo spíš "červenoknihovnové"...

2 16.07.2019

Kniha, kterou musíte číst dál a dál, navzdory tomu, že první část stále "jen" popisuje běžný život v "pokoji". Ale vy musíte vědět, jak to s matkou a synem v jejich beznadějné situaci dopadne.
Velmi mne zasáhl způsob vyprávění jazykem malého chlapce, protože mám vnuka v jeho věku a on mluví, přemýšlí, používá vlastní logiku, osvojuje a hraje si s novými výrazy a pojmy, považuje mámu za to nejbezpečnější na světě (i když je světem "pokoj") úplně stejně. V této autentičnosti a vcítění do dětské duše autorku velmi obdivuji. Dojímá i síla mateřské lásky, která dokáže pro dítě i v takové situaci vytvořit milující, rozvíjející, smysluplné prostředí a "přepych" vlastniho zhroucení si dovolí až když je o syna postaráno.
Znepokojující, smutný příběh o lidské krutosti, ale i schopnosti neztratit naději i ve zdánlivě bezvýchodné situaci.

12 04.07.2019

Jakmile na mne na pultě v knihovně vykoukl zrovna vrácený "Hotýlek", po již přečtené "Haně" a "Slepé mapě", jsem pochopitelně neváhala. Hned po přečtení prvních stránek jsem věděla, že se mohu opět těšit na příjemný zážitek ze setkání se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou, především s jejím úžasným vypravěčským umem.
Zase jsem se začetla do příběhu, odvíjejícího se na pozadí konkrétní historické události, zase jsem se cítila jedním z účastníků tohoto příběhu. Sice mi oproti výše jmenovaným knihám připadal "Hotýlek" takový lehčí, nemíním to jako kritiku, nic to nemění na jeho čtivosti a poutavosti - Mornštajnová opět nezklamala.

10 04.07.2019

Zpočátku mě velmi nalákal Viktoriin tajemný zážitek - první setkání s Černookou a očekávala jsem, že příběh bude ve stejném duchu i pokračovat. Bohužel se ale děj po většinu knihy "táhl", přibyly zdlouhavé pasáže, kdy se prakticky nic zásadního nedělo, příběh se nikam neposunoval, byl na můj vkus příliš rozvláčný. Až v závěru děj nabral spád, objasňování tragické události bylo opravdu napínavé a vyřešení vážně nečekané.
Kniha mě ale přivedla k zamyšlení, jak strašné může být "onemocnění duše", které může postihnout každého z nás. Ráda bych potom věřila, že péče o psychiatrické pacienty s tak děsivou minulostí a diagnózou je opravdu tak ideální, jak ho líčí spisovatelka v epilogu. V žádném případě nejsem odborník, ale nevím...

4 19.06.2019

Nejprve jsem viděla film, opravdu mě zaujal, tak jsem si chtěla přečíst i knihu, která byla předlohou. A musím říct, že z ní mám opravdu rozporuplné dojmy.
1. Velmi na mne zapůsobila předmluva, ve které režisér Juraj Herz vysvětluje důvod, proč film natočil. On, jako příslušník židovské rodiny, ze které mnoho členů Němci zlikvidovali, píše : "Natočení filmu je pro mne mým osobním poděkováním a splněním dluhu těm, kteří pomáhali nejen nám." A rozumí se poděkování Němcům, protože zdaleka ne všichni byli fašisty.
2. Zaujal mě i prolog spisovatele Josefa Urbana, cituji: "Tenkrát mne poprvé napadlo, jak je všechno v životě relativní. Jak se dá historie manipulovat..." A především jeho upozornění na aktuálnost této myšlenky nutí opravdu k zamyšlení, jak budeme řešit současné problémy - "když jsme si ji (republiku) nechali rozkrást, nedopustme, abychom si nechali vzít to poslední a jedinečné, co nám ještě zbývá, totiž ono vědomí, že jsme tady doma."
3. Přesto váhám, kolik hvězdiček knize udělit...
Samotný příběh je silný, drsný, tím spíše, že je z velké části skutečný. Přátelství, které neovlivní příslušnost k jinému národu a v protikladu vraždy, násilí, krádeže páchané ve jménu pomsty, nenavisti, chamtivosti a závisti. Problematika kolektivní viny...
Bohužel nemohu ocenit autorův styl psaní, souhlasím s mnoha názory předešlých komentujících. Také si myslím, že tento příběh by si zasloužil něco jiného.
4. Přesto končím pochvalou, která, podle mne, patří i doslovu "V zemi duchů". Smysluplně příběh uzavírá a i my bychom měli mít dnes na paměti, že "jen viníci jsou jiní, nejsou to ani Češi ani Němci, jsou to konkrétní lidé..."

9 26.05.2019

Horor - sci-fi - strašidelná pohádka? To vše najdeme v povídkách RB. Navíc všechny také spojuje květnatý, skoro poetický jazyk, úžasná fantazie a magická atmosféra i tajemné náznaky a nápovědy. Přesto jsou povídky svým zaměřením rozdílné :
Mrazit vás určitě bude u povídky Vítr, Malý vrah, Emisar, Kosa...
I vám se to může stát jako v povídce Trpaslík nebo Zástup...
A co vaše vztahy? Vystraší vás povidka Jezero nebo Další v řadě?
Objevíte i hororové postavy a pohádkové bytosti - Strýček Einar, Rodinná sešlost (můj oblíbenec Timothy) ...
Mohla bych pokračovat dál, ale kdo má rád Erbena nebo Addamsovu rodinu, určitě si přijde na své.
Jako třešnička na dortu - autorova předmluva "Umřu dříve než mé hlasy?" je úžasná :-)

2 16.05.2019

Souhlasím s komentáři, které vnímají příběh jako trochu překombinovaný, trvalo mi, než jsem se ve druhé části knihy zorientovala. V závěru mě docela překvapilo odhalení Dušanova tajného zásahu do děje. Celkově hodnotím jako čtivou odpočinkovou knihu a nebudu se bránit dalším autorčiným knihám, zvlášť když je někteří z vás komentujících považují za ještě zdařilejší.

3 09.05.2019

Stejně jako ostatní na knize kladně hodnotím zajímavý aktuální námět - kyberšikanu. Zpočátku to vypadalo, že autorka potenciálu zvoleného námětu opravdu využije - pod jejím vlivem jsem začala sledovat sama sebe: zničehonic se mi zapíná tab!et - proč? to pozvání na kávu z neznámé mailové adresy je divné! přesunuly se mi ikony a změnilo jejich pozadí... Bohužel ale v závěru knihy jsem nakonec moc nepochopila, proč na tolika stránkách a v tolika variantách k pronásledování Karly vlastně docházelo, když kromě jejího vystrašení, nemělo v závěru knihy zásadnější vyznam. Dost mě také zklamal styl autorčina psaní, připadal mi až moc jednoduchý, skoro až začátečnický (možná je opravdu spisovatelka úspěšnější v dětské literatuře). Celkově hodnotím knihu jako průměrné odpočinkové čtení.

2 24.04.2019

Jen bych opakovala, co zde již napsala "Tanecnica". Naprosto mi mluví z duše a stejně jako ona jsem si tuto knihu vybrala kvůli Výzvě. Rozdíl je ten, že já jsem vážně nenašla sílu knihu dočíst a další díl, který jsem si nerozvážně také půjčila, vracím bez otevření (a to jsem opravdu nikdy neudělala, každé knize jsem šanci dala, tady to fakt nešlo). Pro Výzvu musím hledat jinou knihu a snad budu mít šťastnější ruku při výběru.
Za mne tedy - vydat něco takového je naprosto zbytečný počin.

Ráda se vracím k přečteným knihám a tato po tolika letech opět nezklamala. Příjemné, zábavné a vtipné čtení pro chvíle oddychu.
Především však po letech, kdy se ke knize vracím, obdivuji styl autorčina podání - svěžest, sebeironii, laskavě ironický pohled na své okolí i na sebe a jak už jsem uvedla, vtip. Myslím, že právě toto některým současným spisovatelům chybí.

23 14.03.2019

Příběh manželství Yejide a Akina začíná idylicky velkou láskou a zpočátku se nijak zvlášť neliší od vztahu v našich podmínkách. Jenže brzy přichází problém způsobený lží, se kterou Akin do vztahu vědomě vstupoval. Určitě se na jeho prožívání i řešení velkou měrou projevuje odlišná mentalita a kulturní zvyklosti všech zúčastněných, ale ani tak nedokážu pochopit Akinovu bezcitnost, lhaní a manipulaci. Naopak dost rozumím Yejidině touze po dítěti, i tomu, co všechno je ochotna pro její splnění podstoupit.
Hlavně však se mi strašně těžko četly pasáže, které popisují Yejidin smutek a beznaděj při ztrátě vymodlených dětí. Nedokážu si představit pocity matky, které pojmenuje rodina další dítě "Rotimi"-Zůstaň se mnou...
Autorka knihu napsala až tak působivě a přesvědčivě, že i po přečtení ve mně zůstávají pocity lítostí, smutku a nespravedlnosti.

8 12.03.2019

Kdo četl "Hanu" pochopil, že jsem si další knihu Aleny Mornštajnové nevybrala náhodou. Opět mě čekal poutavý, čtivý příběh na pozadí významných historických událostí.
Tentokrát nás autorka provází životy tří žen ze tří generací jedné rodiny. Všechny postavy a jejich příběhy jsou podávány tak pravdivě a uvěřitelně, že se neubráníte zamyšlení nad jejich myšlenkami, rozhodnutími, ale i chybami s tím, že si položíte otázku: Jak bych se v jejich situaci zachovala já? U mne se to týká především Anežky, protože žije v době, kterou sama znám. A závěr? Za mne tedy: Nikdy neříkej nikdy. A nikdy nikoho neodsuzuj za jeho rozhodnutí, protože nejsi v jeho kůži.

22 09.03.2019

Přiznám se, že důvodem, proč jsem sáhla poprvé po knize tohoto autora, navíc pro mne s nepříliš přitažlivým názvem, byla letošní Výzva.
Zpočátku jsem se ani do příběhu nějak nemohla začíst, ale hlavní hrdina Cukuru mi byl sympatický, tak jsem vytrvala. Bylo opravdu zajímavé provázet ho částí jeho života, sdílet jeho myšlenky, sny, vztahy, výhry i prohry. Velmi jsem s ním soucítila ve chvílích, kdy si s ním osud dost krutě pohrál, držela jsem mu palce, aby se se vším dokázal vyrovnat. Věřila jsem, že díky svému úsilí se mu dostane i odpovědí na otázky "proč?". A právě to mne na knize trochu zklamalo. Na můj vkus zůstalo příliš mnoho nedořešeného a hlavně nezodpovězeného.
Ale zase bonus-jako další "poprvé"-poslechla jsem si "Le mal du pays"...

2 27.02.2019