Sushi komentáře u knih

Knížka není špatná. Je docela dobrá. Docela.
Asi jsem od ní čekala víc, Miina rodina mi přišla trochu moc jako z pohádky, stejně tak Kim mi přišla trochu moc filmová, jediné co mi připadalo blízké realitě byl její vztah s Adamem - ale to může být můj osobní pohled.
Chvílemi jsem měla chuť přestat ve čtení, nakonec jsem ale vytrvala a zabila tím jedno odpoledne - ne že by bylo špatně strávené, je to příjemná "oddechovka", a ačkoliv si - vzhledem k tématu knihy - připadám trochu jako necita, nijak extra mě za srdce nevzala. Snad to bude právě tím, že mi spousta věcí kolem Mii připadaly tak filmové, že jsem jí to zkrátka nevěřila.

1 31.08.2014

Spoilers - pokud knihu chcete číst, můj komentář přeskočte :D :)
Kniha, kvůli které jsem zůstala vzhůru do čtyř ráno, protože jsem jí nemohla odložit, vyplácala kvůli ní snad celou krabici kapesníčků a kniha, kterou jsem po přečtení odložila a nevěděla, jestli jí nenávidím nebo miluju.. tolik ve stručnosti
Co se týče mého dojmu jako čtenáře, Will mě naštval :D Prvních pár týdnů jsem se na něj doslova zlobila, za jeho přístup "Je fajn že mě miluješ ale já chci umřít, tak nezacláněj" - myšleno s nadsázkou.. ale ano, podobný jsem z něj měla dojem. S odstupem si uvědomuji, že by to jinak nešlo. Pokud se chceme vyhnout hollywoodským happyendům, muselo to tak být. On byl hrdý chlap, lev, velké zvíře, které mělo obrovský potenciál dokázat všechno co chtělo a mnohem víc, byl zvyklý užívat si života každým douškem a zkrátka Žít.
A díky tomu on jediný dokázal pochopit, že po nehodě ač dýchá, tak umřel. A některé věci nezvrátí ani Láska. Co Will dokázal, bylo předat svůj potenciál Žít právě Louise, která se mohla konečně odpoutat a roztáhnout křídla - a tím jí dal největší dar, jaký mohl.. Svým způsobem happyend :)

35 30.08.2014

Jako knihu bych jí asi nedočetla, bojím se. Odposlechnuta jako audio a líbila se :)

Christiane obdivuju a obdivovat nikdy nepřestanu. Asi.
Stanici ZOO jsem přečetla už 9x za poslední dva roky, a není knížka po které bych sáhla raději. Proto když vyšlo pokračování, vyprávění o tom, jak se jí dařilo posléze, sáhla jsem po něm jak rychle jsem mohla. Přečtena takřka na jeden zátah, a jak bylo řečeno - jakoby na vás mluvila ta samá Christiane. Ano, i v následujících třiceti letech, které v knize popisuje, si zachovala tu svojí vzdorovitost, jisté rebelství, bohémství, a tím i to, co mám na ní tak neuvěřitelně ráda. Bylo zvláštní pak sledovat, jak se její mentalita a priority změnily narozením Philippa. Co s člověkem dovede mateřství.
Přiznávám, asi jsem doufala v určitý happyend. A přitom mi od prvního přečtení Dětí bylo jasné, že k žádnému nedojde. Ale chtěla bych ho, ne ale kvůli sobě jako čtenáři, ale kvůli Christiane jako osobě. A nemyslím tím happyend bez drog a mez náhražek. Nýbrž happyend bez stínů a s jejím synem, s tím nejdůležitějším, co má.

Přiznám se že knihu jsem "četla" jako audiopovídku v autě. Ale získala si mě naprosto :) jedna z mála knih, u které nemůžete předvídat co se stane dál, protože pokud se o to pokusíte, zjistíte, že jste střelili naprosto vedle. Není to tedy taková ta kniha plná úvah, popisů a tedy statická a nudná. Střídají se tu pasáže, kdy se musíte zamyslet a uvažovat nad životem a smrtí a pak najednou baf a nastane neočekávaný zvrat. Jinými slovy, dokonalost

3 17.11.2013

Knížka, která vás chytne během první stránky. Knížka, která si nehraje na hollywoodské happyendy, knížka, která vás dojme k slzám svojí střízlivostí a realitou. Knížka u které se v záplavě slz zasmějete.

Jedna z mála "dnešních" která má co říct a čtenáře si opravdu získá. Má nápad, myšlenku, donutí vás uvažovat o životě, jeho smyslu, jeho pomíjivosti, a vlastně o pomíjivosti všeho. Autor vás navíc dokáže vtáhnout do děje tak, že cítíte Hazelin nedostatek kyslíku, cítíte, jak se topí na suchu, a prožíváte to všechno s ní. A pak najednou kniha skončí a vy si uvědomíte, že sedíte u svého psacího stolu, žádnou rakovinu nemáte a můžete naprosto normálně dýchat.

Vřele doporučuju.. skvělá ;)