stopka64 komentáře u knih

Už ani nevím, od koho jsem tu knihu dostala (k Vánocům, k narozkám?) - začala jsem ji číst až po několikaměsíční prodlevě, kdy byly knihovny zavřené... Jen bych opakovala vše, co napsali čtenáři už přede mnou - jen jsem si pak ještě k tématu vyhledala historické souvislosti, a proto vím, že jen z Litvy bylo takto deportováno 17 tisíc lidí!!! Také jsem pracně vynašla ten literárněhistorický můstek od účastníků z roku 1941 až k autorce, která je jejich přímým potomkem a (jistě dnes) šťastně žije a píše v USA.

Četla jsem už před svátky - předtím jsem četla od RT Bábovky a Osm, obě mě nic moc nenadchly, ale je fakt, že její knihy jsou čtivé, s dobrými dialogy. Veselí je navíc pestřejší o tu Moravu, i kdyý občas je tam situacemi dost přehuštěno. Podle mne je to typicky oddechová kniha; asi by jí prospělo, kdyby byla o 100 stran kratší....

V posledních měsících čtu skoro jen cestopisy: několik Jazairiových, Ziburovu čtyřicetidenní cestu do Jeruzaléma, a nyní Divočinu. Ta mě velice zaujala, hlavně ´ten samotný průběh cesty: před dvěma desítkami let jsme tu krajinu od LA až nahoru do kanadského Calgary projeli autem hlavně po národních parcích amerického Západu - pěkně jsem si to připomněla. A nezbývá než litovat, že já jako ženská bych si netroufla něco takového sama podniknout. - Mám taky trochu výhrady k překladu a nějakým nepřesnostem: na str. 104 se uvádí, že Cheryl bude splácet půjčku na vzdělání do čtyřiatřiceti, na str. 164 je řeč o stejném placení do třiačtyřiceti - divné, což? Chtěla bych vidět ten film, ale nikde ho už nedávají.